DAVÍDEK Felix Maria 12.1.1921-16.8.1988: Porovnání verzí
(DAVÍDEK_Felix_Maria_12.1.1921-16.8.1988) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Felix Maria DAVÍDEK | | jméno = Felix Maria DAVÍDEK | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Davidek Felix Maria portret.jpg |
| datum narození = 12.1.1921 | | datum narození = 12.1.1921 | ||
− | | místo narození = Chrlice | + | | místo narození = Chrlice (Brno) |
| datum úmrtí = 16.8.1988 | | datum úmrtí = 16.8.1988 | ||
| místo úmrtí = Brno | | místo úmrtí = Brno | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 149 |
+ | }} | ||
+ | '''DAVÍDEK, Felix Maria''', ''* 12. 1. 1921 Chrlice (Brno), † 16. 8. 1988 Brno, teolog, římskokatolický kněz, biskup tzv. skryté církve'' | ||
− | + | Otec byl berním úředníkem, matka učitelkou hudby. D. studoval | |
+ | na klasickém gymnáziu v Brně, 1940–45 v diecézním | ||
+ | alumnátu, 1945 byl vysvěcen na kněze. Do duchovní správy | ||
+ | nastoupil v Horním Štěpánově u Boskovic. 1945–48 studoval | ||
+ | na brněnské univerzitě medicínu, přírodní vědy, psychologii | ||
+ | a filozofii, protože pomýšlel na odchod do misií. Ovládal též | ||
+ | několik cizích jazyků. 1948 získal titul PhDr., poté absolvoval | ||
+ | lékařskou fakultu, nemohl však složit závěrečné zkoušky. | ||
+ | V Horním Štěpánově založil tajnou školu Atheneum, která | ||
+ | měla zajistit mládeži přípravu pro přijímací zkoušky na externí | ||
+ | studium gymnázia a na teologii. V obci současně vykonával | ||
+ | i lékařskou praxi. Po stížnostech okresního církevního | ||
+ | tajemníka ho brněnský biskup Karel Skoupý 1949 přeložil na | ||
+ | faru do Petrovic u Blanska. 1950 byl D. se dvěma studenty | ||
+ | zatčen, podařilo se mu utéct, půl roku se skrýval, při pokusu | ||
+ | o ilegální přechod do Rakouska však byl s částí skupiny definitivně chycen. Ve vazbě strávil 23 měsíců, 1952 ho a dalších čtrnáct zatčených odsoudili za velezradu ke 24 letům vězení. | ||
+ | Spolu s žalářovanými univerzitními profesory, duchovními | ||
+ | a kněžími diskutoval na Mírově o formě života církve a vzdělávání, | ||
+ | kterou chtěl po svém propuštění realizovat. V únoru | ||
+ | 1964 byl po čtrnáctiletém výkonu trestu propuštěn. Poté pracoval | ||
+ | jako dezinfektor v brněnské dětské nemocnici, 1970–71 | ||
+ | při zaměstnání postgraduálně studoval na fakultě řízení VŠE | ||
+ | v Bratislavě. Od 1965 pořádal po celém Československu studijní | ||
+ | semináře pro zájemce o teologii a organizoval strukturu | ||
+ | tzv. skryté církve, paralelní k oficiální, režimem ostře sledované | ||
+ | církvi. 1967 byl tajně vysvěcen na biskupa a vytvořil model | ||
+ | místní církve žijící v podmínkách totalitního státu, který nazval | ||
+ | Koinótés (společenství). Kromě odmítání jakékoli spolupráce | ||
+ | s komunistickou mocí šlo hlavně o přípravu kandidátů | ||
+ | na kněžská svěcení. Po sovětské okupaci Československa v srpnu | ||
+ | 1968 očekával věznění a deportaci duchovních představitelů, | ||
+ | udělil proto několika spolupracovníkům i svěcení biskupské. | ||
+ | Po celou dobu svého působení světil též ženaté muže | ||
+ | pro řeckokatolickou církev s možností biritualismu. D. nebyl | ||
+ | přesvědčen o vzájemné vázanosti celibátu a povolání ke kněžství. | ||
+ | Na 25. 12. 1970 svolal do Kobeřic u Vyškova pastorální | ||
+ | synod, který se měl věnovat též postavení ženy v církvi, jmenovitě | ||
+ | šlo o udělování jáhenského a kněžského svěcení ženám. | ||
+ | Tři z D. vysvěcených biskupů zpochybnili jeho rozhodnutí | ||
+ | o ordinaci žen a v Koinótés se tak vytvořily dva proudy, které | ||
+ | se již nepodařilo sjednotit. Od počátku 80. let se neustále | ||
+ | zhoršovaly D. zdravotní potíže, způsobené dlouholetým vězením | ||
+ | a vážnými úrazy. Poslední léta života byl upoután na | ||
+ | lůžko. Trpěl též nepochopením a nejednoznačnými vyjádřeními | ||
+ | oficiální církevní hierarchie k jím vybudované podzemní | ||
+ | církvi. Byl pohřben v Brně-Tuřanech. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' P. Fiala – J. Hanuš, Skrytá církev: F. M. D. a společenství Koinótés, 1999; | ||
+ | Tomeš 1, s. 226; V. Vaško, Přehled a charakteristika církevních procesů padesátých | ||
+ | let, in: Církevní procesy padesátých let, 2002, s. 30–31; J. Hanuš, | ||
+ | Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století, 2005, s. 28–29; | ||
+ | J. Hanuš – P. Marek, Osobnosti církví a náboženských společností, 2006, | ||
