Verze z 22. 10. 2019, 10:07, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

DIENZENHOFER Václav 25.1.1750-25.8.1805

Z Personal
Václav DIENZENHOFER
Narození 25.1.1750
Místo narození Praha
Úmrtí 25.8.1805
Místo úmrtí Praha
Povolání 44- Právník
53- Historik
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 206

DIENZENHOFER, Václav (též DINZENHOFER, DIENTZENHOFER, Wenzel), * 25. 1. 1750 Praha, † 25. 8. 1805 Praha, právník, historik

Syn stavitele Kiliána Ignáce D. (1689–1751). V patnácti letech vstoupil k jezuitům, studoval v Olomouci a Praze, dva roky vyučoval latinskou gramatiku v Jihlavě. Po zrušení řádu (1773), inspirován osvícenstvím, se začal věnovat právům, 1777 byl v Olomouci promován doktorem filozofie a o dva roky později ve Vídni doktorem práv. 1780 se stal profesorem státního, lenního a soukromého práva na univerzitě v Innsbrucku, odkud byl po přeměně univerzity na lyceum 1782 přeložen jako nástupce Josefa Antonína Rieggera na stolici státního, lenního práva a říšských dějin na Karlo-Ferdinandovu univerzitu do Prahy. 1801/02 zastupoval právnickou fakultu v nejvyšším zemském školském úřadu, tzv. školském konsesu (komise, založené 1791, v níž zasedali rektor, děkani fakult a další státem jmenované osoby, které rozhodovaly o obsahu studia). D. byl 1796 jmenován také radou pražské arcibiskupské konzistoře. Publikoval několik právních studií, svou nejznámější práci však věnoval na sklonku života genealogii.

D: Dissertatio de decimis, Wien 1779; Begriffe fürs Volk von der bürgerlichen Freiheit und Gleichheit, 1793; Acht und zwanzig genealogische Tafeln der böhmischen Fürsten, Herzoge und Könige, durch Anmerckungen erläutert…, 1805.

L: Wurzbach 3, s. 308 (kde soupis díla a literatury); ADB 5, s. 246; BL 1, s. 248; RSN 2, s. 187; OSN 7, s. 561; J. Klabouch, Osvícenské právní nauky v českých zemích, 1958, zvl. s. 233 a rejstřík; DUK 2, zvl. s. 147–148 a rejstřík.

Marie Makariusová