DEYM ze Stříteže Friedrich 3.5.1801-23.1.1853: Porovnání verzí
(DEYM_ze_Stříteže_Fridrich_3.5.1801-23.1.1853) |
|||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 3.5.1801 | | datum narození = 3.5.1801 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Vídeň (Rakousko) |
| datum úmrtí = 23.1.1853 | | datum úmrtí = 23.1.1853 | ||
− | | místo úmrtí = Vídeň | + | | místo úmrtí = Vídeň (Rakousko) |
− | | povolání = 19- Ekonom nebo statistik | + | | povolání = 19- Ekonom nebo statistik<br />45- Voják nebo partyzán |
− | 45- Voják nebo partyzán | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 196 |
+ | }} | ||
+ | '''DEYM ze Stříteže, Friedrich''', ''* 3. 5. 1801 Vídeň (Rakousko), † 23. 1. 1853 Vídeň (Rakousko), národohospodář, politik, velkostatkář'' | ||
+ | |||
+ | Pocházel z českého šlechtického rodu. D. patřil k česko-pruské | ||
+ | větvi, která vlastnila od 1822 také zámek v Nemyšli. Byl synem | ||
+ | Jana Josefa D. (1752–1804) a Josefiny Brunswickové | ||
+ | de Korompa (1779–1821). Otec sloužil v rakouské armádě. | ||
+ | Domníval se, že v souboji zabil svého protivníka, uprchl do | ||
+ | Nizozemí, kde se pod pseudonymem Müller živil výrobou | ||
+ | voskových obrázků a sošek. Po přestěhování do Neapolska | ||
+ | ho sošky proslavily. 1796 přivezl ukázky práce do Vídně, kde | ||
+ | jejich výstava vzbudila velký ohlas. Získal si přízeň nejen vídeňské | ||
+ | společnosti, ale i císaře Františka, který jej omilostnil. | ||
+ | Jan Josef mohl opět užívat pravé jméno a titul, stal se posléze | ||
+ | komořím. | ||
+ | |||
+ | Jeho syn D. byl liberální politik, zabýval se také ekonomikou | ||
+ | a finančnictvím. Napsal několik odborných studií. Projevoval | ||
+ | zájem o české dějepisectví a patřil k podporovatelům historika | ||
+ | Františka Palackého, s nímž si korespondoval a patřil k osmi | ||
+ | příslušníkům české šlechty, kteří 1843 nabídli vzájemnou | ||
+ | subskripcí financovat F. Palackého a jeho spolupracovníky | ||
+ | při tvorbě českého diplomatáře. Tehdy se také D. s Palackým | ||
+ | dohodl, aby pro vybraný okruh českých šlechticů přednášel | ||
+ | o změnách v české zemské ústavě od vyhlášení Obnoveného | ||
+ | zřízení zemského (OZZ) 1627. D. se snažil prosadit českému | ||
+ | zemskému sněmu práva alespoň v té míře, v jaké byla stanovena | ||
+ | v OZZ. Přesto se stal politickým odpůrcem snah českého | ||
+ | národa. Byl sice moderním evropským politikem, nepochopil | ||
+ | však, že významnou roli ve vývoji společnosti 19. století | ||
+ | hrál nacionalismus; byl přesvědčen, že národy monarchie se | ||
+ | z praktických důvodů zřeknou identity ve prospěch vyšších | ||
+ | idejí rakouských. Neschvaloval násilnou germanizaci a domníval | ||
+ | se, že žádná z neněmeckých řečí se trvale neudrží. Stal | ||
+ | se zastáncem rakouské monarchie, zároveň odpůrcem absolutismu. | ||
+ | Jeho ideálem byla ústavní monarchie anglická. V politických | ||
+ | úvahách dospěl až k federálně pojímanému státu. | ||
+ | 1848 byl zvolen do frankfurtského parlamentu. Stal se členem | ||
+ | Jednoty pro povzbuzení průmyslu (Průmyslové jednoty) | ||
+ | v Čechách a nějakou dobu podporoval vydávání německo-českého časopisu pro řemeslníky. | ||
+ | |||
+ | Od strýce Jana Václava Kazimíra D. (1753–1830), prezidenta | ||
+ | apelačního soudu, získal panství Nemyšl a Mitrovice na | ||
+ | Táborsku a 1850 přikoupil zámek a panství Liblice u Mělníka | ||
+ | a Lojovice u Prahy. Poprvé byl ženat s Pavlínou Seignamovou | ||
+ | de Casteras (1804–1825), s níž měl syna Karla Viktora (1823 | ||
+ | až 1849), podruhé se oženil 1829 s Karolinou Buquoyovou | ||
+ | (1811–1898) z Červeného Hrádku u Jirkova, s níž měl 11 | ||
+ | dětí, z nichž čtyři byli synové – Felix (1832–1892), Klemens | ||
+ | (1844–1867), Ottokar (1847–1907) a František (1849–1920). | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Über Kredit-Institute im Allgemeinen und das Hypotheken-Institut | ||
+ | insbesondere, nebst Vorschlägen zur Errichtung einer Real-Hypotheken | ||
+ | Bank im Königreiche Böhmen, 1844; Drei Denkschriften, 1848; Vorschläge | ||
+ | und Entwürfe zur Vertretung und Förderung der Ackerbau-Interessen, Wien | ||
+ | 1851; Das Bank- und Notenwesen mit Bezug auf die Geld- und Finanz-Verhältnisse in Oesterreich, Wien 1850. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' OSN 7, s. 444–446, 28, s. 268; RSN 2, s. 108; BL 1, s. 244–245; Wurzbach | ||
+ | 3, s. 277; MČE 2, s. 93; J. Hanuš, Národní museum a naše obrození | ||
+ | 1, 1923, s. 164, 172–174, 287, 463 aj.; A. Okač, Deník Egberta Belcrediho | ||
+ | o B. D., in: VVM 9, 1954, s. 123–127; DČŽ 1, s. 251; R. Melville, Adel | ||
+ | und Revolution in Böhmen, Mainz, 1998, s. 66n.; P. Mašek, Modrá krev, | ||
+ | 1999, s. 68; týž, Zámecká knihovna Nemyšl. Miscellanea oddělení rukopisů | ||
+ | a starých tisků, roč. 13, 1997, s. 83–88; týž, Šlechtické rody v zemích Koruny | ||
+ | české od roku 1620, 1 (A–M), 2008, s. 177–178. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' SOA Třeboň, Rodinný archiv D. ze Střítěže, Nemyšl. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/403137 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Miloš Hořejš | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:19- Ekonom nebo statistik]] | [[Kategorie:19- Ekonom nebo statistik]] | ||
Řádka 16: | Řádka 87: | ||
[[Kategorie:1801]] | [[Kategorie:1801]] | ||
+ | [[Kategorie:Vídeň]] | ||
[[Kategorie:1853]] | [[Kategorie:1853]] | ||
[[Kategorie:Vídeň]] | [[Kategorie:Vídeň]] |
Aktuální verze z 22. 10. 2019, 09:24
Fridrich DEYM ze Stříteže | |
Narození | 3.5.1801 |
---|---|
Místo narození | Vídeň (Rakousko) |
Úmrtí | 23.1.1853 |
Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
Povolání |
19- Ekonom nebo statistik 45- Voják nebo partyzán |
Citace | Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 196 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=57640 |
DEYM ze Stříteže, Friedrich, * 3. 5. 1801 Vídeň (Rakousko), † 23. 1. 1853 Vídeň (Rakousko), národohospodář, politik, velkostatkář
Pocházel z českého šlechtického rodu. D. patřil k česko-pruské větvi, která vlastnila od 1822 také zámek v Nemyšli. Byl synem Jana Josefa D. (1752–1804) a Josefiny Brunswickové de Korompa (1779–1821). Otec sloužil v rakouské armádě. Domníval se, že v souboji zabil svého protivníka, uprchl do Nizozemí, kde se pod pseudonymem Müller živil výrobou voskových obrázků a sošek. Po přestěhování do Neapolska ho sošky proslavily. 1796 přivezl ukázky práce do Vídně, kde jejich výstava vzbudila velký ohlas. Získal si přízeň nejen vídeňské společnosti, ale i císaře Františka, který jej omilostnil. Jan Josef mohl opět užívat pravé jméno a titul, stal se posléze komořím.
Jeho syn D. byl liberální politik, zabýval se také ekonomikou a finančnictvím. Napsal několik odborných studií. Projevoval zájem o české dějepisectví a patřil k podporovatelům historika Františka Palackého, s nímž si korespondoval a patřil k osmi příslušníkům české šlechty, kteří 1843 nabídli vzájemnou subskripcí financovat F. Palackého a jeho spolupracovníky při tvorbě českého diplomatáře. Tehdy se také D. s Palackým dohodl, aby pro vybraný okruh českých šlechticů přednášel o změnách v české zemské ústavě od vyhlášení Obnoveného zřízení zemského (OZZ) 1627. D. se snažil prosadit českému zemskému sněmu práva alespoň v té míře, v jaké byla stanovena v OZZ. Přesto se stal politickým odpůrcem snah českého národa. Byl sice moderním evropským politikem, nepochopil však, že významnou roli ve vývoji společnosti 19. století hrál nacionalismus; byl přesvědčen, že národy monarchie se z praktických důvodů zřeknou identity ve prospěch vyšších idejí rakouských. Neschvaloval násilnou germanizaci a domníval se, že žádná z neněmeckých řečí se trvale neudrží. Stal se zastáncem rakouské monarchie, zároveň odpůrcem absolutismu. Jeho ideálem byla ústavní monarchie anglická. V politických úvahách dospěl až k federálně pojímanému státu. 1848 byl zvolen do frankfurtského parlamentu. Stal se členem Jednoty pro povzbuzení průmyslu (Průmyslové jednoty) v Čechách a nějakou dobu podporoval vydávání německo-českého časopisu pro řemeslníky.
Od strýce Jana Václava Kazimíra D. (1753–1830), prezidenta apelačního soudu, získal panství Nemyšl a Mitrovice na Táborsku a 1850 přikoupil zámek a panství Liblice u Mělníka a Lojovice u Prahy. Poprvé byl ženat s Pavlínou Seignamovou de Casteras (1804–1825), s níž měl syna Karla Viktora (1823 až 1849), podruhé se oženil 1829 s Karolinou Buquoyovou (1811–1898) z Červeného Hrádku u Jirkova, s níž měl 11 dětí, z nichž čtyři byli synové – Felix (1832–1892), Klemens (1844–1867), Ottokar (1847–1907) a František (1849–1920).
D: Über Kredit-Institute im Allgemeinen und das Hypotheken-Institut insbesondere, nebst Vorschlägen zur Errichtung einer Real-Hypotheken Bank im Königreiche Böhmen, 1844; Drei Denkschriften, 1848; Vorschläge und Entwürfe zur Vertretung und Förderung der Ackerbau-Interessen, Wien 1851; Das Bank- und Notenwesen mit Bezug auf die Geld- und Finanz-Verhältnisse in Oesterreich, Wien 1850.
L: OSN 7, s. 444–446, 28, s. 268; RSN 2, s. 108; BL 1, s. 244–245; Wurzbach 3, s. 277; MČE 2, s. 93; J. Hanuš, Národní museum a naše obrození 1, 1923, s. 164, 172–174, 287, 463 aj.; A. Okač, Deník Egberta Belcrediho o B. D., in: VVM 9, 1954, s. 123–127; DČŽ 1, s. 251; R. Melville, Adel und Revolution in Böhmen, Mainz, 1998, s. 66n.; P. Mašek, Modrá krev, 1999, s. 68; týž, Zámecká knihovna Nemyšl. Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků, roč. 13, 1997, s. 83–88; týž, Šlechtické rody v zemích Koruny české od roku 1620, 1 (A–M), 2008, s. 177–178.
P: SOA Třeboň, Rodinný archiv D. ze Střítěže, Nemyšl.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Miloš Hořejš