DELLINGER Rudolf 8.7.1857-24.9.1910: Porovnání verzí

Z Personal
(DELLINGER_Rudolf_8.7.1857-24.9.1910)
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 8.7.1857
 
| datum narození = 8.7.1857
| místo narození = Kraslice, o.Sokolov
+
| místo narození = Kraslice
 
| datum úmrtí = 24.9.1910
 
| datum úmrtí = 24.9.1910
| místo úmrtí = Drážďany
+
| místo úmrtí = Drážďany (Německo)
| povolání = 77- Hudební skladatel
+
| povolání = 77- Hudební skladatel<br />78- Hudební interpret
78- Hudební interpret
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Rudolf DELLINGER
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 162
 +
}}
 +
'''DELLINGER, Rudolf''', ''* 8. 7. 1857 Kraslice, † 24. 9. 1910 Drážďany (Německo), hudební skladatel''
 +
 
 +
Pocházel z rodiny výrobce klarinetů a učil se hudbě i nástrojařství
 +
v rodišti. 1874–79 vystudoval hru na klarinet na
 +
pražské konzervatoři u prof. Julia Pisarowitze. 1879/80 byl
 +
klarinetistou brněnského městského divadla a pokusil se tam
 +
také o dirigování. Pak získal několik krátkých kapelnických
 +
angažmá, převážně v českých zemích, a 1883 se stal na téměř
 +
deset let kapelníkem operetní scény Carl-Schultze Theater
 +
v Hamburku. 1892/93 byl krátce druhým kapelníkem divadla
 +
v Karlových Varech, ještě v téže sezoně ale odešel do Drážďan,
 +
kde v Residenztheater působil jako šéfdirigent téměř do smrti.
 +
Patřil ke známým operetním autorům své doby, zejména díky
 +
prvotině ''Don César'' (1883), jež se hrála ve většině operních
 +
a operetních divadel v Evropě, dostala se i do zámoří a bývá
 +
uváděna i v současnosti. Humorný příběh španělského krále,
 +
který provdá pouliční zpěvačku Maritanu za Dona Césara odsouzeného
 +
na smrt, aby ji zachoval pro sebe, ale nakonec o ni
 +
přece přijde, proslavila španělsky inspirovaná hudba, výtečné
 +
divadelní zpracování a duchaplné libreto, jež charakterizovalo
 +
i D. pozdější práce. Žádná z dalších D. operet neměla podobný
 +
úspěch. D. je považován za zástupce vídeňské operety v severním
 +
Německu a za jejího posledního typického představitele.
 +
Kromě operet napsal už pouze několik písní a drobností
 +
spotřební hudby (pochody).
 +
 
 +
'''D:''' operety, výběr: Don César (libreto O. Walther podle francouzské předlohy),
 +
premiéra 1883 Hamburk; Lorraine (libreto O. Walther), premiéra 1886
 +
Hamburk; Capitain Fracassa (libreto F. Zell – R. Genée), premiéra 1889
 +
Hamburk; Saint Cyr (libreto O. Walther, předloha A. Dumas st.), premiéra
 +
1891 Hamburk; Die Chansonette (libreto V. Léon), premiéra 1894 Drážďany;
 +
Jadwiga (libreto R. Pohl – P. Hirschberger podle francouzské předlohy),
 +
premiéra 1891 Drážďany; Der letzte Lonas (libreto R. Pohl – L. Ascher),
 +
premiéra 1910 Drážďany.
 +
 
 +
'''L:''' R. D., Autobiographie, in: Bildende Geister 2, Berlin 1906, s. 22;
 +
M. Kaufmann, Musikgeschichte des Karlsbader Stadttheaters, 1932, s. 68,
 +
69, 72, 89; B. Grun, Dejiny operety, Bratislava 1980, s. 227, 264, 265, 289;
 +
A. Lamb, 150 years of popular musical theatre, New Haven 2000, s. 69–70,
 +
74; Pazdírek, s. 182; MGG, Supplement, sv. 15, s. 1751 (kde soupis literatury);
 +
LDM 1, s. 274 (kde soupis literatury); Grove Opera 1, s. 1114.
 +
 
 +
Jitka Ludvová
  
== Literatura ==
 
Kalendárium  ZČ 97, 43; LDM 1, 274;
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]
 
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]]

Verze z 21. 10. 2019, 18:33

Rudolf DELLINGER
Narození 8.7.1857
Místo narození Kraslice
Úmrtí 24.9.1910
Místo úmrtí Drážďany (Německo)
Povolání 77- Hudební skladatel
78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 162
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=82978

DELLINGER, Rudolf, * 8. 7. 1857 Kraslice, † 24. 9. 1910 Drážďany (Německo), hudební skladatel

Pocházel z rodiny výrobce klarinetů a učil se hudbě i nástrojařství v rodišti. 1874–79 vystudoval hru na klarinet na pražské konzervatoři u prof. Julia Pisarowitze. 1879/80 byl klarinetistou brněnského městského divadla a pokusil se tam také o dirigování. Pak získal několik krátkých kapelnických angažmá, převážně v českých zemích, a 1883 se stal na téměř deset let kapelníkem operetní scény Carl-Schultze Theater v Hamburku. 1892/93 byl krátce druhým kapelníkem divadla v Karlových Varech, ještě v téže sezoně ale odešel do Drážďan, kde v Residenztheater působil jako šéfdirigent téměř do smrti. Patřil ke známým operetním autorům své doby, zejména díky prvotině Don César (1883), jež se hrála ve většině operních a operetních divadel v Evropě, dostala se i do zámoří a bývá uváděna i v současnosti. Humorný příběh španělského krále, který provdá pouliční zpěvačku Maritanu za Dona Césara odsouzeného na smrt, aby ji zachoval pro sebe, ale nakonec o ni přece přijde, proslavila španělsky inspirovaná hudba, výtečné divadelní zpracování a duchaplné libreto, jež charakterizovalo i D. pozdější práce. Žádná z dalších D. operet neměla podobný úspěch. D. je považován za zástupce vídeňské operety v severním Německu a za jejího posledního typického představitele. Kromě operet napsal už pouze několik písní a drobností spotřební hudby (pochody).

D: operety, výběr: Don César (libreto O. Walther podle francouzské předlohy), premiéra 1883 Hamburk; Lorraine (libreto O. Walther), premiéra 1886 Hamburk; Capitain Fracassa (libreto F. Zell – R. Genée), premiéra 1889 Hamburk; Saint Cyr (libreto O. Walther, předloha A. Dumas st.), premiéra 1891 Hamburk; Die Chansonette (libreto V. Léon), premiéra 1894 Drážďany; Jadwiga (libreto R. Pohl – P. Hirschberger podle francouzské předlohy), premiéra 1891 Drážďany; Der letzte Lonas (libreto R. Pohl – L. Ascher), premiéra 1910 Drážďany.

L: R. D., Autobiographie, in: Bildende Geister 2, Berlin 1906, s. 22; M. Kaufmann, Musikgeschichte des Karlsbader Stadttheaters, 1932, s. 68, 69, 72, 89; B. Grun, Dejiny operety, Bratislava 1980, s. 227, 264, 265, 289; A. Lamb, 150 years of popular musical theatre, New Haven 2000, s. 69–70, 74; Pazdírek, s. 182; MGG, Supplement, sv. 15, s. 1751 (kde soupis literatury); LDM 1, s. 274 (kde soupis literatury); Grove Opera 1, s. 1114.

Jitka Ludvová