DAMBECK Johann Heinrich Mathias 5.2.1774-10.8.1820: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 10.8.1820
 
| datum úmrtí = 10.8.1820
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 63- Spisovatel
+
| povolání = 63- Spisovatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista
68- Redaktor nebo žurnalista
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 115-116
 
}}
 
}}
 
'''DAMBECK, Johann Heinrich Mathias''' ''(též Jan Jindřich Matyáš), * 5. 2. 1774 Brno, † 10. 8. 1820 Praha, spisovatel, překladatel, redaktor, pedagog''
 
'''DAMBECK, Johann Heinrich Mathias''' ''(též Jan Jindřich Matyáš), * 5. 2. 1774 Brno, † 10. 8. 1820 Praha, spisovatel, překladatel, redaktor, pedagog''

Aktuální verze z 21. 10. 2019, 15:53

Johann Heinrich Mathias DAMBECK
Narození 5.2.1774
Místo narození Brno
Úmrtí 10.8.1820
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 115-116

DAMBECK, Johann Heinrich Mathias (též Jan Jindřich Matyáš), * 5. 2. 1774 Brno, † 10. 8. 1820 Praha, spisovatel, překladatel, redaktor, pedagog

Pocházel z rodiny pěvce a houslisty, který byl přítelem a ctitelem Friedricha Gottlieba Klopstocka. D. studoval na univerzitě v Praze anglickou a románskou filologii a právní vědy. 1812 obdržel na základě práce Über Wert und Wichtigkeit der Aesthetik, der Geschichte der Künste und Wissenschaften und Geschichte der Philosophie, vydané v Praze u Widtmanna téhož roku, řádnou profesuru z estetiky, dějin umění, věd a filozofie. Na katedře vystřídal svého přítele A. G. Meissnera. 1812–20 působil na univerzitě jako řádný profesor těchto oborů. Stal se doktorem filozofie a současně úředním tlumočníkem a překladatelem pro angličtinu. Byl rovněž skriptorem pražské univerzitní knihovny. Kromě úředních spisů překládal z angličtiny, francouzštiny a italštiny do němčiny vědecké a literární práce, mj. Venus und Adonis. Tarquin und Lukrezia (W. Shakespeare – W. Dodd). Zpočátku se uplatňoval i jako německý lyrický básník, publikoval v pražských německých listech Hyllos a Aurora, 1807 přeložil Prividalovo dílo Oratio per celebrare la festività della purificazione di M. Vergine. Ve svých názorech odmítal romantiku, přikláněl se k osvícenství, a stejně jako otec byl i on velkým obdivovatelem Klopstocka. Redaktorsky spolupracoval s Meissnerovým měsíčníkem Apollo. 1818 uvítal v časopise Hesperus (č. 71, s. 564) článkem Entdeckte böhmische Gedichte s nadšenou chválou knižní vydání Rukopisů královédvorského a zelenohorského s německým překladem V. A. Svobody. Ve svých nejvýznamnějších odborných dílech se zabýval problémy z oboru estetiky (Alexander Pope’s Versuch über die Kritik), publikoval své přednášky z estetiky Vorlesungen über Aesthetik. Druhý díl již zveřejnit nestačil, ten po D. smrti vydal jeho žák Josef Adolf Hanslik v Praze u Carla Wilhelma Enderse pod titulem Dambecks Vorlesungen über Aesthetik (2. sv., 1822–23). Renomé si získával také jako známý pražský německý divadelní kritik, některé z kritik byly uloženy v Univerzitní (dnes Národní) knihovně v Praze. Přátelil se s básníkem německého a českého jazyka, příležitostným dramatikem a překladatelem Karlem Sudimírem Šnajdrem, dopisoval si s řadou dobových učenců, spisovatelů a básníků, např. Heinrichem Josephem von Collinem.

L: Wurzbach 3, s. 137; BL 2, s. 230, LDM 1, s. 246–247; H. Reitterer, Josef Adolf Hanslik jako knihovník a satirik, in: Hudební věda 43, 2006, č. 4, s. 385.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová