DAUBEK Eduard 13.12.1811-10.5.1878: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 133
 
}}
 
}}
 
'''DAUBEK, Eduard''', ''* 13. 12. 1811 Praha, † 10. 5. 1878 Praha, velkostatkář, politik''
 
'''DAUBEK, Eduard''', ''* 13. 12. 1811 Praha, † 10. 5. 1878 Praha, velkostatkář, politik''

Aktuální verze z 21. 10. 2019, 15:14

Eduard DAUBEK
Narození 13.12.1811
Místo narození Praha
Úmrtí 10.5.1878
Místo úmrtí Praha
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 133
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=76091

DAUBEK, Eduard, * 13. 12. 1811 Praha, † 10. 5. 1878 Praha, velkostatkář, politik

Pocházel z rodiny, která od druhé poloviny 18. století prosazovala agrární průmysl. Byl příslušníkem nesvěřenského velkostatku v Čechách. Na rozdíl od bratra Josefa Františka (1807–1882) se hlásil k německé národnosti. Gymnázium a právnickou fakultu absolvoval v rodišti, 1836 promoval (JUDr.). Zdědil řadu nemovitostí, byl majitelem pražského domu Platejz, pozemků na Smíchově, statků v Chanovicích, Nové Vsi a Oseku, kde všude prosazoval kapitalistické formy zemědělského hospodaření a podnikání. 1861–69 byl poslancem velkostatkářské kurie na zemském sněmu Českého království, 1861–77 zasedal v poslanecké sněmovně říšské rady. Účastnil se opozice konzervativců vůči německorakouským liberálům a jejich programu demokratizace vnitřních poměrů v Rakousku. 1872 byl povýšen do dědičného rytířského stavu. Jeho syn Eduard D. ml. (* 29. 1. 1844 Praha, † 7. 12. 1912 Praha) pokračoval v otcově činnosti. Ve velkostatkářské kurii zemského sněmu zastupoval 1872–82 německý nesvěřenský velkostatek, přičemž si víc než politických záležitostí hleděl otázek hospodářských. Na pražském Smíchově založil parní mlýn a z přilehlých parcel věnoval 1883 u příležitosti narození princezny Alžběty (vnučky Františka Josefa I.) asi 37 000 čtverečních metrů na zřízení městského parku, který později vznikl v místě dnešního Arbesova náměstí. Otec a syn D. – i vzhledem k příbuzenským vazbám – se v nacionálních otázkách chovali tolerantně.

D: BL 1, s. 233; Lišková, s. 48–49.

Martin Kučera