DAUBER Adolf 28.7.1894-15.9.1950: Porovnání verzí

Z Personal
(DAUBER_Dol_28.7.1894-15.9.1950)
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
−
| jméno = Dol DAUBER
+
| jméno = Adolf DAUBER
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 28.7.1894
 
| datum narození = 28.7.1894
−
| místo narození = Vyžnycja
+
| místo narození = Vyžnycja u Černovic (Ukrajina)
 
| datum úmrtí = 15.9.1950
 
| datum úmrtí = 15.9.1950
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
Řádka 10: Řádka 10:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Dol DAUBER
+
}}
 +
'''DAUBER, Adolf''', ''* 28. 7. 1894 Vyžnycja u Černovic (Ukrajina), † 15. 9. 1950 Praha, hudební skladatel, houslista, dirigent''
 +
 
 +
Pocházel z chasidské komunity v bukovinské Vyžnycji (německy
 +
Wiznitz, jidiš Wizhnitz). Narodil se v hudební rodině, kde
 +
od dětství slýchal tzv. klezmer (původně židovská kapela, dnes
 +
hudební žánr s charakterem folku, příp. s texty v jidiš). Od
 +
mládí hrál na housle na židovských svatbách aj. Vystudoval
 +
bukurešťskou konzervatoř, za první světové války sloužil v rakouské
 +
armádě u vojenské hudby, po válce byl v Brně žákem
 +
houslisty O. Ševčíka. Krátce působil v Bratislavě a Piešťanech
 +
jako koncertní mistr. Zaujal ho americký jazz, resp. jeho evropské
 +
ohlasy, a začal se mu věnovat. Stal se kapelníkem salonních
 +
a tanečních orchestrů a swing bandů. Mezi válkami
 +
hrával s vlastním tanečním orchestrem v renomovaných zábavních
 +
podnicích ve Vídni, Curychu, Praze a během lázeňských
 +
sezon v Mariánských Lázních a Karlových Varech. Velké
 +
popularitě se těšil 1918–38 v Mariánských Lázních, kde vystupoval
 +
v kavárnách pod uměleckým jménem Doli D. Z jeho
 +
skladeb patřilo k nejoblíbenějším tango ''Leilo''. Ve 30. letech
 +
nahrál v Praze řadu gramofonových desek populárních melodií.
 +
D. orchestr se objevoval také ve zvukových filmech (např.
 +
''Hotel Modrá hvězda'', ''Eva tropí hlouposti'', ''Valentin Dobrotivý'').
 +
Napsal hudbu k filmům ''Krb bez ohně'' (waltz ''Ukolébavka''),
 +
''Klatovští dragouni'', ''Umlčené rty''. 1929 složil orchestrální suitu
 +
''Am Sabbath-Abend'', kterou později nacisté zneužili v propagačním
 +
filmu ''Theresienstadt – ein Dokumentarfilm aus dem''
 +
''jüdischen Siedlungsgebiet'' (česky jako ''Vůdce daroval Židům město'').
 +
D. přežil okupaci a rasové pronásledování zčásti v úkrytu
 +
v Praze, prý jen díky tomu, že obětoval drahocenné housle
 +
guarnerky, které kdysi dostal darem od rumunské královny.
 +
Po 1945 už D. na předválečné úspěchy nenavázal, i když ještě
 +
natočil několik gramofonových desek, např. ukrajinské a ruské
 +
lidové písně, směsi z oper a operet, náladové skladby, ale
 +
i novou verzi tanga ''Leilo'' a písně P. Leščenka (''Kolja'', od ''Kyjeva''
 +
''voják'', česky s O. Kovářem, slovensky s F. Krištofem-Veselým).
 +
1948 nahrál s orchestrem šest židovských písní, zpívaných bukurešťským
 +
kantorem Josefem Weissem.
 +
 
 +
Syn '''Robert''' (* 27. 8. 1922 ?, † 24. 3. 1945 ''Dachau'', ''Německo''),
 +
který byl rovněž hudebním skladatelem, cellistou a klavíristou,
 +
však na rozdíl od otce neunikl transportu do ghetta
 +
v Terezíně, kde dokončil skladbu pro housle a klavír ''Serenata''
 +
(1942), účinkoval v dětské opeře Hanse Krásy ''Brundibár'' jako
 +
aktivní hudebník a pomáhal při doaranžování chybějících partií
 +
díla, které se stalo dokumentem tragického osudu terezínských
 +
Židů. Na podzim 1944 se terezínské ghetto postupně
 +
likvidovalo a Robert D. byl v září zařazen do jednoho z posledních
 +
transportů do Osvětimi, poté do Dachau, kde krátce
 +
před příchodem spojeneckých vojsk zemřel na tyfus.
 +
 
