DEWETTER Karel 2.10.1882-12.9.1962: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od 2 dalších uživatelů.)
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Karel DEWETTER
 
| jméno = Karel DEWETTER
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Dewetter Karel portret.jpg
 
| datum narození = 2.10.1882
 
| datum narození = 2.10.1882
| místo narození = Dobřejovice u Tábora
+
| místo narození = Dobřejovice <font color="red">(u Prahy)</font>
 
| datum úmrtí = 12.9.1962
 
| datum úmrtí = 12.9.1962
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 188-189
 
}}
 
}}
'''DEWETTER, Karel''', ''* 2. 10. 1882 Dobřejovice u Tábora, † 12. 9. 1962 Praha, básník, prozaik''
+
'''DEWETTER, Karel''', ''* 2. 10. 1882 Dobřejovice <font color="red">(u Prahy)</font>, † 12. 9. 1962 Praha, básník, prozaik''
  
 
Do 1922 se podepisoval de Wetter. Syn důchodního, potomek
 
Do 1922 se podepisoval de Wetter. Syn důchodního, potomek
Řádka 56: Řádka 57:
 
(kde další literatura).
 
(kde další literatura).
  
'''P:''' LA PNP Praha (kde torzo pozůstalosti).
+
'''P:''' LA PNP Praha (kde torzo pozůstalosti); <font color="red">SOA Praha, matrika narozených řkt. f. ú. Čestlice, kniha 13, s. 74</font>.
 +
 
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/123038 Bibliografie dějin Českých zemí]
  
 
Martin Kučera
 
Martin Kučera

Aktuální verze z 13. 5. 2020, 07:31

Karel DEWETTER
Narození 2.10.1882
Místo narození Dobřejovice (u Prahy)
Úmrtí 12.9.1962
Místo úmrtí Praha
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 188-189
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45423

DEWETTER, Karel, * 2. 10. 1882 Dobřejovice (u Prahy), † 12. 9. 1962 Praha, básník, prozaik

Do 1922 se podepisoval de Wetter. Syn důchodního, potomek francouzského šlechtického rodu de W. d’Altamour. Do měšťanské školy chodil v Týně nad Vltavou, gymnázium navštěvoval v Českých Budějovicích, maturoval v Praze. Zprvu pracoval ve státní službě, 1913–19 byl redaktorem nakladatelství Šolc a Šimáček, od 1919 po odchod do důchodu 1942 působil nejprve jako přednosta tiskového oddělení a po absolvování Státní knihovnické školy byl správcem archivu a knihovny ministerstva financí. Politicky byl organizován ve staročeské, od 1919 národně demokratické straně, za války podepsal Manifest českých spisovatelů. Do literatury vstoupil jako pozdní epigon Jaroslava Vrchlického, okouzlený v lyrice jeho parnasismem (Zpěvy duše) a v epice jeho přednovoromantickou baladikou (Balady). Lumírovskou intimní lyriku pěstoval i v meziválečném období (Pramen). Vlasteneckou rétorskou poezii shrnul do sbírek Vlast osvobozená (1918) a Česká píseň (1919). V příběhové a fejetonní epice se později inspiroval Nerudovým a Erbenovým dílem, obohacoval ji novoromantickou tajemností a pohádkovostí (Nebeská romance, Jihočeská elegie, Zlatý kolovrat, Píseň o plavci a mořské víle, Jezerní panna, Bruncvík, Balady 2). V próze zaujal před první světovou válkou novoromantickou poetikou, již se zdarem uplatnil zvláště v knihách pro děti, kde se inspiroval Swiftovým, Defoeovým a Verneovým vzorem. Vliv Julia Zeyera se projevil v D. knihách Malostranská trilogie, Dáma v zrcadle a jiná dobrodružství lásky a vášně, Hřích Jany Grimové a jiné povídky, Román Richarda Loma. Dobový ohlas u lidových čtenářů si získal žánrovou starosvětskou prózou, většinou drobnější (Náš pradědeček, Můj strýc Silvestr, Listy z Vltavína, Daniel Svit). V rozměrnější historizující próze zpracoval buditelskou látku, podal obraz maloměsta v 19. století a zabýval se atmosférou revoluční a napoleonské Francie (Světla buditelů, Tabatěrková princezna, Granátník císařův, šestisvazkové dílo Děti revoluce). Vrcholu dosáhl ve fantaskních prózách pro děti jak dobrodružných (Podivuhodné příběhy Damiánovy, Drahokam z hvězd, Městečko na ostrově, Neuvěřitelná dobrodružství Matěje Píšťaly), tak pohádkových (Skřítek Puk, Vltavínská dobrodružství, Divotvorná tabatěrka). Po osvobození se literárně odmlčel.

L: OSND 2/1, s. 90; LČL 1, s. 540–541; MSN 2, s. 212; MČE 2, s. 98; J. Hoffmannová – J. Pražáková, Biografický slovník archivářů, 2000, s. 139 (kde další literatura).

P: LA PNP Praha (kde torzo pozůstalosti); SOA Praha, matrika narozených řkt. f. ú. Čestlice, kniha 13, s. 74.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera