DASTICH František 28.9.1895-16.2.1964: Porovnání verzí

Z Personal
(DASTICH_František_28.9.1895-16.2.1964)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 28.9.1895
 
| datum narození = 28.9.1895
| místo narození =  
+
| místo narození = Hejčín (Olomouc)
 
| datum úmrtí = 16.2.1964
 
| datum úmrtí = 16.2.1964
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = New York (USA)
 
| povolání = 44- Právník
 
| povolání = 44- Právník
 
45- Voják nebo partyzán
 
45- Voják nebo partyzán
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>František DASTICH
+
}}
 +
'''DASTICH, František''', ''* 28. 9. 1895 Hejčín (Olomouc), † 16. 2. 1964 New York (USA), voják, účastník 1. odboje''
 +
 
 +
Maturoval na reálce v Olomouci a absolvoval tři semestry
 +
Exportní akademie ve Vídni. V únoru 1915 nastoupil jako
 +
jednoroční dobrovolník vojenskou službu u 13. zeměbraneckého
 +
pluku. V červenci 1916 upadl do ruského zajetí, prošel
 +
zajateckými tábory v Novonikolajevsku (dnes Novosibirsk),
 +
Semipalatinsku a Tjumeni, účastnil se zajateckého hnutí.
 +
K 1. 8. 1917 byl zařazen do důstojnické zálohy 6. československého
 +
pluku Hanáckého. Během důstojnického kursu
 +
v Borispolu (u Kyjeva) se přihlásil na cestu do Francie, kam
 +
odplul s prvním transportem kpt. Otakara Husáka v říjnu
 +
1917. Na konci ledna 1918 ho francouzské velení zařadilo
 +
k 21. československému pluku, v březnu byl vyřazen z důstojnické
 +
školy v Saint-Maixent. Velel 4. četě 11. roty, v srpnu
 +
převzal 11. rotu, v září a říjnu byl pobočníkem velitele II. praporu,
 +
aktivně se účastnil bitvy u Terronu, poté zastupoval velitele
 +
II. praporu. Ve vlasti postupně vedl štáb kombinované
 +
brigády na Těšínsku, zastupoval náčelníka štábu vrchního
 +
velitelství tamtéž, řídil štáb kombinované brigády a 2. pěší
 +
divize na Slovensku, byl adjutantem pražského posádkového
 +
velitele, referentem generálního inspektorátu branné moci pro
 +
demobilizaci a zahraničním referentem prezídia ministerstva
 +
národní obrany (MNO). V hodnosti štábního kapitána zastupoval
 +
1920–24 vojenského atašé ČSR ve Francii, v Paříži
 +
tehdy současně studoval vojenskou akademii a práva. Po návratu
 +
velel 1926–32 pátrací skupině 2. oddělení hlavního
 +
štábu, 1932–33 II. praporu 46. pěšího pluku, 1933–34 vedl
 +
2. oddělení hlavního štábu a 1934–38 byl prvním vojenským
 +
atašé ČSR v Sovětském svazu (plk.). Do března 1939 sloužil
 +
u MNO, pak u protektorátního ministerstva vnitra, 1941
 +
odešel do nucené výslužby. Podléhal trvalé kontrole gestapa,
 +
přesto 1944 navázal ilegální spojení se skupinou gen. Zdeňka
 +
Nováka, v květnu 1945 stál v čele povstání v Humpolci, kde
 +
dočasně žil. Po reaktivaci byl povýšen na brigádního generála,
 +
nejprve řídil I. odbor MNO, pak krátce zastupoval ministerstvo
 +
v komisi pro vnitřní osídlení a stal se přednostou
 +
7. oddělení generálního štábu, 1946–47 byl zástupcem ČSR
 +
ve Spojenecké kontrolní komisi v Budapešti, 1947–48 velel
 +
československé vojenské misi v Berlíně. Na funkci rezignoval
 +
31. 12. 1948 a přes Západní Německo emigroval do USA.
 +
V Paříži vedl zastupitelství Rady svobodného Československa.
 +
 
 +
'''L:''' Pejskar 1, 1982, s. 167–170; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého
 +
odboje, 1993, s. 30.
 +
 
 +
'''P:''' VHA Praha, poslužný spis legionáře a kvalifikační listina důstojníka.
 +
 
 +
Martin Kučera
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:44- Právník]]
 
[[Kategorie:44- Právník]]
Řádka 16: Řádka 66:
  
 
[[Kategorie:1895]]
 
[[Kategorie:1895]]
 +
[[Kategorie:Hejčín]]
 
[[Kategorie:1964]]
 
[[Kategorie:1964]]
 +
[[Kategorie:New York]]

Verze z 13. 12. 2016, 16:38

František DASTICH
Narození 28.9.1895
Místo narození Hejčín (Olomouc)
Úmrtí 16.2.1964
Místo úmrtí New York (USA)
Povolání

44- Právník

45- Voják nebo partyzán
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=79259

DASTICH, František, * 28. 9. 1895 Hejčín (Olomouc), † 16. 2. 1964 New York (USA), voják, účastník 1. odboje

Maturoval na reálce v Olomouci a absolvoval tři semestry Exportní akademie ve Vídni. V únoru 1915 nastoupil jako jednoroční dobrovolník vojenskou službu u 13. zeměbraneckého pluku. V červenci 1916 upadl do ruského zajetí, prošel zajateckými tábory v Novonikolajevsku (dnes Novosibirsk), Semipalatinsku a Tjumeni, účastnil se zajateckého hnutí. K 1. 8. 1917 byl zařazen do důstojnické zálohy 6. československého pluku Hanáckého. Během důstojnického kursu v Borispolu (u Kyjeva) se přihlásil na cestu do Francie, kam odplul s prvním transportem kpt. Otakara Husáka v říjnu 1917. Na konci ledna 1918 ho francouzské velení zařadilo k 21. československému pluku, v březnu byl vyřazen z důstojnické školy v Saint-Maixent. Velel 4. četě 11. roty, v srpnu převzal 11. rotu, v září a říjnu byl pobočníkem velitele II. praporu, aktivně se účastnil bitvy u Terronu, poté zastupoval velitele II. praporu. Ve vlasti postupně vedl štáb kombinované brigády na Těšínsku, zastupoval náčelníka štábu vrchního velitelství tamtéž, řídil štáb kombinované brigády a 2. pěší divize na Slovensku, byl adjutantem pražského posádkového velitele, referentem generálního inspektorátu branné moci pro demobilizaci a zahraničním referentem prezídia ministerstva národní obrany (MNO). V hodnosti štábního kapitána zastupoval 1920–24 vojenského atašé ČSR ve Francii, v Paříži tehdy současně studoval vojenskou akademii a práva. Po návratu velel 1926–32 pátrací skupině 2. oddělení hlavního štábu, 1932–33 II. praporu 46. pěšího pluku, 1933–34 vedl 2. oddělení hlavního štábu a 1934–38 byl prvním vojenským atašé ČSR v Sovětském svazu (plk.). Do března 1939 sloužil u MNO, pak u protektorátního ministerstva vnitra, 1941 odešel do nucené výslužby. Podléhal trvalé kontrole gestapa, přesto 1944 navázal ilegální spojení se skupinou gen. Zdeňka Nováka, v květnu 1945 stál v čele povstání v Humpolci, kde dočasně žil. Po reaktivaci byl povýšen na brigádního generála, nejprve řídil I. odbor MNO, pak krátce zastupoval ministerstvo v komisi pro vnitřní osídlení a stal se přednostou 7. oddělení generálního štábu, 1946–47 byl zástupcem ČSR ve Spojenecké kontrolní komisi v Budapešti, 1947–48 velel československé vojenské misi v Berlíně. Na funkci rezignoval 31. 12. 1948 a přes Západní Německo emigroval do USA. V Paříži vedl zastupitelství Rady svobodného Československa.

L: Pejskar 1, 1982, s. 167–170; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje, 1993, s. 30.

P: VHA Praha, poslužný spis legionáře a kvalifikační listina důstojníka.

Martin Kučera