Verze z 10. 11. 2019, 18:42, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

DAŠEK Václav 18.2.1887-12.8.1970

Z Personal
Václav DAŠEK
Narození 18.2.1887
Místo narození Slavětín u Náchoda
Úmrtí 12.8.1970
Místo úmrtí Praha
Povolání 29- Stavař
61- Pedagog
1- Matematik
2- Fyzik
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 131-132
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45301

DAŠEK, Václav, * 18. 2. 1887 Slavětín u Náchoda, † 12. 8. 1970 Praha, stavební odborník, pedagog

Po ukončení reálné školy v Náchodě 1905 se přihlásil na Českou vysokou školu technickou v Praze, obor inženýrské stavitelství. 1910 nastoupil po úspěšném složení 2. státní závěrečné zkoušky na místo stavbyvedoucího melioračních prací u Vodního družstva v Jasenné. Později přešel ke stavební firmě Hollmann, 1913 byl přizván ke spolupráci v Srbsku, kde získal místo samosprávného inženýra v podrinské oblasti v Šabaci. Ve službách pro srbskou resp. jugoslávskou vládu pracoval mj. jako inspektor ministerstva staveb až do 1924, kdy mu byl na jeho vlastní žádost umožněn návrat do ČSR. Během první světové války se zdržoval v Ženevě, kde pomáhal Srbskému červenému kříži. Byl vyznamenán řádem sv. Sávy 5. stupně, který převzal z rukou jugoslávského krále Alexandra I. (originál v Archivu ČVUT). V Československu se stal hlavním statikem a projektantem mostního oddělení Stavebního úřadu hl. m. Prahy. Ve druhé polovině dvacátých let začala jeho dráha pedagoga na Českém vysokém učení technickém v Praze. Od počátku 1927/28 suploval statiku a dynamiku na Vysoké škole inženýrského stavitelství (VŠIS) ČVUT. 1928 se habilitoval ze stavební mechaniky a rok potom mu byla udělena mimořádná profesura pro statiku, dynamiku, stavební mechaniku a betonové stavitelství, 1934 byl pro výše zmíněné obory jmenován řádným profesorem. 1936/37 zastával funkci děkana VŠIS. 1949–58 působil jako vedoucí katedry stavební mechaniky. Svůj odborný výzkum zaměřil na staticky neurčité konstrukce a jejich metodické výpočty, které byly použity např. v projektech staveb pražských mostů přes Vltavu (Jiráskův, Libeňský ad.). Výsledky své práce prezentoval často v Technickém obzoru. 1924 obhájil disertační práci na téma Nové metody pro výpočet staticky neurčitých konstrukcí. Kromě odborných monografií a statí psal také skripta. Za úspěšnou vědeckou činnost získal četná ocenění, např. 1927 Šolínovu cenu od České matice technické nebo 1928–29 cenu Masarykovy akademie práce. 1954 byl odměněn Státní cenou 1. stupně za studii Řešení trámových roštů metodou harmonického zatížení. 1952 byl navržen na akademika, 1957 vyznamenán Řádem republiky, 1962 mu byla udělena stříbrná plaketa ČSAV Za zásluhy o vědu a lidstvo a 1967 Zlatá plaketa Františka Křižíka Za zásluhy o rozvoj technických věd. Byl členem řady odborných institucí či společností, mj. České matice technické (ČMT), které 1967–68 předsedal, Mezinárodní společnosti pro mosty a konstrukce (AIPC), komise Ministerstva školství a ČSAV a Státního výboru pro udělování vědeckých hodností.

D: výběr: Výpočet rámových konstrukcí pomocí tensorů a elips deformačních, 1930; Výpočet rámových konstrukcí rozdělováním sil a momentů, 1943; Výpočet rámových konstrukcí rozdělováním sil a momentů, 1951; Řešení trámových roštů metodou harmonického zatížení, 1953; Statika rámových konstrukcí, 1959; Metoda rozdělování sil a momentů se zkrácenou interakcí, 1966; Statika a dynamika, 1945–47; Statika, 1949, 1952, 1953, 1955; Dynamika, 1949, 1952, 1954, 1955; Výpočet rámových konstrukcích 1, 1950, 1952, 1954, 1956; Výpočet rámových konstrukcí 2, 1952; Výpočet staticky neurčitých rámových konstrukcí s pruty přímými, in: Technický obzor 27, 1919, s. 213–214; Výpočet spojitých nosníků pomocí nomogramů, in: tamtéž 29, 1921, s. 149–151; Výpočet staticky neurčitých rovinných konstrukcí s pruty zakřivenými, in: tamtéž 30, 1922, s. 43–45, 49–54; Výpočet staticky neurčitých konstrukcí pomocí tenzorů, in: tamtéž 31, 1923, s. 347–353; Nové metody pro výpočet staticky neurčitých konstrukcí, in: tamtéž 33, 1925, s. 347–355; Příčinkové čáry sil posouvajících a normálních, in: tamtéž 38, 1930, s. 68–70, 88–90; Výpočet železobetonových konstrukcí ze skutečných napětí neb z únosnosti, in: tamtéž 42, 1934, s. 65–67, 84–85; Zur Berechnung durchlaufender Träger und Rahmen mit unsymmetrischen Schrägen, in: Beton und Eisen, Berlin 1936, s. 410–411; Vliv dopružování betonu na konstrukce staticky neurčité, in: Technický obzor 46, 1938, s. 265–267, 289–292; Výpočet rámových konstrukcí metodou rozdělovaní momentů, in: tamtéž 48, 1940, s. 324–329; Určení napětí železobetonových průřezů při šikmém ohybu, in: tamtéž 51, 1943, s. 225–230; Syntetická metoda pro řešení rámových konstrukcí, in: Sborník mezinárodní vědecké konference ČVUT, 1958.

L: K 70. narozeninám akademika D., in: Sborník VŠIS 19, 1959; 80. narozeniny akademika D. in: Inženýrské stavby 2, 1967, s. 94; nekrolog in: Věstník ČSAV 80, 1971, č. 1, s. 94–96; Sborník k 100. výročí narození akademika V. D., 1986; L. Votruba, Stručný historický vývoj stavební fakulty ČVUT 1907–1995, 1996, s. 26; OSND 1/2, s. 1404; MČE 2, s. 35; ČBS, s. 104; Tomeš 1, s. 224.

P: Archiv ČVUT Praha, fond: akademik V. D. (PZ), č. 21, kart. 1 (s inventářem M. Tayerlové, 1972, s. 1n.); fond: Rektorát, č. 17, personálie, kart. 3.

Vít Šmerha