DIENSTBIER Emil 19.11.1908-23.1.1985: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 23.1.1985
 
| datum úmrtí = 23.1.1985
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 15- Lékaři
+
| povolání = 15- Lékaři<br />61- Pedagog
61- Pedagog
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 201
 
}}
 
}}
 
'''DIENSTBIER, Emil''', ''* 19. 11. 1908 Náchod, † 23. 1. 1985 Praha, lékař-oftalmolog, pedagog''
 
'''DIENSTBIER, Emil''', ''* 19. 11. 1908 Náchod, † 23. 1. 1985 Praha, lékař-oftalmolog, pedagog''

Aktuální verze z 22. 10. 2019, 10:03

Emil DIENSTBIER
Narození 19.11.1908
Místo narození Náchod
Úmrtí 23.1.1985
Místo úmrtí Praha
Povolání 15- Lékaři
61- Pedagog
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 201
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45442

DIENSTBIER, Emil, * 19. 11. 1908 Náchod, † 23. 1. 1985 Praha, lékař-oftalmolog, pedagog

Narodil se v rodině státního úředníka, od dvou let vyrůstal v Praze. Maturoval 1928 na státním reálném gymnáziu v Praze v Truhlářské ulici, absolvoval Lékařskou fakultu UK, kde 1935 získal titul MUDr. Již jako medik pracoval na 2. interní klinice. Po promoci získal místo sekundáře na oční klinice prof. R. Kadlického a tomuto oboru se pak věnoval celý život. (V literatuře tradovaný údaj, že tam byl 1939 jmenován asistentem, je chybný.) Na klinice byl veden 1937–39 jako demonstrátor, poté na místo rezignoval. Za okupace pracoval dále na stejném pracovišti přeměněném na nemocniční oddělení, současně vedl oční oddělení bývalé fakultní polikliniky v Myslíkově ulici. Po obnovení lékařské fakulty v květnu 1945 byl jmenován 1. asistentem 1. oční kliniky. 1947 se habilitoval z očního lékařství a stal se zástupcem přednosty. Místo zastával i po smrti R. Kadlického až do 1952, kdy se stal přednostou. Řádným profesorem byl jmenován 1954, titul DrSc. získal 1960. Kliniku vedl do konce školního roku 1974/75, i poté na ní nadále pracoval až do smrti.

Od 1952 působil jako krajský poradce pro oftalmologii, 1965 se stal členem Vědecké rady ministerstva zdravotnictví. 1964 obdržel nejvyšší zdravotnické vyznamenání, Purkyňovu medaili. 1967 získal prestižní jmenování – Fellow of the International College of Surgeons.

Patřil k vynikajícím operatérům a byl autorem četných monografií i studií v časopisech. Největší ohlas vzbudily D. publikace o glaukomu, kterému se věnoval již v habilitačním spise. Zabýval se i historií našeho očního lékařství. Reprezentoval českou oftalmologii na zahraničních kongresech.

D: Oční lékařství, 1945; Glaukom – příspěvek ke studiu jeho podstaty, 1947; Zakladatelé české ofthalmologie, 1957 (s O. Matouškem a J. Kurzem); Příspěvek k patogenezi glaukomu, 1961.

L: ČLČ 97, 1958, s. 1586; 117, 1978, s. 1448; Československá oftalmologie 24, 1968, s. 404–405; 34, 1978, s. 325–326; 41, 1985, s. 148; Tomeš 1, s. 234; nekrolog: ČLČ 124, 1985, s. 382–383.

P: Archiv UK Praha, ČLF, kart. 12, osobní spisy 1937–38.

Ludmila Hlaváčková