Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky DAVID Jakob Julius 6.2.1859-20.11.1906

{{Infobox - osoba
| jméno = Jakob Julius DAVID
| obrázek = DAVIDJJ.jpg
| datum narození = 6.2.1859
| místo narození = Hranice na Moravě
| datum úmrtí = 20.11.1906
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
| povolání = 63- Spisovatel

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 143-144
}}
'''DAVID, Jakob Julius''' ''(též Jacob, Jakub), * 6. 2. 1859 Hranice na Moravě, † 20. 11. 1906 Vídeň (Rakousko), spisovatel, žurnalista''

Pocházel z německy mluvící židovské rodiny. Po smrti otce,
trafikanta, pachtýře a mýtného, byl 1866 kvůli těžké finanční
situaci matky poslán k příbuzným do Žiliny u Nového Jičína.
Studoval na gymnáziích v Opavě, Těšíně a v Kroměříži a od
1877 germanistiku, filozofii a pedagogiku na filozofické fakultě
univerzity ve Vídni. Během studia si přivydělával jako
soukromý učitel a žurnalista. Obhájil práci o Pestalozzim
a byl 1889 promován doktorem filozofie. Kvůli vadě sluchu
nemohl vykonávat učitelské povolání a od 1891 se živil ve
svobodném povolání jako spisovatel a žurnalista ve Vídni. Byl
i redaktorem a dopisovatelem např. ''Neue Wiener illustrierte''
''Zeitung'', ''Neues Wiener Journal'', ''Wiener Zeitung'', ''Allgemeine''
''Zeitung'', ''Berliner Tageblatt'', ''Deutsche Rundschau'', ''Frankfurter''
''Zeitung'', ''Neue Freie Presse'' a ''Westermanns Monatshefte''.

D. první otištěná báseň ''Die Elbe rauscht'' (Labe hučí) se objevila
1883 v antologii K. E. Franzose ''Dichterbuch aus Österreich''.
Později psal realisticko-naturalistické romány nejčastěji z vídeňského
prostředí se silným sociálním nábojem, historické
povídky ovlivněné C. F. Meyerem a I. S. Turgeněvem, vesnické
povídky z moravského prostředí, dramata podle vzoru
Anzengruberova či Kleistova (např. historické drama o konfliktu otce a syna s názvem ''Hagars Sohn'', 1891, Hagařin syn, premiéra v německém Stavovském divadle v Praze 20. 1.
1892) a melancholickou lyriku. Tón díla ovlivnil filozofický
pesimismus A. Schopenhauera. V tradici moderní české germanistiky
se vžilo srovnávat D. dílo s literárním odkazem dalších
dvou realistů konce 19. a přelomu 19. a 20. století: Marie
Ebner-Eschenbachové a Ferdinanda Saara. Čeští germanisté
zdůrazňují české téma v jeho díle, jež se objevilo v povídkách
odehrávajících se na moravském venkově, a to na Hané a na
Kravařsku, oceňují znalost reálií včetně češtiny, schopnost
vykreslení osudů prostých sedláků a jejich charakterů a absenci
česko-německého konfliktu. Ve své době byl vídeňskou
kritikou a publikem spíše přehlížen. Německou a rakouskou
literární historii zajímal jako autor stojící na přelomu dvou
literárních epoch, realismu a naturalismu, realismu a moderny
a jako židovský autor německého jazyka.

Za tzv. rakouskou odnož naturalismu jsou považovány vídeňské
romány ''Das Blut'' (1891, Krev), ''Am Wege sterben''
(1900, Zemřít na cestě) a ''Der Übergang'' (1903, Přechod),
které na podkladu naturalistických teorií o determinismu,
vlivu dědičných konstant a sociálního prostředí líčily ponuře
a bez dobrého konce úpadek a proletarizaci středních
tříd a intelektuálních vrstev, hrdiny bez kořenů a bez naděje,
neschopné vymanit se z určujícího vlivu prostředí, umírající
nakonec v chudobě a zoufalství. Velký prostor byl věnován,
stejně jako v moravských novelách, otázkám postavení ženy
ve společnosti.

Jako židovský autor D. spadal mezi asimilované, kteří sami
v osobním životě zvolili cestu konverze. 1891 se dal pokřtít;
není přesně doloženo, zda kvůli sňatku s katoličkou Juline
Christiane Ostruszkovou, anebo zda D. manželka pocházející
z Petrovic u Karviné byla židovského původu a důvodem pro
konverzi byla vyšší společenská akceptovatelnost. Ve svém díle
líčil židovské figury často negativně, jen jako asimilované či
toužící po asimilaci. V prvním románu ''Das Höferecht'' (1885,
Dědické právo) vystupuje Židovka, která zneužívá svých tělesných
půvabů k vlastnímu společenskému vzestupu a rozvrátí
patriarchální strukturu selského dvora. Hrdinou druhého románu
''Das Blut'', odehrávajícího se v Žilině u Nového Jičína,
je původně chudý židovský chlapec, který se v dravém hospodářském
a konkurenčním zápase prosadí, avšak ztratí veškerou
humanitu. Jako nejsympatičtější ze všech D. židovských
postav se jeví MUDr. Simon Siebenschein z díla ''Am Wege sterben''.
Tam líčené prostředí D. spojuje se známým židovským
autorem a teoretikem, zakladatelem sionismu Theodorem
Herzlem.

