DASTICH František 28.9.1895-16.2.1964: Porovnání verzí
(DASTICH_František_28.9.1895-16.2.1964) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 28.9.1895 | | datum narození = 28.9.1895 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Hejčín (Olomouc) |
| datum úmrtí = 16.2.1964 | | datum úmrtí = 16.2.1964 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = New York (USA) |
| povolání = 44- Právník | | povolání = 44- Právník | ||
45- Voják nebo partyzán | 45- Voják nebo partyzán | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''DASTICH, František''', ''* 28. 9. 1895 Hejčín (Olomouc), † 16. 2. 1964 New York (USA), voják, účastník 1. odboje'' | ||
+ | |||
+ | Maturoval na reálce v Olomouci a absolvoval tři semestry | ||
+ | Exportní akademie ve Vídni. V únoru 1915 nastoupil jako | ||
+ | jednoroční dobrovolník vojenskou službu u 13. zeměbraneckého | ||
+ | pluku. V červenci 1916 upadl do ruského zajetí, prošel | ||
+ | zajateckými tábory v Novonikolajevsku (dnes Novosibirsk), | ||
+ | Semipalatinsku a Tjumeni, účastnil se zajateckého hnutí. | ||
+ | K 1. 8. 1917 byl zařazen do důstojnické zálohy 6. československého | ||
+ | pluku Hanáckého. Během důstojnického kursu | ||
+ | v Borispolu (u Kyjeva) se přihlásil na cestu do Francie, kam | ||
+ | odplul s prvním transportem kpt. Otakara Husáka v říjnu | ||
+ | 1917. Na konci ledna 1918 ho francouzské velení zařadilo | ||
+ | k 21. československému pluku, v březnu byl vyřazen z důstojnické | ||
+ | školy v Saint-Maixent. Velel 4. četě 11. roty, v srpnu | ||
+ | převzal 11. rotu, v září a říjnu byl pobočníkem velitele II. praporu, | ||
+ | aktivně se účastnil bitvy u Terronu, poté zastupoval velitele | ||
+ | II. praporu. Ve vlasti postupně vedl štáb kombinované | ||
+ | brigády na Těšínsku, zastupoval náčelníka štábu vrchního | ||
+ | velitelství tamtéž, řídil štáb kombinované brigády a 2. pěší | ||
+ | divize na Slovensku, byl adjutantem pražského posádkového | ||
+ | velitele, referentem generálního inspektorátu branné moci pro | ||
+ | demobilizaci a zahraničním referentem prezídia ministerstva | ||
+ | národní obrany (MNO). V hodnosti štábního kapitána zastupoval | ||
+ | 1920–24 vojenského atašé ČSR ve Francii, v Paříži | ||
+ | tehdy současně studoval vojenskou akademii a práva. Po návratu | ||
+ | velel 1926–32 pátrací skupině 2. oddělení hlavního | ||
+ | štábu, 1932–33 II. praporu 46. pěšího pluku, 1933–34 vedl | ||
+ | 2. oddělení hlavního štábu a 1934–38 byl prvním vojenským | ||
+ | atašé ČSR v Sovětském svazu (plk.). Do března 1939 sloužil | ||
+ | u MNO, pak u protektorátního ministerstva vnitra, 1941 | ||
+ | odešel do nucené výslužby. Podléhal trvalé kontrole gestapa, | ||
+ | přesto 1944 navázal ilegální spojení se skupinou gen. Zdeňka | ||
+ | Nováka, v květnu 1945 stál v čele povstání v Humpolci, kde | ||
+ | dočasně žil. Po reaktivaci byl povýšen na brigádního generála, | ||
+ | nejprve řídil I. odbor MNO, pak krátce zastupoval ministerstvo | ||
+ | v komisi pro vnitřní osídlení a stal se přednostou | ||
+ | 7. oddělení generálního štábu, 1946–47 byl zástupcem ČSR | ||
+ | ve Spojenecké kontrolní komisi v Budapešti, 1947–48 velel | ||
+ | československé vojenské misi v Berlíně. Na funkci rezignoval | ||
+ | 31. 12. 1948 a přes Západní Německo emigroval do USA. | ||
+ | V Paříži vedl zastupitelství Rady svobodného Československa. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' Pejskar 1, 1982, s. 167–170; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého | ||
