DEMEL Jaroslav 6.4.1869-12.10.1926

Z Personal
Jaroslav DEMEL
Narození 6.4.1869
Místo narození Olomouc
Úmrtí 12.10.1926
Místo úmrtí Praha
Povolání 58- Teoretik nebo historik státu a práva
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 166

DEMEL, Jaroslav, * 6. 4. 1869 Olomouc, † 12. 10. 1926 Praha, pedagog, právník, právní historik

Pocházel z rodiny středoškolského profesora a známého moravského propagátora družstevnictví Jana Rudolfa D. (1833 až 1905) a Boženy, roz. Kramářové. Absolvoval olomoucké gymnázium, na němž otec vyučoval. 1887 odešel do Prahy na právnickou fakultu české univerzity, kde 1894 získal doktorát. Zájem o právní dějiny ho přivedl k přednáškám a seminářům prof. J. Emlera a J. Golla. Od 1895 působil D. na finanční prokuratuře v Praze. 1903 se stal koncipistou, nejpozději 1906 adjunktem, pak radou. 1905 se na české právnické fakultě habilitoval v oboru rakouských říšských dějin. Habilitaci se snažil rozšířit i na všeobecné státní právo se zřetelem ke srovnávacím dějinám státního práva. Působil jako člen komise pro státní zkoušky historicko-právní.

Odborný vědecký zájem prezentoval D. zprvu několika studiemi a recenzemi, které se týkaly raně středověkých dějin (Konrád Ota, první markrabě moravský, 1894; O vlastnickém právu ke král. hradu pražskému, 1907; recenze v ČČH). Časopisecké práce (též pod šifrou -mel), které zahájil v Časopise Matice moravské studiemi ze starších moravských dějin, prohloubil v monografii Král Václav I. a vpád Tatarů na Moravu r. 1241. Kriticky se přitom vyrovnával s pojetím Bertolda Bretholze. Nejspíše pod vlivem úřední praxe se záhy přeorientoval na dějiny novověké státní finanční správy. Jeho hlavním dílem se na podkladě bohatého archivního materiálu staly průkopnické dvousvazkové Dějiny fiskálního úřadu v českých zemích (1904 až 1909), vydané i v německé verzi pod názvem Geschichte des Fiskalamtes in den böhmischen Ländern (1909). Představovaly současně D. práci habilitační a po rozšíření i práci předloženou 1910 pro získání mimořádné profesury. Časovým rozpětím, zahrnujícím takřka celé období raného novověku, byly tyto dějiny nadlouho jediným syntetickým dílem svého druhu. Od letního semestru 1905/06 přednášel D. na právnické fakultě státní vývoj mocnářství, centralizaci, veřejné právo a soudní organizaci v období raného novověku. Několikaleté čekání na potvrzení mimořádné profesury se nešťastně časově promítlo do D. životních kolizí (rodinné problémy, rozvod, psychické obtíže vrcholící hospitalizací 1913). Jeho přednášky byly sice vypisovány až do zimního semestru akademického roku 1918/19, ne vždy se však skutečně realizovaly.

V krátkém publikačním vzepětí na počátku první světové války a v souvislosti s obnovenou snahou získat mimořádnou profesuru vydal D. studii O významu pragmatické sankce pro české státní právo (1915) a nekrolog Jaromír Čelakovský (1915). Další práci mu znemožnila recidiva choroby a trvalá hospitalizace.

L: AČP, s. 23; Všehrd 8, 1926, s. 78; ČČH 32, 1926, s. 655; OSND 2/1, s. 31; hjk, Památce J. D., in: Lidové noviny 7. 4. 1944; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 492.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marek Ďurčanský