DEYL Rudolf ml. 6.7.1912-22.11.1967: Porovnání verzí

Z Personal
(DEYL_Rudolf_ml._6.7.1912-22.11.1967)
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Rudolf ml. DEYL
+
}}
 +
'''DEYL, Rudolf ml.''', ''* 6. 7. 1912 Praha, † 22. 11. 1967 Praha, divadelní a filmový herec''
 +
 
 +
Byl synem významného českého herce, člena pražského
 +
Národního divadla Rudolfa Deyla st. (1876–1972) a herečky
 +
Otýlie Spurné (1878–1938), herečkou byla i jeho sestra
 +
Eva Deylová-Skálová (1910–1987). Byl manželem herečky
 +
Jarmily Smejkalové (1920–1994) a poté tanečnice, sólistky
 +
baletu ND Zdenky Bronislavské (* 1928).
 +
 
 +
Od dětství se pohyboval v divadelním prostředí, otec však
 +
jeho touze stát se hercem nepřál. D. studoval nejdříve na
 +
Státní grafické škole a hrál s ochotníky. Neutuchající zájem
 +
o herectví ho 1929 přivedl do Divadla Akropolis, kde získal
 +
první angažmá. Tam nabyl díky velkému počtu ztvárněných
 +
postav mladíků, milovníků a pohádkových hrdinů, které během
 +
dvou sezon vytvořil, první herecké zkušenosti. Ty rozvíjel
 +
zejména v období 1934–36 ve svém dalším působišti,
 +
Zemském divadle v Brně. Pak odešel za angažmá do Ostravy,
 +
kde působil do 1940. Na sezonu 1940–41 se vrátil do Brna,
 +
od 1941 do 1944, kdy došlo k uzavření českých divadel, byl
 +
členem pražské Uranie. Po osvobození přešel se souborem
 +
Uranie do Divadla 5. května, po jeho zrušení působil krátce
 +
v Divadle státního filmu, 1951–54 hrál v Divadle československé
 +
armády na Vinohradech, od 1955 byl členem Divadla
 +
satiry, později přejmenovaného na Divadlo ABC a 1962 včleněného
 +
do Městských divadel pražských. Tam D. působil až
 +
do své předčasné smrti. 1962 byl jmenován zasloužilým umělcem.
 +
Pohřben je, spolu s otcem (který D. o pět let přežil), na
 +
vyšehradském hřbitově v Praze.
 +
 
 +
Od počátku své herecké kariéry upoutával nesporným hereckým
 +
talentem. Vynikal temperamentem, schopností vykreslit
 +
gestickými prostředky základní charakter postavy. Ze dvou
 +
poloh jeho herectví, v nichž na jedné straně převažoval temperamentní,
 +
živelný projev se sklonem ke komice, a na druhé
 +
straně jistá uzavřenost, cudná střídmost v citových projevech
 +
a nechuť k patetickým gestům, dominovala v prvních letech
 +
jeho herecké dráhy poloha komediální. Diváky si získal zejména
 +
jako uličnický Kluk v Blatného grotesce ''Kokoko-dák''
 +
i jako student Křepelka v Klicperově ''Divotvorném klobouku'',
 +
později jako Truffaldino v Goldoniho komedii ''Sluha dvou''
 +
''pánů''. Na formování D. hereckého projevu se vedle jeho vrozených
 +
dispozic podíleli výrazně režiséři, s nimiž se setkal
 +
v Brně a v Ostravě. Patřili k nim zejména Aleš Podhorský a Jan
 +
Škoda. Ti ho vedli k prohloubení hereckého projevu, k výraznějšímu
 +
ponoru do vnitra zobrazované postavy, např. v roli
 +
Toniho v Langerově ''Periferii''. Vynikající výkon podal D. za
 +
svého působení v Uranii v roli Habršperka v Stroupežnického
 +
''Našich furiantech''. V Divadle 5. května vytvořil v Gorkého
 +
''Vasse Železnovové'' postavu starého Prochora, která již plně prokázala
 +
D. schopnost strhujícím způsobem podat přesvědčivé
 +
plnokrevné charaktery. Řadu hereckých příležitostí dostal D.
 +
za svého působení v divadle ABC a později v Městských divadlech
 +
pražských, kdy mohl tvořit po boku mnoha významných
 +
hereckých osobností i J. Wericha, mj. v jeho a Voskovcových
 +
hrách.
 +
 
