DEBLÍNA z Maxmilián František ?9.2.1664-13.10.1732

Z Personal
Maxmilián František z DEBLÍNA
Narození 9./10.2.1664
Místo narození Brno
Úmrtí 13.10.1732
Místo úmrtí Humpolec
Povolání

35- Odborník sklářství nebo keramiky 36- Ostatní průmyslová odvětví 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu

42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45339

z DEBLÍNA, Maxmilián František (též SCHRAM z DEBLÍNA), * 9./10. 2. 1664 Brno, † 13. 10. 1732 Humpolec, úředník, podnikatel, genealog

Byl synem Maxmiliána Františka z D. († 1691) a Marie Magdaleny z Hofu († 1706), a také potomkem moravského šlechtického rodu Šramů (též Schrambů, Schramů, Šrambů) z D. Nejstarším známým předkem rodu byl brněnský měšťan Matouš Šram, který obdržel 1573 erbovní list spolu s bratrem Valentinem. Maxmiliánův děd Gabriel se vyznamenal při obraně Brna před Švédy a byl 1645 povýšen do šlechtického stavu. Gabrielův syn Maxmilián František působil jako úředník královského tribunálu na Moravě a proslul jako sběratel starožitností a spisovatel.

D. vystudoval práva na pražské univerzitě a 1687 dosáhl také titulu doktor práv. Působil jako přísedící a kancléř královského tribunálu na Moravě a později jako referendář a rada české dvorské kanceláře ve Vídni. 1699 byl spolu se svými dvěma bratry Antonínem Františkem a Františkem Liborem povýšen za zásluhy do rytířského stavu. Ve svých rukou shromáždil postupně rozsáhlý pozemkový majetek. 1703 koupil statek Staré Hobzí u Dačic (se dvorem, pivovarem, palírnou a s dalšími přidruženými vesnicemi a dvory) a 1710 obdržel spolu se svými bratry od císaře Josefa I. v léno zchátralý znojemský hrad s veškerým příslušenstvím. 1713 koupil ves Nové Hobzí se zámkem, k tomu 1726 statek Chvalkovice se zámkem, a připojil je ke statku Staré Hobzí. Později získal ještě Herálec a Humpolec. Za hlavní sídlo si zvolil znojemský hrad a na počátku 18. století jej barokně přestavěl. Výsledkem bylo slohové sjednocení dosavadní zástavby do tří mírně zaoblených křídel. Dal přistavět druhé patro středního křídla a hlavní vstupní sál vyzdobit podobiznami předků a iluzivními freskami, které vytvořil J. M. Fineé. Na přelomu 20. a 30. let 18. století přikročil k rozsáhlé barokní přestavbě sídla také ve Starém Hobzí. Vznikl tam monumentální trojkřídlý dvoupatrový zámek s čestným dvorem a s bohatou výzdobou. V jeho jihozápadním průčelí byla vybudována kaple sv. Tomáše, již freskami vyzdobil F. A. Scheffler. Dále D. nechal přestavět kapli na kopci Montserrat nedaleko Slavonic na poutní kostel. Se svolením císaře Karla VI. vytvořil 1725 z rodinného majetku včetně knihovny, zbrojnice a obrazárny fideikomis v hodnotě asi 150 000 zlatých. Pokud by rod vymřel po meči, měla být z fideikomisu zřízena nadace na založení vzdělávacího ústavu pro kadety z českých a moravských šlechtických rodin, k čemuž 1784 došlo.

Do stavu svobodných pánů byl povýšen 1710. Proslul jako znamenitý hospodář, milovník i znalec historie, zvláště historie právní, či sběratel. Na svých statcích – ve Starém Hobzí – se zajímal intenzivně o zvelebování veškeré hospodářské činnosti, dal stavět nové vrchnostenské dvory a sklárny, opravovat a rozšiřovat dosavadní režijní podniky a zakládat nové vesnice. Sepsal deblínskou rodovou kroniku, avšak zabýval se genealogickými studiemi nejen svého rodu, ale také dalších českých a moravských šlechtických rodin. Na znojemském hradě shromáždil velké sbírky historických pramenů (hlavně staré tisky, rukopisy, rodokmeny a listiny) a dalších památek (mj. erbů, obrazů, zbraní a jiných starožitností). Jejich základem byla kolekce jeho otce, kterou rozšířil. D. se oženil s Markétou Františkou z Gastheimu, s níž měl čtyři děti: Františka Antonína (* 1696), Maxmiliánu Josefu, provd. ze Schelhardu (* 1698), Marii Annu, provd. z Albersdorfu (* 1702), a Maxmiliánu Terezii, řádovou sestru ve Vídni (* 1700). Dědicem veškerého majetku a sbírek se stal jeho jediný syn František Antonín, povýšený 1741 do hraběcího stavu.

L: A. Rybička, O rodu šlechtickém Schrambů z Deblina. Pomůcka rodopisná, in: Lumír 7, 1857, č. 27, s. 640–644; Ch. d’Elvert, Zur m. s. Adels-Geschichte. I. Die Grafen von Deblin, in: Notizen-Blatt 1862, č. 9, s. 65 až 68; J. Pilnáček, Staromoravští rodové, Vídeň 1930, s. 171; BL 1, s. 236; K. Smutná – B. Smutný, Staré Hobzí, 1990, s. 37–41; K. Müller, Erbovní listiny v archivech Slezska a severní Moravy, 2001, s. 16; M. Plaček, Ilustrovaná encyklopedie moravských hradů, hrádků a tvrzí, 2001, s. 726; P. Mašek, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti 1, 2008, s. 172.

P: MZA Brno, fond C 2 Tribunál, pozůstalosti, sign. D 53, pozůstalostní spis Markéty Františky z D., roz. z Gastheimu (1732), tamtéž, fond G 12 Cerroniho sbírka, inv. č. 39.

Vladimír Březina