DAVID Václav 23.9.1910-5.1.1996: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Václav DAVID
 
| jméno = Václav DAVID
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = David Vaclav portret.jpg
 
| datum narození = 23.9.1910
 
| datum narození = 23.9.1910
 
| místo narození = Studený u Dolních Kralovic
 
| místo narození = Studený u Dolních Kralovic

Aktuální verze z 17. 11. 2019, 17:28

Václav DAVID
Narození 23.9.1910
Místo narození Studený u Dolních Kralovic
Úmrtí 5.1.1996
Místo úmrtí Praha
Povolání 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 148

DAVID, Václav, * 23. 9. 1910 Studený u Dolních Kralovic, † 5. 1. 1996 Praha, politik

Pocházel z rodiny koláře a drobného chalupníka (místo narození občas bývá nepřesně uváděno jako Studená či Studené, příp. kladeno do jiné lokality obdobného jména). 1929 absolvoval obchodní akademii a začal pracovat v ČKD Praha-Libeň jako mzdový účetní. Byl aktivní v Komsomolu a 1935 vstoupil do KSČ. 1934–39 působil jako sekretář Svazu přátel SSSR pro oblast severních Čech a zároveň byl redaktorem časopisu Svět sovětů. Za druhé světové války pracoval u firmy ODOL v Praze.

Na počátku 1945 se stal členem IV. ilegálního ústředního výboru KSČ v čele s J. Smrkovským (od března 1945 vedl pražský krajský výbor), kde byl pověřen zajišťováním vojenských úkolů a ochrany strany. V dubnu 1945 se podílel na činnosti České národní rady (ČNR) a jako člen její vojenské komise se účastnil Pražského povstání. Když 7. 5. 1945 rokovala ČNR o nabídce vlasovců vojensky podpořit povstání, D. společně se Smrkovským a zástupcem odborů E. Erbanem tento návrh odmítali.

Po skončení války začal stoupat na politickém žebříčku. 1945–89 byl nepřetržitě členem ÚV KSČ, brzy se dostal i do jeho předsednictva. Krátce vedl kádrové oddělení ÚV KSČ a 1951–53 zastával místo tajemníka ÚV KSČ. Byl poslancem Národního shromáždění (1945–69), od 1948 jeho místopředsedou a zároveň předsedou poslaneckého klubu KSČ. V lednu 1953 byl jmenován ministrem zahraničních věcí, jímž zůstal až do dubna 1968. Jako typický stranický funkcionář bez vlastní invence a iniciativy plně respektoval pokyny vedení KSČ, na mezinárodním poli vždy vystupoval v souladu se zájmy sovětské velmocenské politiky.

Během Pražského jara 1968 se jednoznačně přiklonil k prosovětskému konzervativnímu proudu uvnitř KSČ a přivítal sovětskou okupaci Československa. Po srpnu 1968 vystupoval s útočnými projevy na schůzích představitelů tzv. zdravého jádra, což vyvolávalo ve veřejnosti odpor. V zimě 1969 byl proto jako příliš zdiskreditovaný odsunut a jmenován velvyslancem v Bulharsku (do 1971).

Za normalizační éry se D. znovu otevřela cesta k vysokým funkcím. Vzhledem k tomu, že byl znám jako dlouholetý stoupenec A. Novotného, jednalo se pouze o funkce reprezentativní, bez reálného mocenského vlivu. 1969–90 byl D. poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění (FS), mezi 1971 a 1986 také jejím předsedou a zároveň (z titulu funkce) místopředsedou FS. 1953–72 byl místopředsedou a poté až do 1987 předsedou ÚV Svazu československo-sovětského přátelství. D. patřil po celý život mezi komunistické funkcionáře, kteří se myšlenkově zcela ztotožnili se stalinským pojetím socialismu a nikdy nedokázali toto omezení překonat.

Publicisticky nevynikal, stal se pouze členem četných redakčních rad (Praha–Moskva aj.) a autorem ideologicky zaměřených brožurek a článků. Získal mnoho vyznamenání a řádů, díky své roli v diplomacii i z exotických zemí (Albánie, Etiopie, Kambodža aj.).

D. dcerou byla herečka Hana D. (* 20. 7. 1943 Praha, † 23. 5. 2006 Praha), představitelka převážně drobnějších filmových (Strakatí andělé, 1964) a divadelních rolí, která se provdala za prvního československého kosmonauta Vladimíra Remka (* 1948). Herectví se věnuje i vnučka Anna Remková (* 1980), členka Divadla Na Fidlovačce.

D: Věrnost Sovětskému svazu: zkušební kámen čs. vlastenectví, 1951 (též maďarsky, Bratislava 1951); Vládní usnesení o nové organizaci zemědělského školství, 1952 (projev V. D.).

L: Rudé právo 3. 2. 1953, s. 2; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 144; PSN 1, s. 510; MČE 2, s. 39 a 6, s. 914; Příruční slovník k dějinám KSČ 1, 1964, s. 121; Kdo je kdo ve světové politice, 1993, s. 66; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1 (A–M), 1998, s. 100; ČBS, s. 105; Tomeš 1, s. 225–226; V roce 1996 zemřeli…, 1997, s. 6; Knapík, s. 70. K Haně D.: M. Fikejz, Český film. Herci a herečky 1, 2006, s. 186 až 187 a 3, s. 903.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Zdeněk Doskočil