DAVID Alois Martin 8.12.1757-28.2.1836: Porovnání verzí
(DAVID_Alois_Martin_8.12.1757-28.2.1836) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Alois Martin DAVID | | jméno = Alois Martin DAVID | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = David Alois Martin portret.JPG |
| datum narození = 8.12.1757 | | datum narození = 8.12.1757 | ||
− | | místo narození = Dřevohryzy u | + | | místo narození = Dřevohryzy u Toužimi |
| datum úmrtí = 28.2.1836 | | datum úmrtí = 28.2.1836 | ||
− | | místo úmrtí = Teplá | + | | místo úmrtí = Teplá |
− | | povolání = 56- Filozof | + | | povolání = 56- Filozof<br />1- Matematik<br />2- Fyzik<br />9- Astronom nebo astrolog<br /> |
− | 1- Matematik | + | |
− | 2- Fyzik | + | |
− | 9- Astronom nebo astrolog | + | |
− | + | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 140-141 |
+ | }} | ||
+ | '''DAVID, Alois Martin''', ''* 8. 12. 1757 Dřevohryzy u Toužimi, † 28. 2. 1836 Teplá, astronom, geodet, meteorolog'' | ||
+ | |||
+ | Rodiště D. leželo na panství kláštera premonstrátů v Teplé, | ||
+ | řádu, s nímž byl pak D. spojen po celý život. (Poblíž někdejšího | ||
+ | rodného domu čp. 1 stojí dnes D. pomníček.) Nadaného | ||
+ | chlapce připravil ke studiu na klášterním gymnáziu farář. 1776 | ||
+ | D. nastoupil na pražskou univerzitu, kde se věnoval filozofii, | ||
+ | matematice a fyzice. Po roce získal titul magistra filozofie, zároveň | ||
+ | pokračoval ve studiu teologie a vyšší matematiky u Josefa | ||
+ | Tesánka, překladatele a komentátora děl Isaaca Newtona. Po | ||
+ | rigorózní zkoušce (1778) z diferenciálního a integrálního počtu | ||
+ | přerušil pobyt v Praze, vstoupil do řádu v tepelském klášteře | ||
+ | (1780) a přijal řeholní jméno Alois. Studium exaktních | ||
+ | věd absolvoval 1783 veřejnou zkouškou z Newtonova hlavního | ||
+ | spisu ''Philosophiae naturalis principia mathematica'', studia | ||
+ | teologická dokončil 1785. Ucházel se o místo adjunkta na | ||
+ | státní hvězdárně v Klementinu, kterou vedl Antonín Strnad, | ||
+ | ale vybrán byl František Josef Gerstner. Ten vyhrál i poté při | ||
+ | obsazování katedry vyšší matematiky po zemřelém Tesánkovi, | ||
+ | takže 1789 D. mohl nastoupit na uvolněné místo adjunkta | ||
+ | hvězdárny. Ředitelem hvězdárny s titulem astronomus regius | ||
+ | byl jmenován po Strnadově smrti (1799). Místo zastával do | ||
+ | konce 1833, kdy se ze zdravotních důvodů vrátil do tepelského | ||
+ | kláštera, kde zemřel a byl pohřben na klášterním hřbitově. | ||
+ | Datum úmrtí se často udává mylně 22. února. | ||
+ | |||
+ | V akademické dráze na univerzitě získal D. doktorskou hodnost | ||
+ | (1790) a profesuru (1799). Děkanem filozofické fakulty | ||
+ | byl zvolen 1805 a rektorem univerzity 1816. V prostředí | ||
+ | řádu požíval značný respekt a úlevy díky vědecké a pedagogické | ||
+ | práci; kvůli obtížným geodetickým měřením byl dokonce | ||
+ | dekretem zbaven povinnosti půstu a nošení řádového | ||
+ | oblečení. V klášteře shromáždil rozsáhlou astronomickou | ||
+ | knihovnu a z vlastních prostředků vybudoval dvě dnes zaniklé | ||
+ | pozorovatelny, v klášterní zahradě a na Branišovském vrchu | ||
+ | mezi Teplou a Toužimí. Opakovaně cestoval do zahraničí: | ||
+ | 1801 navštívil Drážďany, Lipsko, Eisenach, Erfurt a hvězdárnu | ||
+ | v městě Gotha, kde se seznámil s prvotřídními přístroji. | ||
+ | Ředitel hvězdárny F. X. Zach tam rok předtím svolal na 30 | ||
+ | významných astronomů z Evropy a k nim přiřadil i D., oba | ||
+ | pak po léta vedli obsáhlou vědeckou korespondenci. Při cestě | ||
+ | do Bavorska (1818) si D. prohlédl hvězdárnu Bogenhausen | ||
+ | a továrny výrobců optických přístrojů a skel. 1813 kandidoval | ||
+ | na opata kláštera, vybrán byl však Karel Kašpar Reitenberger, | ||
+ | pozdější zakladatel Mariánských Lázní. KČSN zvolila D. mimořádným | ||
+ | (1795) i řádným (1800) členem, dvakrát byl jejím | ||
+ | předsedou (1806–07, 1832). D. přijaly do svých řad i další | ||
+ | společnosti: Slezská společnost pro podporu přírodních nauk | ||
+ | a průmyslu ve Slezsku (dopisující člen), Bavorská královská | ||
+ | akademie nauk v Mnichově (1809), Saská královská hospodářská | ||
+ | společnost v Lipsku (1815), Přírodovědná společnost | ||
+ | v Aargau (1815), Moravsko-slezská společnost pro podporu | ||
+ | zemědělství, přírodní a geografické vědy (1816), Společnost | ||
+ | Vlasteneckého muzea Čech (1824) a dánská Společnost pro | ||
+ | nordická historická studia (1829). Císař František I. udělil D. | ||
+ | Velkou zlatou medaili (1815) a titul císařského královského | ||
+ | rady (1830). | ||
+ | |||
+ | D. snahám o povznesení astronomického výzkumu na klementinské | ||
+ | hvězdárně bránil nedostatek pozorovacích přístrojů | ||
+ | a místa pro jejich instalaci. Úsilí získat modernější budovu | ||
+ | hvězdárny mimo střed města bylo marné, a tak kvalitní | ||
+ | přístroje, na jejichž nákup nakonec byly získány prostředky | ||
+ | (zčásti D. vlastní), zůstaly nevybaleny v bednách až do 1880, | ||
+ | kdy už technicky zastaraly (dnes jsou vystaveny v Národním | ||
+ | technickém muzeu v Praze). D. se ujal jednoho z úkolů vytyčených | ||
+ | KČSN – vypracovat mapu zemí Koruny české založenou | ||
+ | na astronomicky určených souřadnicích významných | ||
+ | míst a na triangulaci. K tomu stačily skromnější, nicméně | ||
+ | velmi přesné cestovní přístroje: sedmipalcový Hadleyův sextant, | ||
+ | Emeryho chronometr a rtuťový barometr. V období | ||
+ | 1793–1832 D. osobně astronomicky změřil stovky souřadnic | ||
+ | vrcholů pohraničních i vnitrozemských hor, měst a dalších | ||
+ | lokalit, v řadě případů na ně navázal i triangulační síť a osadil | ||
+ | kamenné kóty. Na jejich základě vyšla ''Mapa Království'' | ||
+ | ''českého'' (ryl H. W. Seykora, 1819), která nahradila mnohem | ||
+ | méně přesnou barokní mapu Müllerovu. Vydány byly i další | ||
+ | podrobnější mapy krajů (spolupracoval F. J. Kreibich) a okolních | ||
+ | zemí, protože D. na základě státních pověření spolupracoval | ||
+ | i s bavorskými, saskými a pruskými (ve Slezsku) geodety. | ||
+ | K určení rozdílů místních časů pozorovacích míst (tj. rozdílů | ||
+ | jejich zeměpisných délek) použili mj. metodu odpalování prachových | ||
+ | náloží na vrcholech hor, kdy záblesky byly současně | ||
+ | pozorovány z míst vzdálených až sto mil, např. Praha – Sněžka | ||
