DEMEL-ELSWEHR Johann Nepomuk 29.3.1825-15.9.1892: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Johann Nepomuk DEMEL-ELSWEHR
 
| jméno = Johann Nepomuk DEMEL-ELSWEHR
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Demel-Elswehr Johann Nepomuk portret.jpg
 
| datum narození = 29.3.1825
 
| datum narození = 29.3.1825
 
| místo narození = Těšín (Polsko)
 
| místo narození = Těšín (Polsko)

Aktuální verze z 18. 11. 2019, 18:49

Johann Nepomuk DEMEL-ELSWEHR
Narození 29.3.1825
Místo narození Těšín (Polsko)
Úmrtí 15.9.1892
Místo úmrtí Opava
Povolání 44- Právník
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 167-168

DEMEL-ELSWEHR, Johann Nepomuk, * 29. 3. 1825 Těšín (Polsko), † 15. 9. 1892 Opava, právník, poslanec, komunální politik

Pocházel z rodiny advokáta a notáře Antona (Josefa Kajetána) D., rodáka z Opavy a zakladatele těšínského rodu právníků, politiků a veřejných pracovníků. Byl starším bratrem Augusta D. (* 5. 7. 1826 Těšín/Polsko, † 23. 2. 1892 Vídeň/Rakousko), kartografa a polního maršála rakousko-uherské armády od 1884; otcem Leonharda (Lea) D. (1856–1915), právníka, poslance, starosty Těšína, Harolda D. (* 7. 2. 1858 Těšín/Polsko, † 28. 8. 1921 Vídeň/Rakousko), hospodářského pracovníka a sekčního šéfa vídeňského ministerstva obchodu, Bruna D. (* 19. 1. 1867 Těšín/Polsko, † 17. 8. 1910 Linec/Rakousko), právníka a úředníka vídeňského ministerstva zahraničních věcí, Percyvala D. (* 1872 Těšín/Polsko, † 1915 srbská fronta), důstojníka, a Hanse D. (* 14. 4. 1886 Těšín/Polsko, † 23./28. 12. 1951 Vídeň/Rakousko), významného vídeňského egyptologa, muzeologa a odborného spisovatele. Po maturitě na gymnáziu v Těšíně studoval 1842–47 právní nauky na univerzitě ve Vídni (JUDr. 1850). Vrátil se domů a praktikoval v advokátní kanceláři svého otce, kde se seznamoval i se sociálními těžkostmi klientů. V březnu 1848 bojoval ve Vídni na barikádách. Spoluzaložil Svaz rakouských Slezanů. 1848 byl zvolen poslancem frankfurtského národního shromáždění za těšínský volební kraj, jako reprezentant Němců z Těšínského Slezska. Tam zasedal již od října 1848: angažoval se v tzv. Březnovém klubu, postavil se za velkoněmeckou koalici směřující k vytvoření spolkového státu, včetně německých zemí Rakouska a pod vedením Pruska, pracoval ve sněmovních výborech pro sepsání říšské ústavy a nový volební zákon, hlasoval pro radikálně demokratický směr vývoje na velkoněmeckých základech. Po rozpuštění frankfurtského parlamentu byl po krátkou dobu členem zbytkového parlamentu stuttgartského.

Kvůli politické činnosti se D. nemohl ihned po revoluci vrátit domů. Nejprve žil pod cizím jménem v Drážďanech, pak po amnestii pod policejním dohledem v Bílsku (dnes Bielsko-Biała v Polsku). Tam se 1853 oženil s Franziskou, roz. Klapsiovou (spolu vychovali syny Leonharda, Harolda, Bruna a Percyvala). 1861 přišel do rodiště, kde byl zvolen starostou. 1864 tam byl jmenován samostatným notářem a 1865 advokátem. Starostenský úřad vykonával kromě jednoroční přestávky (1875–76) až do smrti. 1861–92 pracoval jako slezský poslanec vídeňské říšské rady, kde byl zvolen mj. zpravodajem pro vojenský rozpočet, jako poslanec slezského zemského sněmu v Opavě za volební kraj Těšín-město, referent zemského prezidia a rozpočtu (měl být vynikajícím řečníkem), od 1884 byl připomínán jako náměstek zemského hejtmana. Vzhledem k těmto funkcím ovlivňoval výrazně politiku v rakouském Slezsku.

Jako purkmistr se zasloužil o rozvoj města: dal Těšín napojit na silniční a železniční síť, budovat ulice, školy, kanalizaci, plynárnu, osvětlení. Za rakousko-pruské války zajistil zmírnění Pruskem předepsané kontribuce Těšínu a zachránil před zničením most přes řeku Olši. Byl povýšen do šlechtického stavu (rytíř z Elswehru, 1867), vyznamenán komturským křížem Řádu Františka Josefa (1891) a prohlášen čestným občanem Těšína (1882). Vymezoval se jako liberál, avšak byl vždy zarytým protivníkem požadavků všech neněmeckých národů. Po smrti první ženy se oženil podruhé 1885 s dvacetiletou Herminou Theresií, roz. Friedrichovou, a spolu vychovali syna Hanse. Podlehl mrtvici a byl pohřben na městském hřbitově v Těšíně.

L: BL 1, s. 238n. (kde neúplný soupis literatury); Ostschlesische Porträts 1, Berlin 1991, s. 160n. (kde neúplný soupis literatury); Slezsko 8, s. 28n., a 20, s. 27n. (kde neúplný soupis literatury); výběr: G. Biermann, Geschichte des Herzogthums Teschen, Teschen 1863, s. 272 a passim; A. Peter, Geschichte der Stadt Teschen, 1888, passim; Wiener genealogisches Taschenbuch 8, Wien 1937, s. 181; A. Gabrisch, Bürgermeister Dr. Leonhard D. und sein Vater, in: Mein Beskidenland 4, 1961, č. 2, s. 4, č. 3, s. 8, č. 4, s. 6; E. Schmettan-Demel, Vor 70 Jahren starb J. N. D., in: tamtéž, 1962, č. 9, s. 2; A. Grobelný, Rakouské c. k. úřady ve Slezsku a tzv. panslavismus v letech 1870–1900, in: Slezský sborník 66, 1968, s. 363; M. Landwehr-Pragenau – W. Kuhn, Geschichte der Stadt Teschen, Würzburg 1976, s. 78 a passim; H. Patzelt, Geschichte der evangelischen Kirche in Österreichisch-Schlesien, Dülmen 1989, s. 149n.; J. Golec – S. Bojda, Słownik biograficzny ziemi cieszyńskiej 1, Cieszyn 1993, s. 78n.; J. Spyra, Honorowi obywatele miasta Cieszyna 1849–1938, in: 500 lat ratusza i rynku w Cieszynie 1496–1996 (ed. I. Panic – M. Makowski), Cieszyn 1996, s. 93n.; E. Buława, Od wspólnoty etnicznej do ukształtowania się wspólnot narodowych, in: Śląsk Cieszyński. Środowisko naturalne. Zarys dziejów. Zarys kultury materialnej i duchowej, Cieszyn 2001, s. 173n.; D. Jerczyński, Orędownicy niepodległości Śląska, Zabrze 2005, s. 78n.; M. Bogus, Kotulowie i ich działania oświatowe na Śląsku Cieszyńskim, 2006, s. 121.

P: ZA Opava, fond Sbírka matrik Severomoravského kraje, úmrtní matrika římskokatolické fary Opava-svatý Duch, Tom. VI, 1888–1899, fol. 205, pořadové č. 200.

Gustav Novotný