Biografický slovník
DAMBECK Johann Heinrich Mathias 5.2.1774-10.8.1820: Porovnání verzí
(DAMBECK_Jan_Jindřich_Matyáš_5.2.1774-1820) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = | + | | jméno = Johann Heinrich Mathias DAMBECK |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 5.2.1774 | | datum narození = 5.2.1774 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Brno |
| − | | datum úmrtí = 1820 | + | | datum úmrtí = 10.8.1820 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| − | | povolání = 63- Spisovatel | + | | povolání = 63- Spisovatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista |
| − | 68- Redaktor nebo žurnalista | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 115-116 |
| + | }} | ||
| + | '''DAMBECK, Johann Heinrich Mathias''' ''(též Jan Jindřich Matyáš), * 5. 2. 1774 Brno, † 10. 8. 1820 Praha, spisovatel, překladatel, redaktor, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z rodiny pěvce a houslisty, který byl přítelem a ctitelem | ||
| + | Friedricha Gottlieba Klopstocka. D. studoval na univerzitě | ||
| + | v Praze anglickou a románskou filologii a právní vědy. | ||
| + | 1812 obdržel na základě práce ''Über Wert und Wichtigkeit der'' | ||
| + | ''Aesthetik, der Geschichte der Künste und Wissenschaften und'' | ||
| + | ''Geschichte der Philosophie'', vydané v Praze u Widtmanna téhož | ||
| + | roku, řádnou profesuru z estetiky, dějin umění, věd a filozofie. Na katedře vystřídal svého přítele A. G. Meissnera. 1812–20 působil na univerzitě jako řádný profesor těchto | ||
| + | oborů. Stal se doktorem filozofie a současně úředním tlumočníkem | ||
| + | a překladatelem pro angličtinu. Byl rovněž skriptorem | ||
| + | pražské univerzitní knihovny. Kromě úředních spisů překládal | ||
| + | z angličtiny, francouzštiny a italštiny do němčiny vědecké | ||
| + | a literární práce, mj. ''Venus und Adonis. Tarquin und Lukrezia'' | ||
| + | (W. Shakespeare – W. Dodd). Zpočátku se uplatňoval i jako | ||
| + | německý lyrický básník, publikoval v pražských německých | ||
| + | listech Hyllos a Aurora, 1807 přeložil Prividalovo dílo ''Oratio'' | ||
| + | ''per celebrare la festività della purificazione di M. Vergine''. Ve | ||
| + | svých názorech odmítal romantiku, přikláněl se k osvícenství, | ||
| + | a stejně jako otec byl i on velkým obdivovatelem Klopstocka. | ||
| + | Redaktorsky spolupracoval s Meissnerovým měsíčníkem | ||
| + | ''Apollo''. 1818 uvítal v časopise ''Hesperus'' (č. 71, s. 564) článkem | ||
| + | ''Entdeckte böhmische Gedichte'' s nadšenou chválou knižní vydání | ||
| + | ''Rukopisů královédvorského a zelenohorského'' s německým | ||
| + | překladem V. A. Svobody. Ve svých nejvýznamnějších odborných | ||
| + | dílech se zabýval problémy z oboru estetiky (''Alexander'' | ||
| + | ''Pope’s Versuch über die Kritik''), publikoval své přednášky z estetiky | ||
| + | ''Vorlesungen über Aesthetik''. Druhý díl již zveřejnit nestačil, | ||
| + | ten po D. smrti vydal jeho žák Josef Adolf Hanslik v Praze | ||
| + | u Carla Wilhelma Enderse pod titulem ''Dambecks Vorlesungen'' | ||
| + | ''über Aesthetik'' (2. sv., 1822–23). Renomé si získával také jako | ||
| + | známý pražský německý divadelní kritik, některé z kritik | ||
| + | byly uloženy v Univerzitní (dnes Národní) knihovně v Praze. | ||
| + | Přátelil se s básníkem německého a českého jazyka, příležitostným | ||
| + | dramatikem a překladatelem Karlem Sudimírem | ||
| + | Šnajdrem, dopisoval si s řadou dobových učenců, spisovatelů | ||
