DAXNER Igor 26.9.1893-18.4.1960: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 18.4.1960
 
| datum úmrtí = 18.4.1960
 
| místo úmrtí =  Bratislava (Slovensko)
 
| místo úmrtí =  Bratislava (Slovensko)
| povolání = 44- Právník
+
| povolání = 44- Právník<br />45- Voják nebo partyzán
45- Voják nebo partyzán
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 150-151
 
}}
 
}}
 
'''DAXNER, Igor''', ''* 26. 9. 1893 Tisovec u Rimavské Soboty (Slovensko), † 18. 4. 1960 Bratislava (Slovensko), účastník 1. a 2. odboje, právník''
 
'''DAXNER, Igor''', ''* 26. 9. 1893 Tisovec u Rimavské Soboty (Slovensko), † 18. 4. 1960 Bratislava (Slovensko), účastník 1. a 2. odboje, právník''

Verze z 21. 10. 2019, 15:40

Igor DAXNER
Narození 26.9.1893
Místo narození Tisovec u Rimavské Soboty (Slovensko)
Úmrtí 18.4.1960
Místo úmrtí Bratislava (Slovensko)
Povolání 44- Právník
45- Voják nebo partyzán
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 150-151
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136874

DAXNER, Igor, * 26. 9. 1893 Tisovec u Rimavské Soboty (Slovensko), † 18. 4. 1960 Bratislava (Slovensko), účastník 1. a 2. odboje, právník

Pocházel z rozvětvené veřejně činné rodiny. Jeho dědeček Štefan Marko D. (1822–1892) byl předním představitelem slovenského národního hnutí, otec Ivan D. (1860–1935) spoluorganizoval za první světové války krajanský odboj v USA, bratr Vladimír Milan D. (1901–1979), dobrovolník 1. pluku Slovenské svobody 1918–19, se zúčastnil Slovenského národního povstání, druhý bratr Cyril (1904–1945) zemřel na následky věznění v koncentračním táboře, bratranec Vladimír D. (1888–1971) byl majorem 12. pluku ruských legií a velitelem slovenského výchovného tábora v Irkutsku a za druhé světové války se podílel na vojenském odboji. D. navštěvoval lidovou a měšťanskou školu v rodišti, gymnázium v Kežmarku. Na univerzitě nemohl studovat v důsledku odvolání otce 1913 do USA. Ten tam působil jako vrchní ředitel Tatrabanky a řešil problémy, kvůli nimž musel z Čech odjet. D. proto nastoupil do zaměstnání. Stal se záloženským úředníkem. Po vypuknutí první světové války narukoval na východní frontu, 1916 byl Rusy zajat, 1917 vstoupil do československého dobrovolnického vojska. Tam patřil k zakladatelům 12. střeleckého pluku. Od jara 1918 byl náborovým komisařem vojska mezi slovenskými zajatci (kpt.). Ve 20. letech studoval Právnickou fakultu Komenského univerzity v Bratislavě (1929 JUDr.), politicky se orientoval na agrární stranu. Po předepsané soudní praxi nastoupil 1930 k bratislavskému Hlavnímu soudu, 1935–38 působil jako státní zástupce u Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, 1938–39 jako vrchní rada Nejvyššího soudu v Brně, 1939–43 v Bratislavě. 1942 se zapojil do domácího odboje jako člen Ústředního revolučního národního výboru, v květnu 1943 byl zatčen a vězněn v bratislavském vězení. V září vykázán do rodiště, kde pokračoval v ilegální práci. V hodnosti majora ho po vypuknutí povstání jmenovali náčelníkem politicko-propagačního oddělení 1. slovenské armády v Banské Bystrici, poté zpravodajským důstojníkem 4. partyzánského pluku a náčelníkem rozvědky 4. partyzánské brigády. V květnu 1945 přijel do Prahy s 1. československým armádním sborem, navrhl text retribučního zákona pro Slovensko a vstoupil do KSČ. Jako předseda Národního soudu v Bratislavě vedl proces s J. Tisem, A. (Š.) Machem, V. Tukou a F. Ďurčanským. Za únorové krize 1948 se mu podařilo přesvědčit odbojové svazy na Slovensku, aby podpořily komunisty. Za tuto zásluhu se mu dostalo jmenování předsedou Nejvyššího soudu ČSR. V době D. úřadování došlo k největším politickým procesům, např. s H. Píkou, M. Horákovou, R. Slánským aj., justice ve státě se za jeho součinnosti změnila v podřízenou složku monopolní vlády komunistické strany. Během procesu se slovenskými buržoazními nacionalisty byl 1953 z funkce odvolán a po roce se stal externistou Ústavu státu a práva Slovenské akademie věd. Monografie Ľudáctvo pred Národným súdom 1945–1947, kterou napsal, vyšla až po jeho smrti (1961).

L: ESL 1, s. 487; Dejiny SNP 1944, 5, 1984, s. 82; SBS 1, s. 451; BLS 2, s. 212–213 (kde další literatura).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera