DANEŠ Jiří Viktor Pavel 23.8.1880-11.4.1928: Porovnání verzí
(DANEŠ_Jiří_Viktor_23.8.1880-11.4.1928) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = Jiří Viktor DANEŠ | + | | jméno = Jiří Viktor Pavel DANEŠ |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 23.8.1880 | | datum narození = 23.8.1880 | ||
− | | místo narození = Nový Dvůr u | + | | místo narození = Nový Dvůr (dnes Pavlov) u Kladna |
| datum úmrtí = 11.4.1928 | | datum úmrtí = 11.4.1928 | ||
− | | místo úmrtí = Culver City u Los Angeles | + | | místo úmrtí = Culver City u Los Angeles (Kalifornie, USA) |
| povolání = 12- Geograf | | povolání = 12- Geograf | ||
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
Řádka 11: | Řádka 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''DANEŠ, Jiří Viktor Pavel''', ''* 23. 8. 1880 Nový Dvůr (dnes Pavlov) u Kladna, † 11. 4. 1928 Culver City u Los Angeles (Kalifornie, USA), geograf, diplomat'' | ||
+ | |||
+ | Syn statkáře Josefa D. (1817–1883) a jeho druhé ženy | ||
+ | Johanny (1837–1908), dcery Petra Fastra, známého z událostí | ||
+ | revolučního roku 1848. D. měl celkem 10 starších (vesměs | ||
+ | nevlastních) sourozenců, z nichž vynikl národohospodář | ||
+ | Josef D. (1872–1928). Jeho švagrem byl prof. medicíny | ||
+ | Otakar Frankenberger (1852–1915), synovci prof. Vladimír | ||
+ | Jedlička (1896–1973) a diplomat Pavel Wellner (1878–1959). | ||
+ | Manželka Božena D. byla dcerou literárního vědce Josefa | ||
+ | Hanuše (1862–1941), jednoho z prvních rektorů bratislavské | ||
+ | univerzity. | ||
+ | |||
+ | Jako nejmladší dítě v rodině byl D. hmotně zajištěn, proto se | ||
+ | mohl plně věnovat studiu a později vědecké kariéře. Po gymnáziu | ||
+ | v Křemencově ulici v Praze nastoupil 1898 na kombinaci | ||
+ | zeměpis–dějepis na české univerzitě (PhDr. 1902). Po studiích | ||
+ | u nepříliš systematického Jana Palackého (D. byl již tehdy | ||
+ | jeho asistentem) si školení doplnil ještě 1902 v Bělehradě | ||
+ | u J. Cvijiće a 1903–04 v Berlíně (u J. Grolla a A. Pencka). Od | ||
+ | mládí hojně cestoval, zejména na Balkánský poloostrov, který | ||
+ | mezi 1899 a 1918 navštívil celkem desetkrát a jeho pozorování | ||
+ | jsou dodnes základem zeměpisného poznání o některých, | ||
+ | především horských oblastech poloostrova. | ||
+ | |||
+ | D., který se 1906 habilitoval, získal četné kontakty ve vědeckém | ||
+ | světě – na geografickém kongresu ve Washingtonu se | ||
+ | 1904 seznámil s geomorfologem W. M. Davisem, autorem teorie | ||
+ | geografického cyklu, kterou později D. propagoval a rozpracoval. | ||
+ | Cestu do USA (a také karibské oblasti a Mexika) | ||
+ | opakoval 1906, nejvýznamnější výzkumnou cestu podnikl | ||
+ | 1909–10, když spolu s botanikem K. Dominem putoval více | ||
+ | než rok po Indonésii a Austrálii. Oba své zážitky zpracovali ve | ||
+ | společném cestopise ''Dvojím rájem'' (1912–13). Sám i s dalšími | ||
+ | kolegy (V. Dvorský, J. Čermák, K. Chotek aj.) podnikal | ||
+ | i cesty po Evropě a věnoval se též průzkumu českých zemí. | ||
+ | Mimořádným profesorem pražské univerzity se D. stal 1912. | ||
+ | Plánoval další expedice, v těch mu ale zabránila první světová | ||
+ | válka; v březnu 1917 byl povolán do rakousko-uherské armády, | ||
+ | ale sloužil pouze v týlu, v Bosně a Hercegovině. Na konci | ||
+ | října 1918 sestavil v Sarajevu českou legii, která ve městě udržela | ||
+ | pořádek ve dnech rozpadu mocnářství. Na Balkáně onemocněl | ||
+ | španělskou chřipkou. Po uzdravení a návratu domů | ||
+ | (prosinec 1918) rychle obnovil přednášky na univerzitě, kde | ||
+ | se 1919 stal řádným profesorem. Téhož roku podnikl spolu | ||
+ | s K. Dominem, V. Dvorským a K. Chotkem tříměsíční cestu | ||
+ | na Slovensko za účelem poznání nově připojených oblastí státu. | ||
