DANEŠ Jiří Viktor Pavel 23.8.1880-11.4.1928: Porovnání verzí

Z Personal
(DANEŠ_Jiří_Viktor_23.8.1880-11.4.1928)
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Jiří Viktor DANEŠ
+
| jméno = Jiří Viktor Pavel DANEŠ
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 23.8.1880
 
| datum narození = 23.8.1880
| místo narození = Nový Dvůr u Unhoště
+
| místo narození = Nový Dvůr (dnes Pavlov) u Kladna
 
| datum úmrtí = 11.4.1928
 
| datum úmrtí = 11.4.1928
| místo úmrtí = Culver City u Los Angeles
+
| místo úmrtí = Culver City u Los Angeles (Kalifornie, USA)
 
| povolání = 12- Geograf
 
| povolání = 12- Geograf
 
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
 
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Řádka 11: Řádka 11:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jiří Viktor DANEŠ
+
}}
 +
'''DANEŠ, Jiří Viktor Pavel''', ''* 23. 8. 1880 Nový Dvůr (dnes Pavlov) u Kladna, † 11. 4. 1928 Culver City u Los Angeles (Kalifornie, USA), geograf, diplomat''
 +
 
 +
Syn statkáře Josefa D. (1817–1883) a jeho druhé ženy
 +
Johanny (1837–1908), dcery Petra Fastra, známého z událostí
 +
revolučního roku 1848. D. měl celkem 10 starších (vesměs
 +
nevlastních) sourozenců, z nichž vynikl národohospodář
 +
Josef D. (1872–1928). Jeho švagrem byl prof. medicíny
 +
Otakar Frankenberger (1852–1915), synovci prof. Vladimír
 +
Jedlička (1896–1973) a diplomat Pavel Wellner (1878–1959).
 +
Manželka Božena D. byla dcerou literárního vědce Josefa
 +
Hanuše (1862–1941), jednoho z prvních rektorů bratislavské
 +
univerzity.
 +
 
 +
Jako nejmladší dítě v rodině byl D. hmotně zajištěn, proto se
 +
mohl plně věnovat studiu a později vědecké kariéře. Po gymnáziu
 +
v Křemencově ulici v Praze nastoupil 1898 na kombinaci
 +
zeměpis–dějepis na české univerzitě (PhDr. 1902). Po studiích
 +
u nepříliš systematického Jana Palackého (D. byl již tehdy
 +
jeho asistentem) si školení doplnil ještě 1902 v Bělehradě
 +
u J. Cvijiće a 1903–04 v Berlíně (u J. Grolla a A. Pencka). Od
 +
mládí hojně cestoval, zejména na Balkánský poloostrov, který
 +
mezi 1899 a 1918 navštívil celkem desetkrát a jeho pozorování
 +
jsou dodnes základem zeměpisného poznání o některých,
 +
především horských oblastech poloostrova.
 +
 
 +
D., který se 1906 habilitoval, získal četné kontakty ve vědeckém
 +
světě – na geografickém kongresu ve Washingtonu se
 +
1904 seznámil s geomorfologem W. M. Davisem, autorem teorie
 +
geografického cyklu, kterou později D. propagoval a rozpracoval.
 +
Cestu do USA (a také karibské oblasti a Mexika)
 +
opakoval 1906, nejvýznamnější výzkumnou cestu podnikl
 +
1909–10, když spolu s botanikem K. Dominem putoval více
 +
než rok po Indonésii a Austrálii. Oba své zážitky zpracovali ve
 +
společném cestopise ''Dvojím rájem'' (1912–13). Sám i s dalšími
 +
kolegy (V. Dvorský, J. Čermák, K. Chotek aj.) podnikal
 +
i cesty po Evropě a věnoval se též průzkumu českých zemí.
 +
Mimořádným profesorem pražské univerzity se D. stal 1912.
 +
Plánoval další expedice, v těch mu ale zabránila první světová
 +
válka; v březnu 1917 byl povolán do rakousko-uherské armády,
 +
ale sloužil pouze v týlu, v Bosně a Hercegovině. Na konci
 +
října 1918 sestavil v Sarajevu českou legii, která ve městě udržela
 +
pořádek ve dnech rozpadu mocnářství. Na Balkáně onemocněl
 +
španělskou chřipkou. Po uzdravení a návratu domů
 +
(prosinec 1918) rychle obnovil přednášky na univerzitě, kde
 +
se 1919 stal řádným profesorem. Téhož roku podnikl spolu
 +
s K. Dominem, V. Dvorským a K. Chotkem tříměsíční cestu
 +
na Slovensko za účelem poznání nově připojených oblastí státu.
 +
Studie ''Úvod do geomorfologie Slovenska a Podkarpatské Rusi''
 +
(in: ''Věda přírodní'', 1920) tak představovala program dalšího
 +
výzkumu.
 +
 
