Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky DANEŠ Jiří Viktor Pavel 23.8.1880-11.4.1928

{{Infobox - osoba
| jméno = Jiří Viktor Pavel DANEŠ
| obrázek = Danes Jiri Viktor.jpg
| datum narození = 23.8.1880
| místo narození = Nový Dvůr (dnes Pavlov) u Kladna
| datum úmrtí = 11.4.1928
| místo úmrtí = Culver City u Los Angeles (Kalifornie, USA)
| povolání = 12- Geograf
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
13- Geodet nebo kartograf

| jiná jména = 
}}
'''DANEŠ, Jiří Viktor Pavel''', ''* 23. 8. 1880 Nový Dvůr (dnes Pavlov) u Kladna, † 11. 4. 1928 Culver City u Los Angeles (Kalifornie, USA), geograf, diplomat''

Syn statkáře Josefa D. (1817–1883) a jeho druhé ženy
Johanny (1837–1908), dcery Petra Fastra, známého z událostí
revolučního roku 1848. D. měl celkem 10 starších (vesměs
nevlastních) sourozenců, z nichž vynikl národohospodář
Josef D. (1872–1928). Jeho švagrem byl prof. medicíny
Otakar Frankenberger (1852–1915), synovci prof. Vladimír
Jedlička (1896–1973) a diplomat Pavel Wellner (1878–1959).
Manželka Božena D. byla dcerou literárního vědce Josefa
Hanuše (1862–1941), jednoho z prvních rektorů bratislavské
univerzity.

Jako nejmladší dítě v rodině byl D. hmotně zajištěn, proto se
mohl plně věnovat studiu a později vědecké kariéře. Po gymnáziu
v Křemencově ulici v Praze nastoupil 1898 na kombinaci
zeměpis–dějepis na české univerzitě (PhDr. 1902). Po studiích
u nepříliš systematického Jana Palackého (D. byl již tehdy
jeho asistentem) si školení doplnil ještě 1902 v Bělehradě
u J. Cvijiće a 1903–04 v Berlíně (u J. Grolla a A. Pencka). Od
mládí hojně cestoval, zejména na Balkánský poloostrov, který
mezi 1899 a 1918 navštívil celkem desetkrát a jeho pozorování
jsou dodnes základem zeměpisného poznání o některých,
především horských oblastech poloostrova.

D., který se 1906 habilitoval, získal četné kontakty ve vědeckém
světě – na geografickém kongresu ve Washingtonu se
1904 seznámil s geomorfologem W. M. Davisem, autorem teorie
geografického cyklu, kterou později D. propagoval a rozpracoval.
Cestu do USA (a také karibské oblasti a Mexika)
opakoval 1906, nejvýznamnější výzkumnou cestu podnikl
1909–10, když spolu s botanikem K. Dominem putoval více
než rok po Indonésii a Austrálii. Oba své zážitky zpracovali ve
společném cestopise ''Dvojím rájem'' (1912–13). Sám i s dalšími
kolegy (V. Dvorský, J. Čermák, K. Chotek aj.) podnikal
i cesty po Evropě a věnoval se též průzkumu českých zemí.
Mimořádným profesorem pražské univerzity se D. stal 1912.
Plánoval další expedice, v těch mu ale zabránila první světová
válka; v březnu 1917 byl povolán do rakousko-uherské armády,
ale sloužil pouze v týlu, v Bosně a Hercegovině. Na konci
října 1918 sestavil v Sarajevu českou legii, která ve městě udržela
pořádek ve dnech rozpadu mocnářství. Na Balkáně onemocněl
španělskou chřipkou. Po uzdravení a návratu domů
(prosinec 1918) rychle obnovil přednášky na univerzitě, kde
se 1919 stal řádným profesorem. Téhož roku podnikl spolu
s K. Dominem, V. Dvorským a K. Chotkem tříměsíční cestu
na Slovensko za účelem poznání nově připojených oblastí státu.
Studie ''Úvod do geomorfologie Slovenska a Podkarpatské Rusi''
(in: ''Věda přírodní'', 1920) tak představovala program dalšího
výzkumu.

Spolupracoval s komisí pro přípravu mírové konference ve
Versailles, s Československým cizineckým úřadem (předseda
Jihoslovanské komise, 1919–20) a 1920–23 byl prvním
československým konzulem v australském Sydney. Vedle plnění
diplomatických povinností navštívil mj. Novou Guineu
a nejvyšší australskou horu Mt. Kosciusko (2 228 m). Svou
vlast propagoval aktivní přednáškovou činností. V lednu 1923
předal úřad nástupci a s manželkou podnikl pokračování cesty
kolem světa: domů se vrátili přes Nový Zéland, Havaj,
Japonsko, Čínu a Kanadu. I tuto cestu popsal D. v cestopisu
nazvaném ''Tři léta při Tichém oceáně'' (1926).

Po návratu pokračoval v pedagogické kariéře, byl děkanem
Přírodovědecké fakulty UK (1925/26) a přednášel i na nově
vzniklé univerzitě v Bratislavě (1923–25), kde vybudoval geografický ústav. Aktivně se účastnil sjezdů slovanských geografů a etnografů (Praha 1924, Varšava 1927) i práce v České
společnosti zeměvědné (zeměpisné; ČSZ), kde řadu let (od
1907) patřil k redaktorům jejího ''Sborníku''. Politicky se angažoval
v agrární straně. Od 1918 byl dopisujícím, později mimořádným
(1924) a řádným (1926) členem II. třídy ČAVU,
v KČSN působil již od 1912 jako mimořádný a od 1918
jako řádný člen, pracoval i v Komitétu pro přírodovědecký
výzkum Čech. Aktivně se podílel na činnosti i v celé řadě dalších
přírodovědeckých a jiných spolků. V zahraničí ho Srpsko
geografsko društvo jmenovalo čestným členem, byl členem
Royal Society of Queensland, Royal Geographic Society of
Australasia atd.

