DEYM ze Stříteže Friedrich 3.5.1801-23.1.1853: Porovnání verzí

Z Personal
(DEYM_ze_Stříteže_Fridrich_3.5.1801-23.1.1853)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 3.5.1801
 
| datum narození = 3.5.1801
−
| místo narození =  
+
| místo narození = Vídeň (Rakousko)
 
| datum úmrtí = 23.1.1853
 
| datum úmrtí = 23.1.1853
−
| místo úmrtí = Vídeň
+
| místo úmrtí = Vídeň (Rakousko)
 
| povolání = 19- Ekonom nebo statistik
 
| povolání = 19- Ekonom nebo statistik
 
45- Voják nebo partyzán
 
45- Voják nebo partyzán
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Fridrich DEYM ze Stříteže
+
}}
 +
'''DEYM ze Stříteže, Friedrich''', ''* 3. 5. 1801 Vídeň (Rakousko), † 23. 1. 1853 Vídeň (Rakousko), národohospodář, politik, velkostatkář''
 +
 
 +
Pocházel z českého šlechtického rodu. D. patřil k česko-pruské
 +
větvi, která vlastnila od 1822 také zámek v Nemyšli. Byl synem
 +
Jana Josefa D. (1752–1804) a Josefiny Brunswickové
 +
de Korompa (1779–1821). Otec sloužil v rakouské armádě.
 +
Domníval se, že v souboji zabil svého protivníka, uprchl do
 +
Nizozemí, kde se pod pseudonymem Müller živil výrobou
 +
voskových obrázků a sošek. Po přestěhování do Neapolska
 +
ho sošky proslavily. 1796 přivezl ukázky práce do Vídně, kde
 +
jejich výstava vzbudila velký ohlas. Získal si přízeň nejen vídeňské
 +
společnosti, ale i císaře Františka, který jej omilostnil.
 +
Jan Josef mohl opět užívat pravé jméno a titul, stal se posléze
 +
komořím.
 +
 
 +
Jeho syn D. byl liberální politik, zabýval se také ekonomikou
 +
a finančnictvím. Napsal několik odborných studií. Projevoval
 +
zájem o české dějepisectví a patřil k podporovatelům historika
 +
Františka Palackého, s nímž si korespondoval a patřil k osmi
 +
příslušníkům české šlechty, kteří 1843 nabídli vzájemnou
 +
subskripcí financovat F. Palackého a jeho spolupracovníky
 +
při tvorbě českého diplomatáře. Tehdy se také D. s Palackým
 +
dohodl, aby pro vybraný okruh českých šlechticů přednášel
 +
o změnách v české zemské ústavě od vyhlášení Obnoveného
 +
zřízení zemského (OZZ) 1627. D. se snažil prosadit českému
 +
zemskému sněmu práva alespoň v té míře, v jaké byla stanovena
 +
v OZZ. Přesto se stal politickým odpůrcem snah českého
 +
národa. Byl sice moderním evropským politikem, nepochopil
 +
však, že významnou roli ve vývoji společnosti 19. století
 +
hrál nacionalismus; byl přesvědčen, že národy monarchie se
 +
z praktických důvodů zřeknou identity ve prospěch vyšších
 +
idejí rakouských. Neschvaloval násilnou germanizaci a domníval
 +
se, že žádná z neněmeckých řečí se trvale neudrží. Stal
 +
se zastáncem rakouské monarchie, zároveň odpůrcem absolutismu.
 +
Jeho ideálem byla ústavní monarchie anglická. V politických
 +
úvahách dospěl až k federálně pojímanému státu.
 +
1848 byl zvolen do frankfurtského parlamentu. Stal se členem
 +
Jednoty pro povzbuzení průmyslu (Průmyslové jednoty)
 +
v Čechách a nějakou dobu podporoval vydávání německo-českého časopisu pro řemeslníky.
 +
 