 +
Spolupracoval s komisí pro přípravu mírové konference ve
 +
Versailles, s Československým cizineckým úřadem (předseda
 +
Jihoslovanské komise, 1919–20) a 1920–23 byl prvním
 +
československým konzulem v australském Sydney. Vedle plnění
 +
diplomatických povinností navštívil mj. Novou Guineu
 +
a nejvyšší australskou horu Mt. Kosciusko (2 228 m). Svou
 +
vlast propagoval aktivní přednáškovou činností. V lednu 1923
 +
předal úřad nástupci a s manželkou podnikl pokračování cesty
 +
kolem světa: domů se vrátili přes Nový Zéland, Havaj,
 +
Japonsko, Čínu a Kanadu. I tuto cestu popsal D. v cestopisu
 +
nazvaném ''Tři léta při Tichém oceáně'' (1926).
 +
 
 +
Po návratu pokračoval v pedagogické kariéře, byl děkanem
 +
Přírodovědecké fakulty UK (1925/26) a přednášel i na nově
 +
vzniklé univerzitě v Bratislavě (1923–25), kde vybudoval geografický ústav. Aktivně se účastnil sjezdů slovanských geografů a etnografů (Praha 1924, Varšava 1927) i práce v České
 +
společnosti zeměvědné (zeměpisné; ČSZ), kde řadu let (od
 +
1907) patřil k redaktorům jejího ''Sborníku''. Politicky se angažoval
 +
v agrární straně. Od 1918 byl dopisujícím, později mimořádným
 +
(1924) a řádným (1926) členem II. třídy ČAVU,
 +
v KČSN působil již od 1912 jako mimořádný a od 1918
 +
jako řádný člen, pracoval i v Komitétu pro přírodovědecký
 +
výzkum Čech. Aktivně se podílel na činnosti i v celé řadě dalších
 +
přírodovědeckých a jiných spolků. V zahraničí ho Srpsko
 +
geografsko društvo jmenovalo čestným členem, byl členem
 +
Royal Society of Queensland, Royal Geographic Society of
 +
Australasia atd.
 +
 
 +
V říjnu 1927 znovu vyrazil na cesty: tentokrát do USA, které
 +
procestoval napříč od New Yorku po Floridu a Kalifornii, kde
 +
byl krátce před cílem 10. 4. při fotografování naftových věží
 +
v Hollywoodu sražen automobilem a druhého dne zemřel.
 +
(Nekrology uvedly datum úmrtí 12. 4., které přejala většina
 +
sekundární literatury, ale v úmrtní zprávě i soudním protokolu
 +
je datum 11. 4.) Smuteční tryzna se konala na Albertově
 +
dne 4. 5., z pozůstalosti a příspěvků byl zřízen fond, tzv. D.
 +
nadání, z nějž měly být financovány studijní cesty mladých
 +
vědců.
 +
 
 +
Spolu s C. Purkyněm je D. považován za zakladatele české
 +
geomorfologie; hlavním tématem jeho prací se stala problematika
 +
krasu. Vzorem mu byl J. Cvijić, inspiroval se i dílem
 +
francouzských a německých vědců. V řadě drobnějších studií
 +
podporoval teorii W. M. Davise o geomorfologických cyklech,
 +
kterou rozpracoval pro krasová území (''Die westhercegovinische''
 +
''Kryptodepression'', 1905, spolu s K. Thonem; ''Das Karstgebiet''
 +
''Goenoeng Sewoe in Java'', 1915). Plánoval sepsat rozsáhlou srovnávací
 +
monografii o krasových oblastech světa, v tom mu však
 +
zabránila tragická smrt. Z dalších prací vynikla průkopnická
 +
hydrografická práce ''Hustota vodní sítě v údolí Litavky'' (in:
 +
''Sborník ČSZ'' 1904), ''Úvodí dolní Neretvy'' (1906), ''Morfologický''
 +
''vývoj středních Čech'' (1913), glaciologické studie o zalednění
 +
v kalifornských a balkánských horách a z geomorfologie
 +
Čech a Slovenska. Řada D. prací se týká i sociální geografie,
 +
ať již disertace ''Hustota obyvatelstva v Hercegovině'' (1902), nebo
 +
práce na základě cest po světě – ''Původ a zanikání domorodců''
 +
''v Austrálii a Oceánii'' (1924) a ''Eustatické poklesy hladiny mořské''
 +
''v době ledové a rozšíření lidstva'' (1925). Sem patřil i článek
 +
o vývoji obyvatelstva v Čechách 1843–1910, publikovaný
 +
během první světové války v ''Národopisném věstníku''. D. dále
 +
psal encyklopedická hesla (mj. pro ''Ottův slovník naučný'') i aktuální
 +
články z politické a hospodářské geografie pro noviny
 +
a časopisy, ať již pro ''Obzor národohospodářský'', ''Českou revui'' či
 +
''Venkov''.
 +
 
