DEMEL Jan Nepomucký Rudolf 7.4.1833-1.10.1905: Porovnání verzí

Verze z 30. 12. 2016, 18:43

Jan Nepomucký Rudolf DEMEL
Narození	7.4.1833
Místo narození	Prostějov
Úmrtí	1.10.1905
Místo úmrtí	Praha
Povolání	21- Odborník rostlinné výroby 22- Odborník živočišné výroby 3- Chemik nebo alchymista 68- Redaktor nebo žurnalista
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=51951

DEMEL, Jan Nepomucký Rudolf (též DEML), * 7. 4. 1833 Prostějov, † 1. 10. 1905 Praha, pedagog, redaktor, novinář, poslanec

Pocházel ze zámožné katolické rodiny měšťana a krejčího. V rodišti navštěvoval německou hlavní školu a 1845–49 německé gymnázium v Olomouci. Studoval na polytechnice v Praze, odkud přestoupil 1851 do Vídně, kde se zaměřil na chemii a přírodní vědy. Po ukončení studia absolvoval zkušební rok 1855/56 na vídeňské reálce, 1857 se stal suplentem německé reálky v Olomouci a tam byl v říjnu jmenován skutečným učitelem. Na reálce působil především jako učitel chemie a přírodopisu do svého penzionování 1888.

Hlavní D. význam tkvěl v jeho mimoškolní činnosti: věnoval se soustavně rozvoji moravského venkova, ekonomicko-politickému prosazení selského stavu a zvýšení jeho společenské prestiže. Propagoval přechod k masovému družstevnictví, jehož úvěrová politika měla být podložena vlastním peněžnictvím v podobě četných rolnických záložen, dále soustavné vzdělávání rolnictva prostřednictvím specializovaných škol, všeobecné osvěty a vlastního periodika, a konečně politizaci rolnictva, tj. změnu od pouhé participace na všeobecných politických cílech národa k vlastní silné stavovské straně, která měla politiku sama utvářet.

Projevy D. agrarismu spadají zejména do 60. a 70. let 19. století. Zprvu se snažil o zakládání rolnických spolků. Přispěl k založení Hospodářské jednoty záhlinicko-kvasické (1861) a Hospodářské jednoty olomoucké (1861), jejímž předsedou byl až do 1901. Zásadní podíl měl na vzniku rolnických škol v Přerově (1865) a v Olomouci – Klášterním Hradisku (1876). Navrhoval též zřízení hospodyňské školy pro dívky. Souběžně inicioval vznik rolnických (občanských) záložen na několika místech střední Moravy: mj. Tovačov (1864), Těšetice (1866), Blatec, Hnojice, Křelov, Olšany, Příkazy, Slatinice (1868). Jejich centrem se 1870 stala Ústřední záložna rolnická v Olomouci. Podobně se zasloužil o vznik průmyslových akciových podniků: rolnických cukrovarů ve Vrbátkách, Holici a v Litovli nebo rolnických sladoven v Prostějově a v Příkazech. Založil a redigoval časopis Hospodář moravský (1863), který 1871 proměnil na hospodářsko-politické periodikum s názvem Pozor. 1867 vstoupil přímo do politiky, když byl za národní stranu zvolen poslancem moravského zemského sněmu v Brně za venkovský okres olomoucký a prostějovský. Okresy prostějovský a plumlovský zastupoval ve sněmu i ve volbách 1871 a 1874. Byl znám jako výborný řečník při táborech lidu (např. Ostrá Hůrka u Chabičova ve Slezsku) a při jiných příležitostech. 1880 a 1881 inicioval sjezdy rolníků v Olomouci, jejichž prostřednictvím prosazoval myšlenku samostatné politické strany venkova. Vrcholem D. politické angažovanosti byl určující podíl při založení Česko-moravského spolku selského (1883), jádra stavovské rolnické strany. D. jako politik dlouhodobě příliš neuspěl. Byl autoritativní, impulzivní, útočný a nekonciliantní. Vedení spolku, jehož byl zprvu místopředsedou, záhy opustil, když většina výboru neakceptovala Pozor jako tiskový orgán spolku a rozhodla se vydávat samostatné Selské listy (od 1884). Nakonec byl 1887 ze spolku vyloučen. Postupně rovněž klesal jeho vliv na moravské rolnictvo. Brzy po svém penzionování odešel (snad 1891) k rodině do Prahy. V posledních letech se věnoval propagaci a šíření ovocnářství.

Byl pohřben na ústředním hřbitově v Olomouci, 1936 odhalen jeho pomník (autor J. Pelikán) na Klášterním Hradisku a pamětní deska (autor K. Lenhart) na domě, kde v Olomouci bydlel. Jeho jméno nese jedna z tamních ulic.

D: Kroměřížská hospodářská výstava 17.–18. října 1865, 1865; Zpráva výroční o činnosti rolnické školy přerovské ve školním roce 1865–1866, 1867; Desatero přikázání pro hospodáře, 1878; Úvahy o pojišťování hovězího dobytka jako návod k jeho zařizování, 1896; Rolníci a rolnice, dávejte syny své do rolnických a dcery do hospodyňských škol, 1900 (leták); Ovoce v ohledu zdravotním a potravním, 1904.

L: OSN 7, s. 278; F. Obrtel, J. R. D., in: Moravští sedláci v letech 1848– 1904, 1919, s. 235–239; týž, Moravští sedláci v druhé polovici 19. století, 1931, passim (s F. Wenzlem); F. Wenzl, Profesor J. R. D. 1833–1905, první průkopník zemědělského družstevnictví na Moravě, 1935; týž, Význam profesora J. R. D. v dějinách zemědělského družstevnictví, in: VČAZ 12, 1936, č. 1–2, s. 1–11; týž, Dějiny záložen a ostatního družstevního podnikání na Moravě do roku 1885, 1937, zvl. s. 91n.; E. Reich, Prof. J. R. D., průkopník zemědělského pokroku na Moravě, in: VČAZ 12, 1936, č. 1–2, s. 12–23; týž, J. R. D., in: M. Michálek (ed.), Zemědělští buditelé, 1937, s. 275–300; R. Fischer, Olomoucký památník, 1938, s. 43–46; A. Verbík, Formování agrární ideologie na Moravě v 60. letech 19. století, in: ČMM 96, 1977, s. 116–128; P. Pospěch, Výročí J. R. D., in: Zprávy Krajského vlastivědného muzea v Olomouci, 1980, č. 208, s. 26–27; týž, Příspěvek k politické činnosti J. R. D., in: tamtéž, 1981, č. 214, s. 6–12; Z. Fišer, Korespondence J. R. D. v pozůstalosti Františka Skopalíka. Dva buditelé hospodářského života Hané, in: tamtéž, 1992, č. 268, s. 13–23; týž, Hospodářská jednota záhlinicko-kvasická (1861–1912), 1997, passim; F. Kraváček, Specifika podnikatelské aktivity hanáckého rolnictva ve 2. polovině 19. století, in: Podnikatelstvo jako předmět historického výzkumu, 1994, s. 97–104; V. Rouča, Dějiny rolnického podniku na příkladu cukrovaru v Holici u Olomouce, 2007 (bakalářská práce Filozofické fakulty MU Brno).

P: MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik, kniha č. 9 509, římskokatolický farní úřad Prostějov, matrika narozených sv. XV, fol. 12.

Zdeněk Fišer