V říjnu 1927 znovu vyrazil na cesty: tentokrát do USA, které
procestoval napříč od New Yorku po Floridu a Kalifornii, kde
byl krátce před cílem 10. 4. při fotografování naftových věží
v Hollywoodu sražen automobilem a druhého dne zemřel.
(Nekrology uvedly datum úmrtí 12. 4., které přejala většina
sekundární literatury, ale v úmrtní zprávě i soudním protokolu
je datum 11. 4.) Smuteční tryzna se konala na Albertově
dne 4. 5., z pozůstalosti a příspěvků byl zřízen fond, tzv. D.
nadání, z nějž měly být financovány studijní cesty mladých
vědců.

Spolu s C. Purkyněm je D. považován za zakladatele české
geomorfologie; hlavním tématem jeho prací se stala problematika
krasu. Vzorem mu byl J. Cvijić, inspiroval se i dílem
francouzských a německých vědců. V řadě drobnějších studií
podporoval teorii W. M. Davise o geomorfologických cyklech,
kterou rozpracoval pro krasová území (''Die westhercegovinische''
''Kryptodepression'', 1905, spolu s K. Thonem; ''Das Karstgebiet''
''Goenoeng Sewoe in Java'', 1915). Plánoval sepsat rozsáhlou srovnávací
monografii o krasových oblastech světa, v tom mu však
zabránila tragická smrt. Z dalších prací vynikla průkopnická
hydrografická práce ''Hustota vodní sítě v údolí Litavky'' (in:
''Sborník ČSZ'' 1904), ''Úvodí dolní Neretvy'' (1906), ''Morfologický''
''vývoj středních Čech'' (1913), glaciologické studie o zalednění
v kalifornských a balkánských horách a z geomorfologie
Čech a Slovenska. Řada D. prací se týká i sociální geografie,
ať již disertace ''Hustota obyvatelstva v Hercegovině'' (1902), nebo
práce na základě cest po světě – ''Původ a zanikání domorodců''
''v Austrálii a Oceánii'' (1924) a ''Eustatické poklesy hladiny mořské''
''v době ledové a rozšíření lidstva'' (1925). Sem patřil i článek
o vývoji obyvatelstva v Čechách 1843–1910, publikovaný
během první světové války v ''Národopisném věstníku''. D. dále
psal encyklopedická hesla (mj. pro ''Ottův slovník naučný'') i aktuální
články z politické a hospodářské geografie pro noviny
a časopisy, ať již pro ''Obzor národohospodářský'', ''Českou revui'' či
''Venkov''.

'''D:''' soupis in: Život a práce dr. J. V. D, in: Knihovna Československé společnosti
zeměpisné, sv. 12, 1928 (též Sborník ČSZ 34, 1928, s. 122–228,
doplňky s. 264 a 295).

'''L:''' Album representantů, s. 352, 921; K. Domin, Vzpomínka na dr. J. D., in:
Věda přírodní 9, 1928, s. 161–176 (též zvl. otisk); F. Štůla, Za prof. Drem.
J. D., in: Ročenka Univerzity Komenského za studijní rok 1927–1928, Bratislava
1928, s. 42–50; OSN 28, s. 244; OSND 1/2, s. 1379–81; MSN 2,
s. 85; F. Syřiště, Prof. dr. J. D., in: Lidé a země 3, 1954, s. 194–197; J. Kunský,
Čeští cestovatelé 2, 1961, s. 280–300; NGS, s. 686–687; V. Häufler,
Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, passim (zejména
s. 111, 114–115, 156–158, 390); V. Král, Sto let od narození profesora
J. V. D., in: Sborník Československé geografické společnosti 85, 1980,
s. 161–165; SBS 1, s. 441–442; MČE 2, s. 25; ČBS, s. 103; LČL 1, s. 513 až
514 (kde soupis díla); DUK 4, s. 121, 175–176, 554; Priekopníci, rejstřík;
J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové,
1998, s. 99–106; Tomeš 1, s. 222–223; ČAVU, s. 57–58; Z. Kukal, Geologové
České geologické služby 1919–2001, 2002, s. 36; J. Martínek – M. Martínek,
Čeští cestovatelé a mořeplavci, 2006, s. 46–50; Ottova encyklopedie ČR
5, 2006, s. 84; R. Jeřábek (ed.), Lidová kultura. Národopisná encyklopedie
Čech, Moravy a Slezska. Biografická část, 2007, s. 41–42; J. Martínek, Geografové
v českých zemích 1800–1945 (biografický slovník), 2008, s. 71–75.

'''P:''' Masarykův ústav – Archiv AV ČR Praha.

Jiří Martínek

[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:12- Geograf]]
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
[[Kategorie:13- Geodet nebo kartograf]]

[[Kategorie:1880]]
[[Kategorie:Pavlov]]
[[Kategorie:1928]]
[[Kategorie:Culver City]]

<gallery>
Danes_Jiri_Viktor_-_hrob.jpg|Hrob J. V. Daneše v Praze-Strašnicích
Danes_Domin_Shirley.jpg|Jiří Daneš (vlevo) s kolegy v Austrálii 1910
</gallery>