DEODAT Jiří Damascenus ?1650-?1740: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku DEODAT (Damascenus) Jiří 1660-1740 na DEODAT Jiří Damascenus ?1650-?1740 bez založení přesměrování)
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = kolem 1740
 
| datum úmrtí = kolem 1740
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 38- Obchod, služby, cestovní ruch
+
| povolání = 38- Obchod, služby, cestovní ruch<br />63- Spisovatel
63- Spisovatel
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 177-178
 
}}
 
}}
 
'''DEODAT, Jiří Damascenus''' ''(též Gorgos Hatalah il Damaški), * kolem 1650 Damašek (Sýrie), † kolem 1740 Praha, kavárník, spisovatel''
 
'''DEODAT, Jiří Damascenus''' ''(též Gorgos Hatalah il Damaški), * kolem 1650 Damašek (Sýrie), † kolem 1740 Praha, kavárník, spisovatel''

Aktuální verze z 21. 10. 2019, 18:37

Jiří Damascenus DEODAT
Narození kolem 1650
Místo narození Damašek (Sýrie)
Úmrtí kolem 1740
Místo úmrtí Praha
Povolání 38- Obchod, služby, cestovní ruch
63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 177-178

DEODAT, Jiří Damascenus (též Gorgos Hatalah il Damaški), * kolem 1650 Damašek (Sýrie), † kolem 1740 Praha, kavárník, spisovatel

Pocházel z křesťanské rodiny arménského obchodníka. V mládí ho otec vyslal za obchodem do severní Afriky. Pobyl v Káhiře a Tripolisu. Poté odcestoval do Říma, kde 1699 nebo 1700 přestoupil ke katolicismu. Ve víře byl ovlivněn nejprve antiochijským patriarchou Ignáciem Petrem, po jeho smrti jezuity. Uvažoval snad dokonce o misijním působení. 1704 odešel do Vídně, kde se neúspěšně pokoušel obchodovat. Úpadek vyřešil odchodem do Prahy, kde začínal jako pouliční prodavač kávy. Tento nápoj zde byl už známý, považoval se však spíše za lék než za potravinu. D. se stal v Praze populární, zbohatl, zakoupil 1714 na Starém Městě vlastní dům a zřídil v Karlově ulici v domě U Koznovů (také U Zlatého hada) první kavárnu. Oženil se s Annou Marií, se kterou měl několik dětí. Manželství však bylo natolik konfliktní, že vztahy D. a jeho ženy musela řešit i staroměstská radnice. Manželka mu vytýkala, že přílišná oddanost císaři a fiskálním zájmům státu způsobila jeho konflikt s představiteli pražské židovské obce a přivedla celou rodinu do dluhů. Osobní i obchodní problémy řešil D. opakovanými útěky do Lipska (poprvé 1723–25), kde se živil například výukou arabštiny. Vždy se však do Prahy vrátil a pokračoval v provozování živnosti. Z Lipska přivezl pro pražské zákazníky na zkoušku další tehdy exotický nápoj – čaj. Vedle obchodnické činnosti se D. věnoval také náboženské a mravoučné literární tvorbě. Většinou latinsky nebo německy psané spisy publikoval 1712–34 v Praze. Zachovalo se i několik jeho nevydaných rukopisů.

D: Proverbium arabicum: Men amanak la tachunoh…, 1712; Der wahre Wegweiser ist die Forcht Gottes etc…, 1719; Speculum veritatis, sive colloquium inter Hebraeum et Georgium Deodatum Damascenum, 1714; Kurtze Vorstellung und Erklärung deren drei vornehmsten in der ganzen Welt befindlichen Glauben…, 1734.

L: RSN 4, s. 133; OSN 7, s. 309; MSN 2, s. 169; A. Novotný, Jak život Prahou šel (1576–1830), 1946, s. 179–182; A. Chlibowycz, Kaffee – Ein Getränk und eine Pflanze verändern die Welt (1500–2003), diplomová práce Universität Salzburg, 2004, s. 34–36; K. Teply, Die Einführung des Kafees in Wien, 1980, s. 130, 162.

Pavla Vošahlíková