StránkaDiskuseZobrazit zdrojHistorie DANĚK Oldřich 16.1.1927-3.9.2000

Oldřich DANĚK
Narození	16.1.1927
Místo narození	Ostrava
Úmrtí	3.9.2000
Místo úmrtí	Praha
Povolání	63- Spisovatel 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf 83- Divadelní interpret nebo herec
Citace	Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 120-121
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45269

DANĚK, Oldřich, * 16. 1. 1927 Ostrava, † 3. 9. 2000 Praha, dramatik, prozaik, filmový a televizní scenárista, režisér, herec

Po absolvování reálného gymnázia v Ostravě (poslední rok byl totálně nasazen, maturoval 1945) nastoupil jako herec do Divadla mladých (dnes Divadlo Petra Bezruče) v Ostravě. 1946–50 studoval na pražské DAMU herectví u Karla Högera a Ladislava Peška, režii u Jindřicha Honzla. Absolvoval 1950 obor herectví a o rok později režii nastudováním vlastní dramatické prvotiny Večerní fronta v divadle DISK. 1950–53 byl režisérem Krajského oblastního divadla (dnes Klicperovo divadlo) v Hradci Králové, 1954–56 šéfem činohry Divadla F. X. Šaldy v Liberci, kde se uplatňoval též jako režisér. 1956–73 pracoval externě jako scenárista, od 1958 dramaturg a od 1960 i režisér ve Filmovém studiu Barrandov. Od 1973 byl ve svobodném povolání jako spisovatel a dramatik, filmový a televizní scenárista a režisér. Od studentských let psal články pro ostravský Nástup, poté publikoval v časopisech Divadlo, Host do domu, v Literárních listech aj.

Prosadil se především jako dramatik. Od 60. do konce 80. let patřil k nejplodnějším a nejuváděnějším poválečným domácím autorům. Více než tři desítky divadelních her napsal z velké části na historické náměty, skrze něž ovšem promlouval k současnosti, vždy akcentoval všeplatná etická témata. Byl dramatikem racionálního autorského nadhledu, často využíval princip tzv. hry ve hře se zjevnou či skrytou postavou komentátora. Jeho styl tvořila dobře vystavěná zápletka, věcně strukturovaný dialog a živě charakterizované postavy. Konstantním tématem, jež sledoval, byla mravní odpovědnost člověka vůči společnosti i sobě samému, kterou řešil v různých prostředích, ať už to bylo divadlo (Válka vypukne po přestávce), nemocnice (Zpráva o chirurgii města N.), válečný konflikt (Bitva na Moravském poli, Vévodkyně valdštejnských vojsk), věda (Hvězda jménem Praha), politika či diplomacie (Vrátím se do Prahy, Příští léto v Locarnu). Od tradiční dramatické formy se D. styl vyvíjel přes techniku metaforických historických apokryfů k stále preciznějšímu tvaru kombinujícímu epické a dramatické prvky, vrcholícím v diskusním dramatu Vy jste Jan, kde dramatický příběh nahradila morální stanoviska jednotlivých postav k odsouzení Jana Husa. Ke konci tvorby si D. vyzkoušel i formu tzv. muzikálu pro zpívající činoherce (Krvavá Henrietta aneb Jedno jaro v Paříži), v němž sloučil epické principy soudního procesu a zdůrazňované divadelnosti s ironicky vyostřenou komediálností. Zklamání z vývoje po listopadu 1989 vtělil do hry Něžně i drze aneb Tygřice na rozcestí zasazené do Anglie v období první světové války. V posledních dramatických textech (Jak je snadné vládnout a Hříčky o královnách – podle televizního scénáře) se opět vrátil k osvědčeným historickým apokryfům. Premiéry D. her byly od 60. let 20. století spojeny s pražským Realistickým divadlem Z. Nejedlého, později psal pro Divadlo na Vinohradech. D. se stal autorem řady historických románů budovaných na podobných principech jako dramata. Zálibu v době vlády Přemyslovců vtělil do trilogie Král utíká z boje, Král bez přilby a Vražda v Olomouci. Z divadelního prostředí těžila jeho detektivní novela Únosce, z všední práce hasičů román Žhářky a požárnice.

Paralelně s D. tvorbou pro divadlo vznikaly i scénáře pro film (Ošklivá slečna, Zde jsou lvi, Pohled do očí, Spanilá jízda, Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, Královský omyl) a televizi (Pařížský kat, Kardinál Zabarella, Raněný lučištník, Druhá první dáma, Hříčky o královnách), z nichž řadu sám jako režisér realizoval. Spolu s Janem Otčenáškem napsal scénáře televizních seriálů Byl jednou jeden dům a Dnes v jednom domě. Byl rovněž autorem libreta televizní opery Copernicus (hudba J. F. Fischer).

Od studentských let spolupracoval s ostravským studiem Československého rozhlasu jako autor rozhlasových her, z nichž některé upravil i pro jeviště. Napsal několik dílů seriálu Jak se máte, Vondrovi?, román Vražda v Olomouci, který přepracoval jako desetidílný rozhlasový seriál Karel Svoboda.

D: divadelní hry – výběr: Umění odejít, 1955; Svatba sňatkového podvodníka, 1961; Čtyřicet zlosynů a jedno neviňátko, 1966; Dva na koni, jeden na oslu, 1971; Hvězda jménem Praha, 1973; Válka vypukne po přestávce, 1976; Bitva na Moravském poli, 1979; Vévodkyně valdštejnských vojsk, 1980; Zpráva o chirurgii města N., 1981; Příští léto v Locarnu, 1982; Zdaleka ne tak ošklivá, jak se původně zdálo, 1983; Životopis mého strýce, 1983; Kulhavý mezek, 1984; Krvavá Henrietta, 1987; Vy jste Jan, 1987; Něžně i drze aneb Tygřice na rozcestí, 1990; Jak je snadné vládnout aneb Karel IV. – autoportrét, 1992; Hříčky o královnách, 1995; rozhlasové hry – výběr: Steelfordův objev, 1954; Dialog v předvečer soudu, 1967; Dialog s doprovodem děl, 1967; Dialog ve spirále, 1968; Přepadení Národní banky, 1969; Bitva na Moravském poli, 1988 (úprava S. Růžičková); Diplom (s J. Kolářem), 1988; Můžou za to Japonci, 1993; Výchova dcery testem, 1993; Vzpomínka na Hamleta, 1994; Vražda v Olomouci (dramatizace K. Svoboda), 1996; Rozhovor v Delfách, 1997; Blbý had, 2000; Rudolfínská noc, 2003; próza: Král utíká z boje, 1967; Král bez přilby, 1971; Vražda v Olomouci, 1972; Únosce, 1969; Žhářky a požárnice, 1980; filmové scénáře – výběr: Zde jsou lvi, 1958; Ošklivá slečna, 1959; Pohled do očí, 1961; Spanilá jízda; 1963; Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky, 1967; Královský omyl, 1968; televizní scénáře, seriály: Byl jednou jeden dům, 1974; Dnes v jednom domě, 1978; Muž v pralese, 1971; Břetislav a Jitka, 1974; Raněný lučištník, 1975; Druhá první dáma, 1979; Dialog s doprovodem děl, 1982; Žena z Korinta, 1986; Španělé v Praze, 1987; Opouštět Petrohrad, 1991; Kadeř královny Bereniké, 1993.

L: E. Janěková, O. D., 1990 (též anglicky); SČS 1, s. 121–122; M. Trávníčková, Divadlo O. D., 1997 (katalog výstavy, se seznamem inscenací a soupisem režií); A. Štěrbová, Dramatická podobenství O. D., 2004; V. Kofránková, Spanilá jízda O. D. za novou tváří historického filmu, in: Film a dějiny, 2005; P. Janoušek – L. Vodička, České drama 1969–1989 IV., in: Divadelní revue 17, 2006, č. 4, s. 45–67; rozhovory: A. Halada, in: Na kus řeči, 1996; A. J. Liehm, in: Ostře sledované filmy, 2001.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Radmila Hrdinová