Verze z 21. 10. 2019, 17:40, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

DEMANTIUS Christophorus ?15.12.1567-20.4.1643

Z Personal
Christophorus DEMANTIUS
Narození asi 15.12.1567
Místo narození Liberec
Úmrtí 20.4.1643
Místo úmrtí Freidberg (Německo)
Povolání 77- Hudební skladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 164

DEMANTIUS, Christophorus (pův. jm. Demuth, Christoph Johann), * asi 15. 12. 1567 Liberec, † 20. 4. 1643 Freiberg (Německo), hudební skladatel, teoretik, spisovatel

Latinizovaného jména používal od 1592. Je uváděna i forma příjmení Demant. Pocházel z rodiny libereckého měšťana Adama Demutha. Navštěvoval městskou latinskou školu, tam si osvojil dobrou znalost latiny a řečtiny a získal i základy hudebního vzdělání. 1587–90 byl kantorem a školním pomocníkem v rodišti, poté odešel do hornolužického Budyšína, kde 1592 publikoval učebnici Forma musices. 1593 se zapsal na univerzitu ve Wittenbergu, 1594–96 pobýval na univerzitě v Lipsku, studia však nedokončil. 1597 uzavřel první ze svých čtyř sňatků, z nichž vzešlo jedenáct dětí. Většina z nich však nepřežila útrapy třicetileté války a zemřela v útlém věku. 1597–1604 byl kantorem v Žitavě, 1604 se nakrátko vrátil do Lipska, aby se nakonec usadil v saském Freibergu jako kantor při tamní katedrále a působil tam až do smrti.

Současník Monteverdiho D. vytvořil mimořádně rozsáhlé dílo, dnes částečně nedochované. Jeho pozdně renesanční a raně barokní světské i duchovní skladby byly v Německu velmi rozšířeny. Vydával sbírky písní na latinské i německé texty (Neue Teutsche Weltliche Lieder, 1595; Spruch Joel, 1596), taneční a příležitostné skladby (Tympanum militare, 1600; Sieben und siebtzig Täntze, 1601; Corona harmonica, 1610). Kompozice k bohoslužebným účelům zahrnovaly mše, pašije, Te Deum, moteta a žalmy. 1602 poprvé publikoval druhou učebnici hudby Isagoge artis musicae, do 1671 se dočkala více než deseti vydání. D. ji v pozdějších redakcích rozšířil o německý slovník hudebních pojmů.

L: Dlabač 1, s. 319; R. Quoika, Die Musik der Deutschen in Böhmen und Mähren, Berlin 1956, s. 47n.; HS 1, s. 230; BL 1, s. 238; MGG 3 (1953), sl. 152n.; Grove 5 (1980), s. 357n.; LDM 1, s. 276–280 (kde soupis díla a literatury).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marie Makariusová