+ | Studie ''Úvod do geomorfologie Slovenska a Podkarpatské Rusi'' | ||
+ | (in: ''Věda přírodní'', 1920) tak představovala program dalšího | ||
+ | výzkumu. | ||
+ | |||
+ | Spolupracoval s komisí pro přípravu mírové konference ve | ||
+ | Versailles, s Československým cizineckým úřadem (předseda | ||
+ | Jihoslovanské komise, 1919–20) a 1920–23 byl prvním | ||
+ | československým konzulem v australském Sydney. Vedle plnění | ||
+ | diplomatických povinností navštívil mj. Novou Guineu | ||
+ | a nejvyšší australskou horu Mt. Kosciusko (2 228 m). Svou | ||
+ | vlast propagoval aktivní přednáškovou činností. V lednu 1923 | ||
+ | předal úřad nástupci a s manželkou podnikl pokračování cesty | ||
+ | kolem světa: domů se vrátili přes Nový Zéland, Havaj, | ||
+ | Japonsko, Čínu a Kanadu. I tuto cestu popsal D. v cestopisu | ||
+ | nazvaném ''Tři léta při Tichém oceáně'' (1926). | ||
+ | |||
+ | Po návratu pokračoval v pedagogické kariéře, byl děkanem | ||
+ | Přírodovědecké fakulty UK (1925/26) a přednášel i na nově | ||
+ | vzniklé univerzitě v Bratislavě (1923–25), kde vybudoval geografický ústav. Aktivně se účastnil sjezdů slovanských geografů a etnografů (Praha 1924, Varšava 1927) i práce v České | ||
+ | společnosti zeměvědné (zeměpisné; ČSZ), kde řadu let (od | ||
+ | 1907) patřil k redaktorům jejího ''Sborníku''. Politicky se angažoval | ||
+ | v agrární straně. Od 1918 byl dopisujícím, později mimořádným | ||
+ | (1924) a řádným (1926) členem II. třídy ČAVU, | ||
+ | v KČSN působil již od 1912 jako mimořádný a od 1918 | ||
+ | jako řádný člen, pracoval i v Komitétu pro přírodovědecký | ||
+ | výzkum Čech. Aktivně se podílel na činnosti i v celé řadě dalších | ||
+ | přírodovědeckých a jiných spolků. V zahraničí ho Srpsko | ||
+ | geografsko društvo jmenovalo čestným členem, byl členem | ||
+ | Royal Society of Queensland, Royal Geographic Society of | ||
+ | Australasia atd. | ||
+ | |||
+ | V říjnu 1927 znovu vyrazil na cesty: tentokrát do USA, které | ||
+ | procestoval napříč od New Yorku po Floridu a Kalifornii, kde | ||
+ | byl krátce před cílem 10. 4. při fotografování naftových věží | ||
+ | v Hollywoodu sražen automobilem a druhého dne zemřel. | ||
+ | (Nekrology uvedly datum úmrtí 12. 4., které přejala většina | ||
+ | sekundární literatury, ale v úmrtní zprávě i soudním protokolu | ||
+ | je datum 11. 4.) Smuteční tryzna se konala na Albertově | ||
+ | dne 4. 5., z pozůstalosti a příspěvků byl zřízen fond, tzv. D. | ||
+ | nadání, z nějž měly být financovány studijní cesty mladých | ||
+ | vědců. | ||
+ | |||
+ | Spolu s C. Purkyněm je D. považován za zakladatele české | ||
+ | geomorfologie; hlavním tématem jeho prací se stala problematika | ||
+ | krasu. Vzorem mu byl J. Cvijić, inspiroval se i dílem | ||
+ | francouzských a německých vědců. V řadě drobnějších studií | ||
+ | podporoval teorii W. M. Davise o geomorfologických cyklech, | ||
+ | kterou rozpracoval pro krasová území (''Die westhercegovinische'' | ||
+ | ''Kryptodepression'', 1905, spolu s K. Thonem; ''Das Karstgebiet'' | ||
+ | ''Goenoeng Sewoe in Java'', 1915). Plánoval sepsat rozsáhlou srovnávací | ||
+ | monografii o krasových oblastech světa, v tom mu však | ||
+ | zabránila tragická smrt. Z dalších prací vynikla průkopnická | ||
+ | hydrografická práce ''Hustota vodní sítě v údolí Litavky'' (in: | ||
+ | ''Sborník ČSZ'' 1904), ''Úvodí dolní Neretvy'' (1906), ''Morfologický'' | ||
+ | ''vývoj středních Čech'' (1913), glaciologické studie o zalednění | ||
+ | v kalifornských a balkánských horách a z geomorfologie | ||
+ | Čech a Slovenska. Řada D. prací se týká i sociální geografie, | ||
+ | ať již disertace ''Hustota obyvatelstva v Hercegovině'' (1902), nebo | ||
+ | práce na základě cest po světě – ''Původ a zanikání domorodců'' | ||