 +
D. první dětskou filmovou rolí byla postava v Deglově snímku
 +
''Stavitel chrámu'' (1919), na filmových plátnech se počal častěji
 +
objevovat od 1934, kdy byl obsazen do filmu ''Hřích mládí''. Za
 +
války hrál menší role v několika filmech, jako chasníka Jíru ve
 +
filmu ''Jan Cimbura'' (1941); množství epizodních postav vytvořil
 +
i později, ač po válce už dostal i několik významnějších
 +
úloh. Z nich vynikl především jako rekreační referent Puleček
 +
v populárním filmu ''Anděl na horách'' (1955), čert Belial v pohádce
 +
''Hrátky s čertem'', jeden z kosmonautů ve sci-fi filmu
 +
''Ikarie XB-1'' (1963) a především jako Doug Badman, hlavní
 +
záporná role v Brdečkově a Lipského parodii ''Limonádový Joe''
 +
''aneb Koňská opera'' (1964). Zdravotní stav v závěru života se
 +
podepsal i na D. fyziognomii, takže jako sotva padesátiletý zakončil
 +
svou filmografii rolí dědečka ve filmu pro děti ''Dědeček,''
 +
''Kyliján a já'' (1966). Působil i v dabingu, pro generace malých
 +
diváků byl nezapomenutelný jeho komentář k sérii Pojarových
 +
filmů o dvou medvědech ''Pojďte pane, budeme si hrát!'' (v pozdějších
 +
dílech D. nahradil F. Filipovský). Vystupoval pravidelně
 +
i v televizních pořadech.
 +
 
 +
'''D:''' divadelní role: 1929: Honza, J. Kvapil, Princezna Pampeliška; 1931: Paris,
 +
W. Shakespeare, Romeo a Julie; Antonín, J. K. Tyl, Paličova dcera; Alcest,
 +
J. W. Goethe, Spoluviníci; 1934: Vincek, V. Werner, Komediant Hermelín;
 +
Kluk, L. Blatný, Kokoko-dák; Křepelka, V. K. Klicpera, Divotvorný klobouk;
 +
1935: Orlík, E. Rostand, Orlík; 1936: Lancelot Gobbo, W. Shakespeare, Kupec
 +
benátský, 1936; Toni, F. Langer, Periférie; 1938: Truffaldino, C. Goldoni,
 +
Sluha dvou pánů; 1939: Švanda, J. K. Tyl, Strakonický dudák; Argan,
 +
Molière, Zdravý nemocný; 1941: Trinkula, W. Shakespeare, Bouře; Cigal,
 +
J. Vrchlický, Soud lásky; Kosma, Calderón, Dáma skřítek; August, J. Neruda
 +
– F. Götz, Malostranská humoreska; 1943: Habršperk, L. Stroupežnický,
 +
Naši furianti; Titus Ryzek, J. N. Nestroy, Talisman; 1944: Klubko, W. Shakespeare,
 +
Sen noci svatojanské; 1945: Vasil, A. S. Serafimovič, Železný potok;
 +
1946: Prochor, M. Gorkij, Vassa Železnovová; 1947: Sedlák, J. Mahen, Mrtvé
 +
moře; Knox, G. B. Shaw, Fannina první hra; 1952: Ondřej, A. Jirásek, Jan
 +
Hus; Pepík Bláha, M. Jariš, Přísaha; 1953: Beneš, W. Shakespeare, Mnoho
 +
povyku pro nic; 1955: Caesar, J. Voskovec – J. Werich, Caesar; 1956: Petr Petříček,
 +
N. Hikmet, Byl Filip Filípek nebo nebyl; Caesar, G. B. Shaw, Androkles
 +
a lev; 1958: Hans Bols, J. Voskovec – J. Werich, Těžká Barbora; Einstein,
 +
J. Kesselring, Jezinky a bezinky; 1959: Nasredin, J. Kainar, Nasredin; 1960:
 +
Otec, V. Blažek, Příliš štědrý večer; 1961: Alois Klapáček, O. Daněk, Svatba
 +
sňatkového podvodníka; Tětěrev, M. Gorkij, Měšťáci; 1963: Podkolesin,
 +
N. V. Gogol, Ženitba; 1964: Carnot, R. Rolland, Hra o lásce a smrti; 1965:
 +
Barney, R. Lawler, Léto sedmnácté panenky; Alois Klapáček, O. Daněk, Svatba
 +
s podvodem; Brack, H. Ibsen, Hedda Gablerová; 1966: Lonségur, R. Vitrac,
 +
Viktor aneb Dítka u moci; Licht, H. Kleist, Rozbitý džbán; Klaudius,
 +
M. Rejnuš, Královské vraždění; 1967: Král, V. Blažek, Šeherezáda; filmové
 +
role (výběr): 1919: chlapec, Stavitel chrámu; 1935: student Smíšek, Hřích
 +
z mládí; 1941: chasník Jíra, Jan Cimbura; 1943: pacholek Tomeš, Mlhy na
 +
blatech; 1947: četař Vrba, Uloupená hranice; 1949: dělník Jarda Noha, Daleká
 +
cesta; 1950: pekař Kutílek, Racek má zpoždění; 1954: cirkusák Rudolfek,
 +
Cirkus bude!; 1955: Puleček, Anděl na horách; 1956: čert Belial, Hrátky
 +
s čertem; zloděj psů Bahník, Dobrý voják Švejk; 1963: Ervín Herold, Ikarie
 +
XB-1; 1964: voják Noha, Hvězda zvaná Pelyněk; Doug Badman, Limonádový
 +
Joe; 1966: dědeček Karpíšek, Dědeček, Kyliján a já. Soupis filmů in:
 +
http://www.csfd.cz/herec/4784-deyl-ml-rudolf/.
 +
 
 +
'''L:''' O. Srbová, Vassa Železnovová, in: Práce 28. 5. 1946; J. Boček, Znáte
 +
je z plátna, 1959, s. 125–131; E. Deylová, Romeovy děti, 1983; B. Srba,
 +
O nové divadlo, 1988, s. 200, 206, 208; Divadlo nové doby, 1989, s. 49,
 +
59; M. Valtrová, Herci lásky a osudu, 1995, s. 43–45; M. Fikejz, Český
 +
film – Herci a herečky 1, 2006, s. 193–195; Český hraný film 2, 1998,
 +
3, 2001(rejstřík).
 +
 
 +
Alice Dubská
  
== Literatura ==
 
  FPH/1, 74; Slezsko 10, 52;
 
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]

Verze z 1. 1. 2017, 12:17

Rudolf ml. DEYL
Narození 6.7.1912
Místo narození Praha
Úmrtí 22.11.1967
Místo úmrtí Praha
Povolání 83- Divadelní interpret nebo herec

DEYL, Rudolf ml., * 6. 7. 1912 Praha, † 22. 11. 1967 Praha, divadelní a filmový herec

Byl synem významného českého herce, člena pražského Národního divadla Rudolfa Deyla st. (1876–1972) a herečky Otýlie Spurné (1878–1938), herečkou byla i jeho sestra Eva Deylová-Skálová (1910–1987). Byl manželem herečky Jarmily Smejkalové (1920–1994) a poté tanečnice, sólistky baletu ND Zdenky Bronislavské (* 1928).

