Biografický slovník
DAUMANN Erich 10.12.1905-3.8.1978: Porovnání verzí
(DAUMANN_Erich_10.12.1905-3.8.1978) |
|||
| Řádka 5: | Řádka 5: | ||
| místo narození = Uničov | | místo narození = Uničov | ||
| datum úmrtí = 3.8.1978 | | datum úmrtí = 3.8.1978 | ||
| − | | místo úmrtí = Konstantinovy Lázně | + | | místo úmrtí = Konstantinovy Lázně u Bezdružic |
| povolání = 6- Botanik | | povolání = 6- Botanik | ||
61- Pedagog | 61- Pedagog | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''DAUMANN, Erich''', ''* 10. 12. 1905 Uničov, † 3. 8. 1978 Konstantinovy Lázně u Bezdružic, botanik, květní ekolog'' | ||
| + | |||
| + | Pocházel z německé rodiny. Studoval na gymnáziích | ||
| + | v Olomouci, ve Vídni a v Bruntále, kde 1925 maturoval. Už | ||
| + | během středoškolských studií ho pro botaniku získal florista | ||
| + | H. Laus. Tento předmět pak studoval na Přírodovědecké | ||
| + | fakultě Německé univerzity v Praze (PhDr. 1929), kde se | ||
| + | stal asistentem (1926–36) mj. u zde krátce působícího prof. | ||
| + | F. Knolla, jednoho ze zakladatelů moderní květní ekologie. | ||
| + | Tomuto u nás do té doby neznámému výzkumnému programu | ||
| + | pak D. zůstal věrný po celý život. Květní ekologii kombinoval | ||
| + | v poměrně nečetných, ale závažných studiích se srovnávací | ||
| + | morfologií, což mu umožnilo řešit řadu otevřených | ||
| + | fylogenetických a systematických problémů, stejně jako získal | ||
| + | vhled do procesů opylení a oplození. Jako objekt studia si vybíral | ||
| + | často jednoděložné rostliny. | ||
| + | |||
| + | Další jeho osudy byly bouřlivé. 1936 sice na pražské Německé | ||
| + | univerzitě získal venia legendi pro systematickou botaniku | ||
| + | a květní ekologii, ale již o tři roky později na vlastní žádost | ||
| + | Německou univerzitu opustil a na protest proti novým mocenským | ||
| + | poměrům se přihlásil k českému národu. Získal | ||
| + | místo středoškolského profesora na české reálce J. Nerudy, ale | ||
| + | 1942 byl odeslán do penze a poté vězněn v různých koncentračních | ||
| + | táborech. | ||
| + | |||
| + | Po osvobození 1945 se stal úředníkem na ministerstvu školství, | ||
| + | 1960 byl aktivován jako docent a 1962 jako profesor | ||
| + | obecné a systematické botaniky na katedře vyšších rostlin | ||
| + | Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Externě získal 1957 titul | ||
| + | CSc. V novém období intenzivní vědecké práce se věnoval | ||
| + | zejména opylení a oplození vodních rostlin a vysvětloval genezi | ||
| + | především anemogamie a hydrogamie, publikoval zejména | ||
| + | v zahraničních časopisech. Podílel se též na popularizaci | ||
| + | botaniky: 1938 přeložil do němčiny Novákovy a Svolinského | ||
| + | ''Rostliny''. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' B. Fott, Prof. Dr. E. D. – 60 let, in: Preslia 37, 1965, s. 444–446 (bibliografie); týž, Prof. RNDr. E. D., CSc. – 70 let, in: tamtéž 48, 1976, s. 86–87; | ||
| + | Z. Slavíková, Prof. RNDr. E. D., CSc. 10. 12. 1905 – 3. 8. 1978, in: tamtéž | ||
| + | 51, 1979, s. 91–92 (výběrová bibliografie); Kdo byl kdo v Československu | ||
| + | 1, 1969, s. 143; ČBS, s. 104; J. Janko, Vědy o životě v českých zemích | ||
| + | (1750–1950), 1997, s. 551; Tomeš 1, s. 224–225; Ottova encyklopedie ČR | ||
| + | 5, 2006, s. 84–85. | ||
| + | |||
| + | Jan Janko | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:6- Botanik]] | [[Kategorie:6- Botanik]] | ||
| Řádka 21: | Řádka 64: | ||
[[Kategorie:Uničov]] | [[Kategorie:Uničov]] | ||
[[Kategorie:1978]] | [[Kategorie:1978]] | ||
| − | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Konstantinovy Lázně]] |
Verze z 14. 12. 2016, 20:27
| Erich DAUMANN | |
 | |
| Narození | 10.12.1905 |
|---|---|
| Místo narození | Uničov |
| Úmrtí | 3.8.1978 |
| Místo úmrtí | Konstantinovy Lázně u Bezdružic |
| Povolání |
6- Botanik 61- Pedagog |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45309 |
DAUMANN, Erich, * 10. 12. 1905 Uničov, † 3. 8. 1978 Konstantinovy Lázně u Bezdružic, botanik, květní ekolog
Pocházel z německé rodiny. Studoval na gymnáziích v Olomouci, ve Vídni a v Bruntále, kde 1925 maturoval. Už během středoškolských studií ho pro botaniku získal florista H. Laus. Tento předmět pak studoval na Přírodovědecké fakultě Německé univerzity v Praze (PhDr. 1929), kde se stal asistentem (1926–36) mj. u zde krátce působícího prof. F. Knolla, jednoho ze zakladatelů moderní květní ekologie. Tomuto u nás do té doby neznámému výzkumnému programu pak D. zůstal věrný po celý život. Květní ekologii kombinoval v poměrně nečetných, ale závažných studiích se srovnávací morfologií, což mu umožnilo řešit řadu otevřených fylogenetických a systematických problémů, stejně jako získal vhled do procesů opylení a oplození. Jako objekt studia si vybíral často jednoděložné rostliny.
Další jeho osudy byly bouřlivé. 1936 sice na pražské Německé univerzitě získal venia legendi pro systematickou botaniku a květní ekologii, ale již o tři roky později na vlastní žádost Německou univerzitu opustil a na protest proti novým mocenským poměrům se přihlásil k českému národu. Získal místo středoškolského profesora na české reálce J. Nerudy, ale 1942 byl odeslán do penze a poté vězněn v různých koncentračních táborech.
Po osvobození 1945 se stal úředníkem na ministerstvu školství, 1960 byl aktivován jako docent a 1962 jako profesor obecné a systematické botaniky na katedře vyšších rostlin Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Externě získal 1957 titul CSc. V novém období intenzivní vědecké práce se věnoval zejména opylení a oplození vodních rostlin a vysvětloval genezi především anemogamie a hydrogamie, publikoval zejména v zahraničních časopisech. Podílel se též na popularizaci botaniky: 1938 přeložil do němčiny Novákovy a Svolinského Rostliny.
L: B. Fott, Prof. Dr. E. D. – 60 let, in: Preslia 37, 1965, s. 444–446 (bibliografie); týž, Prof. RNDr. E. D., CSc. – 70 let, in: tamtéž 48, 1976, s. 86–87; Z. Slavíková, Prof. RNDr. E. D., CSc. 10. 12. 1905 – 3. 8. 1978, in: tamtéž 51, 1979, s. 91–92 (výběrová bibliografie); Kdo byl kdo v Československu 1, 1969, s. 143; ČBS, s. 104; J. Janko, Vědy o životě v českých zemích (1750–1950), 1997, s. 551; Tomeš 1, s. 224–225; Ottova encyklopedie ČR 5, 2006, s. 84–85.
Jan Janko