+ | (nálože) – Vratislav. Na nové mapy navazovaly i D. hospodářské | ||
+ | tabulky, např. o výměrách půdy různých typů podle zemědělského, | ||
+ | lesnického a vodohospodářského využití v jednotlivých | ||
+ | krajích. D. rovněž značně rozšířil původní Strnadovu | ||
+ | síť meteorologických stanic, od 1817 řídil meteorologické | ||
+ | stanice VHS. Výsledky hospodářských a povětrnostních studií | ||
+ | publikoval v ''Pojednáních KČSN'' a ''Pojednáních Vlastenecko-hospodářské společnosti''. | ||
+ | |||
+ | Za D. působení na Státní hvězdárně a na univerzitě se kolem | ||
+ | něho vytvořila skupina badatelů, kteří se věnovali mj. výzkumu | ||
+ | komet. Patřili do ní úředník státní správy Josef Morstadt | ||
+ | (spolu s bratrem, pozdějším malířem vedut Vincencem | ||
+ | Morstadtem, navštěvovali D. přednášky), dále setník Wilhelm | ||
+ | Biela a piarista Kasián Ignác Hallaschka, pozdější rektor | ||
+ | univerzit v Praze i ve Vídni. V prvním ročníku nové série | ||
+ | ''Pojednání (Abhandlungen … Neue Folge)'' byl 1827 publikován | ||
+ | D. článek o periodické kometě, jejíž předchozí pozorování při | ||
+ | obězích s periodou 6,6 let identifikoval J. Morstadt a na jejich | ||
+ | základě spočetl budoucí pozice; s využitím těchto a vlastních | ||
+ | výpočtů kometu objevil (27. 2. 1826) Biela, tehdy sloužící | ||
+ | ve východočeské pevnosti Josefov. Šlo teprve o třetí případ | ||
+ | identifikovaných návratů periodické komety, po kometách | ||
+ | 1P/Halley (1682) a 2P/Encke (1819). Kometa, nyní označovaná | ||
+ | 3D/Biela, se později rozpadla (1872 z ní pozorován | ||
+ | intenzivní meteorický roj) a zmizela, teprve 2001 byl vyhledávacím | ||
+ | systémem blízkozemních planetek NEAT identifikován | ||
+ | jeden z jejích úlomků (kometa 207P/NEAT). Na souvislost | ||
+ | drobných úlomků z komet s meteorickými roji poukázal prvně | ||
+ | Morstadt při neformálním setkání astronomů z více zemí, | ||
+ | organizovaném D. v Praze 1832. Průkopnické kometární | ||
+ | studie D. skupiny získávají v současnosti stále vyšší mezinárodní | ||
+ | uznání. D. publikoval výroční souhrny ''Astronomische'' | ||
+ | ''Beobachtungen angestellt an der k. Prager Sternwarte'' a další | ||
+ | menší práce zejména v ''Abhandlungen der k. böhmischen'' | ||
+ | ''Gesellschaft der Wissenschaften, Astronomisches Jahrbuch Berlin'' | ||
+ | a ''Astronomische Nachrichten''. Výroční meteorologické přehledy | ||
+ | a menší hospodářské práce otiskoval v ''Abhandlungen'' | ||
+ | ''der k.-k. Patriotisch-Oekonomischen Gesellschaft'' (1817–34). | ||
+ | Mezinárodní astronomická unie (IAU) pojmenovala 2001 po | ||
+ | D. planetku (6385) Martindavid. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Das Leben Newton’s, 1783. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' J. P. Kulik, Biographie des M. A. D., in: Abhandlungen der k. böhm. Gesellschaft | ||
+ | der Wissenschaften, Neue Folge, Bd. 4, 1837; RSN 4, s. 75; OSN | ||
+ | 7, s. 90–91 (kde soupis děl); KSN 3, s. 202; V. Häufler, Dějiny geografie na | ||
+ | Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, s. 39–40, 46, 50; BL 1, s. 236; MČE | ||
+ | 2, s. 38; J. Munzar a kol., Malý průvodce meteorologií, 1989, s. 52; DUK 3, | ||
+ | rejstřík; M. Šolc, M. A. D., jeho mezinárodní vědecké kontakty a úsilí o novou | ||
+ | hvězdárnu mimo Klementinum, in: Národní knihovna Praha – Bulletin plus, | ||
+ | 2004, č. 1, s. 22–24; Ottova encyklopedie ČR 5, 2006, s. 85; M. Hlinomaz, | ||
+ | Scientifica v Klášteře premonstrátů Teplá, in: Sborník Muzea Karlovarského | ||
+ | kraje 14, 2006, s. 252–262; M. Hlinomaz – L. Mildorfová, A. M. D. (8. 12. | ||
+ | 1757–28. 2. 1836), k 250. výročí narození nejvýznamnější vědecké osobnosti | ||
+ | Tepelska, in: tamtéž 16, 2008, s. 123–140; Wurzbach 3, s. 177–179. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Klášter premonstrátů Teplá, portrét od J. Berglera, 1810 a podle něho | ||
+ | zhotovená rytina od J. Drdy; rektorský portrét 1816, olej na plátně; SOA | ||
+ | Plzeň, pobočka Žlutice, osobní fond. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/8778 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Martin Šolc | ||
+ | |||
[[Kategorie:B]] | [[Kategorie:B]] | ||
[[Kategorie:56- Filozof]] | [[Kategorie:56- Filozof]] | ||
Řádka 20: | Řádka 165: | ||
[[Kategorie:1757]] | [[Kategorie:1757]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Dřevohryzy]] |
[[Kategorie:1836]] | [[Kategorie:1836]] | ||
[[Kategorie:Teplá]] | [[Kategorie:Teplá]] |
Aktuální verze z 14. 11. 2019, 18:48
Alois Martin DAVID | |
Narození | 8.12.1757 |
---|---|
Místo narození | Dřevohryzy u Toužimi |
Úmrtí | 28.2.1836 |
Místo úmrtí | Teplá |
Povolání |
56- Filozof 1- Matematik 2- Fyzik 9- Astronom nebo astrolog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 140-141 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45324 |
DAVID, Alois Martin, * 8. 12. 1757 Dřevohryzy u Toužimi, † 28. 2. 1836 Teplá, astronom, geodet, meteorolog
Rodiště D. leželo na panství kláštera premonstrátů v Teplé, řádu, s nímž byl pak D. spojen po celý život. (Poblíž někdejšího rodného domu čp. 1 stojí dnes D. pomníček.) Nadaného chlapce připravil ke studiu na klášterním gymnáziu farář. 1776 D. nastoupil na pražskou univerzitu, kde se věnoval filozofii, matematice a fyzice. Po roce získal titul magistra filozofie, zároveň pokračoval ve studiu teologie a vyšší matematiky u Josefa Tesánka, překladatele a komentátora děl Isaaca Newtona. Po rigorózní zkoušce (1778) z diferenciálního a integrálního počtu přerušil pobyt v Praze, vstoupil do řádu v tepelském klášteře (1780) a přijal řeholní jméno Alois. Studium exaktních věd absolvoval 1783 veřejnou zkouškou z Newtonova hlavního spisu Philosophiae naturalis principia mathematica, studia teologická dokončil 1785. Ucházel se o místo adjunkta na státní hvězdárně v Klementinu, kterou vedl Antonín Strnad, ale vybrán byl František Josef Gerstner. Ten vyhrál i poté při obsazování katedry vyšší matematiky po zemřelém Tesánkovi, takže 1789 D. mohl nastoupit na uvolněné místo adjunkta hvězdárny. Ředitelem hvězdárny s titulem astronomus regius byl jmenován po Strnadově smrti (1799). Místo zastával do konce 1833, kdy se ze zdravotních důvodů vrátil do tepelského kláštera, kde zemřel a byl pohřben na klášterním hřbitově. Datum úmrtí se často udává mylně 22. února.
V akademické dráze na univerzitě získal D. doktorskou hodnost (1790) a profesuru (1799). Děkanem filozofické fakulty byl zvolen 1805 a rektorem univerzity 1816. V prostředí řádu požíval značný respekt a úlevy díky vědecké a pedagogické práci; kvůli obtížným geodetickým měřením byl dokonce dekretem zbaven povinnosti půstu a nošení řádového oblečení. V klášteře shromáždil rozsáhlou astronomickou knihovnu a z vlastních prostředků vybudoval dvě dnes zaniklé pozorovatelny, v klášterní zahradě a na Branišovském vrchu mezi Teplou a Toužimí. Opakovaně cestoval do zahraničí: 1801 navštívil Drážďany, Lipsko, Eisenach, Erfurt a hvězdárnu v městě Gotha, kde se seznámil s prvotřídními přístroji. Ředitel hvězdárny F. X. Zach tam rok předtím svolal na 30 významných astronomů z Evropy a k nim přiřadil i D., oba pak po léta vedli obsáhlou vědeckou korespondenci. Při cestě do Bavorska (1818) si D. prohlédl hvězdárnu Bogenhausen a továrny výrobců optických přístrojů a skel. 1813 kandidoval na opata kláštera, vybrán byl však Karel Kašpar Reitenberger, pozdější zakladatel Mariánských Lázní. KČSN zvolila D. mimořádným (1795) i řádným (1800) členem, dvakrát byl jejím předsedou (1806–07, 1832). D. přijaly do svých řad i další společnosti: Slezská společnost pro podporu přírodních nauk a průmyslu ve Slezsku (dopisující člen), Bavorská královská akademie nauk v Mnichově (1809), Saská královská hospodářská společnost v Lipsku (1815), Přírodovědná společnost v Aargau (1815), Moravsko-slezská společnost pro podporu zemědělství, přírodní a geografické vědy (1816), Společnost Vlasteneckého muzea Čech (1824) a dánská Společnost pro nordická historická studia (1829). Císař František I. udělil D. Velkou zlatou medaili (1815) a titul císařského královského rady (1830).
D. snahám o povznesení astronomického výzkumu na klementinské hvězdárně bránil nedostatek pozorovacích přístrojů a místa pro jejich instalaci. Úsilí získat modernější budovu hvězdárny mimo střed města bylo marné, a tak kvalitní přístroje, na jejichž nákup nakonec byly získány prostředky (zčásti D. vlastní), zůstaly nevybaleny v bednách až do 1880, kdy už technicky zastaraly (dnes jsou vystaveny v Národním technickém muzeu v Praze). D. se ujal jednoho z úkolů vytyčených KČSN – vypracovat mapu zemí Koruny české založenou na astronomicky určených souřadnicích významných míst a na triangulaci. K tomu stačily skromnější, nicméně velmi přesné cestovní přístroje: sedmipalcový Hadleyův sextant, Emeryho chronometr a rtuťový barometr. V období 1793–1832 D. osobně astronomicky změřil stovky souřadnic vrcholů pohraničních i vnitrozemských hor, měst a dalších lokalit, v řadě případů na ně navázal i triangulační síť a osadil kamenné kóty. Na jejich základě vyšla Mapa Království českého (ryl H. W. Seykora, 1819), která nahradila mnohem méně přesnou barokní mapu Müllerovu. Vydány byly i další podrobnější mapy krajů (spolupracoval F. J. Kreibich) a okolních zemí, protože D. na základě státních pověření spolupracoval i s bavorskými, saskými a pruskými (ve Slezsku) geodety. K určení rozdílů místních časů pozorovacích míst (tj. rozdílů jejich zeměpisných délek) použili mj. metodu odpalování prachových náloží na vrcholech hor, kdy záblesky byly současně pozorovány z míst vzdálených až sto mil, např. Praha – Sněžka (nálože) – Vratislav. Na nové mapy navazovaly i D. hospodářské tabulky, např. o výměrách půdy různých typů podle zemědělského, lesnického a vodohospodářského využití v jednotlivých krajích. D. rovněž značně rozšířil původní Strnadovu síť meteorologických stanic, od 1817 řídil meteorologické stanice VHS. Výsledky hospodářských a povětrnostních studií publikoval v Pojednáních KČSN a Pojednáních Vlastenecko-hospodářské společnosti.
Za D. působení na Státní hvězdárně a na univerzitě se kolem něho vytvořila skupina badatelů, kteří se věnovali mj. výzkumu komet. Patřili do ní úředník státní správy Josef Morstadt (spolu s bratrem, pozdějším malířem vedut Vincencem Morstadtem, navštěvovali D. přednášky), dále setník Wilhelm Biela a piarista Kasián Ignác Hallaschka, pozdější rektor univerzit v Praze i ve Vídni. V prvním ročníku nové série Pojednání (Abhandlungen … Neue Folge) byl 1827 publikován D. článek o periodické kometě, jejíž předchozí pozorování při obězích s periodou 6,6 let identifikoval J. Morstadt a na jejich základě spočetl budoucí pozice; s využitím těchto a vlastních výpočtů kometu objevil (27. 2. 1826) Biela, tehdy sloužící ve východočeské pevnosti Josefov. Šlo teprve o třetí případ identifikovaných návratů periodické komety, po kometách 1P/Halley (1682) a 2P/Encke (1819). Kometa, nyní označovaná 3D/Biela, se později rozpadla (1872 z ní pozorován intenzivní meteorický roj) a zmizela, teprve 2001 byl vyhledávacím systémem blízkozemních planetek NEAT identifikován jeden z jejích úlomků (kometa 207P/NEAT). Na souvislost drobných úlomků z komet s meteorickými roji poukázal prvně Morstadt při neformálním setkání astronomů z více zemí, organizovaném D. v Praze 1832. Průkopnické kometární studie D. skupiny získávají v současnosti stále vyšší mezinárodní uznání. D. publikoval výroční souhrny Astronomische Beobachtungen angestellt an der k. Prager Sternwarte a další menší práce zejména v Abhandlungen der k. böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften, Astronomisches Jahrbuch Berlin a Astronomische Nachrichten. Výroční meteorologické přehledy a menší hospodářské práce otiskoval v Abhandlungen der k.-k. Patriotisch-Oekonomischen Gesellschaft (1817–34). Mezinárodní astronomická unie (IAU) pojmenovala 2001 po D. planetku (6385) Martindavid.
D: Das Leben Newton’s, 1783.
L: J. P. Kulik, Biographie des M. A. D., in: Abhandlungen der k. böhm. Gesellschaft der Wissenschaften, Neue Folge, Bd. 4, 1837; RSN 4, s. 75; OSN 7, s. 90–91 (kde soupis děl); KSN 3, s. 202; V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, s. 39–40, 46, 50; BL 1, s. 236; MČE 2, s. 38; J. Munzar a kol., Malý průvodce meteorologií, 1989, s. 52; DUK 3, rejstřík; M. Šolc, M. A. D., jeho mezinárodní vědecké kontakty a úsilí o novou hvězdárnu mimo Klementinum, in: Národní knihovna Praha – Bulletin plus, 2004, č. 1, s. 22–24; Ottova encyklopedie ČR 5, 2006, s. 85; M. Hlinomaz, Scientifica v Klášteře premonstrátů Teplá, in: Sborník Muzea Karlovarského kraje 14, 2006, s. 252–262; M. Hlinomaz – L. Mildorfová, A. M. D. (8. 12. 1757–28. 2. 1836), k 250. výročí narození nejvýznamnější vědecké osobnosti Tepelska, in: tamtéž 16, 2008, s. 123–140; Wurzbach 3, s. 177–179.
P: Klášter premonstrátů Teplá, portrét od J. Berglera, 1810 a podle něho zhotovená rytina od J. Drdy; rektorský portrét 1816, olej na plátně; SOA Plzeň, pobočka Žlutice, osobní fond.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Martin Šolc