DANEŠ Bohumil 21.9.1922-12.12.1971: Porovnání verzí
(DANEŠ_Bohumil_21.9.1922-12.12.1971) |
|||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''DANEŠ, Bohumil''', ''* 21. 9. 1922 Praha, † 12. 12. 1971 Praha, sálový cyklista'' | ||
− | + | Vyučený mechanik (mj. servisní technik Výzkumného a vývojového | |
+ | závodu JAWA Praha) se věnoval kolové, která se | ||
+ | zařadila mezi nejúspěšnější odvětví českého sportu. Spolu | ||
+ | s Františkem Sedláčkem získali již 1941 a 1942 v barvách | ||
+ | I. KČV (Klubu českých velocipedistů) Nusle-Pankrác titul mistra | ||
+ | České ústřední jednoty velocipedistů a prvenství dosáhli | ||
+ | ještě pětkrát v osvobozeném Československu (1946, 1947, | ||
+ | 1951, 1952, 1954). Po válce začali reprezentovat i na mezinárodní | ||
+ | úrovni: na MS v Paříži 1947 skončili druzí a v listopadu | ||
+ | 1948 získali titul mistrů světa v tomto odvětví, když na pražském | ||
+ | šampionátu porazili ve finále suverénní švýcarskou dvojici | ||
+ | Gebs – Zollet. Na MS 1949 v Kodani obsadili 3. místo. | ||
+ | Mistrem ČSR v kolové se D. stal i 1955 a 1957 ve dvojici se | ||
+ | Zdeňkem Bímou (v dresu Spartaku Praha Stalingrad, později | ||
+ | Bohemians). 1961 byl oceněn titulem zasloužilý mistr sportu. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 142; ETK 2/1, s. 115; Zlatá kniha | ||
+ | cyklistiky, 1984, s. 35n.; J. Černý, Jak švýcarský „Pepík“ běhal k telefonu, | ||
+ | in: Sport 14. 11. 1998; Tomeš 1, s. 222; Ottova encyklopedie ČR 3, 2006, | ||
+ | s. 422; nekrolog in: Cyklistika, 1972, č. 2, s. 1. | ||
+ | |||
+ | Miloslav Martínek | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] |
Verze z 11. 12. 2016, 20:33
Bohumil DANEŠ | |
Narození | 21.9.1922 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 12.12.1971 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 72- Sportovec nebo činitel tělesné kultury |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=68979 |
DANEŠ, Bohumil, * 21. 9. 1922 Praha, † 12. 12. 1971 Praha, sálový cyklista
Vyučený mechanik (mj. servisní technik Výzkumného a vývojového závodu JAWA Praha) se věnoval kolové, která se zařadila mezi nejúspěšnější odvětví českého sportu. Spolu s Františkem Sedláčkem získali již 1941 a 1942 v barvách I. KČV (Klubu českých velocipedistů) Nusle-Pankrác titul mistra České ústřední jednoty velocipedistů a prvenství dosáhli ještě pětkrát v osvobozeném Československu (1946, 1947, 1951, 1952, 1954). Po válce začali reprezentovat i na mezinárodní úrovni: na MS v Paříži 1947 skončili druzí a v listopadu 1948 získali titul mistrů světa v tomto odvětví, když na pražském šampionátu porazili ve finále suverénní švýcarskou dvojici Gebs – Zollet. Na MS 1949 v Kodani obsadili 3. místo. Mistrem ČSR v kolové se D. stal i 1955 a 1957 ve dvojici se Zdeňkem Bímou (v dresu Spartaku Praha Stalingrad, později Bohemians). 1961 byl oceněn titulem zasloužilý mistr sportu.
L: Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 142; ETK 2/1, s. 115; Zlatá kniha cyklistiky, 1984, s. 35n.; J. Černý, Jak švýcarský „Pepík“ běhal k telefonu, in: Sport 14. 11. 1998; Tomeš 1, s. 222; Ottova encyklopedie ČR 3, 2006, s. 422; nekrolog in: Cyklistika, 1972, č. 2, s. 1.
Miloslav Martínek