DAVID Alois Martin 8.12.1757-28.2.1836: Porovnání verzí

Z Personal
(DAVID_Alois_Martin_8.12.1757-28.2.1836)
 
 
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Alois Martin DAVID
 
| jméno = Alois Martin DAVID
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = David Alois Martin portret.JPG
 
| datum narození = 8.12.1757
 
| datum narození = 8.12.1757
| místo narození = Dřevohryzy u Teplé
+
| místo narození = Dřevohryzy u Toužimi
 
| datum úmrtí = 28.2.1836
 
| datum úmrtí = 28.2.1836
| místo úmrtí = Teplá , o. Karlovy Vary
+
| místo úmrtí = Teplá
| povolání = 56- Filozof
+
| povolání = 56- Filozof<br />1- Matematik<br />2- Fyzik<br />9- Astronom nebo astrolog<br />
1- Matematik
+
2- Fyzik
+
9- Astronom nebo astrolog
+
 
+
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Alois Martin DAVID
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 140-141
 +
}}
 +
'''DAVID, Alois Martin''', ''* 8. 12. 1757 Dřevohryzy u Toužimi, † 28. 2. 1836 Teplá, astronom, geodet, meteorolog''
 +
 
 +
Rodiště D. leželo na panství kláštera premonstrátů v Teplé,
 +
řádu, s nímž byl pak D. spojen po celý život. (Poblíž někdejšího
 +
rodného domu čp. 1 stojí dnes D. pomníček.) Nadaného
 +
chlapce připravil ke studiu na klášterním gymnáziu farář. 1776
 +
D. nastoupil na pražskou univerzitu, kde se věnoval filozofii,
 +
matematice a fyzice. Po roce získal titul magistra filozofie, zároveň
 +
pokračoval ve studiu teologie a vyšší matematiky u Josefa
 +
Tesánka, překladatele a komentátora děl Isaaca Newtona. Po
 +
rigorózní zkoušce (1778) z diferenciálního a integrálního počtu
 +
přerušil pobyt v Praze, vstoupil do řádu v tepelském klášteře
 +
(1780) a přijal řeholní jméno Alois. Studium exaktních
 +
věd absolvoval 1783 veřejnou zkouškou z Newtonova hlavního
 +
spisu ''Philosophiae naturalis principia mathematica'', studia
 +
teologická dokončil 1785. Ucházel se o místo adjunkta na
 +
státní hvězdárně v Klementinu, kterou vedl Antonín Strnad,
 +
ale vybrán byl František Josef Gerstner. Ten vyhrál i poté při
 +
obsazování katedry vyšší matematiky po zemřelém Tesánkovi,
 +
takže 1789 D. mohl nastoupit na uvolněné místo adjunkta
 +
hvězdárny. Ředitelem hvězdárny s titulem astronomus regius
 +
byl jmenován po Strnadově smrti (1799). Místo zastával do
 +
konce 1833, kdy se ze zdravotních důvodů vrátil do tepelského
 +
kláštera, kde zemřel a byl pohřben na klášterním hřbitově.
 +
Datum úmrtí se často udává mylně 22. února.
 +
 
 +
V akademické dráze na univerzitě získal D. doktorskou hodnost
 +
(1790) a profesuru (1799). Děkanem filozofické fakulty
 +
byl zvolen 1805 a rektorem univerzity 1816. V prostředí
 +
řádu požíval značný respekt a úlevy díky vědecké a pedagogické
 +
práci; kvůli obtížným geodetickým měřením byl dokonce
 +
dekretem zbaven povinnosti půstu a nošení řádového
 +
oblečení. V klášteře shromáždil rozsáhlou astronomickou
 +
knihovnu a z vlastních prostředků vybudoval dvě dnes zaniklé
 +
pozorovatelny, v klášterní zahradě a na Branišovském vrchu
 +
mezi Teplou a Toužimí. Opakovaně cestoval do zahraničí:
 +
1801 navštívil Drážďany, Lipsko, Eisenach, Erfurt a hvězdárnu
 +
v městě Gotha, kde se seznámil s prvotřídními přístroji.
 +
Ředitel hvězdárny F. X. Zach tam rok předtím svolal na 30
 +
významných astronomů z Evropy a k nim přiřadil i D., oba
 +
pak po léta vedli obsáhlou vědeckou korespondenci. Při cestě
 +
do Bavorska (1818) si D. prohlédl hvězdárnu Bogenhausen
 +
a továrny výrobců optických přístrojů a skel. 1813 kandidoval
 +
na opata kláštera, vybrán byl však Karel Kašpar Reitenberger,
 +
pozdější zakladatel Mariánských Lázní. KČSN zvolila D. mimořádným
 +
(1795) i řádným (1800) členem, dvakrát byl jejím
 +
předsedou (1806–07, 1832). D. přijaly do svých řad i další
 +
společnosti: Slezská společnost pro podporu přírodních nauk
 +
a průmyslu ve Slezsku (dopisující člen), Bavorská královská
 +
akademie nauk v Mnichově (1809), Saská královská hospodářská
 +
společnost v Lipsku (1815), Přírodovědná společnost
 +
v Aargau (1815), Moravsko-slezská společnost pro podporu
 +
zemědělství, přírodní a geografické vědy (1816), Společnost
 +
Vlasteneckého muzea Čech (1824) a dánská Společnost pro
 +
nordická historická studia (1829). Císař František I. udělil D.
 +
Velkou zlatou medaili (1815) a titul císařského královského
 +
rady (1830).
 +
 
 +
D. snahám o povznesení astronomického výzkumu na klementinské
 +
hvězdárně bránil nedostatek pozorovacích přístrojů
 +
a místa pro jejich instalaci. Úsilí získat modernější budovu
 +
hvězdárny mimo střed města bylo marné, a tak kvalitní
 +
přístroje, na jejichž nákup nakonec byly získány prostředky
 +
(zčásti D. vlastní), zůstaly nevybaleny v bednách až do 1880,
 +
kdy už technicky zastaraly (dnes jsou vystaveny v Národním
 +
technickém muzeu v Praze). D. se ujal jednoho z úkolů vytyčených
 +
KČSN – vypracovat mapu zemí Koruny české založenou
 +
na astronomicky určených souřadnicích významných
 +
míst a na triangulaci. K tomu stačily skromnější, nicméně
 +
velmi přesné cestovní přístroje: sedmipalcový Hadleyův sextant,
 +
Emeryho chronometr a rtuťový barometr. V období
 +
1793–1832 D. osobně astronomicky změřil stovky souřadnic
 +
vrcholů pohraničních i vnitrozemských hor, měst a dalších
 +
lokalit, v řadě případů na ně navázal i triangulační síť a osadil
 +
kamenné kóty. Na jejich základě vyšla ''Mapa Království''
 +
''českého'' (ryl H. W. Seykora, 1819), která nahradila mnohem
 +
méně přesnou barokní mapu Müllerovu. Vydány byly i další
 +
podrobnější mapy krajů (spolupracoval F. J. Kreibich) a okolních
 +
zemí, protože D. na základě státních pověření spolupracoval
 +
i s bavorskými, saskými a pruskými (ve Slezsku) geodety.
 +
K určení rozdílů místních časů pozorovacích míst (tj. rozdílů
 +
jejich zeměpisných délek) použili mj. metodu odpalování prachových
 +
náloží na vrcholech hor, kdy záblesky byly současně
 +
pozorovány z míst vzdálených až sto mil, např. Praha – Sněžka
 +
(nálože) – Vratislav. Na nové mapy navazovaly i D. hospodářské
 +
tabulky, např. o výměrách půdy různých typů podle zemědělského,
 +
lesnického a vodohospodářského využití v jednotlivých
 +
krajích. D. rovněž značně rozšířil původní Strnadovu
 +
síť meteorologických stanic, od 1817 řídil meteorologické
 +
stanice VHS. Výsledky hospodářských a povětrnostních studií
 +
publikoval v ''Pojednáních KČSN'' a ''Pojednáních Vlastenecko-hospodářské společnosti''.
 +
 