 +
'''L:''' EJ, s. 99 (s chybným místem narození Mariánské Lázně); Wie D. D. nach
 +
Marienbad kam, in: Marienbader Zeitung 23. 7. 1938; A. M. Brousil, Hudba
 +
v našem filmu, 1948, rejstřík; L. Dorůžka – I. Poledňák, Československý
 +
jazz. Minulost a přítomnost, 1967, rejstřík; J. Kotek – J. Hořec, Kronika
 +
české synkopy, 1975, rejstřík; J. Voldán, Šli tři muzikanti (kapitola O komorním
 +
virtuosovi v kavárně), 1970; Mé srdce je jazzband (CD), 2003; Týdeník
 +
Rozhlas 9. 2. 2004 (recenze G. Gössel: Mé srdce je jazzband – Dol D.); www.
 +
holocaustmusic.ort.org.
 +
 
 +
Richard Švandrlík
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]
 
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]

Verze z 13. 12. 2016, 18:07

Adolf DAUBER
Narození 28.7.1894
Místo narození Vyžnycja u Černovic (Ukrajina)
Úmrtí 15.9.1950
Místo úmrtí Praha
Povolání

77- Hudební skladatel

78- Hudební interpret
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=75707

DAUBER, Adolf, * 28. 7. 1894 Vyžnycja u Černovic (Ukrajina), † 15. 9. 1950 Praha, hudební skladatel, houslista, dirigent

Pocházel z chasidské komunity v bukovinské Vyžnycji (německy Wiznitz, jidiš Wizhnitz). Narodil se v hudební rodině, kde od dětství slýchal tzv. klezmer (původně židovská kapela, dnes hudební žánr s charakterem folku, příp. s texty v jidiš). Od mládí hrál na housle na židovských svatbách aj. Vystudoval bukurešťskou konzervatoř, za první světové války sloužil v rakouské armádě u vojenské hudby, po válce byl v Brně žákem houslisty O. Ševčíka. Krátce působil v Bratislavě a Piešťanech jako koncertní mistr. Zaujal ho americký jazz, resp. jeho evropské ohlasy, a začal se mu věnovat. Stal se kapelníkem salonních a tanečních orchestrů a swing bandů. Mezi válkami hrával s vlastním tanečním orchestrem v renomovaných zábavních podnicích ve Vídni, Curychu, Praze a během lázeňských sezon v Mariánských Lázních a Karlových Varech. Velké popularitě se těšil 1918–38 v Mariánských Lázních, kde vystupoval v kavárnách pod uměleckým jménem Doli D. Z jeho skladeb patřilo k nejoblíbenějším tango Leilo. Ve 30. letech nahrál v Praze řadu gramofonových desek populárních melodií. D. orchestr se objevoval také ve zvukových filmech (např. Hotel Modrá hvězda, Eva tropí hlouposti, Valentin Dobrotivý). Napsal hudbu k filmům Krb bez ohně (waltz Ukolébavka), Klatovští dragouni, Umlčené rty. 1929 složil orchestrální suitu Am Sabbath-Abend, kterou později nacisté zneužili v propagačním filmu Theresienstadt – ein Dokumentarfilm aus dem jüdischen Siedlungsgebiet (česky jako Vůdce daroval Židům město). D. přežil okupaci a rasové pronásledování zčásti v úkrytu v Praze, prý jen díky tomu, že obětoval drahocenné housle guarnerky, které kdysi dostal darem od rumunské královny. Po 1945 už D. na předválečné úspěchy nenavázal, i když ještě natočil několik gramofonových desek, např. ukrajinské a ruské lidové písně, směsi z oper a operet, náladové skladby, ale i novou verzi tanga Leilo a písně P. Leščenka (Kolja, od Kyjeva voják, česky s O. Kovářem, slovensky s F. Krištofem-Veselým). 1948 nahrál s orchestrem šest židovských písní, zpívaných bukurešťským kantorem Josefem Weissem.

Syn Robert (* 27. 8. 1922 ?, † 24. 3. 1945 Dachau, Německo), který byl rovněž hudebním skladatelem, cellistou a klavíristou, však na rozdíl od otce neunikl transportu do ghetta v Terezíně, kde dokončil skladbu pro housle a klavír Serenata (1942), účinkoval v dětské opeře Hanse Krásy Brundibár jako aktivní hudebník a pomáhal při doaranžování chybějících partií díla, které se stalo dokumentem tragického osudu terezínských Židů. Na podzim 1944 se terezínské ghetto postupně likvidovalo a Robert D. byl v září zařazen do jednoho z posledních transportů do Osvětimi, poté do Dachau, kde krátce před příchodem spojeneckých vojsk zemřel na tyfus.

L: EJ, s. 99 (s chybným místem narození Mariánské Lázně); Wie D. D. nach Marienbad kam, in: Marienbader Zeitung 23. 7. 1938; A. M. Brousil, Hudba v našem filmu, 1948, rejstřík; L. Dorůžka – I. Poledňák, Československý jazz. Minulost a přítomnost, 1967, rejstřík; J. Kotek – J. Hořec, Kronika české synkopy, 1975, rejstřík; J. Voldán, Šli tři muzikanti (kapitola O komorním virtuosovi v kavárně), 1970; Mé srdce je jazzband (CD), 2003; Týdeník Rozhlas 9. 2. 2004 (recenze G. Gössel: Mé srdce je jazzband – Dol D.); www. holocaustmusic.ort.org.

Richard Švandrlík

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=DAUBER_Adolf_28.7.1894-15.9.1950&oldid=96663“