Verze z 21. 10. 2019, 14:56, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

DANĚK Gustav 1.1.1891-24.10.1975

Z Personal
Gustav DANĚK
Narození 1.1.1891
Místo narození Mochov u Čelákovic
Úmrtí 24.10.1975
Místo úmrtí Praha
Povolání 6- Botanik
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 118-119

DANĚK, Gustav, * 1. 1. 1891 Mochov u Čelákovic, † 24. 10. 1975 Praha ?, botanik

Po absolvování gymnázia v Žitné ulici v Praze (maturita 1909) nastoupil na filozofickou fakultu české univerzity v Praze, aby studoval přírodní vědy, zejména botaniku. Působil jako asistent a blízký spolupracovník prof. J. Velenovského, s nímž sdílel názory na některé otevřené morfologické problémy; zejména jej podpořil ve výkladu fylokladií u některých jednoděložných (Ruscus a příbuzné rody), kde proti náhledu L. Čelakovského, jenž těmto útvarům připisoval výhradně stonkový původ, argumentovali Velenovský a D., že jsou zčásti i původu listového. K této otázce sepsal D. pro německý odborný tisk obsáhlá pojednání (1913, 1915), česky napsal studii o morfologii květů weigelie (1915).

Posléze se stal D. profesorem učitelského ústavu v Hradci Králové a v Praze (penzionován 1949). Z bohatých pedagogických zkušeností načerpal látku k učebnici Nauka o polním hospodářství a školní zahradě pro ústavy učitelské a potřeby učitelstva (1925, 2. vyd. 1933, překlad do slovenštiny 1937), která byla ve své době značně oblíbená. Aktivní byl i jako člen Přírodovědeckého klubu a dalších spolků.

Zabýval se rovněž farmaceutickou botanikou a ochranou přírody; k prvním našim geobotanickým pracím lze přiřadit jeho Fytogeografický nástin českého středního Polabí (1923).

L: L. Viniklář (ed.), Vývoj české přírodovědy, 1931, s. 52; M. Kubíková, Životní jubilea. PhDr. G. D. – 75 let, in: Preslia 38, 1966, s. 312–314 (s bibliografií); A. Morávek, Jubilea členů ČSBS. (Prof. PhDr. G. D. [úmrtí 24. 10. 1975]), in: tamtéž 48, 1976, s. 383; J. Janko, Vědy o životě v českých zemích (1750–1950), 1997, s. 238–239.

Jan Janko