Biografický slovník
DIETRICHSTEINA Adam z 7.10.1527-5.1.1590: Porovnání verzí
(DIETRICHSTEINA_z_Adam_6.10.1527-5.2.1590) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Adam | + | | jméno = Adam z DIETRICHSTEINA |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| − | | datum narození = | + | | datum narození = 7.10.1527 |
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Štýrský Hradec (Rakousko) |
| − | | datum úmrtí = 5. | + | | datum úmrtí = 5.1.1590 |
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Mikulov |
| povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | | povolání = 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
49- Náboženský nebo církevní činitel | 49- Náboženský nebo církevní činitel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | '''z DIETRICHSTEINA, Adam''', ''* 7. 10. 1527 Štýrský Hradec (Rakousko), † 5. 1. 1590 Mikulov, diplomat'' | ||
| + | |||
| + | Byl synem Zikmunda z D. (1484–1533), zemského hejtmana | ||
| + | ve Štýrsku a od 1514 dědičného svobodného říšského | ||
| + | pána, a Barbory Rottalové (1500–1550), nemanželské dcery | ||
| + | císaře Maxmiliána I. Nejprve byl přijat za dvořana Ferdinanda | ||
| + | I., od 1543 arcivévody Maxmiliána, pozdějšího císaře | ||
| + | Maxmiliána II. Stal se diplomatem a prostředníkem při jednáních | ||
| + | mezi Ferdinandem I. a jeho bratrem císařem Karlem | ||
| + | V. a španělským králem Filipem II. Při své první cestě do | ||
| + | Španělska 1548 provázel Maxmiliána II. k jeho sňatku s Marií | ||
| + | Španělskou. Po návratu vyjednával náboženský mír v říši mezi | ||
| + | katolickou stranou a protestantskými knížaty. Za odboje | ||
| + | kurfiřta Mořice Saského proti augšpurskému interimu 1551 | ||
| + | zprostředkoval smír mezi Ferdinandem I. a Karlem V. Podílel | ||
| + | se na uzavření pasovských smluv, kterými bylo 1552 sjednáno | ||
| + | dočasné příměří. 1555 se účastnil jednání o augšpurský | ||
| + | mír jako prostředník mezi Ferdinandem I. a Maxmiliánem II. | ||
| + | a ve Španělsku Filipem II. Na základě snah Ferdinanda I. | ||
| + | a Maxmiliána II. o smíření katolíků s luterány navrhoval 1561 | ||
| + | papeži Piu IV. povolit přijímání pod obojí a zrušení kněžského | ||
| + | celibátu. 1562 připravoval Maxmiliánovu volbu římským | ||
| + | králem. Když byl Maxmilián donucen dát své syny Rudolfa | ||
| + | (příštího císaře Rudolfa II.) a Arnošta na španělský dvůr k výchově | ||
| + | v duchu přísného katolicismu, stal se 1563 jejich hofmistrem | ||
| + | a zároveň císařským vyslancem v Madridu. Tehdy D. | ||
| + | psal relace a dopisy, které popsaly vztahy mezi Španělskem | ||
| + | a císařským dvorem i mezi Filipem II. a jeho synem Carlosem | ||
| + | a které se dodnes dochovaly. 1571 přivezl obě arciknížata do | ||
| + | Prahy, 1572 připravil Rudolfovu korunovaci v Uhrách a 1573 | ||
| + | ukončil vyslanectví v Madridu. K Filipově důvěře mu pomohl | ||
| + | jeho sňatek s vévodkyní Markétou z Cardony († 1609), spřízněnou | ||
| + | s aragonskými králi. Na pražském dvoře císaře Rudolfa | ||
| + | II. se stal nejvyšším hofmistrem, předsedou císařské tajné rady | ||
| + | a získal řád Zlatého rouna; byl vedle Pavla Sixta Trautsona ml. | ||
| + | a Wolfganga Rumpfa nejvlivnějším rádcem císaře. I v posledních | ||
| + | letech života zůstal jedním z hlavních straníků španělské | ||
| + | politiky. Místo rakouských majetků a otcovského dědictví, | ||
| + | které prodal, získal 1575 panství Mikulov na jižní Moravě | ||
| + | a založil českomoravskou, resp. mikulovskou větev rodu. Ve | ||
| + | Španělsku si však jako rytíř calatravského řádu podržel komturství | ||
| + | Alcañiz a komendu Canaveral. Se svou manželkou měl | ||
| + | sedm dětí. Zatímco všechny dcery se provdaly ve Španělsku, | ||
