DEUTSCH Aladár 1871-21.2.1949: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku DEUTSCH Aladar 1871-21.2.1949 na DEUTSCH Aladár 1871-21.2.1949 bez založení přesměrování)
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 21.2.1949
 
| datum úmrtí = 21.2.1949
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel
+
| povolání = 49- Náboženský nebo církevní činitel<br />61- Pedagog
61- Pedagog
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 186-187
 
}}
 
}}
 
'''DEUTSCH, Aladár''', ''* 1871 Ároktő u Miskolce (Maďarsko), † 21. 2. 1949 Praha, rabín''
 
'''DEUTSCH, Aladár''', ''* 1871 Ároktő u Miskolce (Maďarsko), † 21. 2. 1949 Praha, rabín''

Aktuální verze z 21. 10. 2019, 18:49

Aladár DEUTSCH
Narození 1871
Místo narození Ároktő u Miskolce (Maďarsko)
Úmrtí 21.2.1949
Místo úmrtí Praha
Povolání 49- Náboženský nebo církevní činitel
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 186-187

DEUTSCH, Aladár, * 1871 Ároktő u Miskolce (Maďarsko), † 21. 2. 1949 Praha, rabín

Po studiích ve Frankfurtu nad Mohanem odešel do Prahy, kde zastával funkci kazatele nejprve v tzv. Cikánské synagoze a po jejím zrušení v Jubilejní synagoze v Jeruzalémské ulici. Zastupoval vrchního rabína N. Ehrenfelda a po odchodu vrchního rabína H. Brodyho se stal 1930 náměstkem vrchního rabína. Byl dlouholetým předsedou spolku pro šíření židovské vědy Afikej Jehuda (zal. 1896) v Praze, členem kuratoria židovské školy v Praze a stálým spolupracovníkem časopisu Jaldut pro mládež. Patřil k iniciátorům spolku Jüdischer Volksverein, který vznikl 1900 jako první sionistická organizace v Čechách. Zastával též funkci rabína pražského pohřebního spolku Chevra kadiša, jehož předsedou byl zakladatel židovského muzea v Praze dr. Šelomo Hugo Lieben. Už 1907 publikoval studii o dějinách Cikánské, Velkodvorské a Nové synagogy v Praze (Die Zigeuner -, Grossenhof - und Neusynagoge in Prag). Po odjezdu rabína G. Sichera byl 1939 jmenován vrchním pražským rabínem. Poté, co nacisté zakázali konání bohoslužeb, vedl je každodenně tajně ve svém bytě. 1943 byl deportován do Terezína. Po válce se vrátil do Prahy. 1947 ze zdravotních důvodů odstoupil z funkce vrchního rabína. Byl pohřben na Novém židovském hřbitově v Praze. Část jeho literární pozůstalosti je uložena v archivu Židovského muzea v Praze. Jeho dcerou byla lékařka Ilka D., provd. Dickmannová († 1983).

L: Věstník židovských náboženských obcí 1949; G. Klemperer, Pražský rabinát, 2008, s. 178; The Jews of Czechoslovakia 1–3, 1968, 1971, 1984, passim; J. Wlaschtek, Juden in Böhmen, München 1997, s. 114.

P: United States Holocaust Memorial Museum Archival Guide, New York, pozůstalost RG-03.005.

Bedřich Nosek