| + | a básníků, např. Heinrichem Josephem von Collinem. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Wurzbach 3, s. 137; BL 2, s. 230, LDM 1, s. 246–247; H. Reitterer, Josef | ||
| + | Adolf Hanslik jako knihovník a satirik, in: Hudební věda 43, 2006, č. 4, | ||
| + | s. 385. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/334618 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Marcella Husová | ||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| Řádka 16: | Řádka 64: | ||
[[Kategorie:1774]] | [[Kategorie:1774]] | ||
| + | [[Kategorie:Brno]] | ||
[[Kategorie:1820]] | [[Kategorie:1820]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 21. 10. 2019, 15:53
| Johann Heinrich Mathias DAMBECK | |
 | |
| Narození | 5.2.1774 |
|---|---|
| Místo narození | Brno |
| Úmrtí | 10.8.1820 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
63- Spisovatel 68- Redaktor nebo žurnalista |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 115-116 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=57654 |
DAMBECK, Johann Heinrich Mathias (též Jan Jindřich Matyáš), * 5. 2. 1774 Brno, † 10. 8. 1820 Praha, spisovatel, překladatel, redaktor, pedagog
Pocházel z rodiny pěvce a houslisty, který byl přítelem a ctitelem Friedricha Gottlieba Klopstocka. D. studoval na univerzitě v Praze anglickou a románskou filologii a právní vědy. 1812 obdržel na základě práce Über Wert und Wichtigkeit der Aesthetik, der Geschichte der Künste und Wissenschaften und Geschichte der Philosophie, vydané v Praze u Widtmanna téhož roku, řádnou profesuru z estetiky, dějin umění, věd a filozofie. Na katedře vystřídal svého přítele A. G. Meissnera. 1812–20 působil na univerzitě jako řádný profesor těchto oborů. Stal se doktorem filozofie a současně úředním tlumočníkem a překladatelem pro angličtinu. Byl rovněž skriptorem pražské univerzitní knihovny. Kromě úředních spisů překládal z angličtiny, francouzštiny a italštiny do němčiny vědecké a literární práce, mj. Venus und Adonis. Tarquin und Lukrezia (W. Shakespeare – W. Dodd). Zpočátku se uplatňoval i jako německý lyrický básník, publikoval v pražských německých listech Hyllos a Aurora, 1807 přeložil Prividalovo dílo Oratio per celebrare la festività della purificazione di M. Vergine. Ve svých názorech odmítal romantiku, přikláněl se k osvícenství, a stejně jako otec byl i on velkým obdivovatelem Klopstocka. Redaktorsky spolupracoval s Meissnerovým měsíčníkem Apollo. 1818 uvítal v časopise Hesperus (č. 71, s. 564) článkem Entdeckte böhmische Gedichte s nadšenou chválou knižní vydání Rukopisů královédvorského a zelenohorského s německým překladem V. A. Svobody. Ve svých nejvýznamnějších odborných dílech se zabýval problémy z oboru estetiky (Alexander Pope’s Versuch über die Kritik), publikoval své přednášky z estetiky Vorlesungen über Aesthetik. Druhý díl již zveřejnit nestačil, ten po D. smrti vydal jeho žák Josef Adolf Hanslik v Praze u Carla Wilhelma Enderse pod titulem Dambecks Vorlesungen über Aesthetik (2. sv., 1822–23). Renomé si získával také jako známý pražský německý divadelní kritik, některé z kritik byly uloženy v Univerzitní (dnes Národní) knihovně v Praze. Přátelil se s básníkem německého a českého jazyka, příležitostným dramatikem a překladatelem Karlem Sudimírem Šnajdrem, dopisoval si s řadou dobových učenců, spisovatelů a básníků, např. Heinrichem Josephem von Collinem.
L: Wurzbach 3, s. 137; BL 2, s. 230, LDM 1, s. 246–247; H. Reitterer, Josef Adolf Hanslik jako knihovník a satirik, in: Hudební věda 43, 2006, č. 4, s. 385.
P: Biografický archiv ÚČL Praha.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Marcella Husová
