DIETZENSCHMIDT Anton Franz 21.12.1893-17.1.1955

Z Personal
Anton Franz DIETZENSCHMIDT
Narození 21.12.1893
Místo narození Teplice-Šanov (dnes Teplice)
Úmrtí 17.1.1955
Místo úmrtí Esslingen am Neckar (Německo)
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 12, Praha 2009, s. 214-215
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=45464

DIETZENSCHMIDT, Anton Franz (pův. jm. SCHMID), * 21. 12. 1893 Teplice-Šanov (dnes Teplice), † 17. 1. 1955 Esslingen am Neckar (Německo), spisovatel, dramatik

Jméno Dietzenschmidt užíval jako literární bez jmen křestních, a to až do 1927, kdy je přijal i za jméno občanské. Pocházel z rodiny krušnohorského rodáka, majitele teplické továrny na klobouky. Oba rodiče krátce po sobě zemřeli dříve, než D. dosáhl 17 let. Jeho dědictví pohltilo léčení zákeřné nemoci. Trpěl tuberkulózou kůže a po neúspěšných léčebných pokusech byl operován na pražské klinice. Riskantní zákrok sice přežil a uzdravil se, zůstal však invalidní. Hloubavému mladíkovi, který měl do té doby jen vlažný poměr ke katolicismu, se po zlomové životní zkušenosti otevřela cesta k víře a náboženskému mysticismu. 1911 maturoval na teplickém reálném gymnáziu, 1913 odešel do Berlína studovat dějiny literatury a žurnalistiku. Tehdy D. navázal na první literární pokusy z Teplic a začal slibně rozvíjet svůj literární talent. 1913–15 vznikaly novely a legendy, vydané později v souboru König Tod (Král smrt) a drama Die Vertreibung der Hagar (Zapuzení Hagar). Po ukončení studií se D. vracíval do Mostu, odkud pocházela jeho manželka. Pracoval na tragikomedii Kleine Sklavin (Malá otrokyně), která německy píšícímu autorovi z Čech přinesla 1919 Kleistovu literární cenu. Hra, kritizující poměry, které dovolují prodávat mladé dívky proto, aby se vymanily ze sociální bídy, měla premiéru v Berlíně. V Německu se dočkala velkého ohlasu, byla zfilmována, také přeložena do češtiny a 1925 uvedena v Praze ve Švandově divadle na Smíchově. D. se 1921 stal členem berlínské Kleistovy nadace, 1928 nositelem Československé státní ceny pro německé básnictví.

Ve 20. letech, kdy se zařadil k úspěšným dramatikům, se věnoval hrám reflektujícím legendy, k nimž patřily: Christofer, Die Sanct Jacobsfahrt (Pouť ke sv. Jakubovi) a Vom lieben Augustin (Milý Augustin). Současnost odráželo a antisemitismus kritizovalo D. drama Mord im Hinterhaus (Vražda v pavlačovém domě), které počátkem 30. let vyvolalo v nacistických kruzích odpor a zařadilo autora mezi režimu nežádoucí spisovatele. Poslední D. inscenací před nástupem hitlerovské diktatury byl Der Verräter Gottes (Zrádce boží), který měl 1932 premiéru v Ulmu. 1933–39 se mohl D. uplatnit už jen jako divadelní kritik listu Berliner Tageblatt. Během války se s početnou rodinou odstěhoval do Freiburgu im Breisgau a musel žít z podpory katolického fondu. V Německu na své někdejší úspěchy již nenavázal, věnoval se jen příležitostně amatérskému divadlu a zemřel v hmotném nedostatku a téměř zapomenut.

Účinnost jevištních inscenací D. her podtrhovaly často jejich hudební doprovody (např. pro hru Vom lieben Augustin od Ernsta Křenka). Drama Die Jakobsfahrt inspirovalo Fidelia F. Finka ke tříaktové opeře, která byla 1936 poprvé uvedena v pražském Novém německém divadle.

D: divadelní hry: Die Vertreibung der Hagar, Berlin 1916; Kleine Sklavin, Berlin 1918 (Malá otrokyně, přeložil, F. Kruliš, rkp. v DÚ Praha); Jeruschalajims Königin, Berlin 1919; Christofer, Würzburg 1920; Die Sanct Jacobsfahrt, Berlin 1920 (v Praze uvedeno 1926); Die Nächte des Bruder Vitalis, Berlin 1922; Mariens siebente Herrlichkeit, Frankfurt am Main, 1924; Regiswindis, Frankfurt am Main, 1924; Verfolgung, Stuttgart 1924; Vom lieben Augustin, Berlin 1925 (v Teplicích uvedeno 1926); Mord im Hinterhaus (též Hinterhauslegende), Berlin 1927 (v Praze uvedeno 1930); Der Verräter Gottes, Berlin 1929; Hodie scietis, quia veniet Dominus! Heute werdet Ihr erfahren, daß der Herr kommt!, Berlin 1934; próza: König Tod, Berlin 1918; Die Flucht a Kinderkreuzzug, Berlin 1932.

L: OSND 2/1, s. 110; BL 1, s. 253n.; LDM 1, s. 289–291 (kde soupis zhudebněných děl a literaturou); Společnost pro podporu německé vědy, literatury a umění v Čechách: materiály k dějinám a inventář archivního fondu, 1994, s. 111; M. Brod, Pražský kruh, 1993, passim; D. Langhans, Der Reichsbund der deutschen katholischen Jugend in der Tschechoslowakei 1918–1938, Bonn 1990, rejstřík; J. Mühlberger, Dějiny německé literatury v Čechách 1900–1939, 2006, rejstřík; J. Serke, Böhmische Dörfer: putování opuštěnou literární krajinou, 2001, s. 477–482, 502 (výběr díla), rejstřík; J. Tschech (ed.), D. (autobiografie), Königstein/T. 1958 (kde soupis díla).


Marie Makariusová