DAVID Karel ?-?1745: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = koncem 1745
 
| datum úmrtí = koncem 1745
 
| místo úmrtí = Budapešť (Maďarsko)
 
| místo úmrtí = Budapešť (Maďarsko)
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
+
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ<br />63- Spisovatel
63- Spisovatel
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 146
 
}}
 
}}
 
'''DAVID, Karel''', ''* ?, † koncem 1745 Budapešť (Maďarsko), úředník''
 
'''DAVID, Karel''', ''* ?, † koncem 1745 Budapešť (Maďarsko), úředník''

Aktuální verze z 21. 10. 2019, 15:33

Karel DAVID
Úmrtí koncem 1745
Místo úmrtí Budapešť (Maďarsko)
Povolání 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 146
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45322

DAVID, Karel, * ?, † koncem 1745 Budapešť (Maďarsko), úředník

Pocházel z rodiny malostranského řezníka, po studiích práv se mu podařilo udělat úřední kariéru a císařem Karlem VI. byl povýšen (1733) do šlechtického stavu. Nejprve se stal tajemníkem hraběte z Bubna, byl však pro zpronevěru načas uvězněn, ale znovu získal majetek po výhodném sňatku. Poté působil jako sekretář v Kouřimském kraji, byl také aktivním členem v té době zakládaných pražských zednářských lóží, jejichž schůze se prý (podle nepříliš spolehlivých zpráv historika J. Svátka) konaly v D. domě na Dražického náměstí. Za francouzsko-bavorského vpádu do Čech (1741–42) se přidal na stranu bavorského kurfiřta a českého (proti)krále Karla Albrechta, jehož se stal horlivým stoupencem, mj. psal letáky na podporu bavorských vojsk. Za zásluhy byl po okupaci Prahy též jmenován krajským hejtmanem v Kouřimsku (jeho předchůdce Jan Mladota ze Solopysk zemřel ve vězení) a Boleslavsku. Rovněž inspiroval vydání a byl snad i autorem textu tzv. Osvobozovacího patentu z července 1742, který vybízel poddané k pomoci francouzským a bavorským okupantům za příslib rozšíření osobních svobod a snížení daní.

Po obnovení habsburské vlády nad Prahou (koncem 1742) byl D. na útěku zatčen a v červnu 1743 postaven před soud. Zatímco šlechtici spolupracující s okupanty zůstali vesměs jen napomenuti či (v případě horšího provinění – to postihlo např. pražského arcibiskupa Manderscheida) vyhoštěni ze země, D. byl vybrán jako exemplární případ a 20. 6. 1743 pro urážku majestátu prvního stupně a velezradu odsouzen k trestu smrti a rozčtvrcení; zejména mu měla být ještě před stětím uťata pravá ruka, kterou psal protihabsburské patenty. Přímo na popravišti ale 28. 6. 1743 dostal milost a byl odvezen do pevnosti v Budíně, kde po necelých třech letech zemřel. Statek Vysoká Lhota na Benešovsku, který měl v držení, propadl koruně a již 1743 byl prodán k panství Konopiště.

D: Scrutinium iuris feudalis in quatuor partes digestum, 1728; Gründliche Erweisung, dass S. röm. kais. Majestät, als König von Dalmatien und Fürst von Istrien, die von d. Republik Venedig widerrechtlich anmassende Herrschaft über das Adriat. Meer pleno jure vindiciren berechtigt sei, Nürnberg 1737.

L: RSN 2, s. 75 (s mylným údajem, že byl omilostněn a dožil jako soukromník); OSN 7, s. 90; MSN 2, s. 73; KSN 3, s. 201; F. Ruth, Kronika královské Prahy a obcí sousedních 1, 1903, s. 168; M. Lišková, Mimořádný trestní soud po bavorské okupaci Čech (Judicium delegatum 1743–1744), in: Sborník archivních prací 6, 1956, č. 2, s. 42, 64, 85, 95; M. Hlavačka, Karel Albrecht, 1997, s. 144–145 (s chybným datem soudu 1742); P. Bělina – J. Kaše – J. P. Kučera, Velké dějiny zemí koruny české X (1740–1792), 2001, rejstřík.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Martínek