Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky DANIEL I. ?-9.8.1167

{{Infobox - osoba
| jméno =  DANIEL I.
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 
| místo narození = 
| datum úmrtí = 9.8.1167
| místo úmrtí = Řím (Itálie)
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel

| jiná jména = 
}}
'''DANIEL I.''', ''* ?, † 9. 8. 1167 Řím (Itálie), biskup, diplomat''

Pocházel z předního českého intelektuálního rodu, otec
byl pražský kanovník Magnus a bratr vyšehradský probošt
Alexander, vedoucí diplomatického poselstva Vladislava II. do
Cařihradu (kde zemřel); blízkým příbuzným byl i olomoucký
biskup Jindřich Zdík. D. získal vzdělání v Paříži, kde nabyl
politického a kulturního rozhledu a navázal styky s předními
osobnostmi Evropy. V době působení legáta Guida v Čechách
(1143) byl jmenován proboštem pražské kapituly, 1148 pražským
biskupem. Biskupské svěcení přijal v Mohuči 31. 12.
1148.

Jako mimořádně vzdělaný člověk a obratný diplomat konal
v zájmu knížete a především císaře Fridricha Barbarossy četná
diplomatická jednání (u kurie už 1145, 1146). Byl upřímně
zbožným stoupencem reformního církevního směru. Po
biskupském jmenování neprodleně povolal premonstráty do
kláštera v Želivi, jenž v té době náležel benediktinům. 1152
se místo knížete zúčastnil říšského sněmu v Merseburku, který
svolal Fridrich Barbarossa, kde se mu podařilo smířit revoltujícího
knížete Oldřicha, syna Soběslava I., s Vladislavem.
Podobně tomu bylo i 1153, kdy se spolu s kancléřem
Gervasiem a knížetem Vladislavem zúčastnil nové svatby
Fridricha Barbarossy ve Würzburgu; D. přičiněním tam došlo
k tajné dohodě, že pomůže-li český kníže císaři na výpravě
proti Milánu, dostane královskou korunu a zpět Budyšínsko.
1157 vedl D. do Uher knížecí poselstvo, jež mělo přivést nevěstu
nejstaršímu synu knížete. Těsně po návratu jel na pohřeb
olomouckého biskupa Jana. V červenci téhož roku byl
s knížetem na říšském sněmu v Bamberku, krátce poté jel
znovu do Uher, aby získal krále Gejzu II. pro pomoc italskému
tažení Fridricha Barbarossy. Vladislavova tažení k Milánu
1158 se D. zúčastnil s vlastním doprovodem, v němž byl
i jeho kaplan a kronikář výpravy Vincentius, který zachoval
o D. činnosti během výpravy četné detailní zprávy, jež chronologicky
pokračovaly až po D. účast při závěrečných jednáních
o kapitulaci Milána. Když se Vladislav vracel do Čech,
byl D. nemocen. Pomoc a další pobyt v Itálii si nato vyžádal
císař Fridrich. V jeho službách pak D. spolu s Vincentiem navštívil
řadu italských měst, aby od nich přijal přísahu věrnosti
císaři a pozval je na sněm na Ronkalských polích. V císařských
intencích působil D. při pavijské synodě 1160, která uznala
pravoplatným papežem císařského kandidáta Viktora IV.
V zájmu jeho uznání putoval D. bezvýsledně znovu do Uher
ke Gejzovi II. a odtud do Čech, které se jeho vlivem přihlásily
k Viktorově obedienci.

Až po skončení služeb císaři se D. mohl v první polovině 60. let
soustavněji věnovat diecézi. Doloženy byly jeho zásahy ve prospěch
benediktinských klášterů (Sázava, Opatovice, Teplice),
zatímco předchozí podpora nových řádů premonstrátů a cisterciáků
skončila (zřejmě v souladu s podporou Viktora IV.). D.
inicioval vznik nejstarší samostatné církevně správní soustavy
arcijáhenství v pražské diecézi (v konečné podobě deseti), která
hmotně zajistil. Jako vzdělanec pořizoval knihy, např. během
bojů u Milána poslal kaplana Vincentia do Boloně získat rukopis
Gratiánova ''Dekretu'' a další rukopisy. Z D. podnětu byl
v Praze napsán a iluminován rukopis ''Flores s. Bernardi''. Z 1165
se dochovaly čtyři D. autentiky (listinná potvrzení o vysvěcení
kostelů a uložení relikvií do oltářů) pro kostely středních Čech;
jednalo se o první listiny samostatně vydané pražskými biskupy.
D. byl první pražský biskup, který respektoval kněžnu Ludmilu
jako světici. 1166 se musel znovu zúčastnit dalšího císařova tažení
do Itálie, kde zastával i úřad dvorského sudího. Krátce po
císařově opanování Říma vypukl mor, kterému D. jako jeden
z prvních podlehl. Tělesné pozůstatky byly přeneseny do Prahy
a uloženy ve svatovítské katedrále.

'''L:''' RSN 4, s. 45–46; OSN 6, s. 947–948; V. Novotný, České dějiny 1/2,
1913, rejstřík; M. Pavlíková, O oltářních autentikách biskupa Daniela I.,
in: Věstník KČSN, 1951 (vyd. 1953), s. 1–21; NDB 3, s. 508; ADB 4,
s. 729–730; BL 1, s. 230; MČE 2, s. 250; P. Hilsch, Die Bischöfe von Prag in
der frühen Stauferzeit: ihre Stellung zwischen Reichs - und Landesgewalt von
Daniel I., 1148–1167, bis Heinrich, 1182–1197, München 1969, passim;
M. M. Buben, Encyklopedie českých a moravských sídelních biskupů, 2000,
s. 55–57; J. Žemlička, Čechy v době knížecí, 1997, rejstřík.

'''P:''' Vincentiova kronika, in: FRB 2, s. 407–460; Jarlochova kronika, in:
tamtéž, s. 461–516; Codex diplomaticus et epistolaris Bohemiae… 1 (ed.
G. Friedrich), 1904–1907, rejstřík.

Zdeňka Hledíková

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:49- Náboženský nebo církevní činitel]]

[[Kategorie:1167]]
[[Kategorie:Řím]]