 +
Za D. působení na Státní hvězdárně a na univerzitě se kolem
 +
něho vytvořila skupina badatelů, kteří se věnovali mj. výzkumu
 +
komet. Patřili do ní úředník státní správy Josef Morstadt
 +
(spolu s bratrem, pozdějším malířem vedut Vincencem
 +
Morstadtem, navštěvovali D. přednášky), dále setník Wilhelm
 +
Biela a piarista Kasián Ignác Hallaschka, pozdější rektor
 +
univerzit v Praze i ve Vídni. V prvním ročníku nové série
 +
''Pojednání (Abhandlungen … Neue Folge)'' byl 1827 publikován
 +
D. článek o periodické kometě, jejíž předchozí pozorování při
 +
obězích s periodou 6,6 let identifikoval J. Morstadt a na jejich
 +
základě spočetl budoucí pozice; s využitím těchto a vlastních
 +
výpočtů kometu objevil (27. 2. 1826) Biela, tehdy sloužící
 +
ve východočeské pevnosti Josefov. Šlo teprve o třetí případ
 +
identifikovaných návratů periodické komety, po kometách
 +
1P/Halley (1682) a 2P/Encke (1819). Kometa, nyní označovaná
 +
3D/Biela, se později rozpadla (1872 z ní pozorován
 +
intenzivní meteorický roj) a zmizela, teprve 2001 byl vyhledávacím
 +
systémem blízkozemních planetek NEAT identifikován
 +
jeden z jejích úlomků (kometa 207P/NEAT). Na souvislost
 +
drobných úlomků z komet s meteorickými roji poukázal prvně
 +
Morstadt při neformálním setkání astronomů z více zemí,
 +
organizovaném D. v Praze 1832. Průkopnické kometární
 +
studie D. skupiny získávají v současnosti stále vyšší mezinárodní
 +
uznání. D. publikoval výroční souhrny ''Astronomische''
 +
''Beobachtungen angestellt an der k. Prager Sternwarte'' a další
 +
menší práce zejména v ''Abhandlungen der k. böhmischen''
 +
''Gesellschaft der Wissenschaften, Astronomisches Jahrbuch Berlin''
 +
a ''Astronomische Nachrichten''. Výroční meteorologické přehledy
 +
a menší hospodářské práce otiskoval v ''Abhandlungen''
 +
''der k.-k. Patriotisch-Oekonomischen Gesellschaft'' (1817–34).
 +
Mezinárodní astronomická unie (IAU) pojmenovala 2001 po
 +
D. planetku (6385) Martindavid.
 +
 
 +
'''D:''' Das Leben Newton’s, 1783.
 +
 
 +
'''L:''' J. P. Kulik, Biographie des M. A. D., in: Abhandlungen der k. böhm. Gesellschaft
 +
der Wissenschaften, Neue Folge, Bd. 4, 1837; RSN 4, s. 75; OSN
 +
7, s. 90–91 (kde soupis děl); KSN 3, s. 202; V. Häufler, Dějiny geografie na
 +
Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, s. 39–40, 46, 50; BL 1, s. 236; MČE
 +
2, s. 38; J. Munzar a kol., Malý průvodce meteorologií, 1989, s. 52; DUK 3,
 +
rejstřík; M. Šolc, M. A. D., jeho mezinárodní vědecké kontakty a úsilí o novou
 +
hvězdárnu mimo Klementinum, in: Národní knihovna Praha – Bulletin plus,
 +
2004, č. 1, s. 22–24; Ottova encyklopedie ČR 5, 2006, s. 85; M. Hlinomaz,
 +
Scientifica v Klášteře premonstrátů Teplá, in: Sborník Muzea Karlovarského
 +
kraje 14, 2006, s. 252–262; M. Hlinomaz – L. Mildorfová, A. M. D. (8. 12.
 +
1757–28. 2. 1836), k 250. výročí narození nejvýznamnější vědecké osobnosti
 +
Tepelska, in: tamtéž 16, 2008, s. 123–140; Wurzbach 3, s. 177–179.
 +
 
