DAVID Vilém 20.12.1867-20.5.1938: Porovnání verzí

Z Personal
(DAVID_Vilda_20.12.1867-20.5.1938)
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
| jméno = Vilda DAVID
+
| jméno = Vilém DAVID
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 20.12.1867
 
| datum narození = 20.12.1867
 
| místo narození = Praha
 
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 20.5.1938
 
| datum úmrtí = 20.5.1938
| místo úmrtí = Praha
+
| místo úmrtí = Plzeň
 
| povolání = 67- Nakladatel nebo vydavatel
 
| povolání = 67- Nakladatel nebo vydavatel
 
63- Spisovatel
 
63- Spisovatel
Řádka 11: Řádka 11:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Vilda DAVID
+
}}
 +
'''DAVID, Vilém''' ''(též Vilda), * 20. 12. 1867 Praha, † 20. 5. 1938 Plzeň, žurnalista, beletrista''
 +
 
 +
Pocházel z rodiny smíchovského tiskaře kartounů. Otec mu
 +
zemřel 1875, po čtyřech letech se rodina ocitla v bídě. D. byl
 +
dán do sirotčince, kde onemocněl plicní tuberkulózou. Do
 +
péče si ho vzal jeden z učitelů, díky němuž se vyučil truhlářem
 +
a získal slušné vzdělání v českém jazyce a literatuře. Nastoupil
 +
do Ringhofferovy továrny, zapojil se do sociálně demokratické
 +
odborové a vzápětí i politické organizace, od počátku 90. let
 +
přispíval do dělnického tisku, psal verše, povídky, satiry a divadelní
 +
výstupy. 1893 redigoval šest čísel sociálně demokratického
 +
satirického časopisu ''Bič'', pro tiskový delikt a solidárnost
 +
s pokrokovými socialisty z okruhu Antonína Pravoslava
 +
Veselého, vězněnými na plzeňských Borech pro účast na údajném
 +
pokusu o protistátní spiknutí policií vymyšleného spolku
 +
Omladina, byl D. 1894 odsouzen k třinácti měsícům vězení.
 +
Po propuštění z Borů spolupracoval s brněnskou ''Rašplí'', 1898
 +
nastoupil v redakci plzeňského sociálně demokratického orgánu
 +
''Nová doba'', kde vedl kulturní rubriku. Od 1907 do odchodu
 +
do penze 1928 pracoval jako úředník okresní nemocenské
 +
pokladny v Plzni. Do vypuknutí první světové války vydal
 +
několik svazečků satirické poezie na aktuální témata (''Dojmy''
 +
''z výstavy'', 1897, ''Od srdce k srdci'', 1902, ''Proslovy'', 1914), populárních
 +
popěvků i písňových textů. D. byl veršovým samoukem,
 +
plně podléhajícím rétorické tradici starší české poezie.
 +
Dělnické písně druhé poloviny 19. století vydal v hodnotné
 +
''Sbírce našich písní'' (1902). Dokumentární cenu měly jeho
 +
''Vzpomínky politického trestance'' (1912). Z pasivity, již zaujal
 +
během světové války, vystupoval do konce života zřídka, nejvýrazněji
 +
ve dnech převratu 1918 jako člen Národního výboru
 +
v Plzni, mimo to se angažoval jen na místní úrovni.
 +
 
 +
'''L:''' R. Illový, Československá poesie sociální 4, 1925, s. 292–293; J. F. Urban,
 +
Úvodím Mže, 1946, s. 78; V. Karbusický, Naše dělnická píseň, 1953, s. 265;
 +
Bičem a rašplí (ed. J. Petrmichl), 1959, s. 87, 108, 110, 114, 178, 181, 185
 +
a passim; S. Cífka, České Budějovice v literatuře 1, 1972, s. 47; J. Vopravil,
 +
Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 490; LČL 1,
 +
s. 516–517.
 +
 
 +
'''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha.
 +
 
 +
Martin Kučera
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:67- Nakladatel nebo vydavatel]]
 
[[Kategorie:67- Nakladatel nebo vydavatel]]
Řádka 20: Řádka 63:
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1938]]
 
[[Kategorie:1938]]
[[Kategorie:Praha]]
+
[[Kategorie:Plzeň]]

Verze z 15. 12. 2016, 14:43

Vilém DAVID
Narození 20.12.1867
Místo narození Praha
Úmrtí 20.5.1938
Místo úmrtí Plzeň
Povolání

67- Nakladatel nebo vydavatel 63- Spisovatel

47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=50197

DAVID, Vilém (též Vilda), * 20. 12. 1867 Praha, † 20. 5. 1938 Plzeň, žurnalista, beletrista

Pocházel z rodiny smíchovského tiskaře kartounů. Otec mu zemřel 1875, po čtyřech letech se rodina ocitla v bídě. D. byl dán do sirotčince, kde onemocněl plicní tuberkulózou. Do péče si ho vzal jeden z učitelů, díky němuž se vyučil truhlářem a získal slušné vzdělání v českém jazyce a literatuře. Nastoupil do Ringhofferovy továrny, zapojil se do sociálně demokratické odborové a vzápětí i politické organizace, od počátku 90. let přispíval do dělnického tisku, psal verše, povídky, satiry a divadelní výstupy. 1893 redigoval šest čísel sociálně demokratického satirického časopisu Bič, pro tiskový delikt a solidárnost s pokrokovými socialisty z okruhu Antonína Pravoslava Veselého, vězněnými na plzeňských Borech pro účast na údajném pokusu o protistátní spiknutí policií vymyšleného spolku Omladina, byl D. 1894 odsouzen k třinácti měsícům vězení. Po propuštění z Borů spolupracoval s brněnskou Rašplí, 1898 nastoupil v redakci plzeňského sociálně demokratického orgánu Nová doba, kde vedl kulturní rubriku. Od 1907 do odchodu do penze 1928 pracoval jako úředník okresní nemocenské pokladny v Plzni. Do vypuknutí první světové války vydal několik svazečků satirické poezie na aktuální témata (Dojmy z výstavy, 1897, Od srdce k srdci, 1902, Proslovy, 1914), populárních popěvků i písňových textů. D. byl veršovým samoukem, plně podléhajícím rétorické tradici starší české poezie. Dělnické písně druhé poloviny 19. století vydal v hodnotné Sbírce našich písní (1902). Dokumentární cenu měly jeho Vzpomínky politického trestance (1912). Z pasivity, již zaujal během světové války, vystupoval do konce života zřídka, nejvýrazněji ve dnech převratu 1918 jako člen Národního výboru v Plzni, mimo to se angažoval jen na místní úrovni.

L: R. Illový, Československá poesie sociální 4, 1925, s. 292–293; J. F. Urban, Úvodím Mže, 1946, s. 78; V. Karbusický, Naše dělnická píseň, 1953, s. 265; Bičem a rašplí (ed. J. Petrmichl), 1959, s. 87, 108, 110, 114, 178, 181, 185 a passim; S. Cífka, České Budějovice v literatuře 1, 1972, s. 47; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 490; LČL 1, s. 516–517.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Martin Kučera