DANDA Josef 2.1.1906-15.3.1999: Porovnání verzí

Z Personal
(DANDA_Josef_0.0.1906-15.3.1999)
 
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Josef DANDA
 
| jméno = Josef DANDA
−
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Danda Josef portret.jpg
−
| datum narození = 0.0.1906
+
| datum narození = 2.1.1906
 
| místo narození = Koleč u Slaného
 
| místo narození = Koleč u Slaného
 
| datum úmrtí = 15.3.1999
 
| datum úmrtí = 15.3.1999
−
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
−
| povolání = 29- Stavař
+
| povolání = 29- Stavař<br />37- Doprava, pošty, spoje
−
37- Doprava, pošty, spoje
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Josef DANDA
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 117
 +
}}
 +
'''DANDA, Josef''', ''* 2. 1. 1906 Koleč u Slaného, † 15. 3. 1999 Praha, architekt, odborník železničního stavitelství''
 +
 
 +
Byl synem učitele Josefa D. a Marie, roz. Mertlové. Mládí prožil
 +
v Kralupech nad Vltavou, maturoval (1923) na České státní
 +
reálce v Praze. Po ukončení studií architektury na ČVUT
 +
v Praze a vojenské službě (1928/29) pracoval mj. v ateliérech
 +
A. Benše, V. Kerharta a L. Machoně, krátce také v zahraničí,
 +
hlavně ve Francii (1931–32 u A. Lurçata, březen–červen 1932
 +
v ateliéru Le Corbusiera). První D. samostatnou realizací se
 +
stala 1933 strojní mlékárna v Brodech u Podbořan. 1936 vykonal
 +
autorizační zkoušku a stal se samostatným architektem.
 +
V polovině 1936 D. nastoupil jako smluvní inženýr na ředitelství
 +
Československých státních drah v Olomouci; tam byl
 +
přidělen k výstavbě trati Hranice na Moravě – Púchov a osvědčil
 +
se natolik, že již 1938 se stal trvalým pracovníkem drah
 +
s nárokem na definitivu. Na jaře 1939 nastoupil v Praze, kde
 +
byl záhy převelen do Deutsche Reichsbahn Entwurfsamt, projekčního
 +
oddělení německých říšských drah (1940–41 s nasazením
 +
v Mnichově); mj. se podílel na konstrukčním řešení
 +
druhého vinohradského tunelu. Po skončení druhé světové
 +
války se vrátil na ředitelství železnic, 1949 obhájil disertaci
 +
s tematikou možnosti spojení železničního a autobusového nádraží.
 +
Od 50. let vedl skoro tři desítky let odbor architektury
 +
a pozemních staveb Státního ústavu dopravního projektování
 +
(SÚDOP), s krátkým přerušením 1959–60, kdy byl v rámci
 +
přesunu do výroby poslán na místo stavbyvedoucího nádraží
 +
v Chebu. 1955 získal titul doktora technických věd, 1966
 +
vyznamenání Za vynikající práci. Do důchodu odešel 1976.
 +
S D. jménem je spojena značná část moderní železniční architektury
 +
v Československu. Projektoval nádraží Teplice nad
 +
Bečvou (1938), Pardubice (1956–59, s K. Řepou), Cheb
 +
(1958–62: považoval je za své nejlepší dílo), Klatovy (1959),
 +
Třinec (1954–57), Ostrava-Vítkovice (1964–67), Lovosice
 +
(1962–68) či Most (interiéry a přednádražní prostor; 1968 až
 +
1974), a to buď sám, nebo se spolupracovníky. Některé z těchto
 +
staveb jsou památkově chráněny. Typická byla u D. výstavba
 +
vertikální dominanty, kolmé na hlavní budovu i trať – dobře
 +
patrná je třeba v Chebu či Pardubicích, a promyšlená koncepce
 +
přednádražního prostoru. Jeho celoživotním snem se stalo
 +
projektování nového hlavního nádraží pro Prahu, na jehož realizaci
 +
1971–74 pracoval spolu s manželi Šrámkovými a arch.
 +
J. Bočanem. Stavba ve stylu brutalismu nebyla plně dokončena
 +
(chyběla zejména D. připravovaná revitalizace staré, tzv.
 +
Fantovy budovy, a východ směrem na Žižkov) a také koncepce,
 +
kdy nová hala je fakticky mostním objektem (vede po ní dálnice),
 +
nebyla příliš šťastná. Ve stadiu projektu zůstaly D. návrhy
 +
dalších stanic, zejména Praha-Vršovice a Kralupy nad Vltavou.
 +
Projektoval i řadu menších staveb, mj. strážní domky, vodárny,
 +
stavědla (zejména na trati Hranice – Púchov) a železniční
 +
zastávky (Hustopeče nad Bečvou, Praha-Dolní Počernice,
 +
Klučov u Českého Brodu aj.). K dalším stavbám patřily např.
 +
železniční poliklinika v Olomouci (1976), rehabilitační středisko
 +
v Pasekách nad Jizerou (1977–78) či několik rodinných
 +
domů ve Veselí nad Moravou, Kroměříži i jinde.
 +
 
 +
Během celé praxe byl D. činný rovněž jako teoretik dopravních
 +
staveb (mj. preferoval mimoúrovňové příchody na nástupiště
 +
a výstavbu průchozích hal místo rozsáhlejších čekáren,
 +
obvyklých až do poloviny 20. století) a mnoho let působil jako
 +
pedagog na ČVUT, VŠUP (1946–52), Vysoké škole dopravní
 +
(Žilina; odmítl nabízenou profesoru, aby se dál mohl věnovat
 +
projekční činnosti) aj. Teoretické poznatky shrnul v publikaci
 +
''Naše železniční nádraží'' (1988), první svého druhu v české
 +
literatuře.
 +
 
 +
Od 1939 žil trvale v Horních Počernicích (Praha), tam byl
 +
i pohřben. Zpracoval pro ně i územní plán a je zde po něm
 +
(od 1999) pojmenována ulice. Byl ženatý s Janou D., roz.
 +
Kejlovou (1907–1988). Syn Jiří D. pracuje jako architekt.
 +
 
 +
'''L:''' Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 141; K. Hájek, Architekt J. D.,
 +
2007 (kde další literatura a částečná bibliografie).
 +
 
 +
'''P:''' NA Praha (osobní pozůstalost).
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/70669 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Tomáš Burda
 +
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:29- Stavař]]
 
[[Kategorie:29- Stavař]]
Řádka 16: Řádka 95:
  
 
[[Kategorie:1906]]
 
[[Kategorie:1906]]
−
[[Kategorie:Koleč_u_Slaného]]
+
[[Kategorie:Koleč]]
 
[[Kategorie:1999]]
 
[[Kategorie:1999]]
 +
[[Kategorie:Praha]]
 +
 +
<gallery>
 +
Danda Josef nadrazi.jpg|Nádraží Ostrava-Vítkovice
 +
</gallery>

Aktuální verze z 5. 11. 2019, 17:53

Josef DANDA
Narození 2.1.1906
Místo narození Koleč u Slaného
Úmrtí 15.3.1999
Místo úmrtí Praha
Povolání 29- Stavař
37- Doprava, pošty, spoje
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 117
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136867

DANDA, Josef, * 2. 1. 1906 Koleč u Slaného, † 15. 3. 1999 Praha, architekt, odborník železničního stavitelství

