DAVÍDEK Václav 23.4.1913-6.3.1993: Porovnání verzí

Z Personal
(DAVÍDEK_Václav_23.4.1913-6.3.1993)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 23.4.1913
 
| datum narození = 23.4.1913
| místo narození = Lipnice, o. Plzeň jih
+
| místo narození = Lipnice u Rokycan
 
| datum úmrtí = 6.3.1993
 
| datum úmrtí = 6.3.1993
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Václav DAVÍDEK
+
}}
 +
'''DAVÍDEK, Václav''', ''* 23. 4. 1913 Lipnice u Rokycan, † 6. 3. 1993 Praha, historik, archivář, statistik, demograf''
 +
 
 +
Pocházel z početné selské rodiny. Obecnou školu navštěvoval
 +
ve Spáleném Poříčí a gymnázium v Rokycanech. Po maturitě
 +
studoval 1933–37 obory dějepis a zeměpis na Filozofické fakultě
 +
UK v Praze, paralelně navštěvoval Archivní školu. Stal se
 +
členem Sdružení agrárních akademiků, v němž zastával funkce
 +
předsedy kulturněpolitického odboru, archiváře a kronikáře.
 +
V závěru třicátých let byl jednatelem Rodopisné společnosti
 +
a redaktorem jejího časopisu. Selské kořeny a aktivity v agrárním
 +
hnutí ho přivedly do kontaktu se Státním archivem
 +
zemědělským v Praze, kde začal pracovat jako kopista a po
 +
absolutoriu na univerzitě se tam stal archivářem. Zpočátku se
 +
odborně zaměřil na regionální dějiny, genealogii a toponomastiku.
 +
Výsledkem byly monografie ''Staré časy spálenopoříčské do r. 1848'' (1/1935, 2/1942) a ''Naše Spálenopoříčsko'' (1942) se snahou o strukturní analýzu hospodářství, společnosti a kultury
 +
dané oblasti. Jeho dalším úkolem byla práce na dějinách osídlení
 +
Těšínska a tematika valašské kolonizace. Studii ''Osídlení''
 +
''Těšínska Valachy'' (1942) doplnil statí ''O názvech a jménech''
 +
''Těšínska'' (1949). Ze západočeského regionu zpracoval minulost
 +
hradu a zámku Horšovského Týna, starší názvy a původ
 +
jména Karlovy Vary a problematiku komunikací a místopisu
 +
Jáchymova v 16. století. Kromě standardního podílu na pořádání
 +
a dalších odborných aktivitách participoval po druhé
 +
světové válce také na záchranných akvizicích archivů konfiskovaných
 +
velkostatků. 1951 musel práci v archivu opustit
 +
a v rámci akce 77 000 do výroby se stal pomocným dělníkem
 +
výstavby rudných dolů a hutí. K odborné práci se vrátil
 +
v polovině padesátých let, kdy nastoupil jako redaktor map do
 +
Kartografického a reprodukčního ústavu. Spolupracoval např.
 +
s Historickým ústavem ČSAV na vydávání historického atlasu.
 +
1967 přešel do Státního úřadu statistického, v němž 1971
 +
zakončil aktivní činnost. Sledoval ukazatele sňatečnosti, rozvodovosti
 +
a vývojové trendy populace na českém venkově. V následujícím
 +
období svůj badatelský záběr rozšířil o demografii
 +
a historickou kartografii, v nichž využíval statistické metody.
 +
V periodikách ''Demografie'' a ''Sociologie a historie zemědělství'' publikoval
 +
poznatky o vývoji osídlení a zalidnění Čech, studii
 +
o prvních českých statistických lexikonech a v souvislosti s přípravou
 +
vydání ''Retrospektivního lexikonu obcí Československé socialistické''
 +
''republiky 1850–1970'' (1978) analyzoval původ jmen
 +
českých obcí. Zájem o nejstarší geografii českých zemí vyústil
 +
v pracích o počátcích Budče a v příspěvcích k raně středověkému
 +
zeměpisu Prahy, které vyvolaly značně polemické reakce.
 +
V rukopise zůstal text práce ''Sucha a sklizně v minulosti'' a paměti
 +
s názvem ''Cestou necestou''. Pohřben byl na Budči u Kladna.
 +
D: Staré usedlé rody v Čechách, 1941; Vévodská Budeč, 1945; Hrad a zámek
 +
Horšovský Týn, 1949; Nejstarší názvy a původ jména Karlovy Vary, 1960;
 +
K problematice komunikace, osídlení a místopisu Jáchymova v XVI. století,
 +
1966; Co bylo před Prahou, 1972.
 +
 
 +
'''L:''' Kutnar, s. 920; J. Honcová, Český historik a archivář PhDr. V. D. (1913–
 +
1993), in: Archivní časopis 43, 1993, s. 176–178; Obránce vévodské Budče
 +
odešel, in: Posel z Budče, 1993, č. 4, s. 3; Z. Boháč, Za PhDr. V. D., in:
 +
Historická geografie 28, 1995, s. 272; nekrology in: Muzejní listy, 1993, č. 7,
 +
s. 10; Kladenské noviny 43, 1993, č. 16, s. 6; Podřipsko 4, 1994, s. 96–99.
 +
 
 +
'''P:''' NA Praha, osobní fond.
 +
 
 +
Jiří Novotný, Jiří Šouša
  
== Literatura ==
 
1;Muzejní listy 1993, č. 7, s. 10; Obránce vévodské Budčeodešel, Posel z Budče 1993, č. 4, s. 3; AČ 43, 1993, s. 176; PDČSD 23, 415; Podřipsko 4/1994, 96-7; DO
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:53- Historik]]
 
[[Kategorie:53- Historik]]

Verze z 15. 12. 2016, 14:54

Václav DAVÍDEK
Narození 23.4.1913
Místo narození Lipnice u Rokycan
Úmrtí 6.3.1993
Místo úmrtí Praha
Povolání 53- Historik

DAVÍDEK, Václav, * 23. 4. 1913 Lipnice u Rokycan, † 6. 3. 1993 Praha, historik, archivář, statistik, demograf

Pocházel z početné selské rodiny. Obecnou školu navštěvoval ve Spáleném Poříčí a gymnázium v Rokycanech. Po maturitě studoval 1933–37 obory dějepis a zeměpis na Filozofické fakultě UK v Praze, paralelně navštěvoval Archivní školu. Stal se členem Sdružení agrárních akademiků, v němž zastával funkce předsedy kulturněpolitického odboru, archiváře a kronikáře. V závěru třicátých let byl jednatelem Rodopisné společnosti a redaktorem jejího časopisu. Selské kořeny a aktivity v agrárním hnutí ho přivedly do kontaktu se Státním archivem zemědělským v Praze, kde začal pracovat jako kopista a po absolutoriu na univerzitě se tam stal archivářem. Zpočátku se odborně zaměřil na regionální dějiny, genealogii a toponomastiku. Výsledkem byly monografie Staré časy spálenopoříčské do r. 1848 (1/1935, 2/1942) a Naše Spálenopoříčsko (1942) se snahou o strukturní analýzu hospodářství, společnosti a kultury dané oblasti. Jeho dalším úkolem byla práce na dějinách osídlení Těšínska a tematika valašské kolonizace. Studii Osídlení Těšínska Valachy (1942) doplnil statí O názvech a jménech Těšínska (1949). Ze západočeského regionu zpracoval minulost hradu a zámku Horšovského Týna, starší názvy a původ jména Karlovy Vary a problematiku komunikací a místopisu Jáchymova v 16. století. Kromě standardního podílu na pořádání a dalších odborných aktivitách participoval po druhé světové válce také na záchranných akvizicích archivů konfiskovaných velkostatků. 1951 musel práci v archivu opustit a v rámci akce 77 000 do výroby se stal pomocným dělníkem výstavby rudných dolů a hutí. K odborné práci se vrátil v polovině padesátých let, kdy nastoupil jako redaktor map do Kartografického a reprodukčního ústavu. Spolupracoval např. s Historickým ústavem ČSAV na vydávání historického atlasu. 1967 přešel do Státního úřadu statistického, v němž 1971 zakončil aktivní činnost. Sledoval ukazatele sňatečnosti, rozvodovosti a vývojové trendy populace na českém venkově. V následujícím období svůj badatelský záběr rozšířil o demografii a historickou kartografii, v nichž využíval statistické metody. V periodikách Demografie a Sociologie a historie zemědělství publikoval poznatky o vývoji osídlení a zalidnění Čech, studii o prvních českých statistických lexikonech a v souvislosti s přípravou vydání Retrospektivního lexikonu obcí Československé socialistické republiky 1850–1970 (1978) analyzoval původ jmen českých obcí. Zájem o nejstarší geografii českých zemí vyústil v pracích o počátcích Budče a v příspěvcích k raně středověkému zeměpisu Prahy, které vyvolaly značně polemické reakce. V rukopise zůstal text práce Sucha a sklizně v minulosti a paměti s názvem Cestou necestou. Pohřben byl na Budči u Kladna. D: Staré usedlé rody v Čechách, 1941; Vévodská Budeč, 1945; Hrad a zámek Horšovský Týn, 1949; Nejstarší názvy a původ jména Karlovy Vary, 1960; K problematice komunikace, osídlení a místopisu Jáchymova v XVI. století, 1966; Co bylo před Prahou, 1972.

L: Kutnar, s. 920; J. Honcová, Český historik a archivář PhDr. V. D. (1913– 1993), in: Archivní časopis 43, 1993, s. 176–178; Obránce vévodské Budče odešel, in: Posel z Budče, 1993, č. 4, s. 3; Z. Boháč, Za PhDr. V. D., in: Historická geografie 28, 1995, s. 272; nekrology in: Muzejní listy, 1993, č. 7, s. 10; Kladenské noviny 43, 1993, č. 16, s. 6; Podřipsko 4, 1994, s. 96–99.

P: NA Praha, osobní fond.

Jiří Novotný, Jiří Šouša