Verze z 21. 10. 2019, 18:43, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

DESFOURS de Mont et Athienville Nikolas ?1588-5.12.1661

Z Personal
Nikolas DESFOURS de Mont et Athienville
Narození asi 1588
Úmrtí 5.12.1661
Místo úmrtí Hrubý Rohozec u Turnova
Povolání 41- Prezident nebo člen panov./šlechtického rodu
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 182

DESFOURS de Mont et Athienville, Nikolas (též DES FOURS) * asi 1588, † 5. 12. 1661 Hrubý Rohozec u Turnova, vojevůdce

Pocházel ze staré šlechtické rodiny původem z Lotrinska, která se v 16. století za Rudolfa II. objevila v Čechách. Bojů třicetileté války se zúčastnil od počátku na straně císařských jako poručík lotrinského rejtarského pluku. Ve srážce s českým stavovským vojskem u Lomnice nad Lužnicí (9. 11. 1618) byl zajat. V řadách svého pluku pravděpodobně bojoval v bitvě na Bílé hoře. 1625 se nacházel jako plukovník ve vojsku Albrechta z Valdštejna, který ho pro jeho brutalitu a kořistnictví chtěl zbavit velení. Označil ho za mor, který nadělal více škod než celá armáda. Nicméně 1628 mu Valdštejn udělil v léno Hrubý Rohozec a Malou Skálu na Turnovsku a dal do zástavy panství Semily a Sloupno. 1629 byl D. povýšen do stavu říšských svobodných pánů a 1632 na generál-vachtmistra. Patřil k těm císařským vojevůdcům, kteří se postavili proti Valdštejnovi. Těžil proto z konfiskací valdštejnského majetku po generalissimově zavraždění (25. 2. 1634) a výše zmíněná panství získal do dědičné držby. 1634 byl jmenován podmaršálkem a povýšen do stavu říšských hrabat, 1638 získal český inkolát. Stal se zakladatelem české větve rodu, která se od druhé poloviny 18. století (po dědictví majetku a titulu 1798) psala D.-Walderode a např. Hrubý Rohozec držela až do konce druhé světové války.

Byl dvakrát ženat, poprvé (od 1627) s Annou Eufemií z Eggenberka, podruhé (od 1642) s Barborou Markétou, hraběnkou Khuenovou von Belassy († 1674). Po D. smrti se stal dědicem a nástupcem syn Albrecht Maxmilián (1629–1683), za něhož byl 1678 na panství zřízen fideikomis.

L: Wurzbach 3, s. 251–253; RSN 4, s. 144; OSN 7, s. 351; KSN 3, s. 288; J. Pekař, Valdštejn 1630–1634. Dějiny valdštejnského spiknutí 1, 1933, s. 176, 180, 201; G. Mann, Wallenstein. Sein Leben…, Frankfurt am Main 1971, rejstřík; J. Janáček, Valdštejn a jeho doba, 1978, rejstřík; P. Mašek, Modrá krev, 1999, s. 61; J. Polišenský, Valdštejn. Ani císař ani král, 2001, rejstřík; J. Kollmann, Valdštejnův konec. Historie 2. generalátu 1631–1634, 2001, rejstřík.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Dušan Uhlíř