DANĚK Ludvík 6.1.1937-15.11.1998: Porovnání verzí
(DANĚK_Ludvík_6.1.1937-15.11.1998) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 6.1.1937 | | datum narození = 6.1.1937 | ||
− | | místo narození = Hořice | + | | místo narození = Hořice u Blanska |
| datum úmrtí = 15.11.1998 | | datum úmrtí = 15.11.1998 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Horní Bečva u Rožnova pod Radhoštěm |
| povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | | povolání = 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''DANĚK, Ludvík''', ''* 6. 1. 1937 Hořice u Blanska, † 15. 11. 1998 Horní Bečva u Rožnova pod Radhoštěm, atlet'' | ||
− | + | Vyučil se soustružníkem v blanenských strojírnách (ČKD). | |
− | + | K jeho největším zálibám patřil sport, ale první atletické | |
+ | závody absolvoval teprve v osmnácti letech. Ze všech disciplin | ||
+ | si silově dobře vybavený a všestranný sportovec vybral | ||
+ | hod diskem. V té době absolvoval základní vojenskou službu | ||
+ | u Pohraniční stráže. Přesto dále výkonostně rostl, než však | ||
+ | mohl být převelen mezi sportovce v pražské Rudé hvězdě, | ||
+ | 1957 utrpěl jako spolujezdec na motocyklu vážné zranění při | ||
+ | dopravní nehodě. | ||
+ | |||
+ | Znovu se k atletice vrátil až 1961. Pod vedením trenéra Jana | ||
+ | Vrábela se rychle prosadil do evropské špičky a začal se přibližovat | ||
+ | výkonům amerických diskařů, kteří na počátku 60. let | ||
+ | vládli světovým tabulkám. Na ME v Bělehradě 1962 obsadil | ||
+ | mezi diskaři 9. místo. V dubnu 1963 se stal držitelem československého | ||
+ | rekordu, v červnu téhož roku poprvé na závodech | ||
+ | v Košicích hodil přes 60 m a zařadil se mezi desítku nejlepších | ||
+ | světových diskařů, mezi něž patřil až do 1976. Přitom nadále | ||
+ | pracoval v dělnické profesi ve třísměnném provozu. Teprve | ||
+ | v novém zaměstnání v brněnských Závodech Jana Švermy, | ||
+ | kde pracoval jako technolog, získal určité úlevy na trénink. | ||
+ | V květnu 1964 se stal evropským rekordmanem a o necelé | ||
+ | tři měsíce později překonal při závodech v Turnově světový | ||
+ | rekord (výkonem 64,55 m). Svoje prvenství potvrdil v září | ||
+ | 1965, kdy v Sokolově přehodil hranici 65 metrů (65,22 m). | ||
+ | Na OH 1964 v Tokiu získal stříbrnou medaili, když ho předposledním | ||
+ | hodem překonal Al Oerter, D. atletický vzor. Jisté | ||
+ | zklamání přineslo atletické ME 1966 (5. místo), které nedokázala | ||
+ | plně zahladit bronzová medaile z OH 1968 v Mexiku. | ||
+ | Ve stínu úspěšnějších reprezentantů se vracel z ME 1970, kde | ||
+ | dosáhl na 4. příčku. | ||
+ | |||
+ | Nové úspěchy se dostavily 1971, kdy získal primát na ME | ||
+ | v Helsinkách a prosadil se na druhé místo v dlouhodobých | ||
+ | atletických tabulkách. Krátce nato se D. přestěhoval do Prahy | ||
+ | a přestoupil do Sparty Praha. Pracoval zároveň jako technolog | ||
+ | v ČKD Kompresory a začal studovat tříletou atletickou trenérskou | ||
+ | specializaci na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK. | ||
+ | Vrcholem D. atletické kariéry se staly OH 1972 v Mnichově: | ||
+ | posledním hodem porazil Američana J. Silvestera i rázovitého | ||
+ | Švéda R. Brucha a získal zlatou olympijskou medaili. Jeho | ||
+ | úspěchy doplnila stříbrná medaile z ME 1974 v Římě, téhož | ||
+ | roku dosáhl osobního rekordu (67,18 m). Na OH 1976 | ||
+ | v Montrealu obsadil až 9. příčku a na pražském ME 1978, kdy | ||
+ | se loučil se závodní dráhou, se neprobojoval z kvalifikace do | ||
+ | hlavního závodu. Celkem devětkrát překonal československý | ||
+ | rekord, titul mistra ČSSR získal třináctkrát. | ||
+ | |||
+ | Postupně přecházel do role trenéra a sportovního funkcionáře. | ||
+ | Vedl vrhače v Rudé hvězdě (Olympu) Praha, kde se stal | ||
+ | i ústředním trenérem. 1993–98 byl místopředsedou Českého | ||
+ | atletického svazu a věnoval se i práci v Českém olympijském | ||
+ | výboru (mj. předseda Klubu olympioniků). Dočkal se řady | ||
+ | uznání (titul zasloužilého mistra sportu i státní vyznamenání | ||
+ | Za vynikající práci a Řád práce, 1965 a 1972 se stal | ||
+ | nejlepším sportovcem ČSSR), ale i neodůvodněných útoků | ||
+ | ve chvílích, kdy se nekritickým obdivovatelům zdálo, že | ||
+ | nedosáhl předpokládaného úspěchu. Nejvyšší poctu získal od | ||
+ | Mezinárodního olympijského výboru, jehož předseda J. A. | ||
+ | Samaranch předal 1995 D. Olympijský řád; Mezinárodní | ||
+ | výbor fair play při UNESCO mu udělil 1998 Cenu Pierra | ||
+ | de Coubertina. Po skončení závodní činnosti se usadil | ||
+ | v Beskydech, kde také zemřel. Jeho ostatky byly uloženy na | ||
+ | Valašském Slavíně ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 141; ETK 2/1, s. 115; F. Kolář | ||
+ | a kol., Kdo byl kdo. Naši olympionici, 1999, s. 83–84; J. Jirka a kol., Kdo byl | ||
+ | kdo v české atletice, 2000, s. 27; J. Popper, Přešlap, in: Zlato, stříbro, bronz, | ||
+ | 1969, s. 48–57; týž, Mozoly a medaile, 1975; J. Jirka a kol., Sto let královny, | ||
+ | 1997, s. 102–103; Z. Šupich, Šestý pokus, in: Zátopek a ti druzí, 1986, | ||
+ | s. 141–148; Dve želania, in: Štart 8, 1963, č. 29, s. 16; J. Popper, Znáte D., | ||
+ | in: Československý sport 12. 10. 1963; M. Rumann, Deň s L. D., in: Štart | ||
+ | 10, 1965, č. 50–51, s. 26–29; M. Conzarová, Nie som smutný muž, in: tamtéž | ||
+ | 16, 1971, č. 28; Z. Šupich, Když D. nevyhrává, Rudé právo 16. 6. 1973; | ||
+ | týž, Dvacet let s diskem, in: tamtéž 17. 8. 1974; J. Popper, Míra poctivosti, | ||
+ | in: Československý sport 28. 3. 1975; Č. Kohlmann, Pět zkušeností L. D., | ||
+ | in: tamtéž 25. 8. 1978; L. D. – 50!, in: tamtéž 6. 1. 1986; L. Propper, Míň | ||
+ | může být víc, in: Sport (Magazín Volno) 2000, č. 51; Tomeš 1, s. 221–222 | ||
+ | (s místem úmrtí Hutisko-Solanec); Ottova encyklopedie ČR 3, 2006, s. 422; | ||
+ | nekrology: Zemřel L. D., Právo 17. 11. 1998; J. Popper, Srdce rytíře z diskařského | ||
+ | kruhu se zastavilo, in: Sport 18. 11. 1998. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' NM, Historické muzeum, oddělení tělesné výchovy a sportu, Praha. | ||
+ | |||
+ | Miloslav Martínek | ||
+ | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | [[Kategorie:72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury]] | ||
Řádka 19: | Řádka 104: | ||
[[Kategorie:Hořice]] | [[Kategorie:Hořice]] | ||
[[Kategorie:1998]] | [[Kategorie:1998]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Horní Bečva]] |
Verze z 11. 12. 2016, 14:49
Ludvík DANĚK | |
Narození | 6.1.1937 |
---|---|
Místo narození | Hořice u Blanska |
Úmrtí | 15.11.1998 |
Místo úmrtí | Horní Bečva u Rožnova pod Radhoštěm |
Povolání | 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45268 |
DANĚK, Ludvík, * 6. 1. 1937 Hořice u Blanska, † 15. 11. 1998 Horní Bečva u Rožnova pod Radhoštěm, atlet
Vyučil se soustružníkem v blanenských strojírnách (ČKD). K jeho největším zálibám patřil sport, ale první atletické závody absolvoval teprve v osmnácti letech. Ze všech disciplin si silově dobře vybavený a všestranný sportovec vybral hod diskem. V té době absolvoval základní vojenskou službu u Pohraniční stráže. Přesto dále výkonostně rostl, než však mohl být převelen mezi sportovce v pražské Rudé hvězdě, 1957 utrpěl jako spolujezdec na motocyklu vážné zranění při dopravní nehodě.
