Verze z 21. 10. 2018, 13:08, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

DICKER-BRANDEISOVÁ Friedl 30.7.1898-9.10.1944

Z Personal
Friedl DICKER-BRANDEISOVÁ
Narození 30.7.1898
Místo narození Vídeň (Rakousko)
Úmrtí 9.10.1944
Místo úmrtí Osvětim (Polsko)
Povolání 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik

DICKER-BRANDEISOVÁ, Friedl (též Friedericke), * 30. 7. 1898 Vídeň (Rakousko), † 9. 10. 1944 Osvětim (Polsko), malířka, výtvarnice, architektka, designérka

Pocházela z židovské rodiny. Otec Simon D. (1857–1942) byl prodavačem v papírnickém obchodě. Matku Karolinu, roz. Fantovou (1865–1902), ztratila ve čtyřech letech. 1912–14 se vyučila fotografkou a technice reprodukční fotografie. 1915–16 studovala ve Vídni na uměleckoprůmyslové škole (Kunstgewerbeschule) textil u Franze Cizka. 1916–19 navštěvovala soukromě tzv. Wiener Kursen u Johannesa Ittena, kde se seznámila s Franzem Singerem. Ittena následovala 1919 do Výmaru a byla jednou z prvních žákyň umělecké školy Bauhaus. Zabývala se designem textilu, tisku, knižní vazby, návrhy divadelních výprav i obytných prostor, nábytku, působila jako fotografka aj. S F. Singerem pracovala již v době výmarského studia pro divadla v Berlíně a Drážďanech, zejména jako kostýmní návrhářka pro Bertolta Brechta a jevištní pro Bertholda Viertela. Po ukončení studia opustila 1923 Bauhaus a uplatňovala se jako výtvarnice a textilní designérka v Berlíně. S F. Singerem založila firmu (Berliner) Werkstätten Bildender Kunst (1923–26). Již 1923 přesídlila do Vídně a zřídila si vlastní umělecký ateliér s Anni Moller-Wottitzovou, 1925 jiný s Marthou Döberlovou. 1924 obdržela u příležitosti veletrhu čestný diplom za Werkstätten Bildender Kunst. Významným se stalo vídeňské architektonické studio, které D. založila 1926 s F. Singerem pod názvem Atelier Singer-Dicker (1926–31). Privátní vztah obou výtvarných umělců naplněný konflikty pokračoval ještě deset let po Singerově svatbě 1921, D. se musela několikrát na jeho žádost podrobit potratům. 1931 se osamostatnila, založila vlastní ateliér a vstoupila současně do komunistické strany. 1934 byla pro politické aktivity zatčena. Po propuštění emigrovala do Prahy. Nadále se podílela na komunistickém odboji. Živila se jako pedagožka, s Editou Kramerovou vyučovala děti emigrantů kresbě. Znovu začala spolupracovat s F. Singerem jako bytová architektka, 1936 sdílela ateliér s Gretou Bauer-Fröhlichovou. Téhož roku se provdala za svého bratrance Pavla Brandeise a získala tím československé státní občanství. 1938 požádala o vízum do Palestiny, které ale nevyužila a přestěhovala se za manželem do Hronova, kde pracovala jako textilní designérka v továrně na textil B. Spiegler & Söhne. Po obsazení Československa byli oba ze zaměstnání jako Židé propuštěni a 14. 12. 1942 deportováni do Terezína. Tam D. tajně vyučovala děti kreslení. Ve výuce, která byla současně terapií, aplikovala metody psychoanalýzy a Bauhausu. Její manžel byl 28. 9. 1944 převezen z Terezína do Osvětimi. D. se dobrovolně přihlásila do dalšího transportu 6. 10. Než opustila koncentrační tábor, předala 4 500 kreseb Rose Engländerové, která byla vedoucí dívčího baráku L 410. S mužem se D. již nesetkala, neboť vzápětí byla usmrcena v plynové komoře. Její manžel přežil. Po válce se kresby díky Willy Groagovi dostaly do majetku židovské obce v Praze, některé z nich se staly součástí stálé expozice v Pinkasově synagoze. 1999 uspořádalo Wiesenthalovo centrum v Los Angeles velkou putovní výstavu z děl D. pod kurátorstvím Eleny Makarové z Izraele.

D. byla všestrannou umělkyní. Její kresby a zprvu abstraktní, pak konstruktivistické obrazy, dále koláže, litografie a uhly nabyly za pobytu v Praze realističtějšího zobrazovacího výrazu. Byla ovlivněna učením psychoanalýzy, jejíž terapii se sama u Annie Reichové podrobila. Jako bytová architektka se v pracích vyznačovala sklonem k estetickému luxusu, jímž oslovovala zejména intelektuální vrstvy obyvatelstva. Úspěšně navrhovala také hračky, šperky, koberce. Téměř všechny její architektonické práce ve Vídni byly zničeny, u návrhu zůstal Schüllerův dům v Brně, stejně jako dělnické sídliště v Palestině.

D: výstavy: 1940 Royal Arcade Gallery, Londýn; 1970 F. D. – Franz Singer, Darmstadt; 1988 F. D.-B. 1898–1944, Praha; 1989 F. D. and Her Pupils, Moskva – Riga – Vilnius; 1989 2× Bauhaus in Wien. Franz Singer, F. D., Vídeň – Basilej; 1990 From Bauhaus to Terezín, Yad Vashem, Jeruzalém; 1991 Vom Bauhaus nach Terezín, Frankfurt/Main; 1999 F. D.-B. Ein Leben für Kunst und Lehre, Vídeň (Palais Harrach) jako putovní (Graz 2000, Český Krumlov 2000, Paříž 2000–01, Stockholm 2001, Berlín 2001, Atlanta 2001–02, Tokio 2002, Los Angeles 2002); 2006 „So sieht es aus, mein Kind, diese Welt“. F. D.: Politische Fotomontagen 1932/33, Vídeň; sbírka terezínských kreseb Židovské muzeum Praha.

L: P. Wilberg-Vignau (ed.), F. D. – Franz Singer. Ausstellungskatalog, Darmstadt 1970; A. Parik, F. D.-B., in: Judaica Bohemiae 24, 1988, s. 69–81; C. Blauensteiner, Das moderne Wohnprinzip, zur Ausstellung Franz Singer, F. D., zweimal Bauhaus in Wien, in: Bauforum 22, 1989, s. 11 a passim; E. Makarova, From Bauhaus to Terezín, Ausstellungskatalog, Jerusalem 1990; G. Heuberger, Vom Bauhaus nach Terezín: F. D.-B. und die Kinderzeichnungen aus dem Ghetto-Lager Theresienstadt, 1991; G. Guardigli – A. Maniscalo, Franz Singer e F. D., architetture e arredi 1924–34, in: Domus 38, 1992, s. 76 a passim; S. Plakolm-Forsthuber, Künstlerinnen in Österreich 1897–1938, Wien 1994; A. Becker a kol., Architektur im 20. Jh. Österreich. Ausstellungskatalog, München – New York 1995; E. Makarova, Friedl D.-B, Vienna 1898 – Auschwitz 1944, 1999; táž, F. D.-B. Ein Leben für Kunst und Lehre, 1999 (další vyd. pod titulem: F. D.-B. Ein Leben für Kunst und Lehre. Wien, Weimar, Prag, Hronov, Theresienstadt, Auschwitz, Wien – München 2000); W. Holzbauer (ed.), Franz Singer – F. D., Ausstellungskatalog, Wien 1999; Frauen in der Technik von 1900 bis 2000. Das Schaffen der österreichischen Architektinnen und Ingenieurkonsulentinnen (Ausstellungskatalog, ed. P. Zacek), Wien 1999; E. Makarova, F. D.-B. Ausstellungskatalog, Wien – München, 1999; G. Weissenbacher, In Hietzing gebaut 1–2, Wien 1999; S. Goldman Rubin, Fireflies in the Dark: The Story of Friedl D.-B. and the Children of Terezin, New York 2000; W. Schmied (ed.), Geschichte der bildenden Kunst in Östererreich 6, München 2002; Handbuch der österreichischen Autoren und Autorinnen jüdischer Herkunft 3, München 2003; NEČVUD, s. 167 (kde další literatura).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marcella Husová