+ | odboje, 1993, s. 30. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' VHA Praha, poslužný spis legionáře a kvalifikační listina důstojníka. | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:44- Právník]] | [[Kategorie:44- Právník]] | ||
Řádka 16: | Řádka 66: | ||
[[Kategorie:1895]] | [[Kategorie:1895]] | ||
+ | [[Kategorie:Hejčín]] | ||
[[Kategorie:1964]] | [[Kategorie:1964]] | ||
+ | [[Kategorie:New York]] |
Verze z 13. 12. 2016, 16:38
František DASTICH | |
Narození | 28.9.1895 |
---|---|
Místo narození | Hejčín (Olomouc) |
Úmrtí | 16.2.1964 |
Místo úmrtí | New York (USA) |
Povolání |
44- Právník 45- Voják nebo partyzán |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=79259 |
DASTICH, František, * 28. 9. 1895 Hejčín (Olomouc), † 16. 2. 1964 New York (USA), voják, účastník 1. odboje
Maturoval na reálce v Olomouci a absolvoval tři semestry Exportní akademie ve Vídni. V únoru 1915 nastoupil jako jednoroční dobrovolník vojenskou službu u 13. zeměbraneckého pluku. V červenci 1916 upadl do ruského zajetí, prošel zajateckými tábory v Novonikolajevsku (dnes Novosibirsk), Semipalatinsku a Tjumeni, účastnil se zajateckého hnutí. K 1. 8. 1917 byl zařazen do důstojnické zálohy 6. československého pluku Hanáckého. Během důstojnického kursu v Borispolu (u Kyjeva) se přihlásil na cestu do Francie, kam odplul s prvním transportem kpt. Otakara Husáka v říjnu 1917. Na konci ledna 1918 ho francouzské velení zařadilo k 21. československému pluku, v březnu byl vyřazen z důstojnické školy v Saint-Maixent. Velel 4. četě 11. roty, v srpnu převzal 11. rotu, v září a říjnu byl pobočníkem velitele II. praporu, aktivně se účastnil bitvy u Terronu, poté zastupoval velitele II. praporu. Ve vlasti postupně vedl štáb kombinované brigády na Těšínsku, zastupoval náčelníka štábu vrchního velitelství tamtéž, řídil štáb kombinované brigády a 2. pěší divize na Slovensku, byl adjutantem pražského posádkového velitele, referentem generálního inspektorátu branné moci pro demobilizaci a zahraničním referentem prezídia ministerstva národní obrany (MNO). V hodnosti štábního kapitána zastupoval 1920–24 vojenského atašé ČSR ve Francii, v Paříži tehdy současně studoval vojenskou akademii a práva. Po návratu velel 1926–32 pátrací skupině 2. oddělení hlavního štábu, 1932–33 II. praporu 46. pěšího pluku, 1933–34 vedl 2. oddělení hlavního štábu a 1934–38 byl prvním vojenským atašé ČSR v Sovětském svazu (plk.). Do března 1939 sloužil u MNO, pak u protektorátního ministerstva vnitra, 1941 odešel do nucené výslužby. Podléhal trvalé kontrole gestapa, přesto 1944 navázal ilegální spojení se skupinou gen. Zdeňka Nováka, v květnu 1945 stál v čele povstání v Humpolci, kde dočasně žil. Po reaktivaci byl povýšen na brigádního generála, nejprve řídil I. odbor MNO, pak krátce zastupoval ministerstvo v komisi pro vnitřní osídlení a stal se přednostou 7. oddělení generálního štábu, 1946–47 byl zástupcem ČSR ve Spojenecké kontrolní komisi v Budapešti, 1947–48 velel československé vojenské misi v Berlíně. Na funkci rezignoval 31. 12. 1948 a přes Západní Německo emigroval do USA. V Paříži vedl zastupitelství Rady svobodného Československa.
L: Pejskar 1, 1982, s. 167–170; J. Galandauer a kol., Slovník prvního československého odboje, 1993, s. 30.
P: VHA Praha, poslužný spis legionáře a kvalifikační listina důstojníka.
Martin Kučera