+ | ''v Austrálii a Oceánii'' (1924) a ''Eustatické poklesy hladiny mořské'' | ||
+ | ''v době ledové a rozšíření lidstva'' (1925). Sem patřil i článek | ||
+ | o vývoji obyvatelstva v Čechách 1843–1910, publikovaný | ||
+ | během první světové války v ''Národopisném věstníku''. D. dále | ||
+ | psal encyklopedická hesla (mj. pro ''Ottův slovník naučný'') i aktuální | ||
+ | články z politické a hospodářské geografie pro noviny | ||
+ | a časopisy, ať již pro ''Obzor národohospodářský'', ''Českou revui'' či | ||
+ | ''Venkov''. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' soupis in: Život a práce dr. J. V. D, in: Knihovna Československé společnosti | ||
+ | zeměpisné, sv. 12, 1928 (též Sborník ČSZ 34, 1928, s. 122–228, | ||
+ | doplňky s. 264 a 295). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Album representantů, s. 352, 921; K. Domin, Vzpomínka na dr. J. D., in: | ||
+ | Věda přírodní 9, 1928, s. 161–176 (též zvl. otisk); F. Štůla, Za prof. Drem. | ||
+ | J. D., in: Ročenka Univerzity Komenského za studijní rok 1927–1928, Bratislava | ||
+ | 1928, s. 42–50; OSN 28, s. 244; OSND 1/2, s. 1379–81; MSN 2, | ||
+ | s. 85; F. Syřiště, Prof. dr. J. D., in: Lidé a země 3, 1954, s. 194–197; J. Kunský, | ||
+ | Čeští cestovatelé 2, 1961, s. 280–300; NGS, s. 686–687; V. Häufler, | ||
+ | Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, passim (zejména | ||
+ | s. 111, 114–115, 156–158, 390); V. Král, Sto let od narození profesora | ||
+ | J. V. D., in: Sborník Československé geografické společnosti 85, 1980, | ||
+ | s. 161–165; SBS 1, s. 441–442; MČE 2, s. 25; ČBS, s. 103; LČL 1, s. 513 až | ||
+ | 514 (kde soupis díla); DUK 4, s. 121, 175–176, 554; Priekopníci, rejstřík; | ||
+ | J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, | ||
+ | 1998, s. 99–106; Tomeš 1, s. 222–223; ČAVU, s. 57–58; Z. Kukal, Geologové | ||
+ | České geologické služby 1919–2001, 2002, s. 36; J. Martínek – M. Martínek, | ||
+ | Čeští cestovatelé a mořeplavci, 2006, s. 46–50; Ottova encyklopedie ČR | ||
+ | 5, 2006, s. 84; R. Jeřábek (ed.), Lidová kultura. Národopisná encyklopedie | ||
+ | Čech, Moravy a Slezska. Biografická část, 2007, s. 41–42; J. Martínek, Geografové | ||
+ | v českých zemích 1800–1945 (biografický slovník), 2008, s. 71–75. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Masarykův ústav – Archiv AV ČR Praha. | ||
+ | |||
+ | Jiří Martínek | ||
− | |||
− | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:12- Geograf]] | [[Kategorie:12- Geograf]] | ||
Řádka 21: | Řádka 160: | ||
[[Kategorie:1880]] | [[Kategorie:1880]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Nový Dvůr]] |
[[Kategorie:1928]] | [[Kategorie:1928]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Culver City]] |
Verze z 11. 12. 2016, 19:51
Jiří Viktor Pavel DANEŠ | |
Narození | 23.8.1880 |
---|---|
Místo narození | Nový Dvůr (dnes Pavlov) u Kladna |
Úmrtí | 11.4.1928 |
Místo úmrtí | Culver City u Los Angeles (Kalifornie, USA) |
Povolání |
12- Geograf 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ 13- Geodet nebo kartograf |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45277 |
DANEŠ, Jiří Viktor Pavel, * 23. 8. 1880 Nový Dvůr (dnes Pavlov) u Kladna, † 11. 4. 1928 Culver City u Los Angeles (Kalifornie, USA), geograf, diplomat
Syn statkáře Josefa D. (1817–1883) a jeho druhé ženy Johanny (1837–1908), dcery Petra Fastra, známého z událostí revolučního roku 1848. D. měl celkem 10 starších (vesměs nevlastních) sourozenců, z nichž vynikl národohospodář Josef D. (1872–1928). Jeho švagrem byl prof. medicíny Otakar Frankenberger (1852–1915), synovci prof. Vladimír Jedlička (1896–1973) a diplomat Pavel Wellner (1878–1959). Manželka Božena D. byla dcerou literárního vědce Josefa Hanuše (1862–1941), jednoho z prvních rektorů bratislavské univerzity.
