Verze z 15. 10. 2018, 21:07, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

DEE John 13.7.1527-26.3.1609

Z Personal
John DEE
Narození 13.7.1527
Místo narození Tower Ward (Londýn, Anglie)
Úmrtí 26.3.1609
Místo úmrtí Mortlake (Surrey, Anglie)
Povolání

3- Chemik nebo alchymista

9- Astronom nebo astrolog

DEE, John, * 13. 7. 1527 Tower Ward (Londýn, Anglie), † 26. 3. 1609 Mortlake (Surrey, Anglie), matematik, přírodovědec, alchymista, mystik

Studoval 1543–46 v Cambridgi a 1546 vyučoval řečtinu na Trinity College, na jejímž založení měl zásluhu. Inklinoval především k matematice. Ve 40. a 50. letech cestoval po Evropě, studoval v Lovani a v Bruselu, přednášel matematiku v Paříži. 1555 byl v Anglii krátce vězněn pod záminkou, že chtěl očarovat královnu na základě výpočtů vycházejících z dat narození členů královské rodiny. Při dalším pobytu na kontinentu se zúčastnil v září 1563 v Prešpurku (Bratislava) korunovace císaře Maximiliána II. uherským králem. Po návratu do Anglie se usadil v Mortlake. Byl poradcem koruny, doporučoval hledat severozápadní průjezd podél amerického kontinentu do Číny, zřejmě radil F. Drakeovi během příprav cesty kolem světa. Soudí se, že od D. pochází termín Britské impérium. Jako dvorní astrolog doporučil termín korunovace Alžběty I. 1583 byl pověřen reformovat juliánský kalendář, ale projekt se neuskutečnil, protože krátká doba po papežské reformě by se vykládala jako slabost Anglie. Zmínky, že D. sloužil také jako vyzvědač, nebyly spolehlivě doloženy. Veřejnost považovala D. často za čaroděje, protože matematika bývala pokládána za černé umění. Proto měla pro D. význam ochrana ze strany královny. Jeho soukromá knihovna čítající asi 4 000 položek byla tehdy největší v Anglii.

Později začal D. výrazně inklinovat k magii. Významné období jeho života bylo spjato s Edwardem Kellym (vl. jm. Talbot), s nímž se seznámil 1582, když hledal médium pro spiritistické seance. 1583 přijel do Anglie polský magnát a příznivec alchymie Olbracht Łaski, do jehož služeb vstoupili D. i Kelly. V září odcestovali všichni tři do Polska. Již v únoru 1584 D. s Kellym opustili zchudlého Łaskiho a vydali se ke dvoru Rudolfa II. Do Prahy přijeli v srpnu 1584 a jistou dobu bydleli u Tadeáše Hájka z Hájku. Rudolf II. přijal D. 1584, zřejmě na jediné audienci, po níž mu D. napsal, že dokáže vyrobit kámen mudrců. Po další návštěvě Polska, kde se oba Angličané setkali s králem Štěpánem Báthorym, byli v Praze vyzváni, aby vysvětlili své spiritistické seance, které vyvolávaly podezření katolické církve. Zodpovídali se papežskému nunciovi Germanicu Malaspinovi, jehož nástupce Filippo Serga napsal 1586, že D. a jeho chromý společník (jediná známá zmínka o tom, že Kelly byl chromý!) jsou kacíři. Papež Sixtus V. žádal Rudolfa II. o vydání anglických mágů k výslechu; 1586 císař vykázal D. i Kellyho ze země pro obvinění z nekromancie. Začátkem srpna jim byl povolen návrat na panství Viléma z Rožmberka, kde žili další dva roky. V prosinci 1586 zapsal D. do deníku zprávu o úspěšné alchymické transmutaci kovů, kterou provedl Kelly. Později to potvrzoval D. nejstarší syn Arthur (1579–1651), jenž byl ve službách ruského cara.