Znovu se k atletice vrátil až 1961. Pod vedením trenéra Jana Vrábela se rychle prosadil do evropské špičky a začal se přibližovat výkonům amerických diskařů, kteří na počátku 60. let vládli světovým tabulkám. Na ME v Bělehradě 1962 obsadil mezi diskaři 9. místo. V dubnu 1963 se stal držitelem československého rekordu, v červnu téhož roku poprvé na závodech v Košicích hodil přes 60 m a zařadil se mezi desítku nejlepších světových diskařů, mezi něž patřil až do 1976. Přitom nadále pracoval v dělnické profesi ve třísměnném provozu. Teprve v novém zaměstnání v brněnských Závodech Jana Švermy, kde pracoval jako technolog, získal určité úlevy na trénink. V květnu 1964 se stal evropským rekordmanem a o necelé tři měsíce později překonal při závodech v Turnově světový rekord (výkonem 64,55 m). Svoje prvenství potvrdil v září 1965, kdy v Sokolově přehodil hranici 65 metrů (65,22 m). Na OH 1964 v Tokiu získal stříbrnou medaili, když ho předposledním hodem překonal Al Oerter, D. atletický vzor. Jisté zklamání přineslo atletické ME 1966 (5. místo), které nedokázala plně zahladit bronzová medaile z OH 1968 v Mexiku. Ve stínu úspěšnějších reprezentantů se vracel z ME 1970, kde dosáhl na 4. příčku.
Nové úspěchy se dostavily 1971, kdy získal primát na ME v Helsinkách a prosadil se na druhé místo v dlouhodobých atletických tabulkách. Krátce nato se D. přestěhoval do Prahy a přestoupil do Sparty Praha. Pracoval zároveň jako technolog v ČKD Kompresory a začal studovat tříletou atletickou trenérskou specializaci na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK. Vrcholem D. atletické kariéry se staly OH 1972 v Mnichově: posledním hodem porazil Američana J. Silvestera i rázovitého Švéda R. Brucha a získal zlatou olympijskou medaili. Jeho úspěchy doplnila stříbrná medaile z ME 1974 v Římě, téhož roku dosáhl osobního rekordu (67,18 m). Na OH 1976 v Montrealu obsadil až 9. příčku a na pražském ME 1978, kdy se loučil se závodní dráhou, se neprobojoval z kvalifikace do hlavního závodu. Celkem devětkrát překonal československý rekord, titul mistra ČSSR získal třináctkrát.
Postupně přecházel do role trenéra a sportovního funkcionáře. Vedl vrhače v Rudé hvězdě (Olympu) Praha, kde se stal i ústředním trenérem. 1993–98 byl místopředsedou Českého atletického svazu a věnoval se i práci v Českém olympijském výboru (mj. předseda Klubu olympioniků). Dočkal se řady uznání (titul zasloužilého mistra sportu i státní vyznamenání Za vynikající práci a Řád práce, 1965 a 1972 se stal nejlepším sportovcem ČSSR), ale i neodůvodněných útoků ve chvílích, kdy se nekritickým obdivovatelům zdálo, že nedosáhl předpokládaného úspěchu. Nejvyšší poctu získal od Mezinárodního olympijského výboru, jehož předseda J. A. Samaranch předal 1995 D. Olympijský řád; Mezinárodní výbor fair play při UNESCO mu udělil 1998 Cenu Pierra de Coubertina. Po skončení závodní činnosti se usadil v Beskydech, kde také zemřel. Jeho ostatky byly uloženy na Valašském Slavíně ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm.
L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 141; ETK 2/1, s. 115; F. Kolář a kol., Kdo byl kdo. Naši olympionici, 1999, s. 83–84; J. Jirka a kol., Kdo byl kdo v české atletice, 2000, s. 27; J. Popper, Přešlap, in: Zlato, stříbro, bronz, 1969, s. 48–57; týž, Mozoly a medaile, 1975; J. Jirka a kol., Sto let královny, 1997, s. 102–103; Z. Šupich, Šestý pokus, in: Zátopek a ti druzí, 1986, s. 141–148; Dve želania, in: Štart 8, 1963, č. 29, s. 16; J. Popper, Znáte D., in: Československý sport 12. 10. 1963; M. Rumann, Deň s L. D., in: Štart 10, 1965, č. 50–51, s. 26–29; M. Conzarová, Nie som smutný muž, in: tamtéž 16, 1971, č. 28; Z. Šupich, Když D. nevyhrává, Rudé právo 16. 6. 1973; týž, Dvacet let s diskem, in: tamtéž 17. 8. 1974; J. Popper, Míra poctivosti, in: Československý sport 28. 3. 1975; Č. Kohlmann, Pět zkušeností L. D., in: tamtéž 25. 8. 1978; L. D. – 50!, in: tamtéž 6. 1. 1986; L. Propper, Míň může být víc, in: Sport (Magazín Volno) 2000, č. 51; Tomeš 1, s. 221–222 (s místem úmrtí Hutisko-Solanec); Ottova encyklopedie ČR 3, 2006, s. 422; nekrology: Zemřel L. D., Právo 17. 11. 1998; J. Popper, Srdce rytíře z diskařského kruhu se zastavilo, in: Sport 18. 11. 1998.
P: NM, Historické muzeum, oddělení tělesné výchovy a sportu, Praha.
Miloslav Martínek