 +
'''P:''' Klášter premonstrátů Teplá, portrét od J. Berglera, 1810 a podle něho
 +
zhotovená rytina od J. Drdy; rektorský portrét 1816, olej na plátně; SOA
 +
Plzeň, pobočka Žlutice, osobní fond.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/8778 Bibliografie dějin Českých zemí]
 +
 
 +
Martin Šolc
 +
 
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:B]]
 
[[Kategorie:56- Filozof]]
 
[[Kategorie:56- Filozof]]
Řádka 20: Řádka 165:
  
 
[[Kategorie:1757]]
 
[[Kategorie:1757]]
[[Kategorie:Dřevohryzy_u_Teplé]]
+
[[Kategorie:Dřevohryzy]]
 
[[Kategorie:1836]]
 
[[Kategorie:1836]]
 
[[Kategorie:Teplá]]
 
[[Kategorie:Teplá]]

Aktuální verze z 14. 11. 2019, 18:48

Alois Martin DAVID
Narození 8.12.1757
Místo narození Dřevohryzy u Toužimi
Úmrtí 28.2.1836
Místo úmrtí Teplá
Povolání 56- Filozof
1- Matematik
2- Fyzik
9- Astronom nebo astrolog
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 140-141
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45324

DAVID, Alois Martin, * 8. 12. 1757 Dřevohryzy u Toužimi, † 28. 2. 1836 Teplá, astronom, geodet, meteorolog

Rodiště D. leželo na panství kláštera premonstrátů v Teplé, řádu, s nímž byl pak D. spojen po celý život. (Poblíž někdejšího rodného domu čp. 1 stojí dnes D. pomníček.) Nadaného chlapce připravil ke studiu na klášterním gymnáziu farář. 1776 D. nastoupil na pražskou univerzitu, kde se věnoval filozofii, matematice a fyzice. Po roce získal titul magistra filozofie, zároveň pokračoval ve studiu teologie a vyšší matematiky u Josefa Tesánka, překladatele a komentátora děl Isaaca Newtona. Po rigorózní zkoušce (1778) z diferenciálního a integrálního počtu přerušil pobyt v Praze, vstoupil do řádu v tepelském klášteře (1780) a přijal řeholní jméno Alois. Studium exaktních věd absolvoval 1783 veřejnou zkouškou z Newtonova hlavního spisu Philosophiae naturalis principia mathematica, studia teologická dokončil 1785. Ucházel se o místo adjunkta na státní hvězdárně v Klementinu, kterou vedl Antonín Strnad, ale vybrán byl František Josef Gerstner. Ten vyhrál i poté při obsazování katedry vyšší matematiky po zemřelém Tesánkovi, takže 1789 D. mohl nastoupit na uvolněné místo adjunkta hvězdárny. Ředitelem hvězdárny s titulem astronomus regius byl jmenován po Strnadově smrti (1799). Místo zastával do konce 1833, kdy se ze zdravotních důvodů vrátil do tepelského kláštera, kde zemřel a byl pohřben na klášterním hřbitově. Datum úmrtí se často udává mylně 22. února.