Byl synem učitele Josefa D. a Marie, roz. Mertlové. Mládí prožil v Kralupech nad Vltavou, maturoval (1923) na České státní reálce v Praze. Po ukončení studií architektury na ČVUT v Praze a vojenské službě (1928/29) pracoval mj. v ateliérech A. Benše, V. Kerharta a L. Machoně, krátce také v zahraničí, hlavně ve Francii (1931–32 u A. Lurçata, březen–červen 1932 v ateliéru Le Corbusiera). První D. samostatnou realizací se stala 1933 strojní mlékárna v Brodech u Podbořan. 1936 vykonal autorizační zkoušku a stal se samostatným architektem. V polovině 1936 D. nastoupil jako smluvní inženýr na ředitelství Československých státních drah v Olomouci; tam byl přidělen k výstavbě trati Hranice na Moravě – Púchov a osvědčil se natolik, že již 1938 se stal trvalým pracovníkem drah s nárokem na definitivu. Na jaře 1939 nastoupil v Praze, kde byl záhy převelen do Deutsche Reichsbahn Entwurfsamt, projekčního oddělení německých říšských drah (1940–41 s nasazením v Mnichově); mj. se podílel na konstrukčním řešení druhého vinohradského tunelu. Po skončení druhé světové války se vrátil na ředitelství železnic, 1949 obhájil disertaci s tematikou možnosti spojení železničního a autobusového nádraží. Od 50. let vedl skoro tři desítky let odbor architektury a pozemních staveb Státního ústavu dopravního projektování (SÚDOP), s krátkým přerušením 1959–60, kdy byl v rámci přesunu do výroby poslán na místo stavbyvedoucího nádraží v Chebu. 1955 získal titul doktora technických věd, 1966 vyznamenání Za vynikající práci. Do důchodu odešel 1976. S D. jménem je spojena značná část moderní železniční architektury v Československu. Projektoval nádraží Teplice nad Bečvou (1938), Pardubice (1956–59, s K. Řepou), Cheb (1958–62: považoval je za své nejlepší dílo), Klatovy (1959), Třinec (1954–57), Ostrava-Vítkovice (1964–67), Lovosice (1962–68) či Most (interiéry a přednádražní prostor; 1968 až 1974), a to buď sám, nebo se spolupracovníky. Některé z těchto staveb jsou památkově chráněny. Typická byla u D. výstavba vertikální dominanty, kolmé na hlavní budovu i trať – dobře patrná je třeba v Chebu či Pardubicích, a promyšlená koncepce přednádražního prostoru. Jeho celoživotním snem se stalo projektování nového hlavního nádraží pro Prahu, na jehož realizaci 1971–74 pracoval spolu s manželi Šrámkovými a arch. J. Bočanem. Stavba ve stylu brutalismu nebyla plně dokončena (chyběla zejména D. připravovaná revitalizace staré, tzv. Fantovy budovy, a východ směrem na Žižkov) a také koncepce, kdy nová hala je fakticky mostním objektem (vede po ní dálnice), nebyla příliš šťastná. Ve stadiu projektu zůstaly D. návrhy dalších stanic, zejména Praha-Vršovice a Kralupy nad Vltavou. Projektoval i řadu menších staveb, mj. strážní domky, vodárny, stavědla (zejména na trati Hranice – Púchov) a železniční zastávky (Hustopeče nad Bečvou, Praha-Dolní Počernice, Klučov u Českého Brodu aj.). K dalším stavbám patřily např. železniční poliklinika v Olomouci (1976), rehabilitační středisko v Pasekách nad Jizerou (1977–78) či několik rodinných domů ve Veselí nad Moravou, Kroměříži i jinde.

Během celé praxe byl D. činný rovněž jako teoretik dopravních staveb (mj. preferoval mimoúrovňové příchody na nástupiště a výstavbu průchozích hal místo rozsáhlejších čekáren, obvyklých až do poloviny 20. století) a mnoho let působil jako pedagog na ČVUT, VŠUP (1946–52), Vysoké škole dopravní (Žilina; odmítl nabízenou profesoru, aby se dál mohl věnovat projekční činnosti) aj. Teoretické poznatky shrnul v publikaci Naše železniční nádraží (1988), první svého druhu v české literatuře.

Od 1939 žil trvale v Horních Počernicích (Praha), tam byl i pohřben. Zpracoval pro ně i územní plán a je zde po něm (od 1999) pojmenována ulice. Byl ženatý s Janou D., roz. Kejlovou (1907–1988). Syn Jiří D. pracuje jako architekt.

L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 141; K. Hájek, Architekt J. D., 2007 (kde další literatura a částečná bibliografie).

P: NA Praha (osobní pozůstalost).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Tomáš Burda

  • Nádraží Ostrava-Vítkovice

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=DANDA_Josef_2.1.1906-15.3.1999&oldid=113490“