 +
'''D:''' soupis in: Život a práce dr. J. V. D, in: Knihovna Československé společnosti
 +
zeměpisné, sv. 12, 1928 (též Sborník ČSZ 34, 1928, s. 122–228,
 +
doplňky s. 264 a 295).
 +
 
 +
'''L:''' Album representantů, s. 352, 921; K. Domin, Vzpomínka na dr. J. D., in:
 +
Věda přírodní 9, 1928, s. 161–176 (též zvl. otisk); F. Štůla, Za prof. Drem.
 +
J. D., in: Ročenka Univerzity Komenského za studijní rok 1927–1928, Bratislava
 +
1928, s. 42–50; OSN 28, s. 244; OSND 1/2, s. 1379–81; MSN 2,
 +
s. 85; F. Syřiště, Prof. dr. J. D., in: Lidé a země 3, 1954, s. 194–197; J. Kunský,
 +
Čeští cestovatelé 2, 1961, s. 280–300; NGS, s. 686–687; V. Häufler,
 +
Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, passim (zejména
 +
s. 111, 114–115, 156–158, 390); V. Král, Sto let od narození profesora
 +
J. V. D., in: Sborník Československé geografické společnosti 85, 1980,
 +
s. 161–165; SBS 1, s. 441–442; MČE 2, s. 25; ČBS, s. 103; LČL 1, s. 513 až
 +
514 (kde soupis díla); DUK 4, s. 121, 175–176, 554; Priekopníci, rejstřík;
 +
J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové,
 +
1998, s. 99–106; Tomeš 1, s. 222–223; ČAVU, s. 57–58; Z. Kukal, Geologové
 +
České geologické služby 1919–2001, 2002, s. 36; J. Martínek – M. Martínek,
 +
Čeští cestovatelé a mořeplavci, 2006, s. 46–50; Ottova encyklopedie ČR
 +
5, 2006, s. 84; R. Jeřábek (ed.), Lidová kultura. Národopisná encyklopedie
 +
Čech, Moravy a Slezska. Biografická část, 2007, s. 41–42; J. Martínek, Geografové
 +
v českých zemích 1800–1945 (biografický slovník), 2008, s. 71–75.
 +
 
 +
'''P:''' Masarykův ústav – Archiv AV ČR Praha.
 +
 
 +
Jiří Martínek
  
== Literatura ==
 
  NGS 686; ANTM; ČBS, 103; LČL l, 513; Mlynárik, 236; MSB IV, 182; OSN Dod I - 2, 1379; PSN I, 502; ČAVU 82; OSN 28, 244; MSN 2, 35; MČE 2, 25; SBS I, 441-442; KSN III, 173;
 
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:12- Geograf]]
 
[[Kategorie:12- Geograf]]
Řádka 21: Řádka 160:
  
 
[[Kategorie:1880]]
 
[[Kategorie:1880]]
[[Kategorie:Nový_Dvůr_u_Unhoště]]
+
[[Kategorie:Nový Dvůr]]
 
[[Kategorie:1928]]
 
[[Kategorie:1928]]
[[Kategorie:Culver_City_u_Los_Angeles]]
+
[[Kategorie:Culver City]]

Verze z 11. 12. 2016, 19:51

Jiří Viktor Pavel DANEŠ
Narození 23.8.1880
Místo narození Nový Dvůr (dnes Pavlov) u Kladna
Úmrtí 11.4.1928
Místo úmrtí Culver City u Los Angeles (Kalifornie, USA)
Povolání

12- Geograf 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

13- Geodet nebo kartograf
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45277

DANEŠ, Jiří Viktor Pavel, * 23. 8. 1880 Nový Dvůr (dnes Pavlov) u Kladna, † 11. 4. 1928 Culver City u Los Angeles (Kalifornie, USA), geograf, diplomat

Syn statkáře Josefa D. (1817–1883) a jeho druhé ženy Johanny (1837–1908), dcery Petra Fastra, známého z událostí revolučního roku 1848. D. měl celkem 10 starších (vesměs nevlastních) sourozenců, z nichž vynikl národohospodář Josef D. (1872–1928). Jeho švagrem byl prof. medicíny Otakar Frankenberger (1852–1915), synovci prof. Vladimír Jedlička (1896–1973) a diplomat Pavel Wellner (1878–1959). Manželka Božena D. byla dcerou literárního vědce Josefa Hanuše (1862–1941), jednoho z prvních rektorů bratislavské univerzity.

Jako nejmladší dítě v rodině byl D. hmotně zajištěn, proto se mohl plně věnovat studiu a později vědecké kariéře. Po gymnáziu v Křemencově ulici v Praze nastoupil 1898 na kombinaci zeměpis–dějepis na české univerzitě (PhDr. 1902). Po studiích u nepříliš systematického Jana Palackého (D. byl již tehdy jeho asistentem) si školení doplnil ještě 1902 v Bělehradě u J. Cvijiće a 1903–04 v Berlíně (u J. Grolla a A. Pencka). Od mládí hojně cestoval, zejména na Balkánský poloostrov, který mezi 1899 a 1918 navštívil celkem desetkrát a jeho pozorování jsou dodnes základem zeměpisného poznání o některých, především horských oblastech poloostrova.

D., který se 1906 habilitoval, získal četné kontakty ve vědeckém světě – na geografickém kongresu ve Washingtonu se 1904 seznámil s geomorfologem W. M. Davisem, autorem teorie geografického cyklu, kterou později D. propagoval a rozpracoval. Cestu do USA (a také karibské oblasti a Mexika) opakoval 1906, nejvýznamnější výzkumnou cestu podnikl 1909–10, když spolu s botanikem K. Dominem putoval více než rok po Indonésii a Austrálii. Oba své zážitky zpracovali ve společném cestopise Dvojím rájem (1912–13). Sám i s dalšími kolegy (V. Dvorský, J. Čermák, K. Chotek aj.) podnikal i cesty po Evropě a věnoval se též průzkumu českých zemí. Mimořádným profesorem pražské univerzity se D. stal 1912. Plánoval další expedice, v těch mu ale zabránila první světová válka; v březnu 1917 byl povolán do rakousko-uherské armády, ale sloužil pouze v týlu, v Bosně a Hercegovině. Na konci října 1918 sestavil v Sarajevu českou legii, která ve městě udržela pořádek ve dnech rozpadu mocnářství. Na Balkáně onemocněl španělskou chřipkou. Po uzdravení a návratu domů (prosinec 1918) rychle obnovil přednášky na univerzitě, kde se 1919 stal řádným profesorem. Téhož roku podnikl spolu s K. Dominem, V. Dvorským a K. Chotkem tříměsíční cestu na Slovensko za účelem poznání nově připojených oblastí státu. Studie Úvod do geomorfologie Slovenska a Podkarpatské Rusi (in: Věda přírodní, 1920) tak představovala program dalšího výzkumu.

Spolupracoval s komisí pro přípravu mírové konference ve Versailles, s Československým cizineckým úřadem (předseda Jihoslovanské komise, 1919–20) a 1920–23 byl prvním československým konzulem v australském Sydney. Vedle plnění diplomatických povinností navštívil mj. Novou Guineu a nejvyšší australskou horu Mt. Kosciusko (2 228 m). Svou vlast propagoval aktivní přednáškovou činností. V lednu 1923 předal úřad nástupci a s manželkou podnikl pokračování cesty kolem světa: domů se vrátili přes Nový Zéland, Havaj, Japonsko, Čínu a Kanadu. I tuto cestu popsal D. v cestopisu nazvaném Tři léta při Tichém oceáně (1926).

Po návratu pokračoval v pedagogické kariéře, byl děkanem Přírodovědecké fakulty UK (1925/26) a přednášel i na nově vzniklé univerzitě v Bratislavě (1923–25), kde vybudoval geografický ústav. Aktivně se účastnil sjezdů slovanských geografů a etnografů (Praha 1924, Varšava 1927) i práce v České společnosti zeměvědné (zeměpisné; ČSZ), kde řadu let (od 1907) patřil k redaktorům jejího Sborníku. Politicky se angažoval v agrární straně. Od 1918 byl dopisujícím, později mimořádným (1924) a řádným (1926) členem II. třídy ČAVU, v KČSN působil již od 1912 jako mimořádný a od 1918 jako řádný člen, pracoval i v Komitétu pro přírodovědecký výzkum Čech. Aktivně se podílel na činnosti i v celé řadě dalších přírodovědeckých a jiných spolků. V zahraničí ho Srpsko geografsko društvo jmenovalo čestným členem, byl členem Royal Society of Queensland, Royal Geographic Society of Australasia atd.