V akademické dráze na univerzitě získal D. doktorskou hodnost (1790) a profesuru (1799). Děkanem filozofické fakulty byl zvolen 1805 a rektorem univerzity 1816. V prostředí řádu požíval značný respekt a úlevy díky vědecké a pedagogické práci; kvůli obtížným geodetickým měřením byl dokonce dekretem zbaven povinnosti půstu a nošení řádového oblečení. V klášteře shromáždil rozsáhlou astronomickou knihovnu a z vlastních prostředků vybudoval dvě dnes zaniklé pozorovatelny, v klášterní zahradě a na Branišovském vrchu mezi Teplou a Toužimí. Opakovaně cestoval do zahraničí: 1801 navštívil Drážďany, Lipsko, Eisenach, Erfurt a hvězdárnu v městě Gotha, kde se seznámil s prvotřídními přístroji. Ředitel hvězdárny F. X. Zach tam rok předtím svolal na 30 významných astronomů z Evropy a k nim přiřadil i D., oba pak po léta vedli obsáhlou vědeckou korespondenci. Při cestě do Bavorska (1818) si D. prohlédl hvězdárnu Bogenhausen a továrny výrobců optických přístrojů a skel. 1813 kandidoval na opata kláštera, vybrán byl však Karel Kašpar Reitenberger, pozdější zakladatel Mariánských Lázní. KČSN zvolila D. mimořádným (1795) i řádným (1800) členem, dvakrát byl jejím předsedou (1806–07, 1832). D. přijaly do svých řad i další společnosti: Slezská společnost pro podporu přírodních nauk a průmyslu ve Slezsku (dopisující člen), Bavorská královská akademie nauk v Mnichově (1809), Saská královská hospodářská společnost v Lipsku (1815), Přírodovědná společnost v Aargau (1815), Moravsko-slezská společnost pro podporu zemědělství, přírodní a geografické vědy (1816), Společnost Vlasteneckého muzea Čech (1824) a dánská Společnost pro nordická historická studia (1829). Císař František I. udělil D. Velkou zlatou medaili (1815) a titul císařského královského rady (1830).

D. snahám o povznesení astronomického výzkumu na klementinské hvězdárně bránil nedostatek pozorovacích přístrojů a místa pro jejich instalaci. Úsilí získat modernější budovu hvězdárny mimo střed města bylo marné, a tak kvalitní přístroje, na jejichž nákup nakonec byly získány prostředky (zčásti D. vlastní), zůstaly nevybaleny v bednách až do 1880, kdy už technicky zastaraly (dnes jsou vystaveny v Národním technickém muzeu v Praze). D. se ujal jednoho z úkolů vytyčených KČSN – vypracovat mapu zemí Koruny české založenou na astronomicky určených souřadnicích významných míst a na triangulaci. K tomu stačily skromnější, nicméně velmi přesné cestovní přístroje: sedmipalcový Hadleyův sextant, Emeryho chronometr a rtuťový barometr. V období 1793–1832 D. osobně astronomicky změřil stovky souřadnic vrcholů pohraničních i vnitrozemských hor, měst a dalších lokalit, v řadě případů na ně navázal i triangulační síť a osadil kamenné kóty. Na jejich základě vyšla Mapa Království českého (ryl H. W. Seykora, 1819), která nahradila mnohem méně přesnou barokní mapu Müllerovu. Vydány byly i další podrobnější mapy krajů (spolupracoval F. J. Kreibich) a okolních zemí, protože D. na základě státních pověření spolupracoval i s bavorskými, saskými a pruskými (ve Slezsku) geodety. K určení rozdílů místních časů pozorovacích míst (tj. rozdílů jejich zeměpisných délek) použili mj. metodu odpalování prachových náloží na vrcholech hor, kdy záblesky byly současně pozorovány z míst vzdálených až sto mil, např. Praha – Sněžka (nálože) – Vratislav. Na nové mapy navazovaly i D. hospodářské tabulky, např. o výměrách půdy různých typů podle zemědělského, lesnického a vodohospodářského využití v jednotlivých krajích. D. rovněž značně rozšířil původní Strnadovu síť meteorologických stanic, od 1817 řídil meteorologické stanice VHS. Výsledky hospodářských a povětrnostních studií publikoval v Pojednáních KČSN a Pojednáních Vlastenecko-hospodářské společnosti.