Za nejlepší D. dílo je považována povídka ''Die Hanna'' (1904),
která se do češtiny překládala jako ''Hanka'' či ''Hanačka'' (1914
a 1919). Apostrofuje dívku Hanku a krajinu Hané. Obojí učarovalo
hlavnímu hrdinovi, malíři Florianu Petrzilkovi, který
byl typickým představitelem novoromantického typu umělce,
jenž svému umění obětoval čistou duši a nakonec i život milované
ženy.

D. byl pohřben do čestného hrobu na Ústředním hřbitově
ve Vídni.

'''D:''' Das Höferecht, Dresden 1890 (původně 1885 v Deutsche Zeitung jako
Fanny); Die Wiedergeborenen, tamtéž 1890; Das Blut, tamtéž 1891; Hagars
Sohn, Wien 1891; Gedichte, tamtéž 1892; Probleme, tamtéž 1892; Frühschein,
Leipzig 1896; Ein Regentag, tamtéž 1896; Neigung, tamtéž 1896;
Vier Geschichten, tamtéž 1899; Am Wege sterben, Berlin 1900; Die Troika,
tamtéž 1901; Autobiographische Skizze, in: Literarisches Echo 4, 1901/02,
sloupec 529; Der getreue Eckhard, Berlin 1902; Der Übergang, tamtéž 1903;
Stromabwärts, Wien 1903; Ludwig Anzengruber, Berlin 1904; Die Hanna,
tamtéž 1904; Wunderliche Heilige, Wien 1906; Vom Schaffen und seinen
Bedingungen, Jena 1906; Gesammelte Werke, 7 Bd., München – Leipzig,
1908 (ed. E. Heilborn a E. Schmidt); výbory: Stimmen der Dämmerung und
andere Erzählungen, tamtéž 1908 (kde soupis díla); Der Bettelvogt. Novellen,
Berlin 1909; Essays, München 1909; Mährische Dorfgeschichten, 1910;
Ein Poet? Und andere Erzaehlungen, Leipzig 1910; Endlos währte die Nacht,
Wien 1959; Verstörte Zeit, Göttingen 1990 (ed. F. Krobb); Erzählungen aus
Mähren, Berlin 1993 (ed. J. Veselý).

'''L:''' OSN 28, s. 250; MSN 2, s. 72; KSN 3, s. 201; BL 1, s. 235–236 (kde
soupis literatury); ÖBL 1, s. 171 (kde soupis literatury); NDB 3, s. 536 (kde
soupis literatury); Czeike 1, s. 620 (kde soupis literatury); výběr: A. Caspary,
In memoriam: J. J. D., 1908; E. Spiero, J. J. D., 1920 (kde soupis díla);
H. Groeneweg, J. J. D. in seinem Verhältnis zur Heimat, Geschichte, Gesellschaft
und Literatur, Graz 1929; H. Kloos, J. J. D. als Novellist, 1930 (disertace
Filozofické fakulty ve Freiburgu); G. Schurf, J. J. D. als Journalist
und Kulturkritiker, 1952 (disertace Filozofické fakulty ve Vídni); B. Resnik,
The Role of Women in Davids Novels, Los Angeles 1972 (disertace); H. H.
Hahnl, Vergessene Literaten, 50 Österreichische Lebensschicksale, Wien
1984, passim; Slovník spisovatelů německého jazyka a spisovatelů lužickosrbských,
1987, s. 183; Lexikon der Weltliteratur, München 1997, s. 351
(ed. G. von Wilpert); Metzler Lexikon der deutsch-jüdischen Literatur, Stuttgart
– Weimar 2000, s. 108n. (ed. A. B. Kilcher); Lexikon deutschmährischer
Autoren, 2002, nestr.; I. Fialová, Problematika výzkumu německé literatury
z Moravy, in: Studia Moravica. Acta Universitatis Palackianae Olomucensis
Facultas Philosophica – Moravica 1, 2004, s. 285–289; táž, Jüdische Figuren
und das Thema der jüdischen Assimilation bei Marie von Ebner-Eschenbach,
Ferdinand von Saar und J. J. D., in: Spurensuche in Sprach - und Geschichtslandschaften.
Festschrift für Ernst Erich Metzner, Münster – Hamburg – London 2003, s. 123–34.

'''P:''' Österreichische Nationalbibliothek Wien, pozůstalost, ÖNB-Hanna-Katalog – http://aleph18. onb. ac. at/).

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/94792 Bibliografie dějin Českých zemí]

Ingeborg Fialová

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:63- Spisovatel]]

[[Kategorie:1859]]
[[Kategorie:Hranice na Moravě]]
[[Kategorie:1906]]
[[Kategorie:Vídeň]]