| + | synové přišli s rodiči na Moravu. Nejstarší Maxmilián byl nejvyšším | ||
| + | štolbou arciknížete Arnošta, druhorozený Zikmund | ||
| + | II. moravským podkomořím. Nejvýznamnějším členem větve | ||
| + | i celého rodu se stal nejmladší Adamův syn František (1570 až | ||
| + | 1636), pozdější kardinál a olomoucký biskup. Císař Rudolf II. | ||
| + | dovolil, aby byl D. 1591 pohřben do Maxmiliánovy hrobky | ||
| + | v katedrále sv. Víta v Praze. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' OSN 7, s. 504n.; J. Hammer-Purgestall, Khlesl’s, des Cardinals, Directors | ||
| + | des geheimen Cabinets Kaisers Mathias, Leben, sv. 1–4, Wien 1847–51; | ||
| + | M. Koch, Quellen zur Geschichte des Kaisers Maxmilian II., Leipzig 1857, | ||
| + | s. 109–281 (D. relace z prostředí španělského dvora komentující vztahy | ||
| + | mezi Španělskem a císařským dvorem i mezi Filipem a jeho synem Carlosem); | ||
| + | M. Fejfar, Die erlauchten Herrn auf Nikolsburg. Eine geschichtliche | ||
| + | Studie, Wien 1879; J. Řezníček – J. Obršlík – V. Voldán, Rodinný archiv | ||
| + | Ditrichštejnů (G 140) (1097) 1222–1944. Inventáře a katalogy fondů Státního | ||
| + | oblastního archivu v Brně (dnes MZA), č. 27, sv. 1, 1979, s. 10–12; | ||
| + | J. Janáček, Rudolf II. a jeho doba, 1987, s. 30–35; P. Mašek, Modrá krev, | ||
| + | 1992, s. 70–72; F. Edelmayer, Honor y dinero Adam de D. al servicio de la | ||
| + | Casa de Austria, in: Studia Historica Moderna 9, 1993, s. 89–116; týž, Die | ||
| + | Korrespondenz der Kaiser mit ihren Gesandten in Spanien. 1. Briefwechsel | ||
| + | 1563–65 (bearbeitet von A. Strohmayer), Wien – München 1997; B. Baďura, | ||
| + | La casa de Dietrichstein y España, in: Iberoamericana Pragensia 33, | ||
| + | 1999, s. 47–67; J. Županič – M. Fiala – F. Stellner, Encyklopedie knížecích | ||
| + | rodů zemí Koruny české, 2001, s. 71; J. Forbelský, Španělé, Říše a Čechy | ||
| + | v 16. a 17. století, 2006, s. 22n., 259; P. Balcárek, Kardinál František D. | ||
| + | 1570–1636. Gubernátor Moravy, 2007, s. 13–17, 21 (kde úplný soupis literatury | ||
| + | a pramenů). | ||
| + | |||
| + | '''P:''' MZA Brno, fond G 140 Rodinný archiv Ditrichštejnů (tři kartony s korespondencí | ||
| + | D. s významnými osobnostmi a biografickými a majetkoprávními | ||
| + | dokumenty). | ||
| + | |||
| + | Pavel Balcárek | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
| Řádka 16: | Řádka 94: | ||
[[Kategorie:1527]] | [[Kategorie:1527]] | ||
| + | [[Kategorie:Štýrský Hradec]] | ||
[[Kategorie:1590]] | [[Kategorie:1590]] | ||
| + | [[Kategorie:Mikulov]] | ||
Verze z 2. 1. 2017, 20:47
| Adam z DIETRICHSTEINA | |
 | |
| Narození | 7.10.1527 |
|---|---|
| Místo narození | Štýrský Hradec (Rakousko) |
| Úmrtí | 5.1.1590 |
| Místo úmrtí | Mikulov |
| Povolání |
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ 49- Náboženský nebo církevní činitel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45458 |
z DIETRICHSTEINA, Adam, * 7. 10. 1527 Štýrský Hradec (Rakousko), † 5. 1. 1590 Mikulov, diplomat
Byl synem Zikmunda z D. (1484–1533), zemského hejtmana ve Štýrsku a od 1514 dědičného svobodného říšského pána, a Barbory Rottalové (1500–1550), nemanželské dcery císaře Maxmiliána I. Nejprve byl přijat za dvořana Ferdinanda I., od 1543 arcivévody Maxmiliána, pozdějšího císaře Maxmiliána II. Stal se diplomatem a prostředníkem při jednáních mezi Ferdinandem I. a jeho bratrem císařem Karlem V. a španělským králem Filipem II. Při své první cestě do Španělska 1548 provázel Maxmiliána II. k jeho sňatku s Marií Španělskou. Po návratu vyjednával náboženský mír v říši mezi katolickou stranou a protestantskými knížaty. Za odboje kurfiřta Mořice Saského proti augšpurskému interimu 1551 zprostředkoval smír mezi Ferdinandem I. a Karlem V. Podílel se na uzavření pasovských smluv, kterými bylo 1552 sjednáno dočasné příměří. 1555 se účastnil jednání o augšpurský mír jako prostředník mezi Ferdinandem I. a Maxmiliánem II. a ve Španělsku Filipem II. Na základě snah Ferdinanda I. a Maxmiliána II. o smíření katolíků s luterány navrhoval 1561 papeži Piu IV. povolit přijímání pod obojí a zrušení kněžského celibátu. 1562 připravoval Maxmiliánovu volbu římským králem. Když byl Maxmilián donucen dát své syny Rudolfa (příštího císaře Rudolfa II.) a Arnošta na španělský dvůr k výchově v duchu přísného katolicismu, stal se 1563 jejich hofmistrem a zároveň císařským vyslancem v Madridu. Tehdy D. psal relace a dopisy, které popsaly vztahy mezi Španělskem a císařským dvorem i mezi Filipem II. a jeho synem Carlosem a které se dodnes dochovaly. 1571 přivezl obě arciknížata do Prahy, 1572 připravil Rudolfovu korunovaci v Uhrách a 1573 ukončil vyslanectví v Madridu. K Filipově důvěře mu pomohl jeho sňatek s vévodkyní Markétou z Cardony († 1609), spřízněnou s aragonskými králi. Na pražském dvoře císaře Rudolfa II. se stal nejvyšším hofmistrem, předsedou císařské tajné rady a získal řád Zlatého rouna; byl vedle Pavla Sixta Trautsona ml. a Wolfganga Rumpfa nejvlivnějším rádcem císaře. I v posledních letech života zůstal jedním z hlavních straníků španělské politiky. Místo rakouských majetků a otcovského dědictví, které prodal, získal 1575 panství Mikulov na jižní Moravě a založil českomoravskou, resp. mikulovskou větev rodu. Ve Španělsku si však jako rytíř calatravského řádu podržel komturství Alcañiz a komendu Canaveral. Se svou manželkou měl sedm dětí. Zatímco všechny dcery se provdaly ve Španělsku, synové přišli s rodiči na Moravu. Nejstarší Maxmilián byl nejvyšším štolbou arciknížete Arnošta, druhorozený Zikmund II. moravským podkomořím. Nejvýznamnějším členem větve i celého rodu se stal nejmladší Adamův syn František (1570 až 1636), pozdější kardinál a olomoucký biskup. Císař Rudolf II. dovolil, aby byl D. 1591 pohřben do Maxmiliánovy hrobky v katedrále sv. Víta v Praze.
L: OSN 7, s. 504n.; J. Hammer-Purgestall, Khlesl’s, des Cardinals, Directors des geheimen Cabinets Kaisers Mathias, Leben, sv. 1–4, Wien 1847–51; M. Koch, Quellen zur Geschichte des Kaisers Maxmilian II., Leipzig 1857, s. 109–281 (D. relace z prostředí španělského dvora komentující vztahy mezi Španělskem a císařským dvorem i mezi Filipem a jeho synem Carlosem); M. Fejfar, Die erlauchten Herrn auf Nikolsburg. Eine geschichtliche Studie, Wien 1879; J. Řezníček – J. Obršlík – V. Voldán, Rodinný archiv Ditrichštejnů (G 140) (1097) 1222–1944. Inventáře a katalogy fondů Státního oblastního archivu v Brně (dnes MZA), č. 27, sv. 1, 1979, s. 10–12; J. Janáček, Rudolf II. a jeho doba, 1987, s. 30–35; P. Mašek, Modrá krev, 1992, s. 70–72; F. Edelmayer, Honor y dinero Adam de D. al servicio de la Casa de Austria, in: Studia Historica Moderna 9, 1993, s. 89–116; týž, Die Korrespondenz der Kaiser mit ihren Gesandten in Spanien. 1. Briefwechsel 1563–65 (bearbeitet von A. Strohmayer), Wien – München 1997; B. Baďura, La casa de Dietrichstein y España, in: Iberoamericana Pragensia 33, 1999, s. 47–67; J. Županič – M. Fiala – F. Stellner, Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české, 2001, s. 71; J. Forbelský, Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století, 2006, s. 22n., 259; P. Balcárek, Kardinál František D. 1570–1636. Gubernátor Moravy, 2007, s. 13–17, 21 (kde úplný soupis literatury a pramenů).
P: MZA Brno, fond G 140 Rodinný archiv Ditrichštejnů (tři kartony s korespondencí D. s významnými osobnostmi a biografickými a majetkoprávními dokumenty).
Pavel Balcárek
