Verze z 21. 10. 2019, 18:33, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

DEMUTH Leopold 2.11.1861-4.3.1910

Z Personal
Leopold DEMUTH
Narození 2.11.1861
Místo narození Brno
Úmrtí 4.3.1910
Místo úmrtí Černovice (Ukrajina)
Povolání 78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 172-173

DEMUTH, Leopold (vl. jm. Pokorný), * 2. 11. 1861 Brno, † 4. 3. 1910 Černovice (Ukrajina), zpěvák

Syn úředníka vrchního soudu v Brně. 1879–81 se vyučil drogistickým příručím. Nastoupil vojenskou službu, už v té době zaujal svým příjemným barytonem. 1884–86 se v Brně živil jako drogista a současně účinkoval na spolkových a soukromých vystoupeních. Poté začal studovat zpěv u renomovaného učitele Josefa Gansbächera a herectví u Leo Friedricha na konzervatoři Společnosti přátel hudby (Gesellschaft der Musikfreunde) ve Vídni. Školu dokončil 1889. Podle vlastního svědectví měl na jeho hlasový vývoj podstatný vliv brněnský učitel zpěvu Leopold Schmidt. D. debutoval 1889 v Městském divadle v Halle nad Sálou v titulní roli opery Heinricha Marschnera Hans Heiling. 1891–96 byl angažován v Městském divadle v Lipsku a poté do 1898 v Městském divadle v Hamburku, kde se seznámil s Gustavem Mahlerem, který ho 1898 pozval do vídeňské Dvorní opery. Pěvec tam pohostinsky debutoval rolí Reného ve Verdiho opeře Maškarní ples a byl okamžitě angažován. 1901 získal titul komorní pěvec. První léta vídeňského působení poznamenalo trvalé soupeření o role s dlouholetým prvním barytonistou scény Theodorem Reichmannem, jehož kariéra již končila. Teprve po jeho smrti 1903 mohl D. postoupit na jeho pozici. D. kvality spočívaly převážně v pěvecké složce. Díky důslednému a soustavnému prohlubování interpretační techniky disponoval ve všech rejstřících dobře znějícím, krásným barytonem syté barvy, takže podle dobové kritiky i četných historických nahrávek byl označen za jednoho z nejlepších bel cantových barytonů své doby. Slavil největší úspěchy v roli Reného, ale též jako Luna ve Verdiho Trubadúrovi a v titulní roli Rigoletta, také jako Wolfram (R. Wagner: Tannhäuser) a mozartovský pěvec. K jeho nejuznávanějším špičkovým výkonům patřilo provedení prologu Tonia z Leoncavallových Komediantů. D. však postrádal temperament a herecké schopnosti a nesplňoval tak všechny nároky dramatických barytonových rolí, jaké požadovaly např. jím interpretované wagnerovské postavy (od 1899 v Bayreuthu Gunter, Hans Sachs) či démonické role (Bludný Holanďan nebo Marschnerův Hans Heiling). V tomto oboru přesvědčil pouze jako Jago (G. Verdi: Othello). D. často vystupoval jako host na řadě německých scén (Mnichov, Berlín, Frankfurt nad Mohanem, Kolín nad Rýnem, Lipsko, Vratislav). Pětkrát také hostoval v pražském Novém německém divadle, kde 1904–09 vystoupil ve svých nejlepších rolích (Wolfram von Eschenbach v opeře Tannhäuser, v titulní roli Bludného Holanďana, dvakrát jako Hans Sachs v Mistrech pěvcích norimberských, René v Maškarním plese). Úspěchy slavil jako koncertní pěvec a v písňovém repertoáru. Zemřel na infarkt během koncertního vystoupení v Černovicích, za velké účasti veřejnosti byl pohřben ve Vídni.

D: role (výběr): Don Giovanni, W. A. Mozart: Don Giovanni; Papageno, týž: Kouzelná flétna; Amonasro, G. Verdi: Aida; Scarpia, G. Puccini: Tosca; Valentin, Ch. Gounod: Faust a Markétka; Escamillo, G. Bizet: Carmen; Wotan, Wanderer, R. Wagner: Prsten Nibelungův; Johannes Freudhofer, W. Kienzl: Evangelista; Sebastiano, E. d’Albert: Nížina; Kunrad, R. Strauss: Ohně zmar; Jochanaan, týž: Salome; Žid, Karel Weis: Polský žid. CD nahrávky vydány v sérii Lebendige Vergangenheit: L. D., Preiser-Records.

L: OSND 2/1, s. 37; Czeike 2, 2004, s. 12 (chybné místo úmrtí); Grove Opera 1, s. 1122; Kosch 1, s. 311; LDM 1, s. 280; ODS, s. 627; ÖBL 1, s. 178; Pazdírek, s. 183; L. Eisenberg, Großes Biographisches Lexikon der Deutschen Bühnen im XIX. Jahrhundert, Leipzig 1903, s. 182; Oesterreichisches Musiklexikon 1, Wien 2002 (chybné místo úmrtí); Wer ist’s?, 4. vyd. 1909; Bericht über das Conservatorium für Musik und darstellende Kunst der Gesellschaft der Musikfreunde in Wien… 1886/87–1888/89, Wien 1887–1889, rejstřík; Prager Tagblatt 5. 3., 7. 3., 9. 3. 1910; J. Gansbächer, nekrolog in: Neue Freie Presse 5. 3. 1910, Fremden-Blatt 5. 3., 7. 3., 8. 3., 9. 3. 1910; Record Collector 21, 1973/74, s. 245n. (s diskografií); www.sour-wbi.de; R. Specht, in: Der Merker 1, 1910, s. 483n.; Mährisch-schlesischer Korrespondent 5. 3., 7.–10. 3. 1910; Tagesbote aus Mähren und Schlesien 5.–7. 3. 1910; Czernowitzer Tagblatt 6. 3., 8. 3. 1910; Czernowitzer Allgemeine Zeitung 6. 3., 8.–9. 3. 1910; H.-L. de la Grange, G. Mahler 1–3, 1973–99, rejstřík.

Hubert Reitterer