+ | s. 673–678; S. Balík – J. Hanuš, Katolická církev v Československu 1945 až | ||
+ | 1989, 2007, rejstřík. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/674 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Miloš Kouřil | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
Řádka 17: | Řádka 76: | ||
[[Kategorie:1921]] | [[Kategorie:1921]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Chrlice]] |
[[Kategorie:1988]] | [[Kategorie:1988]] | ||
[[Kategorie:Brno]] | [[Kategorie:Brno]] | ||
+ | |||
+ | <gallery> | ||
+ | Davidek Felix Maria hrob.jpg|Hrob F. M. Davídka na hřbitově v Brně-Tuřanech | ||
+ | </gallery> |
Aktuální verze z 17. 11. 2019, 18:38
Felix Maria DAVÍDEK | |
Narození | 12.1.1921 |
---|---|
Místo narození | Chrlice (Brno) |
Úmrtí | 16.8.1988 |
Místo úmrtí | Brno |
Povolání | 49- Náboženský nebo církevní činitel |
Citace | Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 149 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=41220 |
DAVÍDEK, Felix Maria, * 12. 1. 1921 Chrlice (Brno), † 16. 8. 1988 Brno, teolog, římskokatolický kněz, biskup tzv. skryté církve
Otec byl berním úředníkem, matka učitelkou hudby. D. studoval na klasickém gymnáziu v Brně, 1940–45 v diecézním alumnátu, 1945 byl vysvěcen na kněze. Do duchovní správy nastoupil v Horním Štěpánově u Boskovic. 1945–48 studoval na brněnské univerzitě medicínu, přírodní vědy, psychologii a filozofii, protože pomýšlel na odchod do misií. Ovládal též několik cizích jazyků. 1948 získal titul PhDr., poté absolvoval lékařskou fakultu, nemohl však složit závěrečné zkoušky. V Horním Štěpánově založil tajnou školu Atheneum, která měla zajistit mládeži přípravu pro přijímací zkoušky na externí studium gymnázia a na teologii. V obci současně vykonával i lékařskou praxi. Po stížnostech okresního církevního tajemníka ho brněnský biskup Karel Skoupý 1949 přeložil na faru do Petrovic u Blanska. 1950 byl D. se dvěma studenty zatčen, podařilo se mu utéct, půl roku se skrýval, při pokusu o ilegální přechod do Rakouska však byl s částí skupiny definitivně chycen. Ve vazbě strávil 23 měsíců, 1952 ho a dalších čtrnáct zatčených odsoudili za velezradu ke 24 letům vězení. Spolu s žalářovanými univerzitními profesory, duchovními a kněžími diskutoval na Mírově o formě života církve a vzdělávání, kterou chtěl po svém propuštění realizovat. V únoru 1964 byl po čtrnáctiletém výkonu trestu propuštěn. Poté pracoval jako dezinfektor v brněnské dětské nemocnici, 1970–71 při zaměstnání postgraduálně studoval na fakultě řízení VŠE v Bratislavě. Od 1965 pořádal po celém Československu studijní semináře pro zájemce o teologii a organizoval strukturu tzv. skryté církve, paralelní k oficiální, režimem ostře sledované církvi. 1967 byl tajně vysvěcen na biskupa a vytvořil model místní církve žijící v podmínkách totalitního státu, který nazval Koinótés (společenství). Kromě odmítání jakékoli spolupráce s komunistickou mocí šlo hlavně o přípravu kandidátů na kněžská svěcení. Po sovětské okupaci Československa v srpnu 1968 očekával věznění a deportaci duchovních představitelů, udělil proto několika spolupracovníkům i svěcení biskupské. Po celou dobu svého působení světil též ženaté muže pro řeckokatolickou církev s možností biritualismu. D. nebyl přesvědčen o vzájemné vázanosti celibátu a povolání ke kněžství. Na 25. 12. 1970 svolal do Kobeřic u Vyškova pastorální synod, který se měl věnovat též postavení ženy v církvi, jmenovitě šlo o udělování jáhenského a kněžského svěcení ženám. Tři z D. vysvěcených biskupů zpochybnili jeho rozhodnutí o ordinaci žen a v Koinótés se tak vytvořily dva proudy, které se již nepodařilo sjednotit. Od počátku 80. let se neustále zhoršovaly D. zdravotní potíže, způsobené dlouholetým vězením a vážnými úrazy. Poslední léta života byl upoután na lůžko. Trpěl též nepochopením a nejednoznačnými vyjádřeními oficiální církevní hierarchie k jím vybudované podzemní církvi. Byl pohřben v Brně-Tuřanech.
L: P. Fiala – J. Hanuš, Skrytá církev: F. M. D. a společenství Koinótés, 1999; Tomeš 1, s. 226; V. Vaško, Přehled a charakteristika církevních procesů padesátých let, in: Církevní procesy padesátých let, 2002, s. 30–31; J. Hanuš, Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století, 2005, s. 28–29; J. Hanuš – P. Marek, Osobnosti církví a náboženských společností, 2006, s. 673–678; S. Balík – J. Hanuš, Katolická církev v Československu 1945 až 1989, 2007, rejstřík.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Miloš Kouřil