K napětí mezi D. a Kellym patrně přispěla také tzv. zpráva ducha, podle níž si měli tito muži vyměnit manželky. Stalo se to pouze jednou a D. druhé manželce Jane (roz. Fromondové, s níž měl 8 dětí) se po devíti měsících narodil syn Theodorus Trebonianus; otcovství není jasné. Od 1587 navštěvovaly D. v Třeboni osobnosti z Anglie, patrně s úkolem přimět ho k návratu, takže 1589 odjel z Čech do vlasti. 1604 bezúspěšně žádal krále Jakuba I., aby byl vyslýchán pro čarodějnictví, protože doufal, že se očistí z těchto nařčení. Sužován nemocemi a narůstající kontrolou ze strany úřadů zemřel D. v chudobě. D. vydané dílo není rozsáhlé. Nejproslulejším spisem se stal Monas hieroglyphica věnovaný Maximiliánovi II., textu však nerozuměli již současníci. Nebyl jasný ani jeho možný alchymický smysl, zda jde o shrnutí dosavadních znalostí, nebo o nový pohled. Z praktického hlediska byla velmi úspěšná D. předmluva k Eukleidově geometrii napsaná anglicky, určená všem, kdo chtěli pracovat s matematikou, mechanikům, navigátorům a také umělcům. Významné bylo D. dílo o navigaci z 1577, které mělo shrnout vše o této nauce. Zachovala se jen část; navigační tabulky jsou ztraceny, další část spisu byla spálena, protože byla politicky nebezpečná.

D. se hluboce zajímal o matematiku, v níž spatřoval základ vědy, ovšem současně se věnoval číselné mystice a magii, kterou pokládal za způsob, jak dosáhnout vyšších úrovní vědy. V číselné mystice byl ovlivněn Raimundem Lullym a Agrippou z Nettesheimu. Z hlediska víry byl D. problematický; někdy se pokládal za katolíka i protestanta, věřil v univerzální mystické osvícení a jistou formu duchovního křesťanství. V pozdějších letech byl přesvědčen, že prostřednictvím médií dokáže komunikovat s anděly, ovšem někteří jeho současníci tvrdili, že jde o démony. D. používal vždy media a soudil, že největších úspěchů v kontaktech s anděly dosáhl prostřednictvím Kellyho za pobytu ve střední Evropě. Patřil k nejvýznamnějším renesančním učencům. Důležitým zdrojem informací o něm se staly neúplně zachované deníky, které si vedl 1577–1601.

D: „Preface“ to Ephemeris Anni 1557, London 1556; Propaedeumata Aphoristica, London 1558, repr. 1568; Monas Hieroglyphica, Antverpy 1561, 2. vyd. Frankfurt n. M. 1591; „Mathematical Preface“ to The Elements of Geometry of the most ancient Philosopher Euclide of Megara, London 1570, repr. 1651, 1661; Parallaticae Commentationis Praxeosque Nucleus quidam, London 1573; General and rare Memorials pertayning to the Perfect Arte of Navigation, London 1577; „Prefatory Verses“ to The Compound of Alchymy by George Ripley, London 1591; „Prefatory Verses“ to Egluryn Phraethineb by Henri Perri, London 1595; E. Fenton (ed.), The Diaries of John D., Charlbury 1998.

L: M. Casaubon, A True and Faithful Relation of what passed for many Years Between Dr. John D. […] and Some Spirits, London 1659; J. H. Zedler, Grosses vollständiges Universal = Lexicon aller Wissenschaften und Künste…7, Leipzig – Halle 1734, s. 392–394; J. O. Halliwell (ed.), The Private Diary, London 1842; RSN 4, s. 98; OSN 7, s. 148–149; MSN 2, s. 98; KSN 3, s. 225; G. Horst, Dr. John D.: Elisabethan Mystic and Astrologer, London 1922; Dictionary of National Biography 5, London 1959/1960, s. 721; C. H. Josten, A Translation of John D.’s „Monas Hieroglyphica“, in: Ambix 12, 1964, s. 83; R. Deacon, John D. Scientist, Geographer, Astrologer and Secret Agent to Elisabeth I., London 1968; F. Yates, Theatre of the World, Chicago 1969; P. J. French, John D. The World of an Elisabethin Magus, London 1973; N. H. Clulee, John D.’s Natural Philosophy: Between Science and Religion, London 1988; P. Ackroyd, The House of Doctor D., Harmondsworth 1993; I. Sviták, Kouzelník z Londýna, 1994; R. J. W. Evans, Rudolf II. and His World, Oxford 1973, čes. Rudolf II. a jeho svět, 1997, rejstřík; B. Wooley, The Queen’s Conjurer: The Science and Magic of Dr. John D., Adviser to Queen Elisabeth, New York 2001; N. H. Clulee, The Monas Hieroglyphica and the Alchemical Thread of John D.’s Career, in: Ambix 52, 2005, s. 197; M. Wilding, A Biography of Edward Kelly, the English Alchemist and associate of Dr. J. D., in: Mystical Metal of Gold, New York 2007, s. 35.

P: Rozsáhlá D. rukopisná pozůstalost je uložena v různých institucích v Londýně, Oxfordu a v Cambridge.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Vladimír Karpenko