Verze z 21. 10. 2019, 18:28, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

DEMEL Paul 14.5.1903-31.8.1951

Z Personal
Paul DEMEL
Narození 14.5.1903
Místo narození Brno
Úmrtí 31.8.1951
Místo úmrtí Mnichov (Německo)
Povolání 82- Dramaturg, režisér nebo choreograf
83- Divadelní interpret nebo herec
47- Představitel stran nebo hnutí po r. 1848
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 166-167

DEMEL, Paul (vl. jm. Honig), * 14. 5. 1903 Brno, † 31. 8. 1951 Mnichov (Německo), divadelní a filmový herec, režisér

Do matriky židovské obce byl zapsán jako Paul Honig, syn účetního Heinricha H. a Ottilie, roz. Steinerové. Podrobnosti o jeho vzdělání a o přijetí jména D. nejsou známy. Divadelní hereckou dráhu zahájil v německém divadle v polském Bílsku (Bielsko-Biała), pak působil 1928–30 v městském divadle v Řezně v Německu. V sezonách 1930–33 hrál ve Spojených divadlech ve Vratislavi a v lázeňské sezoně 1932 v podkrkonošských lázních Bad Salzbrunn (nyní Szczawno-Zdrój u Wałbrzychu, Polsko). Po nástupu Hitlera k moci opustil Německo a vrátil se do vlasti. 1933–35 byl v angažmá Nového německého divadla (Neues Deutsches Theater) v Praze, kde zaujal publikum mj. v rolích markýze Casti-Pianiho ve Wedekindově Lulu, Cassia v Shakespearově Juliu Caesarovi a jako Lacroix v Büchnerově Dantonově smrti. Spolupracoval i s rozhlasovou stanicí Prager deutsche Sendung. 1935 hostoval na Slovensku v lázeňském divadle v Piešťanech. 1935/36 působil jako herec a režisér v Německém divadle (Vereinigte Deutsche Theater) v Brně, 1936/37 v Německém divadle v Moravské Ostravě a 1937/38 v Novém německém divadle v Teplicích(-Šanově) v Čechách. 1939, kdy se prohloubily jeho potíže s židovským původem, emigroval do Velké Británie. D. bratr zahynul spolu s manželkou a dvěma dětmi v koncentračním táboře.

D. se politicky a veřejně angažoval: byl členem KSČ, Klubu Bertolda Brechta a organizačního výboru k založení Klubu českých a německých divadelních pracovníků či vystupoval proti omezení politické činnosti imigrantů z Německa. V Londýně působil v německé sekci BBC a hrál v kabaretech a v divadlech, např. v Arts Theatre London, Haymarket-Theatre London aj. 1942 vystoupil v divadle Mercury Theatre London na počest ČSR v programu Stimmen der Heimat (Hlasy vlasti). Absolvoval Royal Academy of Dramatic Art, což mu pomohlo proniknout do anglického divadelního prostředí.

Jeho jazyková vybavenost a příjemný hlas mu umožnily hrát nejen v českých a německých, ale i ve více než desítce anglických filmů. 1933 namluvil postavu bohatého Jeana, zahranou Italem Luigim Serventim, v nově uvedené a ozvučené verzi slavného němého Machatého Erotikonu (1929). Ve dvou českých komediálních filmech režiséra Vladimíra Slavínského 1934 ztvárnil menší role – byl prodejcem realit v Matce Kráčmerce a úředníkem amerického velvyslanectví ve Zlaté Kateřině. V českém filmu se již neobjevil. Ve Velké Británii natočil první film It Happened One Sunday (Stalo se jedné neděle, 1943) v režii Karla Lamače, pak pracoval s několika dalšími režiséry. 1947 získal pro sebe i rodinu britské občanství. 1948 opustil Velkou Británii a přestěhoval se do Západního Německa. Usídlil se v Mnichově, kde hrál ve filmu a krátce spolupracoval s rádiem Svobodná Evropa. Ačkoliv vytvořil malé a epizodní roličky, zapsal se jako jeden z mála československých herců do světové kinematografie. Jeho první manželkou se stala Hedwiga, roz. Nietlová, druhou Lilli Jacobiová, roz. Durrová (pseud. Hart, Židovka narozená asi 1922 v Berlíně, která pracovala jako herečka a rozhlasová hlasatelka a která 1939 odešla s D. do Velké Británie). Měl tři děti: dceru Weru (* 1924), syna Waltra Johna (* 1944 Londýn), taxikáře, a dceru Barbaru Maureen (* 1948 Londýn), ošetřovatelku. Zemřel předčasně a v zapomnění.

D: filmografie: Matka Kráčmerka, 1934; Zlatá Kateřina, 1934; It Happened One Sunday, 1943; English without Tears (Anglie bez slz/Anglicky snadno a rychle), 1944; The Man from Morocco (Muž z Maroka), 1945; Late at Night (Pozdě v noci), 1946; Hue and Cry (Chyťte ho!), 1947; Passport to Pimlico (Pas do Pimlica), 1949; State Secret (Státní tajemství), 1950; The Miniver Story (Hermelínový příběh), 1950; The Lavender Hill Mob (Zlaté věže), 1951; Wildwest in Oberbayern (Divoký západ v Horním Bavorsku), 1951; Hanna Amon (Hanna Amonová), 1951; His Excellency (Jeho Excelence), 1951/52.

L: H. Haider-Pregler, Die Geschichte des deutschsprachigen Theaters in Mährisch-Ostrau von den Anfängen bis 1944, Wien 1966 (disertační práce Filozofické fakulty vídeňské univerzity), passim; F. Trapp – W. Mittenzwei – H. Rischbieter – H. Schneider, Handbuch des deutschsprachigen Exiltheaters 1933–1945, 2/1, München 1999, s. 170; Slezsko 21, s. 24; BHDE 2, s. 209; B. Srba, Múzy v exilu. Kulturní a umělecké aktivity čs. exulantů v Londýně v předvečer a v průběhu druhé světové války 1939–1945, 2003, s. 128–130, 807 a passim; H. Schneider, Divadlo bez krize (Německé divadlo v Moravské Ostravě), in: Exil. Forschung, Erkenntnisse, Ergebnisse 25, 2005, s. 82–88 (ed. E. Koch – F. Trapp, přeložila J. Ludvová; http://www.divadlo.cz/art/clanek.asp?id=15252); M. Fikejz, Český film. Herci a herečky 1 (A–K), 2006, s. 189; H. Schneider, Meine böhmische Ecke. Erinnerungen an ein Projekt, Berlin 2007, s. 34, 83, 91; P. D. Česko-slovenská filmová databáze (http://www.csfd.cz/herec/30118-demel-pavel/).

P: NA Praha, HBMa, inv. č. 125, matrika narozených židovské obce Brno 5. 2. 1896 – rok 1903, s. 127, č. řadové 1141.

Miroslava Kyselá