V říjnu 1927 znovu vyrazil na cesty: tentokrát do USA, které procestoval napříč od New Yorku po Floridu a Kalifornii, kde byl krátce před cílem 10. 4. při fotografování naftových věží v Hollywoodu sražen automobilem a druhého dne zemřel. (Nekrology uvedly datum úmrtí 12. 4., které přejala většina sekundární literatury, ale v úmrtní zprávě i soudním protokolu je datum 11. 4.) Smuteční tryzna se konala na Albertově dne 4. 5., z pozůstalosti a příspěvků byl zřízen fond, tzv. D. nadání, z nějž měly být financovány studijní cesty mladých vědců.

Spolu s C. Purkyněm je D. považován za zakladatele české geomorfologie; hlavním tématem jeho prací se stala problematika krasu. Vzorem mu byl J. Cvijić, inspiroval se i dílem francouzských a německých vědců. V řadě drobnějších studií podporoval teorii W. M. Davise o geomorfologických cyklech, kterou rozpracoval pro krasová území (Die westhercegovinische Kryptodepression, 1905, spolu s K. Thonem; Das Karstgebiet Goenoeng Sewoe in Java, 1915). Plánoval sepsat rozsáhlou srovnávací monografii o krasových oblastech světa, v tom mu však zabránila tragická smrt. Z dalších prací vynikla průkopnická hydrografická práce Hustota vodní sítě v údolí Litavky (in: Sborník ČSZ 1904), Úvodí dolní Neretvy (1906), Morfologický vývoj středních Čech (1913), glaciologické studie o zalednění v kalifornských a balkánských horách a z geomorfologie Čech a Slovenska. Řada D. prací se týká i sociální geografie, ať již disertace Hustota obyvatelstva v Hercegovině (1902), nebo práce na základě cest po světě – Původ a zanikání domorodců v Austrálii a Oceánii (1924) a Eustatické poklesy hladiny mořské v době ledové a rozšíření lidstva (1925). Sem patřil i článek o vývoji obyvatelstva v Čechách 1843–1910, publikovaný během první světové války v Národopisném věstníku. D. dále psal encyklopedická hesla (mj. pro Ottův slovník naučný) i aktuální články z politické a hospodářské geografie pro noviny a časopisy, ať již pro Obzor národohospodářský, Českou revui či Venkov.

D: soupis in: Život a práce dr. J. V. D, in: Knihovna Československé společnosti zeměpisné, sv. 12, 1928 (též Sborník ČSZ 34, 1928, s. 122–228, doplňky s. 264 a 295).

L: Album representantů, s. 352, 921; K. Domin, Vzpomínka na dr. J. D., in: Věda přírodní 9, 1928, s. 161–176 (též zvl. otisk); F. Štůla, Za prof. Drem. J. D., in: Ročenka Univerzity Komenského za studijní rok 1927–1928, Bratislava 1928, s. 42–50; OSN 28, s. 244; OSND 1/2, s. 1379–81; MSN 2, s. 85; F. Syřiště, Prof. dr. J. D., in: Lidé a země 3, 1954, s. 194–197; J. Kunský, Čeští cestovatelé 2, 1961, s. 280–300; NGS, s. 686–687; V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, passim (zejména s. 111, 114–115, 156–158, 390); V. Král, Sto let od narození profesora J. V. D., in: Sborník Československé geografické společnosti 85, 1980, s. 161–165; SBS 1, s. 441–442; MČE 2, s. 25; ČBS, s. 103; LČL 1, s. 513 až 514 (kde soupis díla); DUK 4, s. 121, 175–176, 554; Priekopníci, rejstřík; J. Martínek – M. Martínek, Kdo byl kdo – naši cestovatelé a geografové, 1998, s. 99–106; Tomeš 1, s. 222–223; ČAVU, s. 57–58; Z. Kukal, Geologové České geologické služby 1919–2001, 2002, s. 36; J. Martínek – M. Martínek, Čeští cestovatelé a mořeplavci, 2006, s. 46–50; Ottova encyklopedie ČR 5, 2006, s. 84; R. Jeřábek (ed.), Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. Biografická část, 2007, s. 41–42; J. Martínek, Geografové v českých zemích 1800–1945 (biografický slovník), 2008, s. 71–75.

P: Masarykův ústav – Archiv AV ČR Praha.

Jiří Martínek