Jako nejmladší dítě v rodině byl D. hmotně zajištěn, proto se mohl plně věnovat studiu a později vědecké kariéře. Po gymnáziu v Křemencově ulici v Praze nastoupil 1898 na kombinaci zeměpis–dějepis na české univerzitě (PhDr. 1902). Po studiích u nepříliš systematického Jana Palackého (D. byl již tehdy jeho asistentem) si školení doplnil ještě 1902 v Bělehradě u J. Cvijiće a 1903–04 v Berlíně (u J. Grolla a A. Pencka). Od mládí hojně cestoval, zejména na Balkánský poloostrov, který mezi 1899 a 1918 navštívil celkem desetkrát a jeho pozorování jsou dodnes základem zeměpisného poznání o některých, především horských oblastech poloostrova.
D., který se 1906 habilitoval, získal četné kontakty ve vědeckém světě – na geografickém kongresu ve Washingtonu se 1904 seznámil s geomorfologem W. M. Davisem, autorem teorie geografického cyklu, kterou později D. propagoval a rozpracoval. Cestu do USA (a také karibské oblasti a Mexika) opakoval 1906, nejvýznamnější výzkumnou cestu podnikl 1909–10, když spolu s botanikem K. Dominem putoval více než rok po Indonésii a Austrálii. Oba své zážitky zpracovali ve společném cestopise Dvojím rájem (1912–13). Sám i s dalšími kolegy (V. Dvorský, J. Čermák, K. Chotek aj.) podnikal i cesty po Evropě a věnoval se též průzkumu českých zemí. Mimořádným profesorem pražské univerzity se D. stal 1912. Plánoval další expedice, v těch mu ale zabránila první světová válka; v březnu 1917 byl povolán do rakousko-uherské armády, ale sloužil pouze v týlu, v Bosně a Hercegovině. Na konci října 1918 sestavil v Sarajevu českou legii, která ve městě udržela pořádek ve dnech rozpadu mocnářství. Na Balkáně onemocněl španělskou chřipkou. Po uzdravení a návratu domů (prosinec 1918) rychle obnovil přednášky na univerzitě, kde se 1919 stal řádným profesorem. Téhož roku podnikl spolu s K. Dominem, V. Dvorským a K. Chotkem tříměsíční cestu na Slovensko za účelem poznání nově připojených oblastí státu. Studie Úvod do geomorfologie Slovenska a Podkarpatské Rusi (in: Věda přírodní, 1920) tak představovala program dalšího výzkumu.
Spolupracoval s komisí pro přípravu mírové konference ve Versailles, s Československým cizineckým úřadem (předseda Jihoslovanské komise, 1919–20) a 1920–23 byl prvním československým konzulem v australském Sydney. Vedle plnění diplomatických povinností navštívil mj. Novou Guineu a nejvyšší australskou horu Mt. Kosciusko (2 228 m). Svou vlast propagoval aktivní přednáškovou činností. V lednu 1923 předal úřad nástupci a s manželkou podnikl pokračování cesty kolem světa: domů se vrátili přes Nový Zéland, Havaj, Japonsko, Čínu a Kanadu. I tuto cestu popsal D. v cestopisu nazvaném Tři léta při Tichém oceáně (1926).
Po návratu pokračoval v pedagogické kariéře, byl děkanem Přírodovědecké fakulty UK (1925/26) a přednášel i na nově vzniklé univerzitě v Bratislavě (1923–25), kde vybudoval geografický ústav. Aktivně se účastnil sjezdů slovanských geografů a etnografů (Praha 1924, Varšava 1927) i práce v České společnosti zeměvědné (zeměpisné; ČSZ), kde řadu let (od 1907) patřil k redaktorům jejího Sborníku. Politicky se angažoval v agrární straně. Od 1918 byl dopisujícím, později mimořádným (1924) a řádným (1926) členem II. třídy ČAVU, v KČSN působil již od 1912 jako mimořádný a od 1918 jako řádný člen, pracoval i v Komitétu pro přírodovědecký výzkum Čech. Aktivně se podílel na činnosti i v celé řadě dalších přírodovědeckých a jiných spolků. V zahraničí ho Srpsko geografsko društvo jmenovalo čestným členem, byl členem Royal Society of Queensland, Royal Geographic Society of Australasia atd.
