DEVÁTÝ Antonín 12.6.1903-25.5.1984: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
| citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 187
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 187-188
 
}}
 
}}
 
'''DEVÁTÝ, Antonín''', ''* 12. 6. 1903 Skuteč, † 25. 5. 1984 Plzeň, dirigent, hudební skladatel''
 
'''DEVÁTÝ, Antonín''', ''* 12. 6. 1903 Skuteč, † 25. 5. 1984 Plzeň, dirigent, hudební skladatel''

Verze z 21. 10. 2019, 18:50

Antonín DEVÁTÝ
Narození 12.6.1903
Místo narození Skuteč
Úmrtí 25.5.1984
Místo úmrtí Plzeň
Povolání 77- Hudební skladatel
78- Hudební interpret
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 187-188
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45419

DEVÁTÝ, Antonín, * 12. 6. 1903 Skuteč, † 25. 5. 1984 Plzeň, dirigent, hudební skladatel

V dětství navštěvoval houslovou třídu hudební školy spolku Žerotín v Olomouci. 1920–26 studoval na pražské konzervatoři varhany (prof. Bedřich Wiedermann), dirigování (Pavel Dědeček a Václav Talich) a kompozici (Jaroslav Křička). 1926–35 působil jako houslista v pražských orchestrech (i tanečních), 1929–31 v Německu a Švýcarsku. 1936 byl přijat jako houslista a tympanista do nedlouho předtím založeného pražského orchestru FOK, který pracoval především pro film; vypomáhal tam také jako dirigent salonní hudby. 1938 se stal dirigentem rozhlasového orchestru v Ostravě. Studio bylo těžce poškozeno 30. 4. 1945 a D. odešel do Brna. Do září 1951 vedl Symfonický orchestr brněnského rozhlasu (spolu s ním Břetislav Bakala a Jan Plichta) a Malý brněnský rozhlasový orchestr (spolu s ním Jan Křenovský a Jan Plichta). Po reorganizaci brněnského hudebního vysílání nastoupil jako šéf rozhlasového orchestru v Plzni (od 1958 byl druhým dirigentem Josef Blacký). Po penzionování 1963 se 1964–67 připojil k iniciativě plzeňských hudebníků. Stal se dirigentem a spoluzakladatelem Plzeňského orchestrálního sdružení, které se pod jeho zkušeným vedením dostalo na velmi dobrou úroveň. 1965–70 vyučoval dirigování na plzeňské konzervatoři. Věnoval se též kompozici. Jeho dcerou je herečka a spisovatelka Ivanka D. (* 27. 11. 1935 Praha).

Těžištěm uměleckého působení D. bylo jeho dirigentské období v plzeňském rozhlase (založen 1946). Zahájil ho 1951 v nové budově, již uzpůsobené k nahrávání (na rozdíl od dřívějších živých vysílání). Založil veřejné abonentní cykly a rozšířil okruh působení orchestru i do jiných měst západních a jižních Čech. Jako sólisté vystoupili s orchestrem četní vynikající domácí a zahraniční umělci. D. se přičinil o unikátnost plzeňského rozhlasového archivu, který uchovává i jinde nenahrané skladby z méně známého repertoáru, například z tvorby malých českých mistrů. Po celou svou kariéru inklinoval D. k lehčím hudebním žánrům a také nahrál mnoho zábavné spotřební hudby. Věnoval se i hudebním úpravám písní, sestavil z nich několik tematických směsí: Moravským krajem, Pod našimi okny, Hej, Slované, Zdař bůh ad., komponoval komorní skladby pro menší orchestr (tzv. estrádní hudba), klavírní skladby, kantátu Zemi milované aj.

D: Taktovací technika. Stručný výklad…, 1969.

L: nekrolog in: Hudební rozhledy 37, 1984, s. 377; Českoslovenští koncertní umělci a komorní soubory, 1984, s. 302; V. Bokůvková, A. D., český dirigent, skladatel a hudební pedagog, 1998 (skriptum); HS 1, s. 233 (kde soupis skladeb); Pazdírek, s. 187; Tomeš 1, s. 232.

P: NK Praha, hudební oddělení, notový materiál; Český rozhlas Plzeň, studiové nahrávky.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jitka Ludvová