DAUBEK Eduard 13.12.1811-10.5.1878: Porovnání verzí

Z Personal
(DAUBEK_Eduard_13.12.1811-10.5.1878)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 13.12.1811
 
| datum narození = 13.12.1811
| místo narození =  
+
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 10.5.1878
 
| datum úmrtí = 10.5.1878
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Praha
 
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
 
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Eduard DAUBEK
+
}}
 +
'''DAUBEK, Eduard''', ''* 13. 12. 1811 Praha, † 10. 5. 1878 Praha, velkostatkář, politik''
 +
 
 +
Pocházel z rodiny, která od druhé poloviny 18. století prosazovala
 +
agrární průmysl. Byl příslušníkem nesvěřenského
 +
velkostatku v Čechách. Na rozdíl od bratra Josefa Františka
 +
(1807–1882) se hlásil k německé národnosti. Gymnázium
 +
a právnickou fakultu absolvoval v rodišti, 1836 promoval
 +
(JUDr.). Zdědil řadu nemovitostí, byl majitelem pražského
 +
domu Platejz, pozemků na Smíchově, statků v Chanovicích,
 +
Nové Vsi a Oseku, kde všude prosazoval kapitalistické formy
 +
zemědělského hospodaření a podnikání. 1861–69 byl poslancem
 +
velkostatkářské kurie na zemském sněmu Českého království,
 +
1861–77 zasedal v poslanecké sněmovně říšské rady.
 +
Účastnil se opozice konzervativců vůči německorakouským
 +
liberálům a jejich programu demokratizace vnitřních poměrů
 +
v Rakousku. 1872 byl povýšen do dědičného rytířského
 +
stavu. Jeho syn Eduard D. ml. (* 29. 1. 1844 Praha, † 7. 12.
 +
1912 Praha) pokračoval v otcově činnosti. Ve velkostatkářské
 +
kurii zemského sněmu zastupoval 1872–82 německý nesvěřenský
 +
velkostatek, přičemž si víc než politických záležitostí
 +
hleděl otázek hospodářských. Na pražském Smíchově založil
 +
parní mlýn a z přilehlých parcel věnoval 1883 u příležitosti
 +
narození princezny Alžběty (vnučky Františka Josefa I.) asi
 +
37 000 čtverečních metrů na zřízení městského parku, který
 +
později vznikl v místě dnešního Arbesova náměstí. Otec a syn
 +
D. – i vzhledem k příbuzenským vazbám – se v nacionálních
 +
otázkách chovali tolerantně.
 +
 
 +
'''D:''' BL 1, s. 233; Lišková, s. 48–49.
 +
 
 +
Martin Kučera
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
 
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]]
  
 
[[Kategorie:1811]]
 
[[Kategorie:1811]]
 +
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1878]]
 
[[Kategorie:1878]]
 +
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 13. 12. 2016, 16:55

Eduard DAUBEK
Narození 13.12.1811
Místo narození Praha
Úmrtí 10.5.1878
Místo úmrtí Praha
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

DAUBEK, Eduard, * 13. 12. 1811 Praha, † 10. 5. 1878 Praha, velkostatkář, politik

Pocházel z rodiny, která od druhé poloviny 18. století prosazovala agrární průmysl. Byl příslušníkem nesvěřenského velkostatku v Čechách. Na rozdíl od bratra Josefa Františka (1807–1882) se hlásil k německé národnosti. Gymnázium a právnickou fakultu absolvoval v rodišti, 1836 promoval (JUDr.). Zdědil řadu nemovitostí, byl majitelem pražského domu Platejz, pozemků na Smíchově, statků v Chanovicích, Nové Vsi a Oseku, kde všude prosazoval kapitalistické formy zemědělského hospodaření a podnikání. 1861–69 byl poslancem velkostatkářské kurie na zemském sněmu Českého království, 1861–77 zasedal v poslanecké sněmovně říšské rady. Účastnil se opozice konzervativců vůči německorakouským liberálům a jejich programu demokratizace vnitřních poměrů v Rakousku. 1872 byl povýšen do dědičného rytířského stavu. Jeho syn Eduard D. ml. (* 29. 1. 1844 Praha, † 7. 12. 1912 Praha) pokračoval v otcově činnosti. Ve velkostatkářské kurii zemského sněmu zastupoval 1872–82 německý nesvěřenský velkostatek, přičemž si víc než politických záležitostí hleděl otázek hospodářských. Na pražském Smíchově založil parní mlýn a z přilehlých parcel věnoval 1883 u příležitosti narození princezny Alžběty (vnučky Františka Josefa I.) asi 37 000 čtverečních metrů na zřízení městského parku, který později vznikl v místě dnešního Arbesova náměstí. Otec a syn D. – i vzhledem k příbuzenským vazbám – se v nacionálních otázkách chovali tolerantně.

D: BL 1, s. 233; Lišková, s. 48–49.

Martin Kučera