V říjnu 1927 znovu vyrazil na cesty: tentokrát do USA, které procestoval napříč od New Yorku po Floridu a Kalifornii, kde byl krátce před cílem 10. 4. při fotografování naftových věží v Hollywoodu sražen automobilem a druhého dne zemřel. (Nekrology uvedly datum úmrtí 12. 4., které přejala většina sekundární literatury, ale v úmrtní zprávě i soudním protokolu je datum 11. 4.) Smuteční tryzna se konala na Albertově dne 4. 5., z pozůstalosti a příspěvků byl zřízen fond, tzv. D. nadání, z nějž měly být financovány studijní cesty mladých vědců.
Spolu s C. Purkyněm je D. považován za zakladatele české geomorfologie; hlavním tématem jeho prací se stala problematika krasu. Vzorem mu byl J. Cvijić, inspiroval se i dílem francouzských a německých vědců. V řadě drobnějších studií podporoval teorii W. M. Davise o geomorfologických cyklech, kterou rozpracoval pro krasová území (Die westhercegovinische Kryptodepression, 1905, spolu s K. Thonem; Das Karstgebiet Goenoeng Sewoe in Java, 1915). Plánoval sepsat rozsáhlou srovnávací monografii o krasových oblastech světa, v tom mu však zabránila tragická smrt. Z dalších prací vynikla průkopnická hydrografická práce Hustota vodní sítě v údolí Litavky (in: Sborník ČSZ 1904), Úvodí dolní Neretvy (1906), Morfologický vývoj středních Čech (1913), glaciologické studie o zalednění v kalifornských a balkánských horách a z geomorfologie Čech a Slovenska. Řada D. prací se týká i sociální geografie, ať již disertace Hustota obyvatelstva v Hercegovině (1902), nebo práce na základě cest po světě – Původ a zanikání domorodců v Austrálii a Oceánii (1924) a Eustatické poklesy hladiny mořské v době ledové a rozšíření lidstva (1925). Sem patřil i článek o vývoji obyvatelstva v Čechách 1843–1910, publikovaný během první světové války v Národopisném věstníku. D. dále psal encyklopedická hesla (mj. pro Ottův slovník naučný) i aktuální články z politické a hospodářské geografie pro noviny a časopisy, ať již pro Obzor národohospodářský, Českou revui či Venkov.
D: soupis in: Život a práce dr. J. V. D, in: Knihovna Československé společnosti zeměpisné, sv. 12, 1928 (též Sborník ČSZ 34, 1928, s. 122–228, doplňky s. 264 a 295).
L: Album representantů, s. 352, 921; K. Domin, Vzpomínka na dr. J. D., in: Věda přírodní 9, 1928, s. 161–176 (též zvl. otisk); F. Štůla, Za prof. Drem. J. D., in: Ročenka Univerzity Komenského za studijní rok 1927–1928, Bratislava 1928, s. 42–50; OSN 28, s. 244; OSND 1/2, s. 1379–81; MSN 2, s. 85; F. Syřiště, Prof. dr. J. D., in: Lidé a země 3, 1954, s. 194–197; J. Kunský, Čeští cestovatelé 2, 1961, s. 280–300; NGS, s. 686–687; V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, passim (zejména s. 111, 114–115, 156–158, 390); V. Král, Sto let od narození profesora J. V. D., in: Sborník Československé geografické společnosti 85, 1980, s. 161–165; SBS 1, s. 441–442; MČE 2, s. 25; ČBS, s. 103; LČL 1, s. 513 až 514 (kde soupis díla); DUK 4, s. 121, 175–176, 554; Priekopníci, rejstřík; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 99–106; Tomeš 1, s. 222–223; ČAVU, s. 57–58; Z. Kukal, Geologové České geologické služby 1919–2001, 2002, s. 36; J. Martínek – M. Martínek, Čeští cestovatelé a mořeplavci, 2006, s. 46–50; Ottova encyklopedie ČR 5, 2006, s. 84; R. Jeřábek (ed.), Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Biografická část, 2007, s. 41–42; J. Martínek, Geografové v českých zemích 1800–1945 (biografický slovník), 2008, s. 71–75.
P: Masarykův ústav – Archiv AV ČR Praha.
Jiří Martínek