Od dětství se pohyboval v divadelním prostředí, otec však jeho touze stát se hercem nepřál. D. studoval nejdříve na Státní grafické škole a hrál s ochotníky. Neutuchající zájem o herectví ho 1929 přivedl do Divadla Akropolis, kde získal první angažmá. Tam nabyl díky velkému počtu ztvárněných postav mladíků, milovníků a pohádkových hrdinů, které během dvou sezon vytvořil, první herecké zkušenosti. Ty rozvíjel zejména v období 1934–36 ve svém dalším působišti, Zemském divadle v Brně. Pak odešel za angažmá do Ostravy, kde působil do 1940. Na sezonu 1940–41 se vrátil do Brna, od 1941 do 1944, kdy došlo k uzavření českých divadel, byl členem pražské Uranie. Po osvobození přešel se souborem Uranie do Divadla 5. května, po jeho zrušení působil krátce v Divadle státního filmu, 1951–54 hrál v Divadle československé armády na Vinohradech, od 1955 byl členem Divadla satiry, později přejmenovaného na Divadlo ABC a 1962 včleněného do Městských divadel pražských. Tam D. působil až do své předčasné smrti. 1962 byl jmenován zasloužilým umělcem. Pohřben je, spolu s otcem (který D. o pět let přežil), na vyšehradském hřbitově v Praze.

Od počátku své herecké kariéry upoutával nesporným hereckým talentem. Vynikal temperamentem, schopností vykreslit gestickými prostředky základní charakter postavy. Ze dvou poloh jeho herectví, v nichž na jedné straně převažoval temperamentní, živelný projev se sklonem ke komice, a na druhé straně jistá uzavřenost, cudná střídmost v citových projevech a nechuť k patetickým gestům, dominovala v prvních letech jeho herecké dráhy poloha komediální. Diváky si získal zejména jako uličnický Kluk v Blatného grotesce Kokoko-dák i jako student Křepelka v Klicperově Divotvorném klobouku, později jako Truffaldino v Goldoniho komedii Sluha dvou pánů. Na formování D. hereckého projevu se vedle jeho vrozených dispozic podíleli výrazně režiséři, s nimiž se setkal v Brně a v Ostravě. Patřili k nim zejména Aleš Podhorský a Jan Škoda. Ti ho vedli k prohloubení hereckého projevu, k výraznějšímu ponoru do vnitra zobrazované postavy, např. v roli Toniho v Langerově Periferii. Vynikající výkon podal D. za svého působení v Uranii v roli Habršperka v Stroupežnického Našich furiantech. V Divadle 5. května vytvořil v Gorkého Vasse Železnovové postavu starého Prochora, která již plně prokázala D. schopnost strhujícím způsobem podat přesvědčivé plnokrevné charaktery. Řadu hereckých příležitostí dostal D. za svého působení v divadle ABC a později v Městských divadlech pražských, kdy mohl tvořit po boku mnoha významných hereckých osobností i J. Wericha, mj. v jeho a Voskovcových hrách.

D. první dětskou filmovou rolí byla postava v Deglově snímku Stavitel chrámu (1919), na filmových plátnech se počal častěji objevovat od 1934, kdy byl obsazen do filmu Hřích mládí. Za války hrál menší role v několika filmech, jako chasníka Jíru ve filmu Jan Cimbura (1941); množství epizodních postav vytvořil i později, ač po válce už dostal i několik významnějších úloh. Z nich vynikl především jako rekreační referent Puleček v populárním filmu Anděl na horách (1955), čert Belial v pohádce Hrátky s čertem, jeden z kosmonautů ve sci-fi filmu Ikarie XB-1 (1963) a především jako Doug Badman, hlavní záporná role v Brdečkově a Lipského parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964). Zdravotní stav v závěru života se podepsal i na D. fyziognomii, takže jako sotva padesátiletý zakončil svou filmografii rolí dědečka ve filmu pro děti Dědeček, Kyliján a já (1966). Působil i v dabingu, pro generace malých diváků byl nezapomenutelný jeho komentář k sérii Pojarových filmů o dvou medvědech Pojďte pane, budeme si hrát! (v pozdějších dílech D. nahradil F. Filipovský). Vystupoval pravidelně i v televizních pořadech.

D: divadelní role: 1929: Honza, J. Kvapil, Princezna Pampeliška; 1931: Paris, W. Shakespeare, Romeo a Julie; Antonín, J. K. Tyl, Paličova dcera; Alcest, J. W. Goethe, Spoluviníci; 1934: Vincek, V. Werner, Komediant Hermelín; Kluk, L. Blatný, Kokoko-dák; Křepelka, V. K. Klicpera, Divotvorný klobouk; 1935: Orlík, E. Rostand, Orlík; 1936: Lancelot Gobbo, W. Shakespeare, Kupec benátský, 1936; Toni, F. Langer, Periférie; 1938: Truffaldino, C. Goldoni, Sluha dvou pánů; 1939: Švanda, J. K. Tyl, Strakonický dudák; Argan, Molière, Zdravý nemocný; 1941: Trinkula, W. Shakespeare, Bouře; Cigal, J. Vrchlický, Soud lásky; Kosma, Calderón, Dáma skřítek; August, J. Neruda – F. Götz, Malostranská humoreska; 1943: Habršperk, L. Stroupežnický, Naši furianti; Titus Ryzek, J. N. Nestroy, Talisman; 1944: Klubko, W. Shakespeare, Sen noci svatojanské; 1945: Vasil, A. S. Serafimovič, Železný potok; 1946: Prochor, M. Gorkij, Vassa Železnovová; 1947: Sedlák, J. Mahen, Mrtvé moře; Knox, G. B. Shaw, Fannina první hra; 1952: Ondřej, A. Jirásek, Jan Hus; Pepík Bláha, M. Jariš, Přísaha; 1953: Beneš, W. Shakespeare, Mnoho povyku pro nic; 1955: Caesar, J. Voskovec – J. Werich, Caesar; 1956: Petr Petříček, N. Hikmet, Byl Filip Filípek nebo nebyl; Caesar, G. B. Shaw, Androkles a lev; 1958: Hans Bols, J. Voskovec – J. Werich, Těžká Barbora; Einstein, J. Kesselring, Jezinky a bezinky; 1959: Nasredin, J. Kainar, Nasredin; 1960: Otec, V. Blažek, Příliš štědrý večer; 1961: Alois Klapáček, O. Daněk, Svatba sňatkového podvodníka; Tětěrev, M. Gorkij, Měšťáci; 1963: Podkolesin, N. V. Gogol, Ženitba; 1964: Carnot, R. Rolland, Hra o lásce a smrti; 1965: Barney, R. Lawler, Léto sedmnácté panenky; Alois Klapáček, O. Daněk, Svatba s podvodem; Brack, H. Ibsen, Hedda Gablerová; 1966: Lonségur, R. Vitrac, Viktor aneb Dítka u moci; Licht, H. Kleist, Rozbitý džbán; Klaudius, M. Rejnuš, Královské vraždění; 1967: Král, V. Blažek, Šeherezáda; filmové role (výběr): 1919: chlapec, Stavitel chrámu; 1935: student Smíšek, Hřích z mládí; 1941: chasník Jíra, Jan Cimbura; 1943: pacholek Tomeš, Mlhy na blatech; 1947: četař Vrba, Uloupená hranice; 1949: dělník Jarda Noha, Daleká cesta; 1950: pekař Kutílek, Racek má zpoždění; 1954: cirkusák Rudolfek, Cirkus bude!; 1955: Puleček, Anděl na horách; 1956: čert Belial, Hrátky s čertem; zloděj psů Bahník, Dobrý voják Švejk; 1963: Ervín Herold, Ikarie XB-1; 1964: voják Noha, Hvězda zvaná Pelyněk; Doug Badman, Limonádový Joe; 1966: dědeček Karpíšek, Dědeček, Kyliján a já. Soupis filmů in: http://www.csfd.cz/herec/4784-deyl-ml-rudolf/.

L: O. Srbová, Vassa Železnovová, in: Práce 28. 5. 1946; J. Boček, Znáte je z plátna, 1959, s. 125–131; E. Deylová, Romeovy děti, 1983; B. Srba, O nové divadlo, 1988, s. 200, 206, 208; Divadlo nové doby, 1989, s. 49, 59; M. Valtrová, Herci lásky a osudu, 1995, s. 43–45; M. Fikejz, Český film – Herci a herečky 1, 2006, s. 193–195; Český hraný film 2, 1998, 3, 2001(rejstřík).

Alice Dubská