Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky DASKALOV Rajko Ivanov 9.12.1886-26.8.1923

{{Infobox - osoba
| jméno = Rajko Ivanov DASKALOV
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 9.12.1886
| místo narození = Bjala Čerkva u Veliko Tărnova (Bulharsko)
| datum úmrtí = 26.8.1923
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 130-131
}}
'''DASKALOV, Rajko Ivanov''', ''* 9. 12. 1886 Bjala Čerkva u Veliko Tărnova (Bulharsko), † 26. 8. 1923 Praha, bulharský politik, státník''

Narodil se v rodině učitele. Vystudoval obchodní školu v bulharském
Svištově a finanční vědy v Berlíně (1907–12), po
návratu do vlasti se začal angažovat v demokratických politických
spolcích a v zemědělských sdruženích, podporujících vývoz
obilí do Francie. Od 1914 stál v čele časopisu ''Zemedelsko''
''zname''. Během první světové války bojoval 1915–16 na frontě,
poté byl jako odpůrce královské politiky vězněn, amnestie mu
byla udělena v září 1918. Záhy poté byl hlavním iniciátorem
povstání bulharské armády v září 1918 a vrchním velitelem
vojsk revoluční tzv. Radomirské republiky (vyhlásil ji 27. 9.);
pochod na Sofii (29. 9.–2. 10. 1918) byl ale na předměstí odražen
a D. se až do vyhlášení amnestie musel skrývat v horách
Vitoša nad Sofií a později v Řecku. V koaliční vládě (od října
1919) vedené jeho přítelem z agrární strany A. Stambolijským
byl ministrem zemědělství, v dubnu až květnu 1920 současně
ministrem financí, pak ministrem obchodu a v lednu 1922,
při reorganizaci po vraždě ministra Aleksandăra Dimitrova
(22. 10. 1921), převzal rezort vnitra. Dvakrát byl také zvolen
do bulharského parlamentu, jako bývalý důstojník také formálně
vedl tzv. oranžovou milici, ozbrojené síly zemědělské
strany. V prosinci 1922 byl na D. spáchán neúspěšný atentát.
Na jaře 1923 byl D. překvapivě jmenován prvním bulharským
vyslancem v Praze – pravděpodobně jej Stambolijski chtěl
ušetřit v případě eventuelního převratu. K němu došlo v červnu
1923, přičemž Stambolijski byl (14. 6.) zavražděn; D. zůstal
v Praze, získal v ČSR politický azyl a prohlásil se (10. 6.)
za vedoucího představitele legální bulharské vlády. Když státy
Malé dohody uznaly (5. 7. 1923) realitu bulharského převratu,
žil D. dále v Praze-Smíchově jako soukromník. Začal tu
organizovat exilovou vládu, ale již 26. 8. byl v Holečkově ulici
v Praze na Smíchově zavražděn agentem radikální Vnitřní
makedonské revoluční organizace (VMRO) J. Ciconkovem.
(Dům č. 13, u nějž k vraždě došlo, byl označen pamětní deskou.)
Pohřben byl dva dny poté na Olšanských hřbitovech.
Porota v Praze vraha, mj. na základě svědectví novináře V. Síse,
osvobodila, ale odvolací soud v Táboře jej v říjnu 1924 uznal
vinným a odsoudil na 20 let žaláře; během přelíčení vyšlo najevo
politické pozadí celého případu, které silně poškodilo mezinárodní
pozici převratem nastolené Cankovovy vlády. Vrah
Ciconkov v lednu 1926 spáchal ve valdické věznici sebevraždu.

'''D:''' Das ausländische Kapital in Bulgarien, Berlin 1912 (disertace); Borba za
zemlja, Sofija 1923; Izbrani statii i reči, Sofija 1947; Izbrani proizvedenija
1–2, Sofija 1986.

'''L:''' OSND 1/2, s. 1403; KSN 3, s. 193; P. Genov, R. D.: biografiski očerk,
Sofija 1970; týž, R. D.: istorija na edin kratăk, no s buri izpălnen život, Sofija
1973; D. Uhlíř, Anály ze Spálené ulice, 1979, s. 65–102; Č. Amort a kol.,
Dějiny československo-bulharských vztahů, 1980, zejm. s. 210–215 a rejstřík;
Enciklopedija Bălgarija 2, Sofija 1981, s. 234 (kde další literatura); T. Tašev,
Ministrite za Bălgarija 1879–1999, Sofija 1999, heslo; J. Rychlík, Dějiny
Bulharska, 2000, s. 286n., 299, 392.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/87219 Bibliografie dějin Českých zemí]

Jiří Martínek

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848]]

[[Kategorie:1886]]
[[Kategorie:Bjala Čerkva]]
[[Kategorie:1923]]
[[Kategorie:Praha]]