Za D. působení na Státní hvězdárně a na univerzitě se kolem něho vytvořila skupina badatelů, kteří se věnovali mj. výzkumu komet. Patřili do ní úředník státní správy Josef Morstadt (spolu s bratrem, pozdějším malířem vedut Vincencem Morstadtem, navštěvovali D. přednášky), dále setník Wilhelm Biela a piarista Kasián Ignác Hallaschka, pozdější rektor univerzit v Praze i ve Vídni. V prvním ročníku nové série Pojednání (Abhandlungen … Neue Folge) byl 1827 publikován D. článek o periodické kometě, jejíž předchozí pozorování při obězích s periodou 6,6 let identifikoval J. Morstadt a na jejich základě spočetl budoucí pozice; s využitím těchto a vlastních výpočtů kometu objevil (27. 2. 1826) Biela, tehdy sloužící ve východočeské pevnosti Josefov. Šlo teprve o třetí případ identifikovaných návratů periodické komety, po kometách 1P/Halley (1682) a 2P/Encke (1819). Kometa, nyní označovaná 3D/Biela, se později rozpadla (1872 z ní pozorován intenzivní meteorický roj) a zmizela, teprve 2001 byl vyhledávacím systémem blízkozemních planetek NEAT identifikován jeden z jejích úlomků (kometa 207P/NEAT). Na souvislost drobných úlomků z komet s meteorickými roji poukázal prvně Morstadt při neformálním setkání astronomů z více zemí, organizovaném D. v Praze 1832. Průkopnické kometární studie D. skupiny získávají v současnosti stále vyšší mezinárodní uznání. D. publikoval výroční souhrny Astronomische Beobachtungen angestellt an der k. Prager Sternwarte a další menší práce zejména v Abhandlungen der k. böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften, Astronomisches Jahrbuch Berlin a Astronomische Nachrichten. Výroční meteorologické přehledy a menší hospodářské práce otiskoval v Abhandlungen der k.-k. Patriotisch-Oekonomischen Gesellschaft (1817–34). Mezinárodní astronomická unie (IAU) pojmenovala 2001 po D. planetku (6385) Martindavid.

D: Das Leben Newton’s, 1783.

L: J. P. Kulik, Biographie des M. A. D., in: Abhandlungen der k. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften, Neue Folge, Bd. 4, 1837; RSN 4, s. 75; OSN 7, s. 90–91 (kde soupis děl); KSN 3, s. 202; V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, s. 39–40, 46, 50; BL 1, s. 236; MČE 2, s. 38; J. Munzar a kol., Malý průvodce meteorologií, 1989, s. 52; DUK 3, rejstřík; M. Šolc, M. A. D., jeho mezinárodní vědecké kontakty a úsilí o novou hvězdárnu mimo Klementinum, in: Národní knihovna Praha – Bulletin plus, 2004, č. 1, s. 22–24; Ottova encyklopedie ČR 5, 2006, s. 85; M. Hlinomaz, Scientifica v Klášteře premonstrátů Teplá, in: Sborník Muzea Karlovarského kraje 14, 2006, s. 252–262; M. Hlinomaz – L. Mildorfová, A. M. D. (8. 12. 1757–28. 2. 1836), k 250. výročí narození nejvýznamnější vědecké osobnosti Tepelska, in: tamtéž 16, 2008, s. 123–140; Wurzbach 3, s. 177–179.

P: Klášter premonstrátů Teplá, portrét od J. Berglera, 1810 a podle něho zhotovená rytina od J. Drdy; rektorský portrét 1816, olej na plátně; SOA Plzeň, pobočka Žlutice, osobní fond.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Šolc