 +
Od strýce Jana Václava Kazimíra D. (1753–1830), prezidenta
 +
apelačního soudu, získal panství Nemyšl a Mitrovice na
 +
Táborsku a 1850 přikoupil zámek a panství Liblice u Mělníka
 +
a Lojovice u Prahy. Poprvé byl ženat s Pavlínou Seignamovou
 +
de Casteras (1804–1825), s níž měl syna Karla Viktora (1823
 +
až 1849), podruhé se oženil 1829 s Karolinou Buquoyovou
 +
(1811–1898) z Červeného Hrádku u Jirkova, s níž měl 11
 +
dětí, z nichž čtyři byli synové – Felix (1832–1892), Klemens
 +
(1844–1867), Ottokar (1847–1907) a František (1849–1920).
 +
 
 +
D: Über Kredit-Institute im Allgemeinen und das Hypotheken-Institut
 +
insbesondere, nebst Vorschlägen zur Errichtung einer Real-Hypotheken
 +
Bank im Königreiche Böhmen, 1844; Drei Denkschriften, 1848; Vorschläge
 +
und Entwürfe zur Vertretung und Förderung der Ackerbau-Interessen, Wien
 +
1851; Das Bank- und Notenwesen mit Bezug auf die Geld- und Finanz-Verhältnisse in Oesterreich, Wien 1850.
 +
 
 +
'''L:''' OSN 7, s. 444–446, 28, s. 268; RSN 2, s. 108; BL 1, s. 244–245; Wurzbach
 +
3, s. 277; MČE 2, s. 93; J. Hanuš, Národní museum a naše obrození
 +
1, 1923, s. 164, 172–174, 287, 463 aj.; A. Okač, Deník Egberta Belcrediho
 +
o B. D., in: VVM 9, 1954, s. 123–127; DČŽ 1, s. 251; R. Melville, Adel
 +
und Revolution in Böhmen, Mainz, 1998, s. 66n.; P. Mašek, Modrá krev,
 +
1999, s. 68; týž, Zámecká knihovna Nemyšl. Miscellanea oddělení rukopisů
 +
a starých tisků, roč. 13, 1997, s. 83–88; týž, Šlechtické rody v zemích Koruny
 +
české od roku 1620, 1 (A–M), 2008, s. 177–178.
 +
 
 +
'''P:''' SOA Třeboň, Rodinný archiv D. ze Střítěže, Nemyšl.
 +
 
 +
Miloš Hořejš
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:19- Ekonom nebo statistik]]
 
[[Kategorie:19- Ekonom nebo statistik]]
Řádka 16: Řádka 85:
  
 
[[Kategorie:1801]]
 
[[Kategorie:1801]]
 +
[[Kategorie:Vídeň]]
 
[[Kategorie:1853]]
 
[[Kategorie:1853]]
 
[[Kategorie:Vídeň]]
 
[[Kategorie:Vídeň]]

Verze z 1. 1. 2017, 14:52

Fridrich DEYM ze Stříteže
Narození 3.5.1801
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 23.1.1853
Místo úmrtí Vídeň (Rakousko)
Povolání

19- Ekonom nebo statistik

45- Voják nebo partyzán
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=57640

DEYM ze Stříteže, Friedrich, * 3. 5. 1801 Vídeň (Rakousko), † 23. 1. 1853 Vídeň (Rakousko), národohospodář, politik, velkostatkář

Pocházel z českého šlechtického rodu. D. patřil k česko-pruské větvi, která vlastnila od 1822 také zámek v Nemyšli. Byl synem Jana Josefa D. (1752–1804) a Josefiny Brunswickové de Korompa (1779–1821). Otec sloužil v rakouské armádě. Domníval se, že v souboji zabil svého protivníka, uprchl do Nizozemí, kde se pod pseudonymem Müller živil výrobou voskových obrázků a sošek. Po přestěhování do Neapolska ho sošky proslavily. 1796 přivezl ukázky práce do Vídně, kde jejich výstava vzbudila velký ohlas. Získal si přízeň nejen vídeňské společnosti, ale i císaře Františka, který jej omilostnil. Jan Josef mohl opět užívat pravé jméno a titul, stal se posléze komořím.

Jeho syn D. byl liberální politik, zabýval se také ekonomikou a finančnictvím. Napsal několik odborných studií. Projevoval zájem o české dějepisectví a patřil k podporovatelům historika Františka Palackého, s nímž si korespondoval a patřil k osmi příslušníkům české šlechty, kteří 1843 nabídli vzájemnou subskripcí financovat F. Palackého a jeho spolupracovníky při tvorbě českého diplomatáře. Tehdy se také D. s Palackým dohodl, aby pro vybraný okruh českých šlechticů přednášel o změnách v české zemské ústavě od vyhlášení Obnoveného zřízení zemského (OZZ) 1627. D. se snažil prosadit českému zemskému sněmu práva alespoň v té míře, v jaké byla stanovena v OZZ. Přesto se stal politickým odpůrcem snah českého národa. Byl sice moderním evropským politikem, nepochopil však, že významnou roli ve vývoji společnosti 19. století hrál nacionalismus; byl přesvědčen, že národy monarchie se z praktických důvodů zřeknou identity ve prospěch vyšších idejí rakouských. Neschvaloval násilnou germanizaci a domníval se, že žádná z neněmeckých řečí se trvale neudrží. Stal se zastáncem rakouské monarchie, zároveň odpůrcem absolutismu. Jeho ideálem byla ústavní monarchie anglická. V politických úvahách dospěl až k federálně pojímanému státu. 1848 byl zvolen do frankfurtského parlamentu. Stal se členem Jednoty pro povzbuzení průmyslu (Průmyslové jednoty) v Čechách a nějakou dobu podporoval vydávání německo-českého časopisu pro řemeslníky.

Od strýce Jana Václava Kazimíra D. (1753–1830), prezidenta apelačního soudu, získal panství Nemyšl a Mitrovice na Táborsku a 1850 přikoupil zámek a panství Liblice u Mělníka a Lojovice u Prahy. Poprvé byl ženat s Pavlínou Seignamovou de Casteras (1804–1825), s níž měl syna Karla Viktora (1823 až 1849), podruhé se oženil 1829 s Karolinou Buquoyovou (1811–1898) z Červeného Hrádku u Jirkova, s níž měl 11 dětí, z nichž čtyři byli synové – Felix (1832–1892), Klemens (1844–1867), Ottokar (1847–1907) a František (1849–1920).

D: Über Kredit-Institute im Allgemeinen und das Hypotheken-Institut insbesondere, nebst Vorschlägen zur Errichtung einer Real-Hypotheken Bank im Königreiche Böhmen, 1844; Drei Denkschriften, 1848; Vorschläge und Entwürfe zur Vertretung und Förderung der Ackerbau-Interessen, Wien 1851; Das Bank- und Notenwesen mit Bezug auf die Geld- und Finanz-Verhältnisse in Oesterreich, Wien 1850.

L: OSN 7, s. 444–446, 28, s. 268; RSN 2, s. 108; BL 1, s. 244–245; Wurzbach 3, s. 277; MČE 2, s. 93; J. Hanuš, Národní museum a naše obrození 1, 1923, s. 164, 172–174, 287, 463 aj.; A. Okač, Deník Egberta Belcrediho o B. D., in: VVM 9, 1954, s. 123–127; DČŽ 1, s. 251; R. Melville, Adel und Revolution in Böhmen, Mainz, 1998, s. 66n.; P. Mašek, Modrá krev, 1999, s. 68; týž, Zámecká knihovna Nemyšl. Miscellanea oddělení rukopisů a starých tisků, roč. 13, 1997, s. 83–88; týž, Šlechtické rody v zemích Koruny české od roku 1620, 1 (A–M), 2008, s. 177–178.

P: SOA Třeboň, Rodinný archiv D. ze Střítěže, Nemyšl.

Miloš Hořejš

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=DEYM_ze_Stříteže_Friedrich_3.5.1801-23.1.1853&oldid=97079“