Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky DEIMLING Johann ?1700-14.6.1763

{{Infobox - osoba
| jméno = Johann DEIMLING
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = okolo 1700
| místo narození = 
| datum úmrtí = 14.6.1763
| místo úmrtí = Broumov
| povolání = 33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu

| jiná jména = 
}}
'''DEIMLING, Johann''' ''(též DEIMBLING, Johannes), * okolo 1700 ?, † 14. 6. 1763 Broumov, úředník, textilní podnikatel''

Prameny D. zmiňovaly až jako dospělého od druhé poloviny
třicátých let 18. století, kdy působil na Broumovsku a Policku
jako vrchní či ředitel benediktinského klášterního panství
v Broumově. V této oblasti se rozvíjelo už od 13. století
exportní soukenictví a od přelomu 16. a 17. století vesnické
tkalcování lněného plátna. Plátenická výroba dostala tento církevní
velkostatek mezi průkopníky nových forem podnikání
u nás. D. zaujal opata Benna II. Löbla v 1737 jako schopný
manufakturní organizátor. Také komerční a manufakturní kolegium
v Praze ho jmenovalo svým inspektorem pro tehdejší
Hradecký kraj. 1747 vypracoval D. pro opata memorandum
o výrobě sukna na Broumovsku. Upozornil na rozdíly v kvalitě
broumovské a slezské vlny, dále na to, že ve Slezsku, zejména
ve Svídnici, lze výhodně nakoupit její libovolné množství.
Opatu doporučil, aby si vyžádal u manufakturního kolegia
její bezcelní dovoz, což kolegium nepovolilo. Löbel udělil D.
zvláštní listinou 1747 hodnost notáře a kanovníka za zásluhy
o klášterní podnikání, ačkoliv nebyl knězem.

Povolení bezcelního dovozu slezské vlny dosáhl až opat
Friedericus Grundmann, který nastoupil úřad 1752. Za jeho
správy zahájila v Broumově činnost manufaktura na poloharasové
sukno a cajk. Stále však nedokázala bílit a barvit a k těmto
operacím dala zboží převážet do slezského Silberbergu (dnes
Srebrna Góra). Již v srpnu 1752 vídeňská vláda zahájila celní
válku s Pruskem, zvýšila clo na dovoz slezských výrobků a surovin.
Broumovští surové sukno či plátno s vědomím opata
i v této době pašovali do pruského Slezska a přiváželi hotové
výrobky. 1753 hodlala vídeňská vláda pašování překazit a povolala
do oblasti dva husarské pluky. Opat poslal ihned do
Prahy D. intervenovat, avšak vojáci neodtáhli. Gubernium vydalo
1753 zvláštní patent o plátenictví, podle něhož měl být
v každé vsi, pokud byla samostatnou cechovní jednotkou, zřízen
zvláštní orgán razítkovač (štemplíř), který měl veškeré vyrobené
plátno nebo sukno ještě před barvením razítkovat. Ani
toto opatření podloudnictví nepřekazilo. D. zaslal 1754 opatu
relaci, v níž např. sděloval, že se všichni obchodníci s plátnem
z pruského Slezska museli dostavit před královskou komisi do
Svídnice, kde se projednávala otázka odběru českého plátna.
Řešit problém pašování doporučoval zlepšením domácí výroby
a vytvořením příznivých podmínek k jejímu rozvoji.

Vystoupil také proti monopolnímu postavení Horské obchodní
společnosti (Gebirgshandlungssozietät, založené v Trutnově
1752), jež měla řídit export plátna ze severovýchodních Čech
do Ruska a Turecka. Koncem 1754 napsal dobrozdání,
v němž doporučoval vytvořit na klášterních panstvích jeden
výrobní útvar (Leinwandhandlungscorpus), který by vyloučil
jakýkoliv cizí obchod. 1754 docílil opat Grundman konečně
vytvoření rozptýlené tkalcovské manufaktury, do níž bylo
jen na broumovském panství zapojeno více než 1 200 tkalců.
Dostávali přízi od klášterní vrchnosti a jí také odváděli veškerou
produkci. Na podzim 1754 bylo první plátno dodáno
do Vídně a do Prahy. D. vypracoval další návrh, aby bylo do
manufaktury zapojeno nejméně 2 000 tkalců a aby se počítalo
s průměrným ziskem 85 zlatých 30 krejcarů na tkalce ročně.
1755 v manufaktuře pracovalo 898 mistrů. Většina tkalců
však patrně o práci v manufaktuře zájem neměla. D. o tom
vyrozuměl gubernium a předsedu manufakturního kolegia.
Soudil, že část mistrů stále vyráběla zboží špatné kvality, jež
nemohlo konkurovat slezskému plátnu, a propagoval zavedení
ochranné značky. Usiloval též o otevření dvou velkých bělidel
v Broumově. 1756 vypukla sedmiletá válka, která činnost manufaktury
ukončila. D. informoval gubernium již jen o pruské
okupaci Broumovska. Opat Grundmann uznal D. zásluhy
o klášterní panství i posmrtně a dal ho pochovat v opatské
hrobce v kostele sv. Petra a Pavla v Broumově.

'''L:''' BL 1, s. 237; E. Bouza – V. Vaňková, Vrchnostenské manufakturní podnikání
na Broumovsku v 17. a 18. století, in: Acta musei Reginaehradecensis
(B-společenské vědy) 12, 1970, s. 183–196; Das Braunauer Land. Ein
Heimatbuch des Braunauer Ländchens, des Adersbach-Wekelsdorfer und
Starkstädter Gebietes, Forchheim 1971, s. 128–129, 171–172, 610.

'''P:''' SOA Zámrsk, Sbírka matrik Východočeského kraje, římskokatolický farní
úřad Broumov, sign. 13–43, matrika zemřelých 1746–1784, nová fol. 150v,
stará pag. 300.

Gustav Novotný

[[Kategorie:D]]
[[Kategorie:33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu]]

[[Kategorie:1700]]
[[Kategorie:1763]]
[[Kategorie:Broumov]]