Biografický slovník
DIENZENHOFER Václav 25.1.1750-25.8.1805: Porovnání verzí
(DIENZENHOFER_Václav_(Wenzel)_25.1.1750-25.8.1805) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Václav | + | | jméno = Václav DIENZENHOFER |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 25.1.1750 | | datum narození = 25.1.1750 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 25.8.1805 | | datum úmrtí = 25.8.1805 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| − | | povolání = 44- Právník | + | | povolání = 44- Právník<br />53- Historik |
| − | 53- Historik | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 206 |
| + | }} | ||
| + | '''DIENZENHOFER, Václav''' ''(též DINZENHOFER, DIENTZENHOFER, Wenzel), * 25. 1. 1750 Praha, † 25. 8. 1805 Praha, právník, historik'' | ||
| + | |||
| + | Syn stavitele Kiliána Ignáce D. (1689–1751). V patnácti letech | ||
| + | vstoupil k jezuitům, studoval v Olomouci a Praze, dva roky vyučoval | ||
| + | latinskou gramatiku v Jihlavě. Po zrušení řádu (1773), | ||
| + | inspirován osvícenstvím, se začal věnovat právům, 1777 byl | ||
| + | v Olomouci promován doktorem filozofie a o dva roky později | ||
| + | ve Vídni doktorem práv. 1780 se stal profesorem státního, | ||
| + | lenního a soukromého práva na univerzitě v Innsbrucku, odkud | ||
| + | byl po přeměně univerzity na lyceum 1782 přeložen jako | ||
| + | nástupce Josefa Antonína Rieggera na stolici státního, lenního | ||
| + | práva a říšských dějin na Karlo-Ferdinandovu univerzitu do | ||
| + | Prahy. 1801/02 zastupoval právnickou fakultu v nejvyšším | ||
| + | zemském školském úřadu, tzv. školském konsesu (komise, založené | ||
| + | 1791, v níž zasedali rektor, děkani fakult a další státem | ||
| + | jmenované osoby, které rozhodovaly o obsahu studia). D. byl | ||
| + | 1796 jmenován také radou pražské arcibiskupské konzistoře. | ||
| + | Publikoval několik právních studií, svou nejznámější práci | ||
| + | však věnoval na sklonku života genealogii. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' Dissertatio de decimis, Wien 1779; Begriffe fürs Volk von der bürgerlichen | ||
| + | Freiheit und Gleichheit, 1793; Acht und zwanzig genealogische Tafeln | ||
| + | der böhmischen Fürsten, Herzoge und Könige, durch Anmerckungen erläutert…, | ||
| + | 1805. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Wurzbach 3, s. 308 (kde soupis díla a literatury); ADB 5, s. 246; BL 1, | ||
| + | s. 248; RSN 2, s. 187; OSN 7, s. 561; J. Klabouch, Osvícenské právní nauky | ||
| + | v českých zemích, 1958, zvl. s. 233 a rejstřík; DUK 2, zvl. s. 147–148 | ||
| + | a rejstřík. | ||
| + | |||
| + | Marie Makariusová | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:44- Právník]] | [[Kategorie:44- Právník]] | ||
| Řádka 16: | Řádka 48: | ||
[[Kategorie:1750]] | [[Kategorie:1750]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1805]] | [[Kategorie:1805]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 22. 10. 2019, 11:07
| Václav DIENZENHOFER | |
 | |
| Narození | 25.1.1750 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 25.8.1805 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
44- Právník 53- Historik |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 206 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45448 |
DIENZENHOFER, Václav (též DINZENHOFER, DIENTZENHOFER, Wenzel), * 25. 1. 1750 Praha, † 25. 8. 1805 Praha, právník, historik
Syn stavitele Kiliána Ignáce D. (1689–1751). V patnácti letech vstoupil k jezuitům, studoval v Olomouci a Praze, dva roky vyučoval latinskou gramatiku v Jihlavě. Po zrušení řádu (1773), inspirován osvícenstvím, se začal věnovat právům, 1777 byl v Olomouci promován doktorem filozofie a o dva roky později ve Vídni doktorem práv. 1780 se stal profesorem státního, lenního a soukromého práva na univerzitě v Innsbrucku, odkud byl po přeměně univerzity na lyceum 1782 přeložen jako nástupce Josefa Antonína Rieggera na stolici státního, lenního práva a říšských dějin na Karlo-Ferdinandovu univerzitu do Prahy. 1801/02 zastupoval právnickou fakultu v nejvyšším zemském školském úřadu, tzv. školském konsesu (komise, založené 1791, v níž zasedali rektor, děkani fakult a další státem jmenované osoby, které rozhodovaly o obsahu studia). D. byl 1796 jmenován také radou pražské arcibiskupské konzistoře. Publikoval několik právních studií, svou nejznámější práci však věnoval na sklonku života genealogii.
D: Dissertatio de decimis, Wien 1779; Begriffe fürs Volk von der bürgerlichen Freiheit und Gleichheit, 1793; Acht und zwanzig genealogische Tafeln der böhmischen Fürsten, Herzoge und Könige, durch Anmerckungen erläutert…, 1805.
L: Wurzbach 3, s. 308 (kde soupis díla a literatury); ADB 5, s. 246; BL 1, s. 248; RSN 2, s. 187; OSN 7, s. 561; J. Klabouch, Osvícenské právní nauky v českých zemích, 1958, zvl. s. 233 a rejstřík; DUK 2, zvl. s. 147–148 a rejstřík.
Marie Makariusová
