DANIELOVSKÝ František 9.10.1878-?1939: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 128
 
}}
 
}}
 
'''DANIELOVSKÝ, František''', ''* 9. 10. 1878 Chrudim, † po 1939 ?, účastník 1. odboje, státní úředník''
 
'''DANIELOVSKÝ, František''', ''* 9. 10. 1878 Chrudim, † po 1939 ?, účastník 1. odboje, státní úředník''

Aktuální verze z 21. 10. 2019, 15:09

František DANIELOVSKÝ
Narození 9.10.1878
Místo narození Chrudim
Úmrtí po 1939
Povolání 45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 128
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=50201

DANIELOVSKÝ, František, * 9. 10. 1878 Chrudim, † po 1939 ?, účastník 1. odboje, státní úředník

Maturoval na reálném gymnáziu v rodišti a absolvoval právnickou fakultu české univerzity v Praze (JUDr.). Před první světovou válkou pracoval jako substituční notář v Dobříši, politicky se angažoval v Masarykově České straně pokrokové. V létě 1914 narukoval k 10. domobraneckému pluku, byl účetním poddůstojníkem, v březnu 1915 ho zajali Rusové u Przemyśłu. V zajateckém táboře Spasskoje se neúspěšně hlásil do České družiny, v Melitopoli (dnes Ukrajina) předsedal zajatecké samosprávě. Teprve 5. 8. 1917 byl v Borispolu u Kyjeva zařazen do 1. roty 5. československého pluku Pražského. Po krátkém výcviku se 27. 9. 1917 stal písařem I. praporu, předsedou rotního výboru, zástupcem roty v plukovním komitétu, do jehož čela byl zvolen 25. 10. 1917. V březnu 1918 ho Odbočka Národní rady delegovala jako zástupce 2. československé divize do transportní komise v Penze, kde brzy převzal funkci komisaře pro odzbrojení. Ve druhé polovině května 1918 se odebral do Vladivostoku jako vyšetřující soudce vojenské skupiny a 15. 6. byl vyslán do USA, aby informoval T. G. Masaryka o příčinách války se sovětským Ruskem. Masaryk ho 1. 8. jmenoval velitelem výcvikového tábora československých dobrovolníků ve Stamfordu. V hodnosti podporučíka se D. v únoru 1919 vrátil do Prahy. Postupně byl velitelem I. repatriačního praporu, zástupcem přednosty repatriačního oddělení ministerstva národní obrany (MNO), vedoucím kulturního odboru pražského posádkového velitelství a repatriačním referentem MNO. Jako štábní kapitán byl 1921 demobilizován a zařazen mezi civilní úředníky. S titulem ministerského rady obdržel 1924 jmenování do čela Kanceláře legií, odkud odešel do důchodu 30. 11. 1939. Od 1935 byl titulárním odborovým přednostou. D. měl velké zásluhy o koordinaci péče o legionáře a postupné zlepšování jejich sociální situace na území celého státu. I ve vypjatých okamžicích dokázal zachovat nestrannou objektivitu. Patřil nesporně k nejlepším civilním úředníkům meziválečného ministerstva národní obrany.

P: VHA Praha, poslužný spis legionáře a kvalifikační listina MNO.

Martin Kučera