DAVÍDEK Felix Maria 12.1.1921-16.8.1988: Porovnání verzí

Z Personal
(DAVÍDEK_Felix_Maria_12.1.1921-16.8.1988)
 
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Felix Maria DAVÍDEK
 
| jméno = Felix Maria DAVÍDEK
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Davidek Felix Maria portret.jpg
 
| datum narození = 12.1.1921
 
| datum narození = 12.1.1921
| místo narození = Chrlice u Brna
+
| místo narození = Chrlice (Brno)
 
| datum úmrtí = 16.8.1988
 
| datum úmrtí = 16.8.1988
 
| místo úmrtí = Brno
 
| místo úmrtí = Brno
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Felix Maria DAVÍDEK
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 149
 +
}}
 +
'''DAVÍDEK, Felix Maria''', ''* 12. 1. 1921 Chrlice (Brno), † 16. 8. 1988 Brno, teolog, římskokatolický kněz, biskup tzv. skryté církve''
  
== Literatura ==
+
Otec byl berním úředníkem, matka učitelkou hudby. D. studoval
 +
na klasickém gymnáziu v Brně, 1940–45 v diecézním
 +
alumnátu, 1945 byl vysvěcen na kněze. Do duchovní správy
 +
nastoupil v Horním Štěpánově u Boskovic. 1945–48 studoval
 +
na brněnské univerzitě medicínu, přírodní vědy, psychologii
 +
a filozofii, protože pomýšlel na odchod do misií. Ovládal též
 +
několik cizích jazyků. 1948 získal titul PhDr., poté absolvoval
 +
lékařskou fakultu, nemohl však složit závěrečné zkoušky.
 +
V Horním Štěpánově založil tajnou školu Atheneum, která
 +
měla zajistit mládeži přípravu pro přijímací zkoušky na externí
 +
studium gymnázia a na teologii. V obci současně vykonával
 +
i lékařskou praxi. Po stížnostech okresního církevního
 +
tajemníka ho brněnský biskup Karel Skoupý 1949 přeložil na
 +
faru do Petrovic u Blanska. 1950 byl D. se dvěma studenty
 +
zatčen, podařilo se mu utéct, půl roku se skrýval, při pokusu
 +
o ilegální přechod do Rakouska však byl s částí skupiny definitivně chycen. Ve vazbě strávil 23 měsíců, 1952 ho a dalších čtrnáct zatčených odsoudili za velezradu ke 24 letům vězení.
 +
Spolu s žalářovanými univerzitními profesory, duchovními
 +
a kněžími diskutoval na Mírově o formě života církve a vzdělávání,
 +
kterou chtěl po svém propuštění realizovat. V únoru
 +
1964 byl po čtrnáctiletém výkonu trestu propuštěn. Poté pracoval
 +
jako dezinfektor v brněnské dětské nemocnici, 1970–71
 +
při zaměstnání postgraduálně studoval na fakultě řízení VŠE
 +
v Bratislavě. Od 1965 pořádal po celém Československu studijní
 +
semináře pro zájemce o teologii a organizoval strukturu
 +
tzv. skryté církve, paralelní k oficiální, režimem ostře sledované
 +
církvi. 1967 byl tajně vysvěcen na biskupa a vytvořil model
 +
místní církve žijící v podmínkách totalitního státu, který nazval
 +
Koinótés (společenství). Kromě odmítání jakékoli spolupráce
 +
s komunistickou mocí šlo hlavně o přípravu kandidátů
 +
na kněžská svěcení. Po sovětské okupaci Československa v srpnu
 +
1968 očekával věznění a deportaci duchovních představitelů,
 +
udělil proto několika spolupracovníkům i svěcení biskupské.
 +
Po celou dobu svého působení světil též ženaté muže
 +
pro řeckokatolickou církev s možností biritualismu. D. nebyl
 +
přesvědčen o vzájemné vázanosti celibátu a povolání ke kněžství.
 +
Na 25. 12. 1970 svolal do Kobeřic u Vyškova pastorální
 +
synod, který se měl věnovat též postavení ženy v církvi, jmenovitě
 +
šlo o udělování jáhenského a kněžského svěcení ženám.
 +
Tři z D. vysvěcených biskupů zpochybnili jeho rozhodnutí
 +
o ordinaci žen a v Koinótés se tak vytvořily dva proudy, které
 +
se již nepodařilo sjednotit. Od počátku 80. let se neustále
 +
zhoršovaly D. zdravotní potíže, způsobené dlouholetým vězením
 +
a vážnými úrazy. Poslední léta života byl upoután na
 +
lůžko. Trpěl též nepochopením a nejednoznačnými vyjádřeními
 +
oficiální církevní hierarchie k jím vybudované podzemní
 +
církvi. Byl pohřben v Brně-Tuřanech.
 +
 
 +
'''L:''' P. Fiala – J. Hanuš, Skrytá církev: F. M. D. a společenství Koinótés, 1999;
 +
Tomeš 1, s. 226; V. Vaško, Přehled a charakteristika církevních procesů padesátých
 +
let, in: Církevní procesy padesátých let, 2002, s. 30–31; J. Hanuš,
 +
Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století, 2005, s. 28–29;
 +
J. Hanuš – P. Marek, Osobnosti církví a náboženských společností, 2006,
 +
s. 673–678; S. Balík – J. Hanuš, Katolická církev v Československu 1945 až
 +
1989, 2007, rejstřík.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/674 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Miloš Kouřil
 
    
 
    
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
Řádka 17: Řádka 76:
  
 
[[Kategorie:1921]]
 
[[Kategorie:1921]]
[[Kategorie:Chrlice_u_Brna]]
+
[[Kategorie:Chrlice]]
 
[[Kategorie:1988]]
 
[[Kategorie:1988]]
 
[[Kategorie:Brno]]
 
[[Kategorie:Brno]]
 +
 +
<gallery>
 +
Davidek Felix Maria hrob.jpg|Hrob F. M. Davídka na hřbitově v Brně-Tuřanech
 +
</gallery>

Aktuální verze z 17. 11. 2019, 17:38

Felix Maria DAVÍDEK
Narození 12.1.1921
Místo narození Chrlice (Brno)
Úmrtí 16.8.1988
Místo úmrtí Brno
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 149

DAVÍDEK, Felix Maria, * 12. 1. 1921 Chrlice (Brno), † 16. 8. 1988 Brno, teolog, římskokatolický kněz, biskup tzv. skryté církve

Otec byl berním úředníkem, matka učitelkou hudby. D. studoval na klasickém gymnáziu v Brně, 1940–45 v diecézním alumnátu, 1945 byl vysvěcen na kněze. Do duchovní správy nastoupil v Horním Štěpánově u Boskovic. 1945–48 studoval na brněnské univerzitě medicínu, přírodní vědy, psychologii a filozofii, protože pomýšlel na odchod do misií. Ovládal též několik cizích jazyků. 1948 získal titul PhDr., poté absolvoval lékařskou fakultu, nemohl však složit závěrečné zkoušky. V Horním Štěpánově založil tajnou školu Atheneum, která měla zajistit mládeži přípravu pro přijímací zkoušky na externí studium gymnázia a na teologii. V obci současně vykonával i lékařskou praxi. Po stížnostech okresního církevního tajemníka ho brněnský biskup Karel Skoupý 1949 přeložil na faru do Petrovic u Blanska. 1950 byl D. se dvěma studenty zatčen, podařilo se mu utéct, půl roku se skrýval, při pokusu o ilegální přechod do Rakouska však byl s částí skupiny definitivně chycen. Ve vazbě strávil 23 měsíců, 1952 ho a dalších čtrnáct zatčených odsoudili za velezradu ke 24 letům vězení. Spolu s žalářovanými univerzitními profesory, duchovními a kněžími diskutoval na Mírově o formě života církve a vzdělávání, kterou chtěl po svém propuštění realizovat. V únoru 1964 byl po čtrnáctiletém výkonu trestu propuštěn. Poté pracoval jako dezinfektor v brněnské dětské nemocnici, 1970–71 při zaměstnání postgraduálně studoval na fakultě řízení VŠE v Bratislavě. Od 1965 pořádal po celém Československu studijní semináře pro zájemce o teologii a organizoval strukturu tzv. skryté církve, paralelní k oficiální, režimem ostře sledované církvi. 1967 byl tajně vysvěcen na biskupa a vytvořil model místní církve žijící v podmínkách totalitního státu, který nazval Koinótés (společenství). Kromě odmítání jakékoli spolupráce s komunistickou mocí šlo hlavně o přípravu kandidátů na kněžská svěcení. Po sovětské okupaci Československa v srpnu 1968 očekával věznění a deportaci duchovních představitelů, udělil proto několika spolupracovníkům i svěcení biskupské. Po celou dobu svého působení světil též ženaté muže pro řeckokatolickou církev s možností biritualismu. D. nebyl přesvědčen o vzájemné vázanosti celibátu a povolání ke kněžství. Na 25. 12. 1970 svolal do Kobeřic u Vyškova pastorální synod, který se měl věnovat též postavení ženy v církvi, jmenovitě šlo o udělování jáhenského a kněžského svěcení ženám. Tři z D. vysvěcených biskupů zpochybnili jeho rozhodnutí o ordinaci žen a v Koinótés se tak vytvořily dva proudy, které se již nepodařilo sjednotit. Od počátku 80. let se neustále zhoršovaly D. zdravotní potíže, způsobené dlouholetým vězením a vážnými úrazy. Poslední léta života byl upoután na lůžko. Trpěl též nepochopením a nejednoznačnými vyjádřeními oficiální církevní hierarchie k jím vybudované podzemní církvi. Byl pohřben v Brně-Tuřanech.

L: P. Fiala – J. Hanuš, Skrytá církev: F. M. D. a společenství Koinótés, 1999; Tomeš 1, s. 226; V. Vaško, Přehled a charakteristika církevních procesů padesátých let, in: Církevní procesy padesátých let, 2002, s. 30–31; J. Hanuš, Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století, 2005, s. 28–29; J. Hanuš – P. Marek, Osobnosti církví a náboženských společností, 2006, s. 673–678; S. Balík – J. Hanuš, Katolická církev v Československu 1945 až 1989, 2007, rejstřík.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Miloš Kouřil