DAVID Vilém 20.12.1867-20.5.1938: Porovnání verzí
(DAVID_Vilda_20.12.1867-20.5.1938) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = | + | | jméno = Vilém DAVID |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 20.12.1867 | | datum narození = 20.12.1867 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 20.5.1938 | | datum úmrtí = 20.5.1938 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Plzeň |
| povolání = 67- Nakladatel nebo vydavatel | | povolání = 67- Nakladatel nebo vydavatel | ||
63- Spisovatel | 63- Spisovatel | ||
Řádka 11: | Řádka 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | '''DAVID, Vilém''' ''(též Vilda), * 20. 12. 1867 Praha, † 20. 5. 1938 Plzeň, žurnalista, beletrista'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z rodiny smíchovského tiskaře kartounů. Otec mu | ||
+ | zemřel 1875, po čtyřech letech se rodina ocitla v bídě. D. byl | ||
+ | dán do sirotčince, kde onemocněl plicní tuberkulózou. Do | ||
+ | péče si ho vzal jeden z učitelů, díky němuž se vyučil truhlářem | ||
+ | a získal slušné vzdělání v českém jazyce a literatuře. Nastoupil | ||
+ | do Ringhofferovy továrny, zapojil se do sociálně demokratické | ||
+ | odborové a vzápětí i politické organizace, od počátku 90. let | ||
+ | přispíval do dělnického tisku, psal verše, povídky, satiry a divadelní | ||
+ | výstupy. 1893 redigoval šest čísel sociálně demokratického | ||
+ | satirického časopisu ''Bič'', pro tiskový delikt a solidárnost | ||
+ | s pokrokovými socialisty z okruhu Antonína Pravoslava | ||
+ | Veselého, vězněnými na plzeňských Borech pro účast na údajném | ||
+ | pokusu o protistátní spiknutí policií vymyšleného spolku | ||
+ | Omladina, byl D. 1894 odsouzen k třinácti měsícům vězení. | ||
+ | Po propuštění z Borů spolupracoval s brněnskou ''Rašplí'', 1898 | ||
+ | nastoupil v redakci plzeňského sociálně demokratického orgánu | ||
+ | ''Nová doba'', kde vedl kulturní rubriku. Od 1907 do odchodu | ||
+ | do penze 1928 pracoval jako úředník okresní nemocenské | ||
+ | pokladny v Plzni. Do vypuknutí první světové války vydal | ||
+ | několik svazečků satirické poezie na aktuální témata (''Dojmy'' | ||
+ | ''z výstavy'', 1897, ''Od srdce k srdci'', 1902, ''Proslovy'', 1914), populárních | ||
+ | popěvků i písňových textů. D. byl veršovým samoukem, | ||
+ | plně podléhajícím rétorické tradici starší české poezie. | ||
+ | Dělnické písně druhé poloviny 19. století vydal v hodnotné | ||
+ | ''Sbírce našich písní'' (1902). Dokumentární cenu měly jeho | ||
+ | ''Vzpomínky politického trestance'' (1912). Z pasivity, již zaujal | ||
+ | během světové války, vystupoval do konce života zřídka, nejvýrazněji | ||
+ | ve dnech převratu 1918 jako člen Národního výboru | ||
+ | v Plzni, mimo to se angažoval jen na místní úrovni. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' R. Illový, Československá poesie sociální 4, 1925, s. 292–293; J. F. Urban, | ||
+ | Úvodím Mže, 1946, s. 78; V. Karbusický, Naše dělnická píseň, 1953, s. 265; | ||
+ | Bičem a rašplí (ed. J. Petrmichl), 1959, s. 87, 108, 110, 114, 178, 181, 185 | ||
+ | a passim; S. Cífka, České Budějovice v literatuře 1, 1972, s. 47; J. Vopravil, | ||
+ | Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 490; LČL 1, | ||
+ | s. 516–517. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha. | ||
+ | |||
+ | Martin Kučera | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:67- Nakladatel nebo vydavatel]] | [[Kategorie:67- Nakladatel nebo vydavatel]] | ||
Řádka 20: | Řádka 63: | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1938]] | [[Kategorie:1938]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Plzeň]] |
Verze z 15. 12. 2016, 14:43
Vilém DAVID | |
Narození | 20.12.1867 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 20.5.1938 |
Místo úmrtí | Plzeň |
Povolání |
67- Nakladatel nebo vydavatel 63- Spisovatel 47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=50197 |
DAVID, Vilém (též Vilda), * 20. 12. 1867 Praha, † 20. 5. 1938 Plzeň, žurnalista, beletrista
Pocházel z rodiny smíchovského tiskaře kartounů. Otec mu zemřel 1875, po čtyřech letech se rodina ocitla v bídě. D. byl dán do sirotčince, kde onemocněl plicní tuberkulózou. Do péče si ho vzal jeden z učitelů, díky němuž se vyučil truhlářem a získal slušné vzdělání v českém jazyce a literatuře. Nastoupil do Ringhofferovy továrny, zapojil se do sociálně demokratické odborové a vzápětí i politické organizace, od počátku 90. let přispíval do dělnického tisku, psal verše, povídky, satiry a divadelní výstupy. 1893 redigoval šest čísel sociálně demokratického satirického časopisu Bič, pro tiskový delikt a solidárnost s pokrokovými socialisty z okruhu Antonína Pravoslava Veselého, vězněnými na plzeňských Borech pro účast na údajném pokusu o protistátní spiknutí policií vymyšleného spolku Omladina, byl D. 1894 odsouzen k třinácti měsícům vězení. Po propuštění z Borů spolupracoval s brněnskou Rašplí, 1898 nastoupil v redakci plzeňského sociálně demokratického orgánu Nová doba, kde vedl kulturní rubriku. Od 1907 do odchodu do penze 1928 pracoval jako úředník okresní nemocenské pokladny v Plzni. Do vypuknutí první světové války vydal několik svazečků satirické poezie na aktuální témata (Dojmy z výstavy, 1897, Od srdce k srdci, 1902, Proslovy, 1914), populárních popěvků i písňových textů. D. byl veršovým samoukem, plně podléhajícím rétorické tradici starší české poezie. Dělnické písně druhé poloviny 19. století vydal v hodnotné Sbírce našich písní (1902). Dokumentární cenu měly jeho Vzpomínky politického trestance (1912). Z pasivity, již zaujal během světové války, vystupoval do konce života zřídka, nejvýrazněji ve dnech převratu 1918 jako člen Národního výboru v Plzni, mimo to se angažoval jen na místní úrovni.
L: R. Illový, Československá poesie sociální 4, 1925, s. 292–293; J. F. Urban, Úvodím Mže, 1946, s. 78; V. Karbusický, Naše dělnická píseň, 1953, s. 265; Bičem a rašplí (ed. J. Petrmichl), 1959, s. 87, 108, 110, 114, 178, 181, 185 a passim; S. Cífka, České Budějovice v literatuře 1, 1972, s. 47; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 490; LČL 1, s. 516–517.
P: Biografický archiv